fbpx

Recenze: Agent Storm – z dánského motorkáře džihádistou a agentem zpravodajských služeb

V druhé polovině roku 2014 vyšla autobiografická publikace Mortena Storma – Agent Storm: My life inside al-Qaeda. Tento Dán vstoupil ve všeobecnou známost poté co bylo zveřejněno, že sehrál zásadní roli při zprostředkování třetí ženy Anwaru Awlakímu – radikálnímu ideologovi al-Qá’idy, který se podílel na radikalizaci řady džihádistů. Ti následně pokusili provést či přímo provedli útoky proti Západu. Mělo se za to, že právě zajištění nové ženy, u čehož měly asistovat i zpravodajské služby, zapříčinilo následnou Awlakiho eliminaci. Jak z knihy vyplývá Storm velmi pravděpodobně přímo k likvidaci Awlakiho nepřispěl. I přesto je kniha, kterou sepsal s pomocí regionálního odborníka a odborníka na terorismus, velmi přínosná. Dle mého názoru především díky třem aspektům, které jsou v ní dobře ilustrovány: jak probíhá radikalizace osob v Evropě, fungování džihádistických sítí, řízení agenta ze strany hned čtyř zpravodajských služeb. Jeho autobiografie je v kontextu útoku v synagoze v Dánsku a odtajnění dalších dokumentů z Abottabádu velmi aktuální. Nejdříve ale velmi stručná historie Stormova života.

Storm vyrůstal v malém dánském městečku Kørsor, formální vzdělávání ukončil v 16 letech. Živil se jako vyhazovač a stal se členem místního gangu Raiders a následně i známého dánského motorkářského gangu Bandidos. Byl opakovaně ve vězení. Ve 21 letech konvertoval k islámu a začal se o něj hluboce zajímat. Absolvoval rok salafistických studií v Jemenu a následně se začlenil do radikální komunity v Londýně. Podílel se na výběru financí a drobného materiálu v komunitě ve prospěch džihádistů v různých koutech světa bojujících proti z jejich pohledu vnější agresy. V roce 2005 byl osloven MI5 (za supervize dánské PET), nebyl však získán ke spolupráci. V roce 2006 se v Jemenu dostal do učebního kruhu Anwara Awlákího určeného speciálně pro zahraniční konvertity. V roce 2007 se vnitřně rozhodl opustit islám a sám vešel v kontakt s dánskou PET. Ta následně umožnila řízení Storma i ze strany britských MI5, MI6 a americké CIA. Storm tam pro ně pod krytím radikálního salafisty zjišťoval informace o džihádistech v Libanonu, Somálsku, Jemenu, ale také v Británii či Dánsku. Kariéru spolupracovníka zpravodajských služeb ukončil Storm sám v roce 2012, poté co se s nimi rozešel ve zlém a celý svůj příběh včetně detailů vynesl na veřejnost.

Příběh Mortena Storma je učebnicovým příkladem radikalizace. Rozvrácená rodina, kriminální činnost, identitární krize, hledání východiska v náboženství, získávání kontaktů ve vězení, vyhledávání radikálních mešit či studijních kroužků, rozhovory s návrátilci z bojišť, sledování videí

trpících muslimů, ale i z výcviku a operací džihádistů. Někteří Stormovi známí, které neodhadoval na radikální džihádistický materiál, se k jeho opakovanému údivu často zapojovali do teroristických útoků či jejich příprav. Sám dodává, že pokud daná osoba není pod pravidelným dohledem a nejsou pozorovány odchylky v chování od normy, může velmi negativně překvapit. Storm v tomto kontextu volá po nutnosti penetrovat radikální komunity informátory. Je jasné, před jak těžkým úkolem zpravodajské a policejní složky stojí. Stormův životní příběh nedává odpověď ani na zásadní otázku – jak radikalizované kádry deradikalizovat a zpět začlenit do společnosti. Popis vlastního prozření, že radikální islám není tou správnou ideologií, patří k nejslabším částí knihy.

Storm zajímavým způsobem poodkrývá fungování džihádistických sítí. Dlouho dobu se pohyboval na rozhraní radikální islamistické komunity a džihádistické scény. Členem al-Qá’idy se paradoxně stal těsně před tím než ukončil svou kariéru, když přísahal věrnost Násiru al-Wuhajšímu – emírovi al-Qá’idy na arabském poolostrově. Renomé Mortena Storma v rámci radiální komunity velmi pomohlo salafistické studium v Jemenu a kontakty, které zde získal. V rámci Británie také velmi brzy získal přístup ke známým horlivým radikálním klerikům. V tomto kontextu upozorňuje Storm na jakousi nepsanou dohodu na počátku 3. tisíciletí mezi britskými zpravodajskými službami a radikálním kleriky. Ti mohli relativně nerušeně působit na britské půdě, ale nesměli vyzívat k násilí v Británii. Zároveň však z řad jejich následovníků vzešla celá řada budoucích džihádistů. Tento přístup se změnil po útoku na metro v Londýně v roce 2005. Britská scéna jakých si wannabe džihádistů byla skutečně široká, Storm se podílel na vedení některých amatérských pokusů o fyzický či paintballový výcvik. Ovšem i tyto spíše směšné aktivity hrají svou roli v posilování odhodlání těhcto osob, které se tak usilovně snaží překročit linii mezi radikály a džihádisty (zpravidla ochodem do země konfliktu).

Je logické, že Storm byl primárně řízen ze strany dánské zpravodajské služby. Ta ovšem umožnila přístup MI5, MI6 a CIA k využívání Storma pro vlastní účely. Čternář tak může, samozřejmě pouze zprostředkovaně, porovnávat přístup jednotlivých služeb. Obvyklé stereotypy dostávají za pravdu. Malá zpravodajská služba se snaží zavděčit těm větším, především CIA. Do určité míry to je pro dánské kmenové zaměstnance jedno velké dobrodružství a neváhají využít všech možných výhod, včetně těch ne zcela legálních. Americká služba k většině problémů přistupuje buď přes velké finanční objemy jako motivaci či cílenou likvidací džihádistů. Velmi zajímavý aspekt je, že Storm přerušil spolupráci, protože se obával, že by CIA neměla skurpule jej odepsat jako necílenou ztrátu při úderu bezpilotního prostředku. Upozornil jej na to i jiný agent působící v rámci al-Qá’idy na arabském poolostrově. Ze srovnání pak nejlépe vychází britské služby, jejichž příslušníci jsou regionálními experty a zároveň dovedou s poněkud svérázným Stormem navázat vztah. Pouze britské služby měly legální problém zajistit Awlákímu manželku, protože se dalo předpokládat, že se následně stane vedlejším cílem leteckého úderu. Cílené likvidace džihádistů pomocí bezpilotních prostředků jsou jedním z hlavních témat Stormova vyprávění (pro jejich vývoj a dopad na působení a směřování CIA doporučuji The Way of the Knife od Marka Mazzettiho). Ze Stormova vyprávění vyplývá, že většině úderů v Jemenu či Somálsku předcházelo zasazení vysílače signálu v bezprostředním okolí cíle. Storm zajistil Salihu Nabhanovi (nejvýše postavený operativec AQ v Somálsku v té době) laptop díky, kterému jej mohli lokalizovat a následně zlikvidovat. Využívány jsou i USB flash disky. U Awlákího se ovšem toto nepodařilo a tak jej nakonec po předchozím získání informací zaměřily dva bezpilotní prostředky a třetí jej zlikvidoval.

Stormova kniha jednoznačně prokazuje, že vyprávění očitých svědků, jakkoliv mohou být zabarvená, mají neocenitelnou roli při výzkumu al-Qá’idy. Pro přehled veřejně dostupných zdrojů pro její výzkum viz, krátký přehled ZDE.

Profilový obrázek
Petr Z.
CONTRIBUTOR
PROFILE

Ďalší články

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *

Cancel reply

Nejnovější komentáře