V posledních dnech, v souvislosti s připravovaným nasazením českých vojáků v africkém Mali se znovu rozhořely debaty o tom, proč bychom měli něco takového dělat. Zdánlivě přímé zájmy v Africe nemáme. Třeba, stačí se podívat na obrat obchodu se zeměmi subsaharské Afriky, aby člověk zjistil, že 65 procent z něj tvoří obchod s Jižní Afrikou, což se nedá označit jinak, než za nevyužitý potenciál. Mimochodem, v roce 2011 byla na druhém místě Nigérie a na třetím bylo Mali.
Když jsem psal o přímých zájmech, použil jsem slovo „zdánlivě“. Schválně. Češi i Moravané měli k Africe vždy spíše vztah romantický a vědecký, než imperiální. Francouzi, Britové, Američané, ale v určitých obdobích i Rusové a v budoucnu i Číňané (každý ovšem poněkud jinak a jinou měrou), pokládají za přirozené, že jejich zájmy daleko překračují hranice jejich domovin a jsou ochotni je zcela pragmaticky hájit i silou – sami či s jinými zeměmi (z poslední doby jsou dobrým příkladem Libye a Mali). V českém prostředí je nutné velice dobře vysvětlovat a znát důvody, proč naše zájmy přesahují hranice střední Evropy.
READ MORE