Následující text o změně legislativy ohrožující funkčnost Vojenského zpravodajství jsem publikoval tento týden na webových stránkách časopisu Echo24. V sobotu vyšel článek o tomto tématu i na iDnes. Jiná média Bohužel novelu zákona o zpravodajských službách, respektive to, co úspěšně navrhl poslanec Korte a schválila sněmovna, ignorují. Přitom se jedná o doslova o amputaci schopností jedné ze zpravodajských služeb v okamžiku, kdy se všichni baví o potřebě naopak tajné služby posilovat především pro boj s terorismem, kybernetickou bezpečností a podobně. Uvidíme, jak se k novele postaví Senát a prezident, ale obávám se, že se šance na zvrácení situace nejsou zdaleka jisté. Pokud má Senát novelu – na které záleží především premiérovi – vrátit, měl by primárně ministr obrany Martin Stropnický zahájit v Senátu přesvědčovací ofenzivu, když už Vojenské zpravodajství spadá pod něj a navíc za tuto situaci nese významnou odpovědnost.

To, čeho jsem se obával v textu publikovaném na tomto místě 7. června, se stalo skutečností. Poslaneckou sněmovnou skutečně prošel návrh v novele zákona o zpravodajských službách, který oslabuje Vojenské zpravodajství tím, že mu zapovídá oblast „bezpečnosti“ a ponechává užší oblast „obrany“. Konkrétně to bude znamenat, že Česká republika nebude bezpečnější, protože Vojenské zpravodajství nebude moci získávat informace například o terorismu a teroristech (což je terminologicky čistá bezpečnost), může se rozloučit s kybernetickou bezpečností a tak dále. Zatímco se člověk z českých médií dozví o každém usmrknutí Andreje Babiše a Donalda Trumpa nebo každou pitomost o muslimech v západní Evropě, o tom, že se sami zbytečně oslabujeme se nedozví nic.

Jedna z vět často opakovaných na všech konferencích a v diskusích je, že se „setřel rozdíl mezi obranou a bezpečností, mezi vnitřní a vnější bezpečností“. Chce se tím říct, že na tyto dvě oblasti, které se prolínají, takže části jedné jsou nedílnými součástmi druhé, je nutné pohlížet propojeně, dohromady, jako na celek. Ve středu 6. června poslanci hlasovali o jednom pozměňovacím návrhu v zákoně o zpravodajských službách ČR, který logiku zajišťování bezpečnosti státu staví na hlavu a fatálně zasahuje jednu z tajných služeb – Vojenské zpravodajství.

Příběh pozměňovacího návrhu poslance Daniela Korteho je zajímavý v tom, že většinově nikdo jím navrženou změnu neprosazuje. Jelikož se ale všichni soustředí na důležitější části novely zákona, která má ukotvit žádoucí další úroveň kontroly tajných služeb, nenápadný pozměňovací návrh s lingvistickým nádechem proplul až k cílové pásce a lidem z vojenské tajné služby přidělává vrásky na čele.

Pokud se člověk podívá na hlasování číslo 278 týkající se vypuštění slova „bezpečnost“ zjistí, že tento návrh prošel paradoxně kvůli ANO, které bylo jazýčkem na vahách. Chybělo mu 9 poslanců včetně ministra obrany Martina Stropnického, který má Vojenské zpravodajství v odpovědnosti a který měl tedy vyjednat, aby tento pozměňovací návrh neprošel a 10 poslanců ANO se zdrželo.

Poslanec Daniel Korte, který navrhl vyškrtnout klíčové slovo „bezpečnost“ z paragrafu 5, odstavce 3 písmeno a) zákona 153/1994 může slavit. Původní znění oné části zní: „Vojenské zpravodajství zabezpečuje informace a) mající původ v zahraničí, důležité pro obranu a bezpečnost České republiky,…“ Doslovné naplnění zákona, pokud projde v této podobě Senátem a podepíše jej prezident, bude tedy znamenat, že Vojenské zpravodajství bude moci v zahraničí provádět kybernetickou obranu a již nikoli bezpečnost, že bude moci zajišťovat například jen obranu českého kontingentu v Afghánistánu, ale už nikoli jeho bezpečnost (což je obvyklé, protože zpravodajci nebrání vojáky v operaci s pistolí v ruce, ale zajišťují informace, aby zajistili jejich bezpečnost) a nebude se moci zabývat terorismem, který spadá do oblasti bezpečnosti.

Navrhovaná změna jde nejenom proti veškeré logice, ale i proti tomu, jak jsou tyto termíny běžně užívány v odborných, strategických a dalších dokumentech včetně zákonů. Z velice dobrých důvodů se používají oba vedle sebe a oddělují se jen v konkrétních případech. Obrana je totiž chápána úžeji jako druh bojové činnosti pro odražení útoku protivníka, případně jeho zničení. Například ale i ve významu obrana státu jako obrana hranic, státní suverenity a v užším slova smyslu se může jednat o obranu (strategických a taktických) objektů.

Třeba Ústavní zákon 110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR, bezpečnost státu definuje jako „Stav, kdy je zajištěna svrchovanost a územní celistvost státu, ochrana základů jeho politického uspořádání, vnitřního pořádku, životů a zdraví jeho obyvatel, majetkových hodnot a životního prostředí.“ Tedy hovoří o obraně a bezpečnosti dohromady (o vnitřní i vnější bezpečnosti).

Pokud se člověk podívá třeba na stránky Ministerstva vnitra ČR na termín „Bezpečnostní situace“, dozví se, že je to „Výslednice procesů a vztahů ve sféře nevojenské a vojenské bezpečnosti, je souhrnem vztahů politického, kulturně-sociálního, ekonomického, vojenského a ekologického prostředí jako celku.“ To mluví samo za sebe a ukazuje, že návrh poslance Korteho postrádá smysl.

Holistický přístup k zajišťování bezpečnosti a obrany státu, respektování prolínání vnitřní a vnější bezpečnosti a nutná spolupráce jednotlivých složek v celém spektru činností poněkud panu poslanci Kortemu uniká. Přitom vyškrtnutí jednoho slovíčka z předmětného zákona může mít velice negativní dopad na zajišťování bezpečnosti České republiky a jejích občanů, protože se jedné složce – v tomto případě Vojenskému zpravodajství – vezme zmocnění zajišťovat „bezpečnost“ ČR v nejširším slova smyslu a zúží se pouze na záležitosti týkající se obrany, tedy primárně vojenského charakteru. Takže se vyloučí například „zelení mužíčci“, kteří obsadili Krym a podobně. Jinými slovy vzdáváme se sami dalších „očí a uší“, které mohou zavčasu varovat představitele státu.

Vyškrtnutím slova „bezpečnost“ z předmětného ustanovení bychom se vrátili zcela zbytečně zpět o dvacet let. Důležité ovšem je, že se tím bezpečnost České republiky v žádném případě nezvýší. Poslanec Daniel Korte je původem lingvista a svůj návrh v roce 2015 obhajoval tím, že „Vojenské zpravodajství operuje na poli, na kterém operovat nemá, protože má operovat v oblasti obrany. Tím může docházet k nežádoucí duplicitě činností jednotlivých zpravodajských služeb, k mrhání sil a prostředků, ba dokonce může docházet i k velmi nezdravé konkurenci zpravodajských služeb – zpravodajské služby vojenské a služeb civilních.“

A na poznámku ministra obrany Martina Stropnického, že jde o propojené termíny, poslanec Korte odvětil: „Řekneme-li slovo obrana, míníme tím vnější bezpečnost. Řekneme-li slovo bezpečnost, míníme tím vnitřní bezpečnost. A slovíčkařit, že se to nedá oddělit, je nesmysl.“

Tímto se již tehdy pan poslanec usvědčil z toho, že o dané problematice zejména její teorii i praxi neví nic a pod záminkami týkajícími se zákonnosti pouze oslabí jednu službu, aby potěšil službu jinou. A to v době, kdy všichni tvrdí, jak je důležitá úzká spolupráce tajných služeb, výměna informací a tak dále.