Tento text Artura Krejčího o volbách v Afghánistánu navazuje na předchozí analýzu týkající se motivů jednotlivých hráčů.
Tyto volby, stejně jako ty předchozí, byly z velké části financovány mezinárodní komunitou. Ty minulé staly okolo půl miliardy dolarů. Dárcům na volbách a jejich výsledcích velmi záleží. Jde totiž o to, aby vše, co bylo vyřčeno o důležitosti afghánských voleb na všech fórech a konferencích, získalo na váze a ukázalo se jako pravdivé. Tedy, že Afghánistán se z minulých voleb poučil, dodržel své mezinárodní závazky, které učinil v Londýně a naposledy v Kábulu a že průběh a výsledek těchto voleb posune zemi k větší samostatnosti, odpovědnosti, transparentnosti a lépe fungujícím demokratickým institucím.
Všichni věří, že horší než minulý rok to být nemůže. V samotné Nezávislé volební komisi (IEC) došlo k několika pozitivním změnám. Předseda komise byl odvolán, a ke změnám došlo i na úrovni operační. Po tom volala snad každá povolební zpráva, dárci a všechny vlády, které zde mají vojáky. A tak se zdá, že jisté úlitby ze strany afghánského prezidenta Hámida Karzáího byly provedeny. Jak opravdu kvalitativní změny to byly, se dozvíme až po vyhlášení výsledků.
Určitým měřítkem transparentnosti bude také práce Volební odvolací komise (ECC). Stížnosti na průběh voleb se na ECC valí ze všech stran. Už před volbami jich bylo tisíc. Jednalo se hlavně o stížnosti na průběh kampaně, zakázané používání vládních prostředků určitými jedinci a v neposlední řadě také volání po vyřazení „warlordů“, protože mají příliš blízko k nelegálním ozbrojeným organizacím, které si často sami vydržují. Fungování obou komisí je hrazeno z rozpočtu programu placeného mezinárodní komunitou, ve které panuje strach z politických nátlaků na obě komise.
Už pár dnů je ve všech komentářích dárcovských zemí týkajících se průběhu voleb cítit určitá opatrnost. Kromě počtu vhozených hlasů a zhoršené bezpečnosti půjde především o to, zda se volby odehrály bez tak obrovských podvodů, jako tomu bylo před rokem. Nejčastěji používané slovo bylo commendable, tedy něco jako chvályhodný. To je na hony vzdáleno superlativům minulého roku, které zaznívaly do chvíle, než si všichni uvědomili, že Hámid Karzáí provedl podvod století.
Dárci a především USA pevně doufají, že tentokráte se bude z čeho radovat. Neboť, ať se člověk podívá, kam se podívá, není z čeho se moc radovat. Mezinárodní společenství sice slibuje věrnost a připravenost nadále pomáhat afghánskému lidu, na druhé straně poslouchá voliče doma a těm se válka daleko od domova, která stojí neuvěřitelné peníze, líbí méně a méně. Prezident Obama, který na zlepšení situace vsadil všechno, doufá, že dobrý výsledek tohoto hlasování pomůže k výhře demokratů v nadcházejících volbách doma. Opak by mohl znamenat pro demokraty ztrátu možná i obou komor parlamentu a to by zmenšilo jeho šance ve volbách v roce 2012. Ve hře je opravdu hodně a dobře zprávy by Bílý dům jen uvítal.
Komuniké z kábulské konference mluví velmi jasně o prosazování dlouhodobé reformy volebního systému. Tato změna je velmi potřebná. Mezi lidmi z volební branže a těmi, kteří se dlouhodobě zajímají a píší o Afghánistánu, panuje strach, že čím lépe tyto volby dopadnou (či jak je budou média komentovat), tím se paradoxně méně bude mezinárodní komunita snažit o prosazování potřebných změn. Ty by Afghánistán dostaly z nekonečného a nákladného kruhu voleb (14 v dalších 17 letech), ustavily by jasné hranice jednotlivých okresů a umožnily by Afgháncům zvolit si své místní zastupitele.
Otázkou je, zda dárcovská komunita je ochotna zavázat se k podpoře těchto tolik potřebných změn. Bez nich ovšem budoucnost vypadá velmi černě. Narůstající únava z posledních pár let ukazuje na určitě mentální vyvázání se z těchto závazků. A ačkoli navýšení vojenských sil teprve skončilo, už se pomalu objevují pozitivní informace. Že by už jen samá pozitiva? Nikoli. Práce teprve začíná.
1 comment
1 Comment
Petr Z.
26. 9. 2010, 9:15Děkuji panu Krejčímu za velmi zajímavou sérii článků o afghánských parlamentních volbách a jejich kontextu. Bude pokračovat i motivy či pozicí Hámida Karzáího? Domnívám se totiž (nepříliš originálně), že zde popsaný důraz na demokratizaci jde proti autoritativním snahám Karzáího, které ovšem nemají asi až takový původ v jeho mocenských ambicích (i když zákaz pol. stran svědčí o něčem jiném), ale především v jeho přípravách na post-NATO Afghánistán. Proto se pravděpodobně bude západní společenství a Karzáí čím dál více rozcházet. Nechci ale předbíhat a už vůbec ne někomu vnucovat svůj názor a budu se proto těšit na další článek.
REPLY