Desátého dubna 2010 při letecké havárii vojenského TU- 154 zahynulo v ruském Smolensku 96 vysoce postavených polských úředníků, politiků a armádních špiček  včetně tehdejšího prezidenta Lecha Kaczyńského s  manželkou Marií. Méně známou věcí je fakt, že měsíc co měsíc se už šest let napříč Polskem konají vzpomínkové setkání na havárii. Autor se jejich varšavské verze zúčastnil již dvakrát.

Foto: archiv autora

„Smolensk, to je druhá Katyně. Akce Rusů, akce Platformy, akce Tuska. Žádáme mezinárodní komisi po vyšetření tragédie.“ Čekání na zahájení pietního aktu si krátím studiem plakátů sdružení Solidarni 2010. Jejich aktivisté mi nabízí podpis nějaké petice, ale odmítám a omlouvám se, že nemluvím polsky. Můj lokální doprovod mi později vysvětluje, že se jedná o prohlášení podpory polské vládě, která zejména pro pokusy ovládnout ústavní soud čelí ostré kritice Evropské unie a znepokojeným hlasům z Washingtonu. První nápovědu, že se nebude jednat o zcela běžný pietní akt, však ignoruji a jdu si nafotit policejní antony připravené v bočních uličkách. Jak čtenář uzná, nejde o úplně nejstandardnější doplněk smuteční akce. Policie ale stojí v pozadí a o řádný průběh shromáždění se starají osoby v organizátorských vestách strany bratrů Kaczyńských Právo a spravedlnost (PiS).

Foto: archiv autora

Náměstí se plní zvolna, ale v značném časovém předstihu. Lokální obchodníci neváhají, a stánky tak plní vlaječky, nášivky, odznaky a květy. V davu je později kromě polských vlajek vidět i několik amerických a jak to už v Polsku bývá, také vatikánských vlajek. Od pro PiS vítězných voleb se v zemi změnilo mnohé. V případě smolenských připomínkových setkání přibyla čestná vojenská stráž i další formy podpory, což oživilo mediální zájem.

Tisícihlavý dav sleduje na obrazovkách přenos ze smuteční mše, lidi se modlí a zpívají. Situace je docela pokojná, co je ale mění příchode Stanislawa Kaczyńského a dalších řečníků. Aktuální předseda strany a neoficiální vládce Polska Jaroslaw je pravidelným řečníkem na těchto akcích už celých šest let. Dav provolává jeho jméno, lidí je okolo tolik, že nejsem schopný se propracovat k mobilu v kapse kalhot. Kolem dokola se tyčí nefalšovaný les vlajek přerušovaný spíše ojedinělými transparenty.

Stanislaw Kaczyńský možná není rodilý řečník, ale své publikum zná dobře. Po úvodním hřímání na bývalou vládu slibuje příznivcům vtisknutí vzpomínky na Smolensk do polské paměti. Na náměstí před prezidentským palácem má vzniknout jak památník tragédie, tak zesnulého Lecha Kaczyńského. Volá také po pojmenovaní ulic či škol. Celá věc má byt znovu prošetřena a viníci konečně potrestáni, aby vyhrála pravda a spravedlnost. Podobnost s názvem strany nebude náhodná, od okolostojících je slyšet jenom pochvalné reakce. Finále tvoří nekonečné děkování všem, kteří pomáhají vzpomínce na Smolensk přežít. Projev je čas od času přerušován potleskem nebo skandováním, nálada není revoluční, ale z davu je cítit něco, co se dá popsat jako odhodlání a pocit dosaženého zadostučinění.

Já si upřímně připadám jako na „přemalovaném“ politickém mítinku. Snaha vyrobit z Lecha Kaczyńského mučedníka „nového“ Polska se nedá přehlédnout. Výskyt placek a transparentů PiS je na můj vkus docela přepálen a korunu absurdnosti situace nasazuje provolávaní jména ministra obrany. Ten je známým šiřitelem konspiračních teorií o smolenské nehodě, organizuje novou vyšetřovací komisi a je také autorem kontroverzních „reformních“ kroků v polské armádě. To, co jsem viděl a zažil, je zcela v duchu zpráv, které chodí z Polska od voleb. Situace se změnila – vítězové nepokrytě slaví.

Na svět polských domobran a výzvy stojící před polskou armádou se podíváme v dalším článku.

Kompletní fotoreportáž najdete na našem Facebooku.