Dva přihlouplé novinářské bonmoty na začátek: „Pokud něčemu rozumíš, nikdy o tom nečti v novinách“ a „Můžeme přifukovat, ale nesmíme lhát“. Oba se mi vybavily, když jsem se dnes podíval na Televizní noviny na Nově, kde byla mimo jiné pseudozpráva o připravované novele zákona 585/2004 Sb., o branné povinnosti a jejím zajišťování (branný zákon). Celý kolotoč ohledně odvodů, povolání ke službě, branné povinnosti a tak začal ráno Vlado Šnídl v článku s názvem Vzniká plán, jak vrátit „vojnu“. Vlado Šnídl nemůže ovšem za to, že jeho vcelku korektně napsaný text, se během dne proměnil v karikaturu až paniku, skutečně hodnou Rádia Jerevan.

Velká novela branného zákona se připravuje již několik let (do letošního února byl dokonce již ve sněmovně, než byla stažena) a základní obrysy byly uvedeny již v Bílé knize. Fascinující je, že popletení pojmů s dojmy (například odvod=návrat základní vojenské služby) se cyklicky objevuje tak jednou za půl roku až jednou do roka. Vždy je vše vysvětleno, aby se zase vrátilo jako bumerang. Připomíná to fantaskní svět šťastných idiotů, jejichž paměť je cyklicky vymazávána, aby neměli „starosti“. V čem je problém? Vlastně v ničem, až na to, že lidská blbost dokáže zabít i vcelku moudré kroky (promiňte někteří ex-kolegové).

Reportáž na Nově, byla o tom, že od letošního podzimu bude mít armáda možnost, znovu odvádět nebohé mladíky do svých řad a navléknout je do „mundůrů“. Poté následovala nesmyslná anketa v nějaké škole a na ulici. Autor reportáže (omlouvám se, uniklo mi jméno) popletl vše dohromady. Alespoň se u toho tvářil šťastně. Na okraj musím podotknout, že je důkazem toho, že někteří lidé se mohou stát novináři až po nějaké době elévování a někteří nemají být ani elévy…

Od letošního podzimu nebude nic, to se tak v lepším případě zákon dostane do sněmovny. On je ten legislativní proces – pardon, lidově, jednotlivé zastávky zákona na cestě od ministerského návrhu až po vyjití ve Sbírce zákonů – trochu složitější. Odvod je v zásadě administrativní úkon, který je velice dobře popsán ve stávajícím branném zákoně i třeba v jeho předchůdci 218/1999 Sb., o rozsahu branné povinnosti a o vojenských správních úřadech (branný zákon). Automaticky neznamená, že odvedený musí být povolán k vojenské službě, byť se dle zákona stává vojákem.

V době před platností současného branného zákona probíhaly odvody dvakrát do roka (na jaře a na podzim). Pak se armáda zprofesionalizovala a nějak se zapomnělo na to, že sice zůstala branná povinnost, ale odvody, které slouží primárně ke „zmapování“ populace (základní údaje, zdravotní stav atd.) tak, aby vhodní občané/vojáci mohli být použiti pro obranu státu, mohou probíhat až za stavu ohrožení státu. Jak praví ústavní zákon 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky v článku 7:

Parlament může na návrh vlády vyhlásit stav ohrožení státu, je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost státu nebo územní celistvost státu anebo jeho demokratické základy.

Problémem je ona „bezprostřednost“. Přepokládejme tedy, že ohrožení je iminentní, dobrým příkladem může být Ukrajina (jak dlouho to Rusku trvalo?). V současnosti je podle odhadů z povinné zálohy (to znamená všech občanů – až na taxativně dané výjimky – ve věku 18-60) připraveno k nástupu služby – tedy doplnění ozbrojených sil – v případě potřeby jen několik tisíc lidí. O zbytku populace se toho moc neví. První odvedenci by začali podle odhadů procházet komisemi za 72 dnů od vyhlášení stavu ohrožení a to už jaksi může být dávno po válce (vše je totiž ve spícím stavu, aby se šetřilo a neobtěžovali se občané).

Cílem připravované změny je zkrátit reakční dobu (a zvýšit obranyschopnost státu) tím, že vláda (a jenom vláda, nikoli jeden ministr nebo generál) bude mít možnost vyhlásit odvody (plošně, ale spíše podle určitého klíče – ročníky, profese a podobně) ještě před přímým ohrožením státu. V případě potřeby by díky tomu mohli vhodní odvedenci, kteří se ocitli v databázi, nastoupit službu (zahájit přípravu, naprostá většina populace již totiž není připravena k nastoupení vojenské služby) co nejdříve, pokud hrozba státu bude přetrvávat, respektive bude vyhlášen stav ohrožení státu, či válečný stav.

Co na výše uvedeném není pochopitelné? A jak to může ohrožovat občanské, či jakékoli jiné svobody? Jestli někdo předpokládá, že vláda může tohoto institutu zneužít (ano, mohla by, vše je zneužitelné), musí se zároveň ptát, co by tím získala. Naštvanou populaci, že je obtěžována „hloupostmi“, když se nic neděje? To asi moc smyslu nedává.

Reportér z Novy ovšem nebyl jediný a pomatené odvody nejsou jediným tématem. Dalším oblíbeným dotazem je, že podle novely branného zákona se nově bude branná povinnost vztahovat na ženy. Stačí se ovšem podívat do stávajícího zákona, či jeho předchůdce, aby člověk zjistil, že to platí již dnes. Zákon 585/2004 v paragrafu jedna, odstavci prvním uvádí:

Branná povinnost je povinnost státního občana České republiky (dále jen „občan“) plnit úkoly ozbrojených sil České republiky (dále jen „ozbrojené síly“); zahrnuje povinnost občana podrobit se odvodnímu řízení, vykonávat vojenskou činnou službu a plnit další povinnosti stanovené tímto zákonem.

A v paragrafu druhém, odstavci prvním se pak praví:

Branná povinnost vzniká občanovi dnem následujícím po dni, v němž dosáhne věku 18 let, a zaniká dnem dosažení věku 60 let. Občan brannou povinnost plní za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, pokud tento zákon nestanoví jinak.

„Občany“ jsou myšleny ženy i muži. Mimochodem, zákon 218/1999 hovořil explicitně o ženách v paragrafu 2, odstavci 4:

Ženám může být uložena jen odvodní povinnost a povinnost k mimořádné službě po dobu válečného stavu, pokud ji nepřevzaly dobrovolně.

Jak mi vyprávěl jeden pamětník, mnoho zemí nemá brannou povinnost vztaženou i na ženy a proto se při tvorbě branného zákona 585/2004 uvažovalo o tom, že povinnost sloužit státu za určitých okolností bude uvalena pouze na muže. Tento nápad nepřežil připomínkové řízení. Ozvaly se proti němu některé úřady a organizace, protože podle nich zakládá nerovnoprávnost a je genderově nevyvážený. Bez ohledu na tyto důvody nemám nic proti tomu, aby se branná povinnost vztahovala i na ženy při vědomí toho, že zřejmě nebudou odváděny a povolávány mezi prvními a když už, tak ke specifickým činnostem.

Dotazů k této problematice může být hodně, i přesto, že jich docela dost již bylo zodpovězeno. Obecně se dá k dnešní panice podotknout, že to chce používat zdravý rozum a archivy, když už k nim člověk má přístup, což novináři rozhodně mají (redakce to nestojí málo). A když už je redakce chudá, stačí si na chvíli zasurfovat na internetu nebo vzít telefon vytočit číslo, zeptat se a naslouchat.