fbpx

Tragická neřešitelnost izraelsko-palestinského konfliktu

Tragická neřešitelnost izraelsko-palestinského konfliktu

Další ze série Izraelsko-Palestinských mírových jednání selhalo. A není se čemu divit.

Foto: Wanderlass, zdroj: Flickr, Licence CC.

Foto: Wanderlass, zdroj: Flickr, Licence CC.

Mírová jednání probíhající od roku 2003 s cílem vyřešit probíhající problémy existencí dvou nezávislých státu selhala. Izraelem v posledních týdnech cloumá vlna násilí, při které zemřelo jedenáct Izraelců a několik desítek Palestinců. Palestinci útočí na izraelské civilisty a příslušníky armády nebo policie noži a najíždí do nich auty. Tyto útoky jsou každodenní, paralyzující. Násilí není centrálně organizované a má navíc i vyostřenou náboženskou motivaci, jež pramení ze současných sporů o postavení mešity al-Aksá a přilehlých objektů. Samotný Izrael připustil, že optimální strategie pro boj s tímto typem ,,low cost“ terorismu neexistuje. Zároveň americký prezident Barack Obama oznámil, že vize souběžné existence samostatných států Izrael a Palestina je momentálně i do budoucna nereálná.

Selhání bychom mohli Obamovi přičíst na listinu blízkovýchodních diplomatických neúspěchů a přešlapů, kterých je za dobu jeho vlády požehnaně. To by však nebylo fér, protože se v daném případě pokusil rozetnout gordický uzel. Maximálně se tak můžeme pozastavit nad naivní představou úspěchu. Konflikt je ve své podstatě neřešitelný, všechna mírová vyjednávání v něm padají na samotné premise a na způsob uvažování aktérů, což si často mediátoři tohoto konfliktu nechtějí připustit.

Je to samotná existence Izraele, která je ze strany Palestinců brána jako nežádoucí. Vnímají ho podobně jako režim francouzské čtvrté republiky v Alžíru. Nenáviděný, nechtěný a fundamentálně odlišný. Ben Gurion kdysi sám, a to velmi přesně, charakterizoval podstatu konfliktu: ,,We, as a nation, want this country (land) to be ours; the Arabs, as a nation, want this country to be theirs.“. Tato příčina je jednoduše fundamentální a ve své podstatě jednoduchá. V realitě současného mezinárodně právního systému ovšem neřešitelná. Vyplývá z toho také odpověď na otázku, proč se Izraeli ve vztahu k sousedním arabským státům podařilo dosáhnout diplomatického pokroku a proč to vzhledem k Palestincům nikdy nebylo možné.

Od svého vzniku musel stát Izrael bojovat o přežití. Od roku 1948 dodnes vybojoval čtyři války se sousedními arabskými státy a dvakrát intervenoval v Libanonu. Příčinou těchto konfliktů byla znovu samotná existence Izraele, která vedla k útokům na něj nebo k preventivním útokům vedeným Izraelem na okolní státy. Izrael v těchto konfliktech dominoval. Neúspěchy arabských států ve snaze o zničení Izraele a zejména změna pohledu na něj vedly k uzavření mírových dohod uznávajících Izrael a jeho právo na existenci. Zmínit lze například egyptsko-izraelskou dohodu v roce 1979 nebo jordánsko-izraelskou v roce 1994.

Oproti tomu vztah Izraele a Palestinců se dá charakterizovat jako sedmašedesát let dlouhý nekončící boj. Únosy letadel v 70. letech minulého století, útok na mnichovské olympiádě, sebevražedné atentáty, rakety, série povstání a nově „nožový“ terorismus ze strany Palestinců. Izrael odpovídá pomocí targeted killings, postavením bezpečnostní zdi, operací Cast Lead a Protective Edge… Žádná z mnoha mírových dohod nebyla naplněna nebo byla naplněna jen z části. Násilí stále přetrvává. Mír je v nedohlednu.

Některé okolní arabské státy opustily, alespoň oficiálně, podporu Palestiny a myšlenku zničení Izraele. Zachovaly se racionálně. Oproti tomu Palestincům v tomto kroku zabraňuje jejich samotná podstata myšlení. ,,We want the same land“. Vyřešením tohoto problému by tedy byl konec státu Izrael nebo změna v myšlení Palestinců a jejich současného vedení Hamasu. To má ve svém programu zakotven článek o nežádoucnosti existence Izraele. Mediátoři počítají s racionalitou aktérů, ovšem jak je možné vyřešit konflikt, pokud jedna ze stran odmítá hrát hru s nenulouvým součtem?

6 comments

Ďalší články

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *

Cancel reply

6 Comments

  • Profilový obrázek
    Hery
    10. 11. 2015, 14:00

    Nebylo by zde špatné zmínit Jeruzalém, protože jeho status je asi největším kamenem úrazu jakékoliv mírové dohody popř. příměří. V nedávné době jsem četl velice zajímavou knihu „Boj o Jeruzalém“ z pera Dore Golda. Autor v ní řeší otázku, kdo je schopen zajistit náboženské svobody v Jeruzalémě pro všechny. Dostane se k historii, Camp Davidu a taky k pokusům o jiné výklady historie. Dle mého celkem slušně vyargumentuje, že pouze stát Izrael dokáže (a narozdíl od OSN i dokázal) v Jeruzalémě tyto svobody zajistit. Ovšem podstatnější je, že v něm zazní také spousta těch skutečností, proč v současné době není dohody mezi těmito dvěma stranami konfliktu dohoda možná.

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Ivo
    10. 11. 2015, 14:54

    Henry Kissinger v jedné ze svých starších knih napsal, že největší chybou v izraelsko-palestinském konfliktu je pokus o nalezení permanentního řešení pro obě strany. Právě vize permance a neměnitelnosti přijatého řešení je jak hadr na býka pro radikály z obou stran. Podle něj je mnohem lepší hledat partikulární dočasné dohody, byť by ta „dočasnost“ byla klidně tak dočasná, jako kdysi přítomnost Britů v Honkongu.

    Problém je, že zejména vnější aktéři se snaží obě strany dotlačit do trvalého řešení, avšak bez empatického vhledu pro oba aktéry, pro které je to z mnoha důvodů nemožné…

    REPLY
    • Profilový obrázek
      PJK@Ivo
      14. 11. 2015, 22:54

      Máte pravdu pane majore, je to přesně tak. Měl jsem možnost to poznat na místě.

      REPLY
  • Profilový obrázek
    meldik
    10. 11. 2015, 18:14

    konec clanku mi vyznel trochu tendencne ve prospech Izraele, coz me trochu zklamalo. loni jsem v Izraeli byl na dovolene 14 dni a byl mile i nemile prekvapen. sice asi budu z principu spise podporovat Izrael nez Palestince, ale z bezbrehe podpory jsem tam vystrizlivel krapet. od zkusenosti s kontrolou na letisti jak v Praze tak v Tel Avivu, az po chovani nekterych mistnich s kterymi jsem prisel do styku. Zprvu jsem nechapal na co se ptaji, kdyz se pomerne casto ptali otazkou typu „Fandis nam?“…po odpovedi, ze jsem turista a nebudu soudit ani je ani druhou stranu se chovali odtazite az neprijemne…ackoliv do te doby byli mili a pratelsti. O chovani nekterych mistnich, ve vzpominkach mi vyvstava chovani osazenstva ulice Ha´anevim street nedaleko stare ctvrti mi proste jako Evropanovi do hlavy neleze

    jinak s nazorem Henry Kissingera, ktery tu napsal Ivo plne souhlasim

    REPLY
  • Profilový obrázek
    michal86
    12. 11. 2015, 11:29

    …má jednoho známého z Izraele a ten mi řekl, že dokud tam nežiješ, tak to nikdy nepochopíš, tak se o to nesnaž!….tzn.: my Evropani určitě ne

    REPLY

Nejnovější komentáře