Předseda Liberálních demokratů Nick Clegg na konferenci v Bournemouthu; Foto David Spender, Wikimedia Commons

Před několika dny zveřejnil britský Royal United Services Institute (RUSI) průzkum mezi více jak dvěma tisíci experty z bezpečnostní komunity týkající se budoucnosti Spojeného království. Samozřejmě, tento výzkum souvisí s parlamentními volbami, která mají v Británii proběhnout 6. května 2010. Ústav si vytyčil šest oblastí a požádal dotázané, jestli s vyřčenými tezemi souhlasí či nikoli. Dopadlo to následujícím způsobem:

– The UK needs a radical reassessment of the position it wants, and is able to play in the world. 88% (1776 respondents) agreed with the statement, 7% disagreed (146 respondents) and 5% (102 respondents) were undecided.
– Current operations in Afghanistan play an intrinsic part in maintaining the UK’s security. 57% (1146) agreed, whereas 34% (693) disagreed and 9% (185) undecided.
– The security and political benefits to the UK of the Trident system clearly outweigh its diplomatic and economic costs. 53% (1072) agreed, 34% (689) disagreed and 13% (263) undecided.
– The UK’s interests are best served by maintaining a special relationship with the United States, ahead of all other strategic partnerships. 58% (1189) agreed, 32% (643) disagreed and 10% (192) undecided.
– Tackling terrorism will continue to be the most immediate security priority for the next government. 81% (1639) agreed, 12% (241) disagreed and 7% (144) undecided.
– When it comes to defence, there are some significant differences between the main political parties. 55% (1113) agreed, 23% (475) disagreed and 22% (436) undecided.

Data byla zveřejněna krátce před čtvrteční druhou debatou mezi představiteli hlavních stran. Z první debaty, která se týkala především domácích témat vyšel podle diváků (i mně) vítězně předseda Liberálních demokratů Nick Clegg, který narozdíl od Davida Camerona i Gordona Browna působil svěžím dojmem, přicházel s novými nápady a konkrétními návrhy a především, mohl si dovolit distancovat se od výsledků vlád posledních několika desítek let. Británie objevila svou „naději na změnu“ a „ano, my to dokážeme“. Samozřejmě, ne tak úplně. Byť se pár dnů po první debatě objevila úvaha o tom, že by Nick Clegg mohl být britský Barack Obama, byla o něco později ve stejném listě zkarikována.

Nick Clegg a jeho strana neskončí jinak, než na třetím místě. Zdálo se, že vzestup Liberálních demokratů poškodí nejvíce konzervativce a povede k tomu, že žádná ze stran nezíská většinu, takže si „Cleggovci“ budou moci diktovat. Ale teď se zase zdá, že by přece jenom konzervativci mohli být schopni sestavit vládu sami. A to díky tomu, že (prý) nyní mají větší šanci díky Cleggovým liberálům porazit labouristy ve 20 obvodech, které předtím stratégové konzervativců považovali za nevyhratelné. (Pár slov k volebnímu systému – byť mají všechny strany podle průzkumů preference okolo třiceti procent, nepromítne se to do volebního výsledku kvůli volebnímu systému prosté většiny, kdy „vítěz bere vše“; Liberální demokraté tedy skončí třetí s 80-100 mandáty z 650).

Bezpečnostní otázky samozřejmě předvolební kampani nedominují, ale hrají v ní důležitou roli. Zmíním tři oblasti: 1) Afghánistán, 2) nahrazení Tridentů a 3) vztah s USA, potažmo s kontinentální Evropou. Nick Clegg se k Afghánistánu vyjadřuje podobně, jako se Barack Obama vyjadřoval v předvolební kampani k Iráku – považuje jej za dosti nešťastně vedený a byť to neříká nahlas, dá se odhadovat, že při první příležitost by nějraději britské vojáky stahoval domů.

The Lib Dems hope their foreign affairs theme of opposition to the Iraq war and criticism of the conduct of military operations in Afghanistan may work to their advantage.

Jak labouristé, tak konzervativci jsou mnohem zdrženlivější. Samozřejmě, že vnímají opozici veřejnosti, ale stojí si pevně za britskou účastí a posílením kontingentu v Afghánistánu. Rozdíl je pouze v tom, že konzervativci mají volné ruce k napadání labouristů za to, že dostatečně materiálně nezabezpečili vojáky, což se samozřejmě projevuje na výši ztrát. Gordon Brown je odsouzen k tomu dokola obhajovat kroky labouristů v Afghánistánu a Iráku v posledních devíti letech. A to není zcela jednoduché.

Druhým bodem je modernizace ostrovního jaderného arzenálu, respektive nahrazení ponorek Trident. Nick Clegg se nechal jasně slyšet, že se klidně jaderného odstrašení vzdá, což je přímo v kontrastu s tím, co prosazují konzervativci i labouristé. A také to od nich během poslední debaty schytal. Nicméně, ve svém uvažování není osamocen. Například mu ve vhodnou chvíli přispěchal na pomoc i kvartet bývalých představitelů ozbrojených sil, kteří se podobně jako Clegg vyjádřili v tom smyslu, že 80 miliard liber, které by byly vynaloženy na nahrazení Tridentů, by mohly být použity jinak, že by o celé věci měla proběhnout hlubší debata a že by se měl vzít v úvahu i odzbrojovací proces nastartovaný Barackem Obamou.

It may well be that money spent on new nuclear weapons will be money that is not available to support our frontline troops, or for crucial counterterrorism work; money not available for buying helicopters, armoured vehicles, frigates or even for paying for more manpower.

A konečně je tématem vztah ke Spojeným státům. Nadpoloviční většina respondentů (58 %) oslovených RUSI je přesvědčena, že „zvláštní vztah“ s USA slouží britským zájmům. Psal jsem o tom, že se už před měsícem objevila skupinka poslanců, kteří by chtěli vztah s USA „narovnat“. A totéž nahlas razí i proevropský Nick Clegg, v čemž se opět výrazně odlišuje od svých rivalů.

“We were joined at the hip with our American friends in that existential ideological conflict. Those days are past. Our world is not so simple, threats are multiple. Obama has said clearly the greatest threats are not state-to-state Cold War conflict, they are terrorist groups with dirty bombs,“ he said. “Speak to hardened foreign affairs folk in Washington and they say, ‚Yeah, it’s a good relationship but it’s not the special relationship‘ … it’s almost embarrassing the way the Conservatives talk in this slavish way. If I was sitting in Washington, I’d be thinking it’s important to get on with the Chinese, the Indians, the Brazilians, Europe as a whole.“

Nyní je namístě dotaz, proč jsem zasvětil tolik místa muži, který nemá vlastně šanci na větší úspěch. Přinejlepším bude moci spolurozhodovat o tom, kdo se stane premiérem (na Gordona Browna se Clegg zrovna příjemně netváří), takže by mohl mít alespoň nějaký vliv na budoucí politiku. A pokud by konzervativcům vyšel jejich plán na porážku labouristů, nebo se Brownovi podařil zázrak, nemusí mít vliv vůbec žádný. Důvodem k tomu texto o tom, co razí Nick Clegg je to, že Británie stojí na rozcestí a předseda Liberálních demokratů podle mně reprezentuje změnu britské politiky, nejenom té bezpečností. To, co říká rezonuje ve veřejnosti, která je do jisté míry (jak ukazují průzkumy) unavená politikou labouristů a konzervativců a chce dát prostor jakési změně, kterou by měl podpořit tlak třetí strany, tedy Liberálních demokratů. Zkrátka, Británie se v příštích letech promění, ať už se Cleggovi dostane výraznějšího hlasu, či nikoli. Nebudu překvapen, pokud dojde k dalšímu „ústupu ze slávy“ jaký Briránie zažívá od konce 2. světové války a větší prohloubení spolupráce s kontinentální Evropou.