fbpx

Hagelovy strategické možnosti a těžkosti

Americký ministr obrany Chuck Hagel a zástupce předsedy sboru náčelníků štábů viceadmirál James A. Winnefeld Jr. (31. července 2013); Foto Glenn Fawcett, DoD

Minulý týden americký ministr obrany Chuck Hagel představil výsledky Strategic Choices and Management Review, které má americkým ozbrojeným silám umožnit, eufemisticky řečeno, přežít časy nejistoty v příštích deseti letech. Navrhované škrty v rozpočtu se připojí k těm ve výši 487 miliard dolarů vycházejících ze zákona z roku 2011. Pentagon přišel se třemi možnými rozpočtovými scénáři, které v nejhorším případě znamenají škrty až o bilion dolarů během deseti let:

President Barack Obama’s fiscal year 2014 budget, which includes what he called “a carefully calibrated and largely back-loaded $150 billion reduction in defense spending over the next 10 years;”
The Budget Control Act’s sequester-level caps, which would cut another $52 billion from defense in fiscal year 2014, with $500 billion in reductions for the department over the next 10 years; and
An “in-between” scenario that would reduce defense spending by about $250 billion over the next 10 years, but would be largely back-loaded.

Hlavními oběťmi se mají stát struktury a počty vojáků. Náklady na velitelství mají být sníženy o dalších 20 procent (již v minulosti byla provedena úsporná opatření, ne všechna ovšem přinesla předpokládané výsledky, řekl Hagel), což se týká nejenom nákladů na infrastrukturu, ale i personálních na vojáky a civilisty. Mají být sníženy příplatky za službu v krizových oblastech. Pozemní vojsko se může zmenšit až na 380 000 až 450 000 tisíc vojáků (dnes 490 000, počet záložních sil by se pohyboval mezi 490 000 až 530 000), snížil by se počet letadlových lodí (respektive skupin, jejichž jsou jádrem) z 11 na osm, či devět, počty Námořní pěchoty by se pohybovaly mezi 150 000 až 175 000 (z 182 000) a byl by ukončen provoz všech starších bombardérů.

Tyto úspory nemají snížit celkové schopnosti ozbrojených sil plnit úkoly na ně kladené. Předpokládají stažení z Afghánistánu, uvážlivou účast v možných konfliktech s tím, že prioritou je asijský region. Součástí úspor jsou ovšem i investice do nových zbraňových systémů, které by měly vyvážit menší počty. Například nákladný projekt F-35 je zcela zachován.

Yup, the review basically says we can buy ourselves a smaller military with shiny new toys to defeat enemies equipped with the latest air defenses capable of downing all but the stealthiest of planes; cruise missiles that can sink any carrier that gets within hundreds of miles of their shores; and cyber capabilities that threaten to intercept foreign communications and shut down a power grid, if need be.
Or, we can have something that’s vaguely reminiscent of the post-Cold War Russian military of the 1990s and early 2000s. We’d have tens of thousands more troops than the first option, but with crusty, old gear.

Tento přístup, jakoby přímo navazoval na úvahy z konce minulého století o Revoluci ve vojenských záležitostech (Revolution in Military Affairs), které do značné míry předurčily i přístup ke konfliktům na počátku tisíciletí a dominovaly strategickým dokumentům z éry Billa Clintona, ale především George W. Bushe, respektive jeho ministra Donalda Rumsfelda. Jednoduše řečeno, jde o soustředění se na konvenční konflikty, na likvidaci oponenta. Nahrazování lidí technologiemi totiž komplikuje provádění stabilizačních, protipovstaleckých a dalších operací, které vyžadují právě dostatek personálu. Je to důvod k zamyšlení.

Ostatně přepracovávání operačních plánů, či alespoň přemýšlení o jejich přepracování začalo. Důvodem je právě menší počet osob, které by americké síly měly mít v budoucnu k dispozici a spoléhání se na technologie. Týmy rychlé reakce by měly být schopné zasahovat kdekoli na světě podporované letouny a loděmi, útočné i obranné schopnosti by mohly vyřadit „kybernetické zbraně“.

Testifying before the House on Thursday, Adm. James Winnefeld, vice chairman of the Joint Chiefs of Staff, spoke broadly about the effort to revise the plans, saying the military wanted them to be more “innovative.”
“We don’t want to fight the last war,” he said. “We’re always accused of fighting the last war. I don’t want to do that.”

Právě proto by se nemělo zapomínat na Irák a Afghánistán.

A obvyklá poznámka na konec. Co z toho vyplývá pro Evropu? Musí se snažit víc, protože se deštník nad její hlavou pomalu zavírá.

Profilový obrázek
František Šulc
ADMINISTRATOR
PROFILE

Ďalší články

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *

Cancel reply

Nejnovější komentáře