Ve hře Posel z Liptákova se uhlobaron a finanční magnát Ptáček vyjadřuje o nemovitém majetku:

Mladý pane, viděl jste někdy důl? To je díra v zemi, chodby tak a tak. Prosím, peněženku mi můžou vzít, kočár mi můžou vzít. Ale důl? Ten se může zatopit, zasypat, ale nikdo vám ho nemůže vzít.

A to platí i o pozemcích, budovách a stavbách pořizovaných účetní jednotkou Ministerstvo obrany ČR. Někdo by řekl, že ke správě nemovitého majetku je třeba promyšleného přístupu, ba dokonce dlouhodobého plánu. Nemusí tomu tak být vždy, jak si lze uvědomit z následující tabulky.

Ministerstvo obrany si občas koupí nějaký ten pozemek, aniž s tím v prvním rozpisu svého rozpočtu počítá. To přitom 6 až 9 měsíců před tímto aktem sbírá uvnitř organizační struktury informace o tom, kdo, co a za kolik bude v příštím roce realizovat, či si to tak vlastně alespoň přeje. Složitý, periodicky vyčerpávající, administrativně náročný a vojáky stále znepokojující proces své ovoce nese jen omezeně. Nákupy pozemků a stavební zakázky jsou i po letech po přijetí již čtvrtého zákona o veřejných zakázkách stejně nepředvídatelné jako nákupy v jiných oblastech, kde existuje konkurence jako základní znak svobodné a liberální společnosti a kapitalistického systému.

Když se v minulosti nedařilo nakupovat ve zbrojních zakázkách, tak se plánovací úsilí Ministerstva obrany upínalo ke stavebním zakázkám: Začít stavět se může, dostavět se musí. V letech 2005 až 2006, kdy ředitelem sekce správy majetku byl V. Regner a obranu spravoval pozdější velvyslanec v Chorvatsku ze strany liberálnější, než byla sama ODS, byly plány na stavby, modernizace a rekonstrukce vskutku velkolepé. Nakonec se ukázalo, že jde jen o manipulaci, při které státu nevzniká škoda, i když se jedná vlastně o zlodějnu. Někteří vojáci jsou znepokojeni dodnes.