Afghánský prezident Ašraf Ghání; via Wikimedia Commons

Jsem už pár týdnů v Afghánistánu, i proto jsem se poněkud odmlčel. Většinu času jsem strávil na Bagrámu s vojáky především z Chrudimi a Žatce ze 4. brigády rychlého nasazení. Připravuji o nich a skvělé práci, kterou odvádějí, rozsáhlý článek pro nový časopis Reportér, jehož první číslo vyšlo v září. Jen na okraj, jsem rád, že exkolegy z Ministerstva obrany zaujala minulý týden má prezentace na konferenci organizované Stálým operačním centrem, ale jelikož byla přednesena v zastoupení pplk. Foltýnem (bohužel video-prezentaci, kterou jsem natočil, se nepodařilo z technických důvodů spustit), určitě jsem nemohl odpovídat na zvídavé dotazy týkající se aktivní zálohy. Nicméně, kromě velkého textu, který vyjde v Reportérovi v polovině října se skvělými fotografiemi rotmistra Daniela Hlaváče, připravuji ještě několik článků. Chci začít jedním relativně aktuálním, a to je inaugurací prezidenta v Afghánistánu.

Tato inaugurace má důležitou symbolickou hodnotu. Poprvé po desítkách let dochází k mírovému předání moci na nejvyšší funkci. Inauguraci také umožnil široký kompromis, který se rodil ve velkých bolestech a za posměchu a kroucení hlavy mnohých lidí, aby se nakonec se zrodil (pragmaticky řečeno, přepočítáváním hlasů byl vytvořen pouze časový prostor pro to, aby se soupeři domluvili). Vytvoření nové funkce pro Abdulláha Abdulláha nezaručuje nikterak velkou stabilitu a kompromis bude funkční pouze do té doby, dokud budou nový prezident Ašraf Ghání a jeho „šéf exekutivy“ Abdulláh spolupracovat a rozumět si. A konečně oba bývalí prezidentští kandidáti jsou nakloněni úzké spolupráci se Spojenými státy (mimochodem Ghání má americkou manželku), respektive aliancí – dnes by mělo dojít k podpisu Bilaterální bezpečnostní dohody (BSA) se Spojenými státy, která je předstupněm k prodloužení, respektive zahájení nové operace NATO.

Včerejší obřad provázela velká bezpečnostní opatření. Například na základně KAIA v Kábulu byly dva dny zavřené všechny obchody, restaurace a kavárny z obav před možným útokem. Ve městě byl omezený pohyb. Nicméně i přes výhrůžky se inaugurace obešla bez větších bezpečnostních problémů, až na výbuch magnetické bomby na jenom z afghánských vojenských vozidel den před inaugurací. Jeden z důvodů je, že dochází ke sdílení moci, takže tábory obou prezidentských kandidátů jsou v klidu a zároveň je konec září a blíží se konec fighting season (bojové sezóny). Samotná inaugurace i přes drobné protokolární zmatky proběhla podle plánu. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí o jejím konání bylo učiněno týden před obřadem, ceremoniálu se zúčastnil ze zahraničních hlav států jen prezident Pákistánu a íránský vicepremiér. Zbytek světa byl povětšinou zastoupený velvyslanci.

Jak první promluvil nyní již bývalý prezident Hámid Karzáí. Jeho projev byl poměrně umírněný, oproti tomu z před týdne, kdy obvinil Spojené státy a Pákistán z dlouhotrvající války s Talibanem a všech možných dalších špatností (o vlastních pochybeních, neúspěchu v boji s korupcí a tak dále, se moc nezmiňoval). Průměrně inteligentní člověk na Západě asi zakroutí hlavou a označí Karzáího za nevděčníka. Je smutné slyšet tato slova od člověka, která byl u moci více než deset let a s národním usmířením příliš nepohnul a nebýt vojáků ze Západu a jejich obětí a hlavně amerických peněz, již dávno není u moci. V lepším případě by byl v exilu. Jistě, jeho vztah se Spojenými státy a NATO nebyl jednoduchý a ani se nedá říct, že by jeho některé stížnosti nebyly na místě, nicméně trocha vděku by odcházejícímu prezidentovi přidala na důstojnosti.

Na okraj, když se člověk baví s afghánskými policisty a vojáky tak ti se děsí toho, že by koaliční síly Afghánistán zcela opustily. A vědí dobře proč. Především policie není vůbec připravena na zajišťování bezpečnosti, ať už je to z hlediska personálního a materiálního zabezpečení, či výcviku. Stahování koaličních sil je patrné na každém místě a afghánské bezpečnostní složky naplno pociťují, co to znamená přebírání odpovědnosti. Po Karzáím měl krátký projev Abdulláh Abdulláh a pak přišel s inauguračním proslovem nový prezident Ghání. Inaugurace se za Českou republiku zúčastnil velvyslanec Miroslav Kosek, který OWOP k proslovu řekl:

Ghání hovořil asi hodinu. Mezi jeho priority bude patřit boj s korupcí, nastolení míru za každou cenu – buď dojde k dohodě a usmíření, nebo budou nelegální struktury potlačené silou -, větší zapojení žen a mladých lidí do politiky a veřejného života obecně, decentralizace, tedy svěření větší odpovědnosti provinční a distriktní úrovni a ekonomický rozvoj, využití bohatství, které má Afghánistán v zemi a přilákání zahraničních investorů. Projev hodnotím velice pozitivně, protože byl zaměřen především do budoucnosti a Ghání má poměrně dobré předpoklady pro jeho realizaci.

Zároveň velvyslanec upozorňuje, že pro Českou republiku, kromě jistoty s pokračováním operace NATO, změna prezidenta nic zásadně nového nepřinese. Jsme poměrně malá země. Nicméně v současnosti běží řada bilaterálních projektů, především v ekonomické oblasti, ale i politické, které mají šanci na úspěch, byť je třeba mírnit přehnaný optimismus.

Ghání má lepší pozici, než Hámid Karzáí, což je dáno například tím, že pochází z významného kmene Ahmadzai a dokázal sestavit skutečně širokou vládu. Jestli ovšem tyto a další výhody povedou k tomu, že naváže na Karzáího a vyvede Afghánistán z bludného kruhu násilí, se dá jen těžko říct. Každopádně šanci má a začal upřímně. Jak dodává český velvyslanec:

Zajímavý moment v projevu byl, když řekl, že Afghánistán nikdy nebude podporovat žádné ozbrojené skupiny k tomu, aby destabilizovaly nějakou zemi. A dodal, že totéž očekává od okolních států. Jednoznačně tím narážel na Pákistán. Zároveň se bude snažit, aby Afghánská národní armáda, Afghánská národní policie a tajná služba NDS dospěly a byly co nejsamostatnější. To ovšem bez pokračující podpory ze zahraničí nepůjde.