Stockholm International Peace Reaserch Institute (SIPRI) vydal další zprávu o trendech v obchodu se zbraněmi. Jde o komparaci let 2004-2008 a 2009-2013. Uvedená data v zásadě potvrzují to, co tuší každý, kdo sleduje bezpečnostní problematiku. Dovoz zbraní do Asie a Oceánie i přes „globální“ krizi vzrostl, podobně jako výdaje na zbrojení. Naopak evropské státy neustále oslabují a to nejenom jak dovozci, ale i jako vývozci.

Uvedená data mohou svádět k rychlým závěrům, což by bylo chybné, nicméně jako trend mají vypovídající hodnotu. Na poklesu Evropy se projevily například dopady krize v Řecku, které patřilo tradičně k velkým dovozcům, byly pozastaveny dodávky do Egypta, či kvůli problémům ve výrobě pozdrženy dodávky nasmlouvaných letounů F-35, což by ještě zdvihlo jak celkový, tak americký vývoz. Každopádně v uvedených obdobích došlo k poměrně významným změnám a celkově obchod se zbrojním materiálem kvete, i když stále nedosahuje „zlatých“ 80. let minulého století.

The volume of international transfers of major weapons in 2009–13 was 14 per cent higher than in 2004–2008 (see figure 1). The five biggest exporters in 2009–13 were the United States, Russia, Germany, China and France and the five biggest importers were India, China, Pakistan, the United Arab Emirates (UAE) and Saudi Arabia.
The flow of arms to Africa, the Americas, and Asia and Oceania increased significantly between 2004–2008 and 2009–13, while there was a notable decrease in the flow to Europe. The level of arms transfers to the Middle East remained more or less unchanged.

Pět největších exportérů – Spojené státy, Rusko, Německo, Čína a Francie – je zodpovědných za 74 procent veškerého vývozu. Signifikantní je také posilování Číny, která předstihla Francii a je nyní za Německem na čtvrtém místě. Primárním příjemcem amerických zbraní je Asie (47 %) a hlavním vyváženým systémem jsou letouny (61 %), což bude v následujících letech podpořeno ještě dodávkami F-35 do řady zemí, které již mají uzavřené smlouvy. Další důležitou exportní komoditou byly protiraketové systémy.

Ruský vývoz v uvedených obdobích vzrostl o 28 %, přičemž hlavním příjemcem byla Asie (65 %), následovaná Afrikou (14 %). Podobně jako v případě Spojených států byly hlavním vývozním artiklem letouny (43 %) a poté lodě (27 %). Německo si jako vývozce výrazně mezi uvedenými obdobími pohoršilo (pokles o 24 %). Největší podíl tvořil vývoz ponorek a tanků.

Čínský vývoz zbraní vzrostl v uvedených obdobích o 212 % (sic!). Většina zbraní směřuje do nízko a středně příjmových zemí. Hlavními klienty jsou Pákistán, Bangladéš a Myanmar (Barma). Nicméně Čína přímo soutěží i se systémy na vyšší technologické úrovni s Ruskem, Spojenými státy a evropskými zeměmi v zemích jako Alžírsko, Maroko či Indonésie. Dobrým příkladem čínského úspěchu je rozhodnutí členské země NATO Turecka nakoupit čínské protiletadlové systémy HQ-9/FD-2000.

Není sebemenší důvod se domnívat, že by se trend u Číny jakkoli měnil. Stačí se podívat na vývoj jejího rozpočtu a investice do nejmodernějších technologií. Vojenský rozpočet však není příliš transparentní, proto se jeho výše pouze odhaduje. Centrální rozpočet pro letošní rok na obranu je 808 miliard jüanů (132 miliard dolarů), což je o 12,2 procenta více, než v roce 2013 (po odečtení inflace o 8,4 procenta), nicméně odhad SIPRI je, že ve skutečnosti může být o 50 až 55 procent vyšší, což by znamenalo, že se bude blížit 200 miliardám dolarů. Vzhledem k tomu, že velká část finančních prostředků je věnována na modernizaci sil (výzkum, vývoj a výrobu) a Čína tedy začíná být na světových trzích konkurenceschopná nejenom v oblasti „low-end“, ale i „high-end“, není důvod se domnívat, že by v následujících letech čínský vývoz stagnoval, či klesal.

The increase will see China continue pulling away from other countries—including France, Russia and the United Kingdom—in terms of military spending, and gradually reducing the still very large gap with the United States. While China’s military technology is still well behind the most advanced Western systems in most areas, its rate of military technological development in recent years has been impressive, sometimes surprising analysts. The continued increase in spending by China is likely to mean that this rapid development will also continue. According to official statements in recent years, two of the major purposes of China’s large spending increases are improving the pay and living conditions of troops and the modernization and ‘informationization’ of the armed forces.

Mezi hlavní dovozce zbraní naopak patří Indie, Čína, Pákistán, Spojené arabské emiráty a Saúdská Arábie. Do prvních tří zemí směřují z větší části zbraně z Ruska a z Číny. Do Spojených arabských emirátů vyvážejí především Spojené státy a do Saúdské Arábie Británie. Nárůst dovozů zbraní do Asie byl očekávatelný, zajímavé je ovšem zvýšení dovozu do Afriky, byť nejde o objemy srovnatelné s jinými oblastmi. Ve sledovaných obdobích vzrostly nákupy o 53 procent. Hlavními příjemci byli Alžírsko, Maroko, Súdán a Uganda.

Z dat jasně vyplývá relativní oslabování Evropy. Ve sledovaných obdobích poklesl dovoz zbraní o čtvrtinu. Největšími importéry jsou Británie (12 %), Ázerbájdžán (12 %) a Řecko (11 %). Řada zemí utlumila, či zrušila objednávky, nebo se rozhodla nakoupit přebytky/použité zbraňové systémy z jiných zemí. Příkladem je rumunský nákup letounů F-16C z Portugalska a USA, chorvatské pořízení pěti Migů-21bis z Ukrajiny nebo polský a finský nákup tanků Leopard-2 z Německa, respektive z Nizozemska.