Ministr Robert Kaliňák s novými pistolemi. Foto: MV SR

Záměr slovenských ministerstev vnitra a obrany nakoupit nové pistole byl poprvé veřejně diskutován někdy v roce 2011. Není divu – do druhé dekády 21. století vstoupily policie i armáda vyzbrojeny nevyhovující pistolí vz. 82 v ráži 9 mm Makarov.  Ty navzdory občasnému výskytu pistolí CZ-75 a Glock tvořily základ arzenálu krátkých ručních zbraní obou těchto bezpečnostních složek. Následoval dlouhý proces vyhlašování, napadání, rušení a opětovného vyhlašovaní tendrů. První nové pistole dostala policie na jaře 2016. Na samotné potřebě přezbrojit by nebylo nic zajímavého. Zajímavý byl ovšem průběh a výsledek tendru.

Protože primární zbraní vojáka je puška, není nákup pistolí pro armádu klíčový. Navíc pro jednotky, kde by pistole skutečně mohla přijít ke slovu, tedy pro 5. pluk speciálního určení a Vojenskou policii, už byly nakoupeny modernější produkty, a to vzpomínané CZ-75 a Glock 17 v ráži 9mm NATO. V případě zbraní pro armádu tak byly mnohem důležitější nákupy těch dlouhých. Ozbrojené síly SR provedly na jaře 2014 vojskové zkoušky pistolí domácího výrobce Grand Power. Produkty GP byly oficiálně „zařazeny do výzbroje”, což ovšem neznamená, že daný produkt bude i pořízen. Pro ozbrojené síly, policii i příslušná ministerstva to však mohlo být signál, že se slovenské pistole mohou „poprat“ se světovou konkurencí.

Hlavní zbraní „běžného” policisty, tedy člověka mimo zásahové útvary, je krátká kulová zbraň, pistole. Proto bylo přezbrojení policejního sboru na novější a vyhovující zbraně extrémně důležité. Na světovém trhu se nachází množství výrobců, kteří se mohli do soutěže o dodání cca 46 tisíc pistolí přihlásit se skutečně kvalitními výrobky. Včetně těch domácích. Domácí výrobce se ale nakonec tendru neúčastnil. Nebo ano? Účastnili se ho totiž Česká zbrojovka Uherský Brod, rakouský Glock, italská Beretta a slovenská firma Rapier se švýcarskými pistolemi Sig Sauer.

Nehledě na celý zdlouhavý proces soutěž došla do konce. Vítězi se staly první dvě jmenované společnosti. Tendr byl totiž rozdělený na dvě části podle druhu zbraní, které se nakupovaly. V jedné části měla být nakoupena „pištoľ zásahová”. Pistole tohoto typu měly být bez klasické vnější manuální pojistky. V druhé části měli být nakoupeny „krátke guľové zbrane” v třech variantách – „služobná”, „služobná kompakt” a „služobná subkompakt”. Ve finále byly nakoupeny:

• „Pištoľ zásahová Glock 17 Gen4” s příslušenstvím v počtu 14710 kusů
• „Pištoľ zásahová Glock 17 Gen4” s rozšířeným příslušenstvím v počtu 1418 kusů (víc zásobníků, laserové zaměřovače atd., pravděpodobně pro speciální a zásahové jednotky)
• „Krátka guľová zbraň služobná ,S‘ CZ P-09” v počtu 14841 kusů (z těchto pistolí už od ministerstva vnitra odkoupilo 8400 kusů ministerstvo obrany)
• „Krátka guľová zbraň služobná kompakt ,K‘ CZ P-07” v počtu 7700 kusů
• „Krátka guľová zbraň služobná subkompakt ,SK‘ CZ 2075 D RAMI” v počtu 4100 kusů

K uvedenému výsledku tendru si nemohu odpustit několik poznámek.

V první řadě, délka tendru od první zmínky o potřebě přezbrojit až po samotný nákup je skutečně tristní. Navíc byla soutěž doprovázena početnými problémy. Zdá se ale, že tak to u ručních zbraní bývá a stává se to i v lepších rodinách. Stačí se podívat na problémy Bundeswehru s puškami G36 nebo anglický jménem L85. Jedinou pozitivní věcí na celém procesu byla shoda napříč vládami o potřebě výměny pistolí. To je ostatně asi jediná věc, na které se minulý ministr vnitra Daniel Lipšic a současný ministr Robert Kaliňák shodnou. Za pozitivní věc ale můžeme považovat to, že nákup pistolí zabezpečovalo ministerstvo vnitra v rámci svého tendru i pro ministerstvo obrany. Procesu ale rozhodně nepomohlo, že se ministr Kaliňák od začátku vyjadřoval o České zbrojovce a Glocku jako o vítězích. Na samotném výběru by nebylo nic špatného, ale i kdyby si ministr nebo policejní sbor skutečně přáli, aby se do výzbroje dostaly výrobky těchto firem, při zakázce za více jak 34 milionů eur (i když informace o celkovém objemu nákupu se z různých zdrojů liší) musí jednoduše výběr probíhat otevřenou a férovou soutěží.

Za druhé, vítězové a „poražení”. Firma Beretta byla z tendru vyřazena ještě před jeho ukončením z neznámých důvodů a proti rozhodnutí se neúspěšně odvolala na slovenskou obdobu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže v ČR – Úrad pre verejné obstarávanie. Firma Rapier s pistolemi Sig Sauer byla vyloučena kvůli „administrativním chybám”.

Nejvíc však kartami zamíchal slovenský Grand Power, kvůli kterému tendr několik měsíců stál, aby se z něho nakonec GP dobrovolně stáhl. Jaroslav Kuracina, majitel zbrojovky Grand Power, totiž tvrdil, že výběrové řízení bylo účelově nastavené tak, aby byl Grand Power ze soutěže vyloučen. Pistole GP jsou totiž o 2 mm delší, než požadovaly podmínky soutěže. Ministr Kaliňák se navíc o šéfovi GP Kuracinovi vyjádřil jako o „neseriózním partnerovi”. Otázkou je, nakolik tuto animozitu způsobilo to, že Kuracina se z pozice „majitele úspěšné firmy” a „tvořitele pracovních míst” rád vyjadřuje k polickým tématům. Ve vládní straně Smer mu také asi jenom tak neprominou, že před krajskými volbami v roce 2013 vyjádřil podporu extrémistovi Marianovi Kotlebovi a nikoli jejich kandidátovi. To rozhodně nebyl ze strany pana Kuraciny zrovna nejlepší krok, na druhou stranu ve svobodné a demokratické společnosti není úplně nejlepší nápad vyřadit někoho z otevřené soutěže kvůli jeho politickým názorům…

Výběru neprospělo ani to, jakým způsobem rozpolcuje společnost Grand Power slovenskou střeleckou veřejnost. Kvalita, nebo nekvalita pistolí GP je mezi slovenskými střelci asi nejkontroverznějším tématem. Zdá se tak, že jediným důvodem zuřivé obhajoby přezbrojení slovenskými pistolemi GP bylo to, že jsou slovenské. Posouzení vhodnosti rozhodování se na tomto základu necháme na čtenářích. Zbraně musí být především spolehlivé a nezruinovat státní rozpočet, což jsou kritéria, na základě kterých by se měly vybírat.

Ani argument o pracovních místech není úplně na místě, když vezmeme v potaz, že i „čezety” a Glocky se vyrábějí a montují také na Slovensku. Nebo opačně: co brání „domácímu výrobci” přesunout výrobu nebo její část do zahraničí? Navíc v případě výroby krátkých ručních zbraní se nedá moc mluvit o podniku strategického významu – dá se vůbec ve státě, který se dá projet z jedné strany na druhou za čtyři hodiny, mluvit při výrobě zbraní o podnicích strategického významu?

Máme tedy před sebou výsledky tendru a nakupují se dva různé druhy pistolí od dvou výrobců. Tento výsledek však postrádá logiku hned ve dvou směrech.

Za prvé: proč se nakupují i „pistole zásahové” bez vnější pojistky i „krátké kulové zbraně” s vnější pojistkou? Oba způsoby zajištění zbraně – ten, který používá Glock, i ten „klasický” v podání „čezety” – jsou absolutně legitimní. Absence vnější pojistky nedělá zbraň „méně bezpečnou” a naopak při tasení zbraně zkušeným střelcem je časový rozdíl mezi prvním výstřelem z pistole s vnější pojistkou nebo bez ní prakticky nulový. Proč si tedy komplikovat život, nakupovat dva různé systémy a cvičit lidi na dva různé způsoby zacházení se zbraní? Absolutně absurdně pak zněla vyjádření vycházející z policejního sboru, že chtějí Glocky, protože mají kladívko uvnitř, které na rozdíl od bicích kohoutů pistolí klasické koncepce nemůže protivník střelci zablokovat a znemožnit výstřel. Někdo holt asi viděl moc filmů s Chuckem Norrisem nebo Brucem Willisem.

Za druhé, kdybychom pochopili logiku nutnosti nákupu půlky zbraní s jednou koncepcí pojistky a druhé půlky s jinou, stále není důvod nákup komplikovat a rozdělovat ho mezi různé typy pistolí. Kdyby se soutěž definovala tak, že je potřeba dodat pistole několika velikostí s rozdílným typem pojistky, případně možností typ pojistky změnit podle potřeby, nalezneme ve světě hned několik výrobců, kteří by tyto potřeby splňovali. Třeba vyloučený Grand Power nebo vítězná Česká zbrojovka, na jejichž pistolích P-07 a P-09 se dá spoušťový mechanismus upravit podle potřeby. Nákup jednoho typu pistolí by usnadnil logistiku, zúžil množství příslušenství, které je nutné nakoupit a možná i umožnil nákup za nižší jednotkovou cenu.

Ale abychom jenom nekritizovali, tendr se podařilo dovést k nákupu. Policisté a vojáci dostávají nové pistole. Akorát to všechno mohlo být příjemnější a méně kostrbaté. Snad se na příslušných místech do budoucna poučí. Na nové útočné pušky stále nepřezbrojila celá armáda…