Není pochyb, že bezpilotní letoun se stává jednou z nejoblíbenějších zbraní vyspělého světa současnosti. Je zkrátka vítězem pomyslného klání na bitevním poli. Především ozbrojené bezpilotní stroje jsou hojně využívány k útokům na představitele teroristických a povstaleckých sítí. Počty provedených operací, jak ukazují statistiky, rostou. Zatímco loni provedly v Pákistánu 53 akcí, letos jich bylo už 39. Od roku 2004 do současnosti při nich zahynulo mezi 967 až 1467 lidmi. Z nich bylo 665 až 994 označeno jako „militanti“, což znamená, že bylo zabito přibližně 33 procent civilistů.
Před pár dny zveřejnilo OSN zprávu Philipa Alstona „Study on targeted killings“, která se mimo jiné problematikou bezpilotních prostředků, respektive jejich používáním k cílenému odstraňování osob na území cizích států, zabývá z právního hlediska. Jde o velice zajímavou studii. To nejvíce zmiňované byl závěr, že používání dronů nemá v zásadě oporu v mezinárodním právu. Tento závěr se dá považovat za logický, protože právo obvykle reaguje například na technologie. Jen těžko je může předcházet. Za zmínku stojí třeba problematika jaderných zbraní a jejich užití, či hrozba, že budou použity.
V případě válečného konfliktu mezinárodní právo humanitární i lidské právo povoluje „cílené zabíjení“ (targeted killing), ale cíl musí být bojovník. Civilista může být cílem pouze v případě, pokud se přímo účastní válečných operací. Navíc:
…killing must be militarily necessary, the use of force must be proportionate so that any anticipated military advantage is considered in light of the expected harm to civilians in the vicinity, and everything feasible must be done to prevent mistakes and minimize harm to civilians. These standards apply regardless of whether the armed conflict is between States (an international armed conflict) or between a State and a non-state armed group (non-international armád conflict), including alleged terrorists. Reprisal or punitive attacks on civilians are prohibited.
Pokud daná situace není válečným konfliktem, je celá věc relativně komplikovanější. Z hlediska lidských práv „cílené zabíjení“ není legální, protože samo zabití nesmí být cílem operace. To však neznamená, že není možné bojovat proti teroristům. Zabití, například teroristy, musí být však jakýmsi „vedlejším produktem“ snahy ochránit lidský život. Není tedy možné si říct: odstraníme toho a toho, protože patří k teroristům. Je nutné, aby dotyčný přímo ohrožoval něčí životy, tzn. přímo prováděl, nebo bezprostředně připravoval nějakou akci.
Další otázkou je suverenita jednotlivých států, na jejichž území k zásahům proti teroristům může docházet. Podle článku 2(4) Charty OSN, která je jedním ze základních dokumentů mezinárodního práva, je zakázáno používání síly na území jiného státu. Samozřejmě i zde platí výjimky:
(a) the second State consents, or (b) the first, targeting, State has a right under international law to use force in self-defence under Article 51 of the UN Charter, because (i) the second State is responsible for an armed attack against the first State, or (ii) the second State is unwilling or unable to stop armed attacks against the first State launched from its territory. International law permits the use of lethal force in self-defence in response to an “armád attack” as long as that force is necessary and proportionate.
Do jisté míry by se podle Alstona dalo ospravedlnit používání útoků bezpilotními letouny v Pákistánu, protože ten se chápe jako součást boje proti Al Kajdě a jejím spojencům na svém území. Nicméně ani to neplatí úplně. Mnohem problematičtější je „cílené zabíjení“ v jiných zemích.
Spojené státy oficiálně nepřiznávají, že by teroristy likvidovali důstojníci Ústřední zpravodajské služby (CIA) prostřednictvím bezpilotních letounů. Nicméně neoficiálně je CIA odpovědná za velkou část provedených operací na území jiných států. V tom je ovšem další problém, protože její příslušníci nejsou členové ozbrojených sil, takže se na ně nevztahuje ochrana jako na vojáky. Mohou být tedy legitimním cílem a měli by být stíháni za vraždu jak v zemích, kde k útokům došlo, tak podle příslušných zákonů Spojených států. Totéž se samozřejmě týká i kontraktorů, kteří se přímo na programu CIA na likvidaci teroristů podílejí.
Philip Alston přichází s řadou doporučení, které by státy (v tomto případě především USA) měly zavést, aby používání bezpilotních prostředků vybavených zbraněmi odpovídalo mezinárodnímu právu. Součástí je například včasné varování civilní populace v místě útoku, stát, na jehož území k útoku dochází, by měl veřejně vyjádřit souhlas s operací, USA (a další země používající tyto technologie) by měly být otevřené a poskytovat detaily o útocích, aby se dalo provést ověření a vyšetření atp.
Samozřejmě, jeden si může postesknout, pokud by to bylo aplikované, výhoda bezpilotních prostředků by prakticky zmizela. Dá se tedy předpokládat, že připomínky se vesměs v praxi neprojeví až na ty nejméně „bolestivé“. Ale, to že je porušena nějaká norma mezinárodního práva ještě neznamená, že neplatí. Tak zní obvyklá útěcha. A Alstonovu zprávu doporučuji ještě z jednoho důvodu – je tam pěkně shrnuté využívání „cíleného zabíjení“ nejenom Spojenými státy, ale i Izraelem a Ruskem.
2 comments
2 Comments
ota
18. 6. 2010, 22:52Teprve teď jsem se dostal k reakci na článek k článku o „Targeted killing“. Každopádně díky moc Františkovi za tento článek, tohle téma je u nás neoprávněně opomíjené (stejně jako celá problematika „use of force“. Média v ČR si totiž zvykly na zkřivenou optiku pohledu na Armádu především jako na záchranáře při povodních a v lepším případě ochranku civilních expertů v PRT. To co platí pro použití UAV ale v zásadě platí například i při vyžádání CAS, za které může klidně nést odpovědnost český velitel a jeho FAC. A že se případné propírání kolaterálních škod nevyhýbá ani zemím držícím se skutečně hodně zpátky ukazuje případ Němců v Kunduzu ze září loňského roku.
Pár připomínek ke studii k targeted killing:
1) nemůžu souhlasit s tím, že „používání dronů nemá v zásadě oporu v mezinárodním právu. Tento závěr se dá považovat za logický, protože právo obvykle reaguje například na technologie. Jen těžko je může předcházet.“ Právě z uvedených důvodů je právo ozbrojeného konfliktu (používám tento termín raději než MHP) formulováno velmi obecně a i když existují technologie se kterými ani nemohlo předem počítat (např. právě jaderné zbraně) jeho základní zásady (přiměřenost, rozlišování, vojenská nezbytnost a humanita) jsou natolik obecné, že mohou a musí být aplikovány i na používání UAV. Z hlediska práva ozbrojeného konfliktu totiž není žádný zásadní právní rozdíl (a v zásadě ani praktický) mezi ničením protivníka přesně naváděnou municí z pilotovaného letadla nebo bezpilotního prostředku.
František v zásadě vypíchl nejdůležitější část studie, která ovšem neříká nic nového, protože shrnuje právě ony základní zásady:
…killing must be militarily necessary, the use of force must be proportionate so that any anticipated military advantage is considered in light of the expected harm to civilians in the vicinity, and everything feasible must be done to prevent mistakes and minimize harm to civilians. These standards apply regardless of whether the armed conflict is between States (an international armed conflict) or between a State and a non-state armed group (non-international armád conflict), including alleged terrorists. Reprisal or punitive attacks on civilians are prohibited.
To ovšem platí skutečně pouze v ozbrojeném konfliktu (mezinárodním – WWII, nebo vnitřním – dnešní Afghánistán.
2) Jestliže ale „daná situace není válečným konfliktem“ , není celá věc komplikovanější, jak se tvrdí v článku, ale prostě zcela jiná. Mezinárodní právo ozbrojeného konfliktu se totiž mimo ozbrojený konflikt (a některé další případy jako je okupace atd.) aplikovat nedá.
3) Mimo ozbrojený konflikt lze ze strany státu používat násilí např. při policejních operacích, ale v takovém případě principielně není rozdíl mezi střelbou policisty na kriminálníka držícího rukojmí v bance a likvidací teroristické buňky, která má sice politické cíle, ale není schopna vyvolat násilnosti takové intenzity, aby se jednalo o ozbrojený konflikt. V tom případě skutečně platí: „že samo zabití nesmí být cílem operace“. Rozdíl zjednodušené spočívá v tom, že v ozbrojeném konfliktu lze za určitých okolnosti likvidovat konkrétní nepřátele už jen proto, že jsou příslušníky ozbrojených struktur druhé strany (protože takovým oslabením sil protivníka získáte vojenskou výhodu). Cílem v ozbrojeném konfliktu je totiž porážka protivníka. Naopak mimo ozbrojený konflikt je usmrcení „cíle“ přípustné jen pokud je to nezbytné pro udržení vnitřní bezpečnosti, v této části s tezí článku souhlasím.
4) Nemyslím si, že by problém suverenity byl „další otázkou“. V mírové době suverenita jednotlivých států narušena být prostě nemůže. Výjimky
(a) the second State consents, or (b) the first, targeting, State has a right under international law to use force in self-defence under Article 51 of the UN Charter, because (i) the second State is responsible for an armed attack against the first State, or (ii) the second State is unwilling or unable to stop armed attacks against the first State launched from its territory. International law permits the use of lethal force in self-defence in response to an “armed attack” as long as that force is necessary and proportionate.
v tomto případě skutečně jen potvrzují pravidlo. Konkrétními příklady jsou např. právě Pákistán, který není schopen kontrolovat činnost INS na kmenových územích. Jiným příkladem z nedávné doby je Libanon, který v roce 2006 chtěl ale nebyl schopen zabránit Hizballáhu využívat jeho území k útokům na Izrael.
5) Neplatí, že by výhoda bezpilotních prostředků v případě aplikace uvedených praville zmizela. Principielně se totiž stejná pravidla vztahují i na ostatní zbraňové systémy, které jsou používány už dávno. Proti obecné představě totiž mezinárodní humanitární právo nijak zásadně neomezuje vedení boje, pouze zmírňuje následky, které jsou zbytečné a pro samotný smysl boje tj. porážku protivníka nejsou přínosem.
REPLYJeště jednou díky za článek a doufám, že se mi tímto příspěvkem vyvolat diskusi ke konkrétním případům.
ota
19. 6. 2010, 18:53ještě přidávám aktuální odkaz: http://www.novinky.cz/zahranicni/svet/203737-v-pakistanu-utocil-bezpilotni-letoun-usa-zabil-13-lidi.html
REPLY