Robert Gates (uprostřed) přísahá 18. prosince 2006 na bibli jako nový ministr obrany; Foto Helene Stikkel, DoD

Zítra vyjde kniha bývalého amerického ministra obrany Roberta Gatese s názvem Duty: Memoirs of a Secretary at War. Recenzenti již knihu dostali dopředu, aby se vytvořila náležitá publicita a tak se již týden objevují články o tom, koho a kvůli čemu bývalý ministr obrany kritizuje, či co by udělal jinak. Hlavní debaty se vedou o jeho vyslovených pochybnostech o prezidentovi Barackovi Obamovi, především o jeho vztahu k armádě a ke strategii v Afghánistánu, na kterou sice dal palec, ale které nikdy nevěřil. Zkušenost velí, že je vždy dobré počkat na celou knihu, protože ony výběry obvykle znějí kontroverzně, ale pokud si člověk přečte celou inkriminovanou pasáž, zjistí, že vše je mnohem komplikovanější.

„Bush was willing to disagree with his senior military advisers, but he never (to my knowledge) questioned their motives or mistrusted them personally,“ Gates wrote in a WSJ essay, adapted from the book. „Obama was respectful of senior officers and always heard them out, but he often disagreed with them and was deeply suspicious of their actions and recommendations. Bush seemed to enjoy the company of the senior military; I think Obama considered time spent with generals and admirals an obligation.“
„As I sat there, I thought: the president doesn’t trust his commander, can’t stand [Afghanistan President Hamid] Karzai, doesn’t believe in his own strategy, and doesn’t consider the war to be his. For him, it’s all about getting out,“ he wrote, according to the Post summary. Towards the end of the book, Gates appears to contradict himself on Obama and Afghanistan, writing, „I believe Obama was right in each of these decisions.“

Mimochodem, zde je větší ukázka z knihy. A zde je deset momentů z Gatesova díla, které se týkají eventuálního bombardování syrského jaderného reaktoru, setkání s králem Abdalláhem, informacích o íránském programu, ředitele CIA Leona Panetty, zbavení velení generála McChrystala, Husního Mubaraka, oběda s Billem Daleym, nedělních debat, intervence do Libye a akce proti Usámovi bin Ládinovi.

Robert Gates pracoval již v administrativě George W. Bushe a bylo logické a zcela správné, že pokračoval i za nového prezidenta Baracka Obamy. A dvě probíhající války současně byly jedním z důležitých důvodů. Tím druhým bylo vyrovnávání se s dopady krize, která začala (v představách nových členů administrativy) dopadat i na – po léta nedotknutelné – ozbrojené síly. Obamův vztah s ozbrojenými silami, respektive přístup k oněm konfliktům (Irák je špatná válka; Afghánistán tak špatný není, ale musí být co nejdříve ukončen) a názory lidí kolem, které sebou přivedl do Bílého domu, byly příčinou skrytého nesouladu.

Prominentním odpůrcem Roberta Gatese, generála Davida Petraeuse a dalších vojáků, kteří navrhli jako jediný způsob, jak se čestně vyvázat z Afghánistánu navýšení sil, soustředění se více na kulturní a sociální aspekty a zlepšení politické situace v zemi byl hlavně viceprezident Joe Biden. Výsledkem jejich rozdílných názorů bylo prezidentovo kompromisní rozhodnutí sice o navýšení sil, ale o časově omezeném a větším soustředění se na counterterrorism, jehož průvodním jevem je třeba navýšení počtu tzv. cíleného zabíjení.

Robert Gates je inteligentní a zkušený člověk, který ne nadarmo říká slova, která říká. Odhaduji, že ta na adresu Obamovy administrativy budou primárně výrazem frustrace z toho, že se nepodařilo dotáhnout válečné úsilí k čestnému odchodu, že se – výrazně z politických důvodů – nepodařilo naplnit představy o uklidnění situace v Afghánistánu a že ozbrojené státy nejsou tak vysoko na žebříčku prezidentského zájmu, jak by měly být. Na druhou stranu, nepochybně půjde i o rozchod s prezidentem, kterému sloužil především proto, že to považoval za nutné z hlediska zájmů státu, nikoli proto, že by byli stejná krevní skupina.

Každopádně Robert Gates patřil k nejlepším ministrům obrany Spojených států v historii. Thomas Ricks na svém blogu nadhodil tři nejlepší a tři nejhorší ministry obrany. Na prvním místě je to právě Robert Gates, na druhém William Perry a na třetím Dick Cheney. Naopak mezi tři nejhorší podle něj patří Donald Rumsfeld, Robert McNamara a Louis Johnson.

P. S. Vzhledem k tomu, že se s vysokou pravděpodobností blíží střídání ministrů obrany u nás, kterých pět by z těch všech od roku 1918 mělo být zmíněno na předních místech? (Nechci mást vlastními tipy, ale přece jenom si to trochu neodpustím – co se týče těch prvorepublikových, respektive válečných, určitě bych zmínil Sergěje Ingra, co se týče posledních dvaceti let, na prvních dvou místech by byl Luboš Dobrovský a Miloslav Výborný a určitě i ti dva, pro které jsem měl tu čest pracovat).