Včerejší útoky na bruselské letiště, kde zaútočili sebevražední atentátníci teroristického uskupení, tzv. Islámského státu, stály životy čtrnácti lidí. Šokující realita permanentní hrozby útoků ihned rozvířila debaty o bezpečnosti na evropských letištích. Jak je možné v budoucnu předejít tomuto stylu útoků? Řešení nehledejme jinde než v Izraeli.
Jen málo zemí na světě se musí potýkat s tak vysokým rizikem terorismu jako Izrael. Izraelská letiště jsou oblíbeným cílem teroristů již několik dekád, zejména Ben Gurionovo letiště v Tel Avivu. Izraelci se ovšem z těchto událostí dokázali poučit a vyvinuli tak systém, díky kterému v posledních letech neexistuje případ devastujícího teroristického útoku. Izraelský systém se tak dostal na kvalitativní špičku. Co ho ale dělá tak účinným?
Perimetr letiště je chráněn kamerovým systémem a hlídkami. Všechna vozidla musí před vjezdem na letiště projet kontrolním bodem na kterém ochrana letiště prohledá a zváží vozidlo. Také vede krátký rozhovor s řidičem, kdy se snaží odhadnout jeho náladu a úmysly. Přímo na letišti patroluje ochranka oblečená v civilních šatech, které dopomáhá všudypřítomný kamerový systém. Dalším stupněm ochrany jsou ozbrojení strážní u všech vchodů a východů. Úkolem bezpečnostní služby na letišti je také pozorovat procházející cestující a odhadovat jejich rozpoložení. Pokud nějaká osoba vypadá vypjatě nebo ve stresu, tak se s ním pracovník letiště pokusí navázat kontakt a promluvit si o jeho situaci.
Ještě předtím než se cestující dostanou k odletovým přepážkám, projdou pohovorem s pracovníkem letiště. Délka pohovoru není časově omezená a otázky jsou pokládány na základě věku, etnika a náboženství. Po tomto pohovoru se cestující může přesunout dál, k rutinní bezpečnostní prohlídce přes rám a scanner. Zavazadla pak projdou přes ,,tlakovou komoru“, díky které by byly případné výbušniny v zavazadlech zneškodněny předem. Dále následuje přesun cestujícího do odletové zóny.
Systém ochrany Ben Gurionova letiště stojí na třech pilířích: pozornosti, důslednosti a selském rozumu. Velký důraz se klade na lidský faktor a pocity. Tímto způsobem byla vytvořena metoda, která je jednoduchá a efektivní. Dala by se popsat jako ,,soustředné bezpečnostní oblasti“. Čím blíže je cestující letadlu, tím větší důraz je kladen na bezpečnost a potřebná opatření.
Nejdůležitější roli ovšem hraje lidský faktor, kdy pracovníci letiště monitorují příchozí cestující a na základě předpokladů odhadují riziko, kterým by mohli, podle chování, etnika a náboženství, být. Příkladem budiž to, že izraelské bezpečností složky na letišti předpokládají, že potencionální útočník by mohl být: mladý, tmavší barvy pleti, pravděpodobně Arab a muslim. Odhady nebezpečnosti na základě etnika a náboženství nebo jména jsou v tomto systému ochraně letiště běžnou věcí. Tito jedinci tak podléhají většímu dohledu ze strany pracovníků letiště. Je jim pokládáno více otázek ohledně jejich cesty, úmyslů a prokázaní jejich identity.
Díky této praxi se za poslední dekádu letiště nestalo cílem žádného úspěšného teroristického útoku a podobný styl ochrany založený na „lidském faktoru“ se začal používat na všech izraelských letištích. Má ovšem tento systém šanci uspět v Evropě?
Skepse
Doba, kdy jsme si v západní Evropě mohli v klidu dojít na letiště, zdá se, včerejškem skončila. Jistě se bezpečnostní opatření zvýší, ovšem adopce izraelského systému Belgií je nepravděpodobná. Systém se v Izraeli ukázal jako účinný, ovšem jeho přijetí v Belgii, stejně jako jinde v Evropě, by se jistě setkalo s odporem lidskoprávních aktivistů a vyvolání debaty o vztahu lidských svobod a bezpečnosti zejména z důvodu toho, že aktivně využívá prvky jako je etnikum a náboženství pro profilování případných útočníků. Otázka, která se nabízí, je, jestli při zvýšení bezpečnosti chceme začít využívat řešení, která se v jiných zemích osvědčila a jsou účinná, za cenu toho, že jsou nepříjemná a nespadají do linie politické korektnosti.
Zavedení izraelského typu ochrany letiště je ale pouze řešením symptomu, ne samotného problému. Belgie má se svou muslimskou komunitou problém. Problém, který je místními politickými elitami nejméně dekádu zametán pod koberec. Neschopnost Belgie potírat islamismus jde ruku v ruce s podfinancováním a neschopností belgických policejních a zpravodajských složek. Doba staré dobré klidné Belgie skončila s importem blízkovýchodních problémů a totálním selháním v jejich řešení.
Dokáže si Belgie přiznat, že je teroristickým centrem Evropy? Dokáží na to polická garnitura a policejní složky zareagovat a začít řešit problém od kořene, nebo si po příštím útoku zase poslechneme projev o tom, jak byly napadeny naše evropské hodnoty a nasvítíme Eiffelovu věž a Brandenburskou bránu barvami vlajky v ten moment napadené země? Protože v případě, kdy nebudeme řešit samotný problém, ale jen jeho důsledky, nám v bezpečnosti v dlouhodobém výhledu nepomohou ani ta nejlepší a nejúčinnější řešení – jako je to izraelské.
6 comments
6 Comments
Ivo
25. 3. 2016, 7:40Dobře napsaný, otevřený článek.
„Příkladem budiž to, že izraelské bezpečností složky na letišti předpokládají, že potencionální útočník by mohl být: mladý, tmavší barvy pleti, pravděpodobně Arab a muslim. Odhady nebezpečnosti na základě etnika a náboženství nebo jména jsou v tomto systému ochraně letiště běžnou věcí.“
Tohle v Evropě, v Belgii tuplem, nikdy neprojde. Rozhodně ne otevřeně. To, že to budou bezpečnostní složky dělat, je věc druhá. I kdž ani zde bych na to nevsázel, bavíme se totiž o Belgii.
Podle zpráv Politico.eu z 24.března byl strůjce pařížských útoků belgickými bezpečnostními složkami od pátečního zatčení do útoků v Bruselu vyslýchán pouze jednou, a to po dobu jedné hodiny. Cítil se totiž podle slov svého advokáta unaven po lékařském zákroku…
Není náhodou, že se podobné věci dějí v Belgii. V bilinguální zemi bez jednotící idei s výjimkou královské rodiny. Zemi tak rozhádané, že více než 500 dní se politici nedokázali shodnout na vládě a země jela prostě samospádem.
Bezpečnostní složky jsou vždy odrazem svého státu, je jedno, zda jde o Belgii, USA, UK, Izrael nebo Českou republiku. Vždy to platí…
REPLYinsider@Ivo
31. 3. 2016, 7:20po třech letech v Belgii dodám, že můj osobní dojem je následující:
REPLYDokud Francouzi nedonutili Belgii něco s islamisty dělat, měli teroristé v Belgii absolutní safe haven. Bez pozornosti bezpečnostních složek, s maximem ochrany, plynoucí na jedné straně z multikulturalismu, podloženého byrokratickou politickou korektností, na straně druhé těžící z dysfunkčního státu. Chápu, že si svou domovskou základnu šetřili.
Poté, kdy byla Belgie nucena začít s prvními náznaky o potlačení teroristického zázemí, si asi islamisti řekli – „ok, pokud tu nemáme mít zázemí, není důvod to tu šetřit“ a důsledek se projevil velmi krátce.
civil
25. 3. 2016, 10:52První reakce na bruselskou tragédii se už objevují a to na bratislavském Štefánikově letišti, kde přistoupili k plošné kontrole osob a zavazadel, které vstupují do veřejného prostoru letišního terminálu. Ano do propracovaného izraelského systému to má daleko, ale jako první krok k navýšení bezpečnosti ve veřejnosti přístupném prostoru na letišti je to pozitivní reakce.
Čekat nějakou akce schopnost od unijních byrokratů nelze, to z povahy věci už vylučuje samotný rozhodovací proces ústředních orgánů EU. Kde se můžeme dočkat nějaké účiné akce v boji proti terorismu je národní úroveň, jak ostatně ukázala minulý rok imigrační krize.
EU to je 28 států s rozdílnou kulturou, minulostí, zkušeností… takže i přístup k řešení současných bezpečnostních výzev bude různý a co nemusí projít v Belgii jinde projde, přes veškerou snahu Bruselu o unifikaci všeho.
REPLYKarel S
25. 3. 2016, 13:50Děkuji za přínosný článek. Jen bych měl na autora dotaz a to z jaké zdroje čerpal? Je možné ozdrojovat?
REPLYAnonym@Karel S
1. 4. 2016, 22:25Možná by autor mohl také sdělit, jestli osobně navštívil Izrael. Totiž na letištích (resp. Ben Gurionově) mají některé, jinak celosvětově sjednocené postupy výrazně odlišné. Například zavazadla si každý musí osobně vrazit do rentgenu PŘED jejich odbavením, přičemž asi tak třetinu až polovinu (můj odhad) mašina automaticky vyhodnocení jako „podezřelou“. Takže majitel musí se zavazadly osobně k manuální kontrole, ono podezření ovšem vzbuzují třeba lahve (pokud člověk není přičmoudlý, je manuální kontrola velmi rychlá). Teprve pak se zavazadlo podává. Na druhou stranu si člověk na palubu může vzít tolik tekutin, kolik chtěl.
REPLYVlastimil Šindelář
25. 3. 2016, 14:17Děkuji za pozitivní ohlasy,
izraelský model:
http://www.haaretz.com/israel-news/what-can-u-s-learn-from-israel-airport-security-1.326599
http://intpolicydigest.org/2012/06/19/what-israeli-airport-security-teaches-the-world/
http://www.ynetnews.com/articles/0,7340,L-4782120,00.html
k Belgii:
https://foreignpolicy.com/2016/03/23/belgium-history-brussels-attacks-molenbeek/
https://dennikn.sk/414365/belgicku-vela-get-nefunkcna-vlada-hovori-expert-utokoch/ (placený).
REPLY