Bývalý americký velitel Task Force 1/320 na základně Bagrámu ppl. Mark Sherkey. V popředí je bývalý velitel 2. strážní roty Jiří Pazděra; Foto FS

V tuto chvíli je podplukovník Mark Sherkey ze 101. výsadkové divize už doma. Ještě před měsícem ovšem velel na základně Bagrám v Afghánistánu Task Force (úkolovému uskupení) 1/320. Pod jeho velení spadali i čeští vojáci ze 4. brigády rychlého nasazení, kteří prošli v bojové sezóně hektickým operačním tempem. „Spoluautorem“ změny taktiky, která se především projevovala permanentní přítomností mimo základnu a agresivnějším přístupem, byl právě Mark Sherkey. Čeští vojáci o něm v žertu, že trpí „syndromem neposlušných tenisek“. Je mu totiž těžké dělat osobní ochranu, protože se rozhodne a vyrazí, aniž by své strážce informoval a ti ho pak musejí stíhat. Operační tempo se zdaleka ne u všech vojáků setkalo s pochopením, ale Sherkey na české výsadkáře nedá dopustit. Mimochodem, o vysokém hodnocení jeho a jeho nadřízených svědčí i udělené dvě bronzové hvězdy veliteli 2. strážní roty a kapitánovi Jiřímu Pazděrovi a vrchnímu praporčíkovi nadrotmistrovi Davidu Lavičkovi.

Kolika vojákům velíte?
Skoro 1890. Jsou mezi nimi Američané, Jordánci, Češi, Korejci, Nepálci, Afghánci a Poláci.

Co byste řekl o Češích, kteří jsou také pod vaším velením?
2. česká strážní rota je kvalitní. Strávil jsem s jejími vojáky většinu času mimo základnu, protože mě ochraňují, když mám jednání s místními představiteli, s maliky ve vesnicích, s představiteli místní samosprávy a podobně. Strašně rád s nimi spolupracuji.

Vojáci říkají, že jim utíkáte, takže je strašně vám zajišťovat ochranu…
Vždy se snažím držet krok s tím, s kým jednám, ať už je to šéf okresu, nebo někdo jiný. A ve chvíli, kdy se začne pohybovat, někam jede, kam mám jet s ním, tak se hned připojím. Vím, že to pro ně není jednoduché a že se snaží se mnou držet krok, byť jim to dělám těžší.

Řekl jste, že operační tempo je nejvyšší, které jste kdy zažil. Jak je to možné? Proč jste změnil předchozí taktiku?
Z několika důvodů. Za prvé, sehrála v tom roli nejistota po volbě afghánského prezidenta a zvýšené napětí, za druhé ramadán, snižování počtu spojeneckých základen v Afghánistánu a počtů vojáků obecně. A s tím jsme šli do „bojové sezóny“. Co z toho vyplývá? Více hrozeb pro strategickou základnu, než kdykoli v minulosti.

Museli jsme tedy změnit operační tempo, zvýšit náš operační dosah a zároveň se výrazněji zapojit do spolupráce s místními obyvateli a afghánskými bezpečnostními složkami. Česká strážní rota a naše úkolové uskupení obecně, bylo schopné zajišťovat vyšší míru bezpečnosti tak, aby se dal urychlit rozvoj. To by mělo celkově vést ke snížení počtu hrozeb.

Jak byste změnu taktiky po necelém půlroce zhodnotil?
Koaliční síly byly schopné rozrušit nepřátelskou síť. Zamezili jsme povstalcům ve volném pohybu, neumožnili jsme jim, aby si volili místo a čas útoků, byli jsme ofenzivní, takže například nemohli k ostřelování základny používat místa, která používali tradičně a museli se přesunout tam, kam jsme chtěli, aby se přesunuli.

Jste v Afghánistánu poprvé?
Ano, je to moje první bojové nasazení v Afghánistánu. Celkově jde ale o čtvrté bojové nasazení. Strávil jsem předtím tři roky v Iráku.

Mnoho lidí v České republice, zvláště po sebevražedném útoku začalo klást otázky, zda nasazení zde má smysl. Co byste jim odpověděl?
Obě naše armády jsou nástroje zahraniční politiky a děláme jen to, co po nás naši představitelé chtějí. Zabezpečujeme strategickou základnu. To, co děláme, napomáhá i předání moci v Afghánistánu. Vytváříme podmínky pro zlepšování situace a jsem pyšný na to, co jsme udělali. Jsem pyšný na to, že mohu sloužit Afgháncům, jsem pyšný na to, že mohu sloužit s českými vojáky, protože se učíme jeden o druhého.

Strašně mě mrzí ztráta pěti českých vojáků. Byla to pro mě, jako pro velitele i člověka, hrozně těžká chvíle. Ale jejich velitel a vůbec všichni, nedovolili, aby byla jejich smrt zbytečná a díky tomu, jak přistupují ke své práci, změnili bezpečnostní dynamiku ve svůj prospěch a zaútočili na nepřítele.

Byl jste překvapen chováním Čechů, co se týče vojenského řemesla?
Čeští vojáci jsou vysoce disciplinovaní, jsou velice technicky a takticky vyspělí a mají neuvěřitelnou výdrž. Jsou schopni vydržet vysoké tempo, trávit dvanáct hodin a více mimo základnu na patrolách, ve dne v noci. Jsou obrovskou posilou a já s nimi strašně rád sloužím.

Jak byste popsal českou mentalitu na základě vaší spolupráce s Čechy?
Čeští vojáci jsou velice adaptabilní. Vypadá to, jako by neexistoval úkol, který by nebyli schopni splnit. Zbytečně se nestresují a umějí se vyrovnávat s požadavky i s tím, co se stane. Druhý den po sebevražedném útoku už zase byli venku a patrolovali. Jsou velice inteligentní bojovníci, nejsou pasivní, chtějí se střetnout s nepřítelem, ale zároveň jsou schopni agresivitu kontrolovat a dodržují pravidla nasazení. Jsou extrémně fyzicky zdatní a mentálně agilní. Tato kombinace z nich dělá výtečné bojovníky.

Co se týče mentality, mají smysl pro humor, pořád se něčemu smějí, dělají si legraci sami ze sebe a vlastně z kohokoli v úkolovém uskupení. Funguje mezi nimi hluboké kamarádství. Věřím jim, hlídají mě po celou dobu zde a skutečně mají mou plnou důvěru.

Myslíte si, že v Afghánistánu se pořád aplikují zásady COIN?
Absolutně. Tady v bagramské bezpečnostní zóně útočíme na nepřítele, na povstalecké sítě, patrolujeme 24 hodin, sedm dnů v týdnu v různých oblastech, Afghánská národní armáda více a více patroluje, jsme partnerem Afgháncům od okresní až po provinční úroveň, propojujeme je, jednáme se staršinami, účastníme se šur, zjišťujeme, co ve vesnicích potřebují a pomáháme jim s rozvojem. Dokončili jsme v posledních osmi měsících přes sto projektů – od budování studní, přes čištění kanálů, skladů pro farmáře, až po opravy škol, klinik a tak dále. Patrolujeme a místní lidé zjišťují, že jsme pro ně mnohem lepší, než Taliban. Dávají nám informace, které nás udržují bezpečnější, a jsem si jist, že se nechtějí vrátit zpátky do dob Talibanu.