fbpx

Správně utrácet je stejně těžké, jako správně škrtat

Vydaje MO CR, 2002-2016; Zdroj MO

Premiér Bohuslav Sobotka včera využil tradičních Bahen, aby tam oznámil, že vláda dá na obranu příští rok 43,5 miliardy korun. Hurá, chtělo by se alespoň polohlasně říct. Pokud se tak stane, bude to totiž za mnoho let poprvé nejenom, kdy armáda dostane přidáno, ale kdy budou platit i střednědobé rozpočtové rámce. Jen škoda, že nebylo přidáno už v letošním rozpočtu. Mělo být, ale nová sněmovna v prosinci 2013 nesmyslně škrtla z rozpočtu na obranu 700 milionů, které přidala Rusnokova vláda. Mimochodem ty peníze navíc, šly i z podniků spadajících pod Ministerstvo obrany ČR.

Co se změnilo od loňského prosince? Podle mě jde o kombinaci několika faktorů, přičemž těžko říct, který je významnější.

  • Na první místo bych asi dal cosi jako „převzetí odpovědnosti za vládnutí“. Ti, kteří jsou nyní v exekutivě (předtím byli „jen“ v legislativě) musejí vládnout, což znamená uspokojovat potřeby a sliby a balancovat zdroje. Jsou tedy každý den konfrontování s realitou, která bývá často výrazně odlišná od představ. V případě ministerstva obrany se tedy jak ministr a jeho tým, tak vláda jako celek (protože je odpovědná za obranu) musí probírat analýzami, daty a čelit nepříjemným volbám: jestli dále dopustit degradaci ozbrojených sil a spojeneckých závazků a tedy ohrozit (pro futuro možná i fatálně) obranyschopnost České republiky, či obrátit trend. Vzhledem k tomu, že čísla už varovnější být nemohou, zvolil premiér – zcela správně – druhou možnost.
  • Jako druhý faktor bych uvedl externí tlak. Již dlouhou dobu čelí čeští politici, úředníci a vojáci v zahraničí nepříjemným poznámkám a dotazům týkajícím se propadu obranného rozpočtu a vůli být platným spojencem. Jistě, Česká republika nebyla ve škrtání osamocena, nicméně z dat jasně vyplývá, že nejde jen o snižování rozpočtu, ale i o hluboké strukturální problémy (například v personální oblasti, logistice, modernizaci), takže bez kombinace zvyšování rozpočtu a provádění změn zbude dříve, či později jen Potěmkinova vesnice.
  • Třetím faktorem je bezesporu krize na Ukrajině a ruská expanzivní politika. Byť česká politická reprezentace je mnohem zdrženlivější, než například polská či pobaltských států, přesto nemůže to, co se děje, bagatelizovat. Na okraj, důkazem onoho tápání jsou nešťastná vyjádření o neochotě případně rozmístit spojenecké vojáky na našem území, či o posilování vojenských sil v Evropě obecně (byť se snažil později premiér vysvětlit, že myslel pouze Českou republiku, nesestříhané televizní záběry jej usvědčily minimálně z přílišné upovídanosti a netaktičnosti). Navíc není možné vyloučit, že v budoucnu, možná blízkém, bude Česká republika požádána, aby přispěla ke společné obraně a žádný politik nechce ve vypjaté chvíli oznámit, že císař je nahý. Malá osobní poznámka, nikterak z toho radost nemám, ale zdá se, že Česká republika nebude příliš aktivní ve vysílání signálů Rusku – spíše bude politická reprezentace vždy vyčkávat a až když bude spojenci o něco požádána, zváží to a možná tak učiní. Je škoda, že tento zdrženlivý postoj nás může opět začít vzdalovat od Poláků, se kterými jsme se v posledních letech na poli zahraniční politiky a obrany velice sblížili a se kterými toho máme společného více, než se někdy může zdát z mediálního a veřejného diskurzu.
  • Za čtvrté, zdá se, že i politici začínají věřit, že se ekonomika dostává na růstovou trajektorii. Takže, pokud se prokáží optimistické předpovědi o růstu HDP, přidat 1,5 mld. korun na obranu může být ještě to z malých přidání. V této souvislosti jsem zvědav, jaké bude dlouhodobé procento z HDP uvedeno v onom nadstranickém dokumentu o obraně ČR, na kterém se domlouvají politické reprezentace a který by měl být podepsán v září (1,4%, 1,5%?) Jedna desetina totiž v případě růstu HDP může být mnohem více, než 1,5 miliardy korun.
  • A za páté, možná nejméně významným ze všech bodů je politické soupeření. Třeba si premiér uvědomil, že jeho strana nezvítězila ve volbách se slogany o škrtání a o prohnilém státním aparátu, takže, když to ekonomika dovolí, proč by nebyl on tím, kdo bude rozdávat? A klidně i obraně, protože jednak se stalo obecně známým, že armáda je v problémech a zároveň pohyb ruských sil znovu rozvířil debaty o tom, jak je Česká republika chráněna. Pragmaticky řečeno, i to téma obrany se může někdy politicky hodit.

Nyní, když bude příští rok více peněz, se může posunout ve střednědobém plánu čára, pod kterou padalo v posledních letech mnoho projektů. Bude možné se zaměřit i na nábory a co nejrychleji dokončit legislativní proces u novely 221/1999 Sb., o vojácích z povolání a dalších norem tak, aby se v následujících letech mohlo posilovat nejenom jádro, ale i jeho záloha. Plánovače a civilní i vojenské vedení ministerstva obrany ovšem nečeká jednoduché rozhodování. Vzhledem k tomu, že deficitů je příliš mnoho a peněz bude vždy méně, než by bylo potřeba na jejich pokrytí, bude muset probíhat neustálá prioritizace a balancování. Zkrátka, žadatelů bude hodně a uspokojit všechny nebude možné. Vždy je politicky lákavé alespoň zčásti uspokojit co nejvíce „potřebných“, nicméně praktický efekt není nejlepší. A to se netýká jen přidání financí na příští rok, ale i v následujících letech.

Návodně může fungovat například „pyramida schopností“, která byla součástí Bílé knihy o obraně. Maximální zdrojovou pozornost totiž musí mít ve chvílích nedostatku, ale i blahobytu „core byznys“, tedy to, proč si armádu jakýkoli stát drží. Teprve poté zbytek. Vzhledem k tomu, že existuje střednědobý plán, který byl nastavován s tím, aby priority skutečně odrážely „core byznys“, měly by být požadavky uspokojovány ve správném pořadí. Nejhorší, co by se nyní mohlo stát, je začít z požadavků „vyzobávat“ některé z nich bez ohledu na to, jakou mají prioritu k zabezpečení obranyschopnosti České republiky.

Efektivně se vypořádat s přidáním finančních prostředků a zbytečně nezatížit budoucnost, ve které přijde opět – například kvůli další krizi – tlak na snižování rozpočtu, je pomalu stejně těžké, jako se vyrovnat s finančními škrty. Dobrým příkladem je experimentování a nákupy maskovacích uniforem ve Spojených státech, do kterých byly investovány miliardy dolarů a jak se ukazuje nyní, vcelku zbytečně.

Americká armáda se chystá nakoupit uniformy s novým maskovacím vzorem s názvem Scorpion, který vlastní od roku 2002. V důsledku to tedy bude znamenat, že končí experimentování s hledáním „univerzálního“ maskovacího vzoru, který měl být funkční všude, ale vojáci si ztěžovali, že není funkční prakticky nikde. Mimochodem, jeho vytvoření stálo miliony dolarů a nakoupení maskovacích uniforem pět miliard. Výměna těchto „maskáčů“ bude stát další čtyři miliardy.

Before 2002 nearly every American serviceman had a choice of two camouflage patterns: greenish or beige-ish. But the country’s already-generous defence spending was supersized after the attacks of September 11th 2001, enabling all sorts of costly projects. Now every service of the armed forces has at least one camouflage pattern, and some have several. Years of camouflage one-upsmanship have cost the Defence Department more than $12m in research and development, and billions in uniforms and equipment. “Objectively speaking it would be better for everyone to wear the same uniforms,” says Timothy O’Neill, a retired lieutenant-colonel and camouflage expert. “But the marines don’t want to look like army, the army doesn’t want to look like marines and no one wants to look like the squids [navy]”. Just managing the stock and supply of so many different combat uniforms costs the armed forces tens of millions of dollars. Most damningly, these numbers don’t include the high cost of outfitting an entire service with an ineffective pattern, which the army managed to do when it chose the UCP in 2004.

Vím, v Česku máme s maskáči problém opačný – nikoli jejich přebytek, ale nedostatek (čemuž tak úplně nerozumím, myslel jsem, že „malá“ soutěž byla vyhlášena loni a nejpozději od začátku roku se měly začít plnit sklady a zároveň letos měla být vyhlášena a uzavřena „velká“ soutěž). Nemusí jít ovšem o maskovací uniformy, ale o něco mnohem vážnějšího, do čeho se nyní bude muset za každou cenu investovat, aniž by bylo jisté, zda bude v budoucnu dostatek vycvičeného personálu k obsluze, či dost peněz na běžné výdaje. K čemu jsou krásné stroje, když je nemá kdo obsluhovat, nebo do nich není munice a náhradní díly?

11 comments
Profilový obrázek
František Šulc
ADMINISTRATOR
PROFILE

Ďalší články

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *

Cancel reply

11 Comments

  • Profilový obrázek
    Ivo
    9. 6. 2014, 21:35

    Velmi dobrý článek, který přehledně shrnuje naši současnou situaci. Těžko s něčím v něm nesouhlasit, snad jen s oněmi 5 faktory změny postoje k financování obrany:

    1. Významnost faktoru č. 1 se podle mého názoru limitně blíží nule. Minulá vláda byla konfrontována v zásadě se stejnými fakty ohledně obrany, přesto se rozhodla diametrálně odlišně. S trochou snahy akademicky falzifikovatelné.

    2. Rozhodující naopak byly faktory č. 2 a 3, hlavně faktor č. 3. Proč hlavně č. 3? Ti s lepší pamětí si jistě vzpomenou, že gen. tajemník Rassmussen nás zdaleka nekritizoval poprvé, jen tento rok najednou jeho slova padla na úrodnou půdu… Proč? Odpověď je podle mne, nenacházím lepšího výrazu, v „poddanské mentalitě“ našich vládnoucích elit napříč spektrem.

    Málo kdy prosadí něco správně prostě proto, že by to tak má být a proto se k tomu sami rozhodneme, ale spíše: a. na základě velmi negativní zkušenosti z minula (například schvalování zahraničních misí na dva roky dopředu s výhledem na třetí – ti, co si pamatují závěr roku 2008, vědí proč) anebo b. zejména soustředěným tlakem zvnějšku, a to zejména od struktur jimiž jsme členy (NATO, EU) anebo z nich máme mindrák (děkujeme Vladimire Vladimiroviči).

    3. Faktory č. 4 a 5 sice mohly přispět, ale jen a jen jako vedlejší faktor, hybateli událostí nejme my, ale vnější faktory, bohužel. Nejsmutnější na tom všem je, že všechna fakta byla známa již minimálně od dokončení Bílé knihy, svět se od té doby nijak fundamentálně bezpečnostně nezměnil, jen jsme si to najednou připustili… S o to většími náklady to budeme dávat dohromady. Připomíná mi to vlastníka domu, který odkládá opravu střechy do níž zatéká do té doby, než mu to prosákne až do obýváku na plazmovou televizi…

    REPLY
  • Profilový obrázek
  • Profilový obrázek
    Ivo
    11. 6. 2014, 21:55

    http://video.aktualne.cz/dvtv/stropnicky-penize-pro-armadu-v-pristich-letech-porostou/r~3dab6d84f19411e3bce8002590604f2e/

    Rozhovor s ministrem obrany Martinem Stropnickým. Zajímavý rozhovor, z něhož bych vypíchl pracovní návrh konkrétního harmonogramu navyšování rozpočtu MO v horizontu dalších 10 let, k čemuž má pomoci mezi-partajní dohoda předsedů politických stran. Uvidíme.

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Dušan Rovenský
    12. 6. 2014, 13:01

    „… pracovní návrh konkrétního harmonogramu navyšování rozpočtu MO v horizontu dalších 10 let, k čemuž má pomoci mezi-partajní dohoda předsedů politických stran.“

    No, nerad bych Vám bral iluze, ale volby do poslanecké sněmovny jsou v ČR jednou za 3-4 roky (včetně těch mimořádných). Takže spoléhat na nějaký desetiletý plán a konsenzus politických stran u nichž ani není jasné, zda za ty 3-4 roky budou vůbec v parlamentu je poněkud naivní.

    Ministr obrany se v ČR mění v průměru jednou ročně (za posledních 5 let jich bylo celkem pět – Barták, Vondra, Peake, Picek, Stropnický), takže jeho sliby a proklamace bych bral velmi s rezervou. Jeho pozice je velmi slabá a politická budoucnost značně nejistá.

    Takže bych nejásal ani nad těmi 43,5 mld. Kč na rok 2015 – nikdo je zatím neviděl (slibem nezarmoutíš) a hlavně nikdo ReMO nemůže zaručit, že i kdyby se finance přidaly, tak se následně opět neseškrtají.

    REPLY
    • Profilový obrázek
      Ivo@Dušan Rovenský
      12. 6. 2014, 21:20

      Ne vždy se dá pokračování trendu předpovědět jeho pouhou extrapolací… Trend se podle mne změnil, jelikož došlo k skokové změně situace (v hlavách lidí, ne ve skutečnosti). U tohohle platí „perception is reality“.

      Naše politika podle mne obecně postupuje systémem „dva kroky vpřed, jeden vzad“. Nijak onu deklaraci nepřeceňuji, jen si myslím, že teď jsme v fázi onoho dopředného pohybu.

      Nesnažím se vás za každou cenu přesvědčit, ale na konci září tady napíšu další post a jsem vnitřně přesvědčen, že pravdě budu blíže… A myslím, že tomu budeme rádi oba, ne?

      REPLY
      • Profilový obrázek
        Dušan Rovenský@Ivo
        13. 6. 2014, 11:45

        Rádi, nerádi. Bohužel ReMO minimálně od „Tvrdíkovy reformy“ z roku 2002 své vize a předpoklady staví jako vzdušné zámky na různých slibech a nereálných očekáváních. Jenže skutečnost je jiná a ruské angažmá na Ukrajině v dlouhodobém horizontu u lidí (myslím obyvatel ČR) nevyvolá nějaký pocit ohrožení v tom smyslu, že budou volit politické strany podle toho, která z nich dá víc na zbrojení.

        REPLY
  • Profilový obrázek
    Ivo
    31. 7. 2014, 19:07

    Ad Dušan Rovenský)
    Ještě není konec září, ale píšu to už teď. Je čím dál víc indikátorů, že trend se skutečně změnil. Z důvodů popsaných výše. Tudíž AČR by měla dostat o necelé 2 miliardy Kč na rok 2015 navíc.

    http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/281839-premier-prislibil-armade-vic-penez-uz-na-pristi-rok/

    Teď jen, aby se podařilo alespoň pouzavřít cesty, kterými utíkají peníze z resortu ven…

    REPLY
    • Profilový obrázek
      Dušan Rovenský@Ivo
      1. 8. 2014, 20:19

      Ivo, sám víš, že jedna věc jsou sliby a druhá potom realita. Ale pokud připustíme, že se skutečně podaří za pár let dosáhnout těch proklamovaných 1,4% HDP na obranu, tak je zde otázka, jak s nimi bude naloženo. Když máme málo vody v cedníku, tak tím, že do něj začneme nalévat více rozhodně hladinu nijak dramaticky nezvedneme (nebo pokud ano, tak pouze velmi dočasně). Proto bude zásadní ucpat v cedníku ty díry, jak jsi ostatně sám napsal.

      REPLY

Nejnovější komentáře