Outsorcing a zpravodajské služby v ČR
Motto: Manui Dat Cognitio Vires (Knowledge gives strength to the arm) – britská vojenská zpravodajská služba
Záměr Ministerstva obrany, neboli vojenská strategie na nejbližší dvě desítky let pokládá za málo pravděpodobný masivní konvenční útok na členské státy NATO včetně Česka. Nejpravděpodobnější formou nasazení české armády má tak i nadále být práce mimo území NATO a EU v bojových, či humanitárních operacích. Strategie počítá s tím, že: „Pro ČR bude stále obtížnější udržovat dostatečně silné ozbrojené síly v celém spektru odborností (druhů jednotek, poznámka – např. jedna mediálně nejznámější – rušení tankové jednotky od 7.mb u mechanizovaného praporu v Přáslavicích)“.
Nezabývejme se zde tím, jaký bude protivník, jeho materiální a personální vybavení, jeho technologická úroveň, jeho vojensko-politické a vojenské doktríny (směřování politiky, zásady a způsoby vedení operací a bojů,, zpravodajských a psychologických operací, vedení průzkumuí, EW/EB boj, C4I2, apod.), či mírou ohrožení ČR či příslušníků armády ze strany tohoto protivníka. Zaměřme se na prostředí v němž budou působit jednotky či příslušníci AČR a které bude charakterizováno dynamickými změnami i provázaností a komplexností mezinárodních vztahů, vyšším významem nestátních (nevládních) aktérů i mezinárodního terorismu, prohloubením již dnes velmi vysoké globalizace a zvýšením devastace životního prostředí, porušením kritické infrastruktury a s největší pravděpodobností i novými konflikty (Asie-Kavkaz a především Afrika) a rostoucí poptávkou po strategických surovinách nutných k fungování ekonomik a společností, které můžeme nazvat „země EU a Západu“
Síly AČR, podle prohlášení představitelů ministerstva obrany, mají disponovat schopnostmi po všech stránkách srovnatelnými s armádami ostatních členských států NATO. Svou strukturou, výzbrojí, technikou a počty osob mají odpovídat reálným možnostem České republiky, přičemž mají být schopné zabezpečit obranyschopnost ČR a její závazky v rámci aliance.
Přitom je dobré nezapomínat nezapomínat, že druhou stránkou těchto předpokladů bude rostoucí průměrný věk obyvatel vyspělých zemí, včetně České republiky. K tomu je nutné přidat i různé hlasy zaznívající věřejně i neveřejně z politického spektra a od vojáků, zda je nutná naše účast v konfliktu (misi, operaci), zda je nutné absolvovat zahraniční mise – hlavně ve vzdálených zemích, kde členům kontingentu hrozí vyšší nebezpečí – bez údajně přímého vlivu na Česko. Konečně, k výše uvedenému je potřebné přičíst i dosud nepříliš vydařený řádný nábor do řad útvarů a jednotek českých sil a současnou reorganizaci jednotek kvůli finančním škrtům.
Na základě toho nemusí být česká armáda za pět, 10, možná až za 20 let, být schopná udržet, či vytvářet odpovídající nebo požadované bojové a logistické síly v rozsahu úkolových uskupení velikosti praporu, pěší nebo mechanizované brigády a nemusí mít letectvo schopné přepravit a podporovat tyto síly a nasazené prostředky. Nesmí se samozřejmě zapomenout ani na speciální síly a zvláštní odborné druhy vojska, kde může v budoucnu kromě financí, chybět lidský potenciál.
Jedním z možných řešení, pokud se neuvažuje o náboru občanů ze zahraničí, je možný outsourcing v oblasti vojenství (bezpečnosti), neboli privatizace vojenství (bezpečnosti). Privatizace vojenství v České republice (AČR) může být formována právě výše popsanými vlivy.
Termín outsourcing pochází ze složeniny slov „outside“ (= vnější) a resource (= zdroj) a znamená uskutečňování činností pomocí vnějších zdrojů. Outsourcing je proces, při kterém společnost/organizace deleguje určitou svoji vedlejší činnosti a práci ze své interní struktury na externí entitu (subkontraktora) především a povětšinou úzce specializovaného na provádění určitých operací. Outsourcing se považuje za tzv. ekonomické (obchodní) rozhodnutí, které má vést ke snížení nákladů a (nebo) k zaměření se na důležitější úkoly, což je v současné době době priortita v bezpečnostních sborech
Outsourcing zde není chápán pouze ve smyslu soukromé vojensko-bezpečnostně-policejní společnosti, tak jako v minulosti, nebo tak, jak se objevuje v médiích především ve spojitosti s válkami Iráku a v Afghánistánu (Blackwater, DynCorp, Executive Outcomes), ale je chápán v určité šířce – od provádění jednotlivých úkolů až po zabezpečení celé specifické oblasti (oblast zde není chápána geograficky, ale jako oblast určitého výkonu). Nechci se zde zabývat soukromými bezpečnostními službami poskytujícími osobní ochranu osob a objektů (bodyguarding), ostrahu majetku, vyšetřování, patrolování a eskortování, vymáhání práva, kompletní provozování věznic (od logistiky až po ostrahu), justiční ostrahu a samozřejmě výcvik. Zaměřím se pouze na oblast nejbližší armádě a jejím složkám, tedy na soukromé vojenské a zpravodajské společnosti. S využíváním těchto společností souhlasilo dokonce již OSN.
Změna od klasické branecké armády směrem k plně profesionální armádě má za důsledek vyčlenění armády ze společnosti a zpřetrhání občanských pout k ní. Práce v armádě začala být pojímána v plném rozsahu jako jakýkoliv jiný pracovní úvazek. S tím souvisí nabízení některých míst civilistům – jsou zaměstnáváni, či se využívají služby kontraktorů. Pokud se zaměříme na vojenské společnosti, můžeme konstatovat, že hlavními argumenty pro jejich využívání jsou efektivnost, vyšší flexibilita, rychlost nasazení, široká možnost specializací a jazykové znalosti a samozřejmě i, podobně jako je tomu u jiných nadnárodních společností, že mají k dispozici nové technologie a know-how. Obecně mohou lépe reagovat, protože nejsou vázány politickými jednáními a schvalovacími procesy vlád a parlamentů.
Zatímco ještě zhruba před deseti patnácti lety se o tomto způsobu nákupu služeb pro ozbrojené složky hovořilo spíše ojediněle, dnes se slovo outsourcing stalo běžným a jeho význam a obsah chápou i ti, kteří jej nevyužívají. Outsourcing je stále více využíván i v oblastech vojenského zpravodajství, v přípravě jednotek (poradenství, výcvik, analýzy, doktrinální reforma, neboli provádění a organizování výcviku), při nasazení a plnění úkolů, při poskytování celé škály logistických služeb (dodávky jídla, pohonných hmot, pošty, materiálu, překladatelství, odminování) až po tzv. podpůrné služby v boji (taktické zpravodajství/HUMINT, ochrana osob a základen/strážní služba, obsluha bezpilotních protředků, provádění a vyhodnocování odposlechů, EW/EB, provádění specializovaných výslechů a podobně). Je zřejmé, že tyto soukromé vojenské společnosti poskytující odborné a někdy i vysoce specilizované služby, budou zaměřené na zisk a budou poskytovat široké spektrum služeb různému druhu aktérů.
Podle Briana Ruttenbura, bezpečnostního analytika pro vnitřní bezpečnost USA, byl v roce 2008 byl obrat služeb v soukromém bezpečnostním sektoru více než 50 miliard amerických dolarů, což znamená, že tento průmysl má značný vliv na americkém trhu. A též se nesmí zapomenout na to, že soukromé bezpečnostní agentury mají tendenci ke vytváření ultra-společností. V současnosti získaly některé značný vliv. Nejdůležitější jsou: Boston American International Security Corp. (AISC), CACI International, DynCorp, KBR, Control Risk Group, Global Strategies Group, Xe Services LLC, Global Source, iJET, International Regional Security Agency, Jane’s Information Group, NC4, Olive Group, Secure Solutions International SIASS – Specialist Intelligence and Security Services, Kroll, Stratfor Tangiers International, The Steele Foundation , TranSecur, World-Check, SITE, Hacklyut,, a další. Většina z nich zaměstnává převážně bývalé zpravodajce a analytiky DIA, CIA, FBI, NRO atd.
Odhaduje se, že 70 procent rozpočtu na zpravodajské služby v USA je poskytována prostřednictvím subdodávek soukromým společnostem – 35 procent operací DIA (Defence Intelligence Agency) a 95 procent operací NRO (National Reconnaissance Offfice.) se provádí prostřednictvím soukromých společností a zaměstnanců, kteří manipulují s vysoce důvěrnými a tajnými daty (případně projekty) a získávají úplný obraz o struktuře nejenom Spojených států, ale i dalších zemí.
V oblasti zpravodajství proběhla privatizace jako jedna z posledních. Dá se ale říci, že po zkušenostech z Iráku a z Afghánistánu byla jednou z nejrychlejších a nejmasovějších. Před deseti lety si nikdo nedokázal představit, že oblast státem kontrolovaného zpravodajství se předá do soukromého sektoru. Pokud se zaměříme na soukromé zpravodajské společnosti, můžeme konstatovat, že rozsah nabízených činností je velký a zahrnuje získávání, zpracování a poskytování informací ve všech druzích zpravodajství (HUMINT, EW/SIGINT, OSINT, IMINT apod.), překladatelství, sledování, analýzy, návrhy řešení, vedení psychologických operací, samozřejmě výcvik a k tomu všemu pokrývají kompletní zpravodajský cyklus.
Pokud někdo považoval privatizaci vojenské bezpečnosti za nepravděpodobnou, v případě zpravodajství se to zdálo dokonce nepředstavitelné. Enormní zpravodajské nároky v rámci globální války proti terorismu si vynutily změny ve zpravodajství. Poučení z 11. září a následující protiteroristické operace prokázaly slabost tradiční zpravodajské byrokracie. Nemuselo tomu tak být, ale prostě se to stalo.
Dovoluji si tvrdit, že celá státní zpravodajská komunita ztratila svou kompetentní výhodu při sběru před soukromým sektorem a nyní je vyloženě pozadu. Příčin je několik – především příliš hyerarchizovaná a byrokratizovaná forma státního zpravodajství neodpovídající například po technické stránce (nové technologie) potřebám dnešní doby a dnešním hrozbám, absence konkurenčního tlaku, příliš velký důraz na utajování jakýchkoliv informací a to i mezi sebou ve službě a mezi službami a konečně, lepší schopnost pracovat s informacemi z OSINT (otevřených zdrojů) a jejich původci.
Současná zpravodajská komunita (myšleno obecně bez konkretizování zda se jedná o VZ, BIS, UZSI) je do jisté míry v informační nouzi. Ta je zapříčiněna tím, že je stále nastavena jak organizačně (strukturálně), tak z hlediska výstupů spíše na způsob zpravodajství Studené války a konvenčních konfliktů, než na současné hrozby. Výsledkem je částečná a připravenost státních zpravodajských služeb na nové potřeby státu, či operace v aliančním prostředí. Dalším problémem jsou samozřejmě finance a to jak z hlediska potřeb, tak vyšší finanční atraktivnosti soukromého sektoru. To sebou nese problémy například při vybavení informačními technologiemi, možnostmi zpravodajské organizace a její logistiky apod.
Zpravodajská a vojenská komunita se také bude muset naučit komunikovat se zastupci společností anebo s civilními pracovníky vykonavájící práci a úkoly ve prospěch uvedených složek. Vznikající nová ohrožení bezpečnosti, fungování státu a ochrany kritické infrastruktury budou požadovat, aby zpravodajské organizace pracovaly více jako subjekty soukromého sektoru a méně jako tradiční byrokracie. V žádném případě by outsourcing v oblasti zpravodajství neměl rozbít zpravodajský cyklus a měl by plně působit jen v jeho určité části. Nakolik nechávám na zváženou do případné diskuse.
Chceme-li uspět proti současným bezpečnostním výzvám (hrozbám), budou zpravodajské organizace potřebovat ozdravit v každé oblasti zpravodajství a zpravodajského cyklu a zlepšit schopnosti s využitím nejlepších talentů a technologií ze soukromého sektoru. V jedné studii se o privatizaci zpravodajství píše, že „síla nevládních/nestátních (non-goverment) zpravodajských organizací je částečně založena na jejich vysoké provozní flexibilitě, minimální potřebě dělat kompromisy související s politikou ve volebních obvodech, vyšší úrovní produktů a výsledků práce a často, lepší návratností vložených státních investic“.
Na závěr je potřebné ještě zdůraznit, že privatizace vojenství je jev, který již má určitou historii. Co je v současnosti odlišné, je především míra úspěchů, mohutnost a charakter, který nyní má. Je také poháněna tlakem zezdola, vyvolaným nespokojeností s výkonem státního aparátu. K tomu je nutné přidat i to, že veřejnost je stále citlivější na ztráty na životech v řadách příslušníků ozbrojených složek a to zvláště v těch případech, kdy není o důvodu působení jednotek zcela přesvědčena.
Politolog Tomáš Šmíd z bezpečnostních a strategických studií Masarykovy univerzity v Brně tvrdí:
Kritici privatizace bezpečnosti kritizují nárůst privatizace bezpečnosti jako negativní jev a oslabování role státu, ovšem zapomínají na fakt, že stát se oslabuje do značné míry sám, stejně jako společnost, která ostatně stát eo ipso vytváří. Jsou-li příslušníci státu neochotni oběti za své zájmy (nemluvě o idejích), privatizace bezpečnosti je logickým řešením. Stejně tak se tato rovina pohledu dá přenést na celou euroatlantickou civilizaci, která je ovšem dosud klíčovou světovou oblastí a je nucena řešit řadu problémů mimo svůj civilizační prostor.
Na závěr jedna poznámka, kterou napsal zakladatel webu OWOP František Šulc v článku Škrtání bez spolupráce? To asi nevyjde:
…Z těchto a další údajů vyplývá, že Evropané zaostávají například v outsourcingu, který snižuje náklady (v roce 2008 USA vydaly za „outsourcování“ služeb 99 miliard eur a evropské státy 12 miliard). Zjednodušeně řečeno, vojáci na funkcích, které nejsou využitelné pro bojové operace, či jejich přímou podporu, jsou příliš drahá pracovní síla. Opakuji, že tato věta je zjednodušením problematiky, ale je dobré si ji neustále připomínat. Pokud se v Evropě nebude škrtat na správných místech a zároveň se neprohloubí spolupráce, bude dobré rovnou zahodit všechny vytyčené cíle v „dohánění“ Spojených států.“…
Budou armády a její zpravodajská služba a státní zpravodajské služby pokračovat v outsourcingu v budoucnu? Moje odpověď je ANO. Není jiné cesty především kvůli současné povaze armády, vojenského zpravodajství a povaze úkolů, které má armáda, její zpravodajská služba či zpravodajské služby provádět. Zpravodajské činnosti prováděné soukromými dodavateli jsou nezbytné v globální válce proti terorismu, ale rychlý outsourcing činností může vést k marnotratnému utrácení, destabilizaci struktury sil práce a problémů v oblasti řízení zakázky.
Velmi pěkný článek.Privatizace bezpečnosti dostihne v budoucnu i AČR.Nejen kvůli nepříznivé demografické situaci v ČR,ale i jak je napsáno v článku stále riskantnějším a zahraničním zájmům ČR cizím misím,které vede NATO.Zatím vše probíhá v klidu, AČR se systematicky vyhýbá riskantním misím a když už se jich musí účastnit vybírá si nebojové nasazení(výcvik,PRT,přeprava atd.)Jediná vyjímka z pravidla bylo a je bojové nasazení 601 a SOG.Ovšem zahraniční mise v budoucnu budou žádat nasazení i pěchoty a s tím související techniky a to si vážně nedokážu představit(především politicky) a zde bych osobně vyděl prostor pro pronajmutí žoldáků(nazývám je pravým jménem).Jen taková má soukromá úvaha o nasazení AČR v budoucnu v rámci mise NATO někde v Africe: kontingent ve složení mechanizovaný prapor AČR,samostatná rota žoldáků(pěchoty) využívaná tam kde hrozí největší riziko ztrát.Minimální ztráty AČR a přitom bojová účast na riskantní misi NATO, spokojenost na všech stranách.
:Civil
Hm… a kdo ty „žoldáky“ zaplatí? Je Vám známo, že jejich finanční nároky jsou několikanásobně vyšší než u standardních vojáků?
ad civil: chápu laický pohled zvenku, ale…
– mise si nevybírá AČR, ale stanovuje jí je politické vedení státu. Bylo by více než naivní myslet si, že např. 43.vmpr touží po tom vybírat zbraně od makedonců.
– jako daňového poplatníka by vás mělo mrzet, že ony „skutečně bojující žoldáky“ zaplatíte dvakrát. Nejprve při jejich výcviku v AČR/PČR, kde získají potřebné dovednosti a poté kontraktem s jejich providerem.
Pokud toužíte (stejně jako doufám velká část vojáků) po tom, aby AČR byla využívána k úkolům, pro které je budována (a placena), tlačte na své politiky.
K článku: veškeré zkušenosti hovoří o tom, že výhodné podmínky outsourcingu je možné dojednat cca po dvou letech intenzivního monitorování skutečné nákladovosti provozovaných služeb. Jenže – jak spočítat nákladovost v government/military. Při veškeré mé zkušenosti si netroufám odhadnout nákladovost služeb mého druhu vojsk, protože je poskytují vojáci, kteří zároveň točí mise, provádí vojskové zkoušky, testují technologie, připravují výcvik, atd, atp. Nedokáži nacenit, kolik bychom museli investovat do těchto vedlejších činností, kdybychom jednoho takového vojáka „odbourali“. Vážně. Ostatně, dnešní doba se pomalu přiklání spíš k insourcingu: je mnohdy efektivnější, když vojáci sami hlídají kasárna či uklízejí na rotách, než na to najímat vojenské lesy a zmatky či uklízecí firmy.
Long story short: rozhodnout se pro outsourcing znamená mít přesně jasno v tom, co všechno skutečně děláme a kolik nás to stojí. Failure story je k dispozici na tisíce jen v ČR. Opatrně, pánové, opatrně s tímto lákavým pojmem.
ad. h-cz, děkuji za pěkné shrnutí, sám jsem chtěl přispět něčím podobným. Zaměřím to tedy trochu jinak. Odborná literatura o PMC uvádí řadu silných problémů s užíváním PMC:
– špatná kontrola nad provedením práce
– ztráta know how a mozků ze státní sféry
– velmi malá šance hnát PMC k zodpovědnosti (accountability)
– PMC mají své zájmy a ty nemusí vždy korespondovat s těmi národními
– zneprůhlednění činnosti ozbrojených sil
– obcházení demokratické kontroly
– často neefektivní, prodražené (často se o vzpomíná, že Executive Outcomes udělala mnohem lepší práci v Sierra Leone než OSN a za asi třetinovou cenu, nejenže je to dost nefér srovnání, ale do té ceny nejsou započítané těžařské koncese na diamanty pro dceřinou společnost EO…)
To všechno jsou závažné problémy, které sice je možné řešit, ale reálně není příliš politická vůle se jimi zabývat. Všechny tyto problémy jsou dle mého názoru u soukromých zpravodajských služeb ještě umocněny charakterem výkonu práce, především mám na mysli utajení.Za ty odstrašující příklady z Iráku jsou dávány vyslíchání v iráckých věznicích či tragické překlady z a do arabštiny, které některé PMC (či spíše PIC) produkovaly.
Obecná poznámka k privatizaci bezpečnosti, on to není žádný nevyhnutelný proces, ale proces, který byl zahájen ve velkém Dickem Cheyneym a Donaldem Rumsfeldem…
Nevidím důvod, proč by české ZS musely ustoupit těm soukromým. Ona kvalita výstupů například z Jane´s Intelligence často není valná, a to i přesto, že soukromé společnosti mají lepší know how v užívání otevřených zdrojů.
Jen taková spíše filozofická otázka.V soukromém sektoru když firmy něco outsourcují (to je ale ošklivé slovo) je to zásadně mimo tzv. Core business.Vše hlavní,co jí živý a je důležité pro firmu si nechávají pod vlastní kontrolou.
Otázka zní co je core business státu?
Policie,armáda a zpravodajské služby podle mě jsou core business státu.Myslím si že je to soudnictví a vymáhání prava-exekuce a vězeńství.Kupodivu se to u nás bude privatizovat.Zahraniční politika-velvyslanectví,to rušíme.Výběr daní-silniční mýto vybírá Kapsch.
A k tomu se váže další otázka.Proč mám platit daně okolo 50% když stát musí outsourcovat Core business?Nebylo by lepší si založit jiný,levnější,menší a akceschopnější stát než tenhle bordel?
Čechy už v minulosti soukromé podnikatele v obraně měli-Jan Žižka,kníže Frýdlantský.Rozhodně to ale nebylo v prospěch státu,spíše těch jedinců.A to asi hlavně jde.
Zde nemuzu nez jednoznacne souhlasit se Stouralem a H-CZ, a nesouhlasit s Civilem.
Bezpecnost statu je skutecne core business. Vzdy tomu tak bylo a vzdy by melo byt. Aktivni sprava veci patricich pod vnitro, obranu a zahranici byla vzdy znamkou dobre fungujiciho statu. Poku cokoliv z toho predavame nekomu tretimu, ukazujeme, ze jsme na konci sil.
Civil „AČR se systematicky vyhýbá riskantním misím a když už se jich musí účastnit vybírá si nebojové nasazení“ Coze??? ACR si samozrejme nic nevybira, od toho je tu vlada Ceske republiky, ne?
Pokud by si nasazeni vybirala samotna ACR, vypadalo by bezpochyby ponekud jinak.
Civil „Kontingent ve složení mechanizovaný prapor AČR, samostatná rota žoldáků(pěchoty) využívaná tam kde hrozí největší riziko ztrát. Minimální ztráty AČR a přitom bojová účast na riskantní misi NATO, spokojenost na všech stranách“.
Tak tady uz vazne nevim, zda je jedna o neznalost dusledku takoveho rozhodnuti nebo o nadherny dukaz ideologicke predpojatosti…
A co by tam jako ten mechanizovany prapor tedy delal? Catering pro zoldaky? To vam pripada politicky pruchodnejsi? Opravdu by to bylo politicky prijatelne pro aliancni partnery?
Priste proste napiste: Nenavidim armadu, NATO me stve. Bude to kratsi a pochopittelnejsi.
To civil:
Nerad to říkám, ale dříve než s něčím takovým přispějete do debaty, měl by jste to mít řádně promyšlené.
Armáda je jedním ze základních pilířů státu. To je prostě fakt. Armáda patří k atributům státnosti a převzetí její role nějakou pochybnou soukromou organizací, je krajně nepatřičné a nevhodné. Byť si to náš národ plně neuvědomuje, stát stojí mimo jiné i na armádě.
Pro některé by najmutí žoldáků byl dobrý obchod, ale pro stát by to bylo selhání na plnění své nejzákladnější povinnosti, kterou je vlastní obrana a prosazování vlastních zájmů.
Jinak samozřejmě platí, že soukromá organizace se vždy bude snažit maximalizovat vlastní zisk a minimalizovat riziko vlastních ztrát. A podle toho se také chová. Zajisté si všichni umíme představit dopad takové filosofie na chování firmy ve vztahu ke státu. Například odmítnutí plnění nebo co třeba nenadálý bankrot firmy?
Problematický je také vztah žoldáků k firmě. To je vztah zaměstnanec-zaměstnavatel s běžnými právními vztahy. To znamená včetně toho, že zaměstnanec se může kdykoliv sebrat a odejít. Viděl jsem to v Iráku na vlastní oči a nevěřím, že by se to neopakovalo. U vojáků je to trochu jinak, že?
Taková žoldácká firma by musela samozřejmě řešit mnohem více problémů. Pokud by si stát takovou firmu najmul, firma by musela být schopná zabezpečit vlastní činnost od A až do Z. Počínaje plánováním a přípravou, přes dopravu do místa nasazení až po vlastní zásobování a řešení například diplomatických problémů s tím spojených. Ale něco takového si nedovedu a ani nechci představit.
Je tu také otázka mezinárodního práva. Jak můžete nasadit do nějaké operace organizaci, která není ozbrojenou silou nějakého státu? Jak zaručíte takovým „žoldákům“ status kombatanta a zacházení v rámci ženevských konvencí?
Čistě hypoteticky, pokud nasadíte žoldáckou a tedy nestátní organizaci na území jiného státu k vedení bojové činnosti (například operace na vynucení míru) pak nemůžete čekat, že jí zainteresované strany uznají za jednu z bojujích stran se všemi právy. Spíše bych to viděl na klasifikaci jako u teroristické skupiny a z toho vyplývajících důsledků.
Také by bylo zajímavé vidět jak by se řešilo vyzbrojování takové jednotky technikou a zbraněmi, které normálně podléhají přísné národní a mezinárodní kontrole. Chtěl bych vidět regulérní stát, který by takové firmě povolil legální přepravu přes své území nebo svými prostředky.
Xawer: sám jsem bývalý účastník několika zahraničních misí AČR a velmi dobře vím kolik jsem stál AČR při nasazení v zahraničí.Pokud vezmete v úvahu že voják je při svém závazku několik let nenasazen pouze tedy stojí jen peníze(plat,výcvik,výstroj,výzbroj atd.,atd)a pak je jednou nasazen v misi, což také není zadarmo(zahraniční příplatek,plat, atd.,atd.)tak mi stále vychází levněji jednorázové nasazení žoldáka na jednu konkrétní misi.Ale prosím nekamenujte mě o rušení AČR neříkám ani slovo, nasazením žoldáků bych pouze eliminoval ztráty vojáků AČR v riskantní misi probíhající v pro ně neznámém místě.
h-cz:omlouvám se špatně jsem se vyjádřil,samozřejmě o nasazení AČR rozhodují politici,ale MO potažmo GŠ říká na co v konkrétní misi budou vojáci nasazeni a zde vidím jasné vyhýbání se bojovému nasazení a soustředění se na nebojové činnosti.Takže takový smíšený kontingent AČR,žoldáci by možná uspíšil i bojové nasazení pěchoty AČR.Co se týče financování tak v odpovědi Xawerovi jsem to popsal.Opravdu nechci privatizovat AČR,jen uvažuji o jejím efektivnějším nasazování v misích,kde nasazení žoldáků by snižovalo ztráty AČR.
Ivo:politici rozhodují o nasazení vojáků,MO a GŠ určují co tam vojáci budou dělat a oba víme že doted to bylo a je pouze o mírových misích,výcviku,PRT,přepravě,strážení(bojové nasazení 601,SOG je jediná vyjímka).A ted vám napíšu jak to cítím s bojovým nasazením AČR z pohledu bývalého příslušníka 2mb,4 brn.Realita je taková, že kdyby AČR rozhodla o nasazení mechanizovaných praporů(hlavní bojová síla AČR)v rotacích po šesti měsících v jižních provinciích Afghánistánu a měla ztráty jaké zde mají američané,britové tak za rok v těchto praporech nemá kdo sloužit.Vojáci by prostě odešli,onemocněli,dezertovali atd.Říkám to zcela zodpovědně jako dlouholetý příslušník 41 mpr.A důvod?Prapor se chaoticky a nesystémově po zrušení 2mb.naplnil každým kdo měl ruce a nohy(příklad byl jsi skladník ted jsi kulometník)k tomu přidejte absenci výcviku(taktika nejdříve žádná,poté trocha základů nic víc,střelby zásadně prováděné z nerefetovaných zbraní,totální absence zkušených VD,VČ,VR kde je také brát že.)Do toho neustálé výjezdy na misi KFOR,která úroven vycvičenosti vojáků naopak snižovala.Spousta kamarádů po zrušení 2mb. šla k jiným mechanizovaným praporům,takže vím ,že je to tam obdobné.A pokud toto vše víte a jste NGŠ,tak se ani nedivím,že se AČR soustředuje na výcvik a PRT,protože na více v součastnosti nemáme.
Petr Seifert:částečně vám odpovídám,když si přečtete moji odpověd Ivovi.Myslím,že nasazení žoldáků není tak komplikované,když se podíváme na současné působení těchto firem v Iráku a Afghánistánu,kde jsou těchto lidí desetitisíce.Takže nějaký funkční model spolupráce s takovými firmami jistě existuje.Absolutně nehovořím o privatizaci AČR,pouze o spolupráci s těmito firmami v budoucnu,až se AČR bude účastnit aktivně bojových operací větší silou než několika desítkami specialistů z 601.
to civil: je vidět, že Vy už o současné armádě, o schopnostech vojáků a o působení i v rámci PRT nevíte vůbec nic. I když podle toho, co jste napsal o Vašem výcviku se není čemu divit.
to civil: prokrista pana, co to je za nesmysl? je to stejne pitome a hloupe jako se pred rokem nekde objevovala fama, ze by bylo zase vhodne zavest nejakou formu zakladni vojenske sluzby. kam by ti zakladaci sli,kdo by je satil,zivil?? argumentace, ze …Pokud vezmete v úvahu že voják je při svém závazku několik let nenasazen pouze tedy stojí jen peníze(plat,výcvik,výstroj,výzbroj atd.,atd)a pak je jednou nasazen v misi, což také není zadarmo(zahraniční příplatek,plat, atd.,atd.)tak mi stále vychází levněji jednorázové nasazení žoldáka na jednu konkrétní misi. … bychom uplne stejne mohli prevest na PCR, s tim, ze kolikrat se pochuzkar jen tak vali na sluzebne, bere penize a nic nedela, tak by bylo lepsi zavest nejakou soukromou agenturu, ktera by cekala na telefonu, jestli se nekde neco nedeje a pak by tam vyrazili a tim bychom usetrili.
ja osobne bych tedy znova do Afg po boku nejakych zoldaku, jak jste je pojmenoval nevyrazil. nejsme cizinecka legie
Radim:mnou popsaná realita z pozice bývalého příslušníka 41.mpr,je jistě nepříjemná,ale stále je to realita.Stále udržuji kontakt s bývalými kolegy a součastnost není o nic lepší,bohužel.Opravdové bojové nasazení by ukázalo pravdu,nasazení v PRT vám nic neukáže.Tam odjíždí jen zlomek praporu,toho nejlepšího co se na praporu vyskytuje.
sisa:opětovné zavedení základní služby,bych osobně nezavrhoval má své výhody,které v budoucnu převáží nad nevýhodami(trh práce,demografická křivka v ČR,upadající fyzická kondice v populaci to vše naopak hraje pro základní službu,ale politické rozhodnutí už padlo).Stále dokola opakuji,nechci rušit AČR,privátní vojenské firmy mohou naopak účinnost nasazení AČR v zahraničí zvýšit.A někdy může být na určitou specifickou práci levnější žoldák než příslušník AČR,nic víc neříkám.
to civil:za prvé-nemůžu posoudit současnou realitu u 41.mpr, ale u jiných útvarů situace rozhodně lepší a to velmi podstatně je. Kvalita výcviku se neodvíjí jen od toho co mám k dispozici (materiál atd.), ale hlavně od velitele, který dokáže výcvik dobře zplánovat a dokáže lidi namotivovat.
za druhé-ukázalo se že mám pravdu, že toho o současné práci PRT moc nevíte, protože to není jen rozvážení pastelek jek se s oblibou říká, ale ti kluci jsou v Afhánistánu roku 2010 a né 2006 a bojových zkušeností už nasbírali víc než dost, rozhodně víc než SOG za svého působení zde.
za třetí-rozhodně to není jen zlomek útvaru a to nejlepší, pravidelně se jednotky střídají, aby byl prapor zkušený jako celek a ne jen výběrová část, to by nemělo žádný smysl
civil: už to tu někde pod jiným článkem zaznělo: politické zadání je nějaké a co se skutečně děje je věc druhá. Nebo myslíte, že někdo z politiků schvaloval PzO v Logar? Je to právě proto, že vojáci chtějí cvičit a ověřovat výcvik praxí, proč v rámci mandátu nalezli prostor pro CME resp. PzO a de facto si ho vynutili. Mohli bychom se spolu shodnout na celé řadě, co lze lidem z AČR vytknout, ale nedostatek chuti a odvahy dělat víc, než jen patrolování po bezpečných cestách to opravdu nebude.
K odpovědi Xaverovi a mě: ano, jednorázové nasazení žoldáka je možná levnější, než platit celou kariéru vojáka, který kromě X misí dělá ještě milion dalších věcí, ale do TCO musíte započítat jednak to, že ten voják skutečně dělá a musí dělat milion dalších věcí a dále fakt, že firmy nerekrutují žoldáky z absolventů gymnázií a průmek, ale ze zkušených (->vycvičených->již jednou daňovým poplatníkem zaplacených) exvojáků a expolicistů.
Nebo jste viděl někdy někde v soukromé firmě nadšence, co to šel dělat s jedinou kvalifikací, že hrál s kamarády airsoft/paintball? Spíš naopak, profily „žoldáků“ ukazují, že jsou většinou z těch nejdražších vojáků – zvláštních jednotek, FACů, průzkumáků…
—
Radim:můžete mi popsat dobře zplánovaný výcvik velitelem čety,který přišel z UO?Nebo VR,který byl maximálně v Kosovu a to ještě na štábu?Obdobná situace,dle mých aktuálních zpráv je i v Přáslavicích.
Můžete mi popsat klasickou bojovou patrolu u PRT?Kolik mrtvých a zajatých Talibů má PRT na kontě?Vše toto není náplní PRT a já to vím stejně jako vy,při vší úctě k nasazeným vojákům.Realita je taková,že jezdí víceméně pořád ty samý příslušníci praporu.Jsou tací,kteří se vymluví na zdravotní nebo jiné potíže,to je realita.
h-cz:jak jsem napsal politici řeknou kam se jede,GŠ řekne co tam budou dělat,máme PzO.Neříkám,že vojáci PzO nemají odvahu.Jen jsem popsal realitu u mechanizovaného praporu a jak by s největší pravděpodobností dopadlo takové bojové nasazení v horké zoně na jihu AF.
Velmi správně jste popsal profily žoldáků a ptám se proč nevyužívat těchto profíků ke specifickým úkolům,které mohou zvládnout levněji než AČR?A zefektivnit tak nasazení AČR někde v zahraničí?
Pro civila:
Napsal jste: „…k tomu přidejte absenci výcviku(taktika nejdříve žádná,poté trocha základů nic víc,střelby zásadně prováděné z nerefetovaných zbraní,totální absence zkušených VD,VČ,VR kde je také brát že.)…“
Nuže – nevím v jakém roce a v jaké části 41. mpr. jste sloužil, ale pokud mohu vycházet z několika posledních let, tak je realita zcela jiná, než popisujete. Rozdíl může vznikat buď dlouhým časovým rozestupem Vaší reality a mojí, rozdílností funkčního zařazení (já popisuju stav na bojových rotách) či potom třetí možnost a tou by logicky byla nepravda…
Taktika se v rámci 41.mpr. cvičí podle standardů (SOP) 4.brn. V jedné z vedlejších diskusí u jiného článku jsme již diskutovali o přínosech a negativech procesu standardizace jednotlivých praporů (či jednotlivých rot a oddílů v rámci praporu) v rámci brigády. V současné době 41. mpr. cvičí už několik let podle stejných SOP jako 42. mpr., 43. vmpr. a 44.lmp., přičemž taktické drily patří k nejčastěji cvičeným věcem. Na výsledky střeleb z přidělených zbraní se kladne nemalý důraz a jsou samozřejmě součástí hodnocení vojáka. Řada zkušených Vdr i VČ rotují v rámci celé 4. brn.
to civil: nějak zapomínáte na to že nemáme jen mladé poručíky z UO, ale i spoustu zkušených praporčíků, které mají k ruce a i tito mladí poručíci tady neskutečným způsobem zkušenostmi „vyrostou“. To co mise v Afgánistánu jim nedá žádná škola ani pět let na výcvikáči ( nepočítám v to Kosovo i když jako přípravka to nebylo tak špatné ). A armáda, která není nasazená naprosto zakrní.
K vaší druhé otázce, spíše mi vy popište jaký je rozdíl mezi výjezdem amerických jednotek v Logaru a českých? Myslíte, že měřítko je jen počet mrtvých a zajatých talibů? Žijete v domnění, že se neprovádí společné patroly? Možná bude pro vás zajímavá zpráva, že čeští vojáci jsou daleko lépe vycvičeni a připraveni na boj než jejich američtí kolegové a to je jejich vlastní hodnocení a to ani nezmiňuji specialisty jako JTAC, EOD nebo odtřelovače. Nejde o to co máte v náplni, ale v jaké situaci se octnete a myslíte, že pak zdvihnete vlaječku PRT a je po všem?
A k té vaší realitě, kterou se stále oháníte, myslím, že o té vím daleko víc neboť se na stavbách kontingentů u našeho praporu aktivně podílím.
Hmm, tak teď už je mi jasné, odkud vítr fouká.
Napříště bych prosil, aby situace ve 41. mpr nebyla přenášena na zbytek AČR, protože v současné AČR má každý z útvarů jiné schopnosti, potenciál, možnosti apod.
Pokusím se některé z uvedených tvrzení vyvrátit na příkladu 43. vpr a částečně i 7. mb se kterou v současné době Výsadkový prapor v Logaru spolupracuje a dle zpráv, které mám, je to spolupráce na velmi dobré úrovni.
1. „Do misí odjíždí jen zlomky praporů, zbytek zůstává“. Na příkladu VŠECH výsadkových rot Výsadkového praporu lze snadno doložit, že v misi v Afghánistánu protočila nebo v roce 2011 protočí více než 75% jejích příslušníků.
2. „Realita je taková, že kdyby AČR rozhodla o nasazení mechanizovaných praporů v bojových operacích, vojáci by prostě odešli, onemocněli, dezertovali atd. Říkám to zcela zodpovědně jako dlouholetý příslušník 41 mpr“.
Současné nasazení Průzkumného odřadu v Logaru resp. nadcházející nasazení OMLT s pěším kandakem ve Wardaku bez národních omezení pro provádění plného spektra operací, myslím hovoří za vše. Právě naopak, jedná se o přesně ten druh činnosti, kvůli kterému vojáci k našemu Praporu chodí… Nemyslím si, že u mechanizovaných praporů by situace byla tak drtivě odlišná.
3. H-CZ: „Je to právě proto, že vojáci chtějí cvičit a ověřovat výcvik praxí, proč v rámci mandátu nalezli prostor pro CME resp. PzO a de facto si ho vynutili. Mohli bychom se spolu shodnout na celé řadě, co lze lidem z AČR vytknout, ale nedostatek chuti a odvahy dělat víc, než jen patrolování po bezpečných cestách to opravdu nebude.“
Hřebíček na hlavičku. Neřekl bych to lépe.
4. „Můžete mi popsat dobře zplánovaný výcvik velitelem čety, který přišel z UO? Nebo VR,který byl maximálně v Kosovu a to ještě na štábu?“
Nedokážu a nechci hodnotit současnou situaci v Žatci, ale u Výsadkového praporu ze všech současných velitelů výsadkových rot VŠICHNI byli nasazeni jako velitelé Průzkumných odřadů a plnili tedy dlohodobě úkoly v provincii Logar ve spolupráci s vojáky US Army i bez nich.
5. „Můžete mi popsat klasickou bojovou patrolu u PRT? Kolik mrtvých a zajatých Talibů má PRT na kontě?“
Je vidět, že současnou situaci u PRT neznáte ani z doslechu. To, že něco není v Událostech v 19:00, ještě neznamená, že se to neděje. Možná by bylo na čase změnit komunikační strategii MO, ale těžko řící, zda by se to nevymstilo.
to Ivo: ad bod 5. komunikační strategii by MO mělo rozhodně změnit, tady je pěkně vidět že lidi v podstatě neví co tam naši vlastně dělají. Mají představu že si občas zajdou na střelby, pak si autama dojedou zkontrolovat rozestavenou školu a daj si tam čaj. To jestli při patrole proběhne nastřelení se nikdo nedoví pokud neni někdo zraněn a nebyl u toho zrovna novinář.
Samozřejmě to dělají ze strachu jak by reagovala veřejnost. Když pominu negativní reakce tak by se na druhou stranu mohlo stát že lidi začnou vojáky víc podporovat.
PJK,Radim,Ivo: otevřený dopis příslušníků 4.brn(41 mpr),popisuje stav v roce 2009,možnost si ho přečíst je na stránkách Problémy v armádě.Nejvíce mě zaujala taktika cituji:,,veškerá taktika kterou cvičíme nemá nic společného s moderním bojem celé roky cvičíme jen přískoky po louce tam a zpět.Reálné situace jako boj v zastavěných oblastech a kolony se cvičí minimálně.I přes naši situaci jsme měli možnost školení od specialistů ze SOGU nebo spec.sil,kteří byli naším velením odmítnuti s tím,že máme vlastní specialisty.Realita je ovšem taková,že nikdo z brigády nemá žádné bojové zkušenosti“.,,nováčci se přednostně posílají do 4.brn,protože má největší odchodovost a podstav“.Dále mě zaujali střelby, cituji:,,náš výcvik ve střelbě připomíná poutovou estrádu.Jednou za měsíc vystřílíme 10 nábojů ze samopalu,ostřelovači na družstvech nestříleli téměř rok.Na bojových střelbách na cvičeních sice munice máme hromady,ale naše střelba je silně neefektivní z důvodu nedostatečné střelecké přípravy.“
Při vší úctě,výsadkový prapor není celá AČR a situace jinde je dramaticky jiná.
to civil: možná to tak vyznělo, ale nejsem příslušníkem výsadkového praporu, jsem příslušníkem 71.mpr a jsem na to patřičně hrdý a myslím, že opravdu situace tak tragická není, jak ji zmíněné stránky popisují ( dle mého jejich úroveň je srovnatelná s deníkem Blesk, ale to jen tak na okraj ), opravdu více záleží na chuti velitelů udělat výcvik zajímavý, vstřebávat nové poznatky a trendy ,aplikovat je a nebýt jen svázaný předpisem z roku raz dva a alespoň u nás si myslím, že to funguje a daří se to
to Ivo:zdravím na Blackhorse ze Shanku
Pro Civila: Já bych doporučoval nevycházet ze zpráv typu „jedna paní povídala“ apod., ale ze skutečné reality… Ony zmiňované „přískoky po louce tam a zpět“ je dost paušalizující klišé. Jak byste chtěl cvičit např. taktické drily? Na počítači? V tělocvičně? Nebo to je nejlepší cvičit v reálných podmínkách? Nesmysl je srovnávat nácvik taktiky standardního útvaru s taktikou bývalého SOGu či 601.skss – důvody jsou myslím pochopitelné, takže je nemá smysl vypisovat.
Že z brigády (myšleno předpokládám 4.brn) nemá nikdo žádné bojové zkušenosti? Co je to za nesmysl?! Dále pokud někdo tvrdí, že u 41.mpr. vystřílel ze Sa při střelbách v měsíci jen oněch 10 nábojů, tak je buď na zcela nebojové funkci nebo lže. Zrovna na nedávném podzimním cvičení praporu (před BOS) bylo munice dostatek a to i do všech přidělených zbraní, včetně Ku, Pi, RPG, i SVD. Hodnocení výsledků bylo velmi dobré, proto nějak nechápu odkaz na to, že cituji „…naše střelba je silně neefektivní z důvodu nedostatečné střelecké přípravy….“. Tohle nemohl snad psát nikdo z příslušníků bojových rot praporu!
Pokud někdo píše v roce 2009, že veškerá taktika, co cvičí nemá nic společného s moderním bojem, tak by mne zajímalo co cvičí a co si představuje pod pojmem „moderní boj“. Opět se domnívám, že to nemohl psát nebo myslet vážně nikdo z bojových rot. Znovu opakuji, že 41.mpr. již několik let cvičí podle stejných SOP jako celá 4. brn. Pak tedy zřejmě celá 4.brn necvičí pro „moderní boj“ – jak by z toho vyplývalo…. :-)
„Realita je taková, že kdyby AČR rozhodla o nasazení mechanizovaných praporů v bojových operacích, vojáci by prostě odešli, onemocněli, dezertovali atd. Říkám to zcela zodpovědně jako dlouholetý příslušník 41 mpr“.
No potěš koště :o(
ad Roman: na to platí klasické: „nesmíte věřit všemu, co vám každej blbec nakecá“. Neberte to zbytečně moc osobně, pane „civil“ :-D
Tak teď nevím jestli ten „civil“ byl na mě a nebo to měl být nick autora citované části,ale ten je tady jako Ivo :o)
Každopádně vím jaká je inspirace,některých „profesionálů“,ale předpokládal bych že se najde víc lidí než jen 601 a bývalý SOG …
Jo dobrý už mi to došlo :o)
civil to tu na jednu stranu silne prehani, na druhou stranu, nalijme si cisteho vina, ze obcas se strelby zvrtnou v zavod o vystrileni zbytku munice, aby zmizela ze skladu, FIBUA taktika se take moc necvici v realistictejsich podminkach (jo,kdyby priprava probihala, alespon ve stejnem mestecku jako natocil Ross Kemp svuj dokumentarni serial) a PRT? v unoru jsem se odtamtud vratil,PzO nedelalo o nic moc vic nez ostatni MOTy (asi take proto kluci od 43. byli zklamani) a pripadalo mi, ze velitel kontingentu se do zadnych riskantnejsich operacich nebude poustet. Mozna ted s prichodem MRAPu si velitele mohou dovolit nebezpecnejsi oblasti s nizsim rizikem.
Castecne souhlasim s civilem i, ze kdyby byl organicky vyslan cely prapor a dopredu se deklarovalo, ze se budou delat search and destroy operace atd… ze by nejeden clovek nejel s ruznymi vymluvami…. to mluvim napric 4.brn i 7.mb. a at mi nekdo zkusi vyvratit ze to tak neni.
42.mpr ;)
to sisa:vyvracet vám to nebudu, pak je ovšem na zamyšlenou, jestli takový člověk má v armádě co dělat a zda s ním má smysl prodlužovat závazek.
to radim:ja sam vim o nejednom cloveku, ktery by byl adept na propusteni…divil jsem se, ze kdyz jsem se vratil na utvar po misi, tak tam nekteri stale byli a jsou. proste, jak nejsou lide nabirani z civilu, tak si nikdo nedovoli vyhodit tyto „ojebavky“, protoze nikdo misto nich neprijde a delaji procentualni pocty na tabulkach.
na druhou stranu, ja mam zajem slouzit dal v armade, ale blize k domovu, neni mi umoznen prestup, tak radeji odejdu do civilu sam.a myslim, ze po po zkraceni platu letos a i v lednu 2012, nebudu sam komu se nevyplati casove a financne dojizdet.
Add Civil.
Jak tak čtu Vaše příspěvky, tak je to asi docela dlouho co jste v AČR pracoval. Zcela evidentně o Afganistanu a vedeni protipovstaleckého boje nevíte vůbec nic. Armáda se ničemu vůbec nevyhýbá a není pravda, že bojových operací se účastní pouze 601. skss. PRT není jednoduchá práce a je plnohodnotnou součástí COIN. Pro vaši informaci se naši vojáci z PRT a PZO v roce 2010 aktivně účastnili několika desítek bojových kontaktů a byli úspěšní. Vysoké hodnocení dostali i od amerických kolegů a jejich služby jsou stále žádány. Naši piloti vrtulníků Mi 24 a Mi 171 patří ke špičce a nemyslím si, že jsou tam na výletě. Výcvikové skupiny OMLT plní jeden s nejsložitější úkolů a účastní se bojových operaci s ANA, v relativně malých počtech, odkázaní sami na sebe. Ekvivalent jejich bojové hodnoty je ceněn výše než mechanizovaný prapor. Jediný problém, který jsme měli byl s MZV. Nechtěli bojové jednotky operující v blízkosti civilní části PRT. To se nám ale v loňském roce podařilo zlomit a naše jednotky se aktivně účastní operace v AFG. Nedá se napsat o všem co tam děláme, ale vojáci na všech úrovních tam odvádějí skvělou práci a patří k nejlepším. Jsem si jist, že 601.skss už není jediná z AČR, která se dostala do boje. Možná, že to není vhodné napsat na stránkách onwar (omlouvám se všem), ale to co jste napsal, že se něčemu vyhýbáme je strašný blábol. Poslední informace pro Vás. Na základě schváleného mandátu AČR pro AFG na následující dva roky naše jednotky nemají, žádné národní omezení.
Snad jedna připomínka pro H – CZ a Iva. CME, či PZO si vojáci nevynutili, to někdo navrhl, prosadil a rozjel. Ti lide to určitě to nedělali pro radost vojáků, ale proto, že viděli možná trochu dál než někteří a věděli, že situace v AFG nebude lepší a podobná jednotka se nám bude jednou hodit. A hodí se. S OMLT to bylo velice podobné jako s PZO. Opravdu bych chtěl někdy vidět jak si to vojáci vynucovali na MO nebo ve výboru pro obranu. V době, když se chystal OMLT většina armády ještě nevěděla co to je. Jinak ale dobrý komentáře kluci a to opravdu bez ironie. Držím palce na cestě do Wardaku.
Add Sisa. Ti co si myslí, že MRAPy posunou naši bojovou slávu dál a velitelé proto budou odvážnější zatím nepochopili co se v AFG děje a co je to COIN. Jinak s tím MRAPem budete jezdit po stejné silnici jak jste jezdili s HMW a před vámi bude pořád jezdit RCP a EOD. Budete bezpečnější a místním Afgáncům budete ještě vzdálenější.
nemo:cituji sisa:,,a PRT?v unoru jsem se odtamtud vratil,PzO nedelalo o nic moc vic nez ostatni MOTy(asi take proto kluci od 43.byli zklamani)a pripadalo mi, ze velitel kontingentu se do zadnych riskantnejsich operacich nebude poustet.Mozna ted s prichodem MRAPu si velitele mohou dovolit nebezpecnejsi oblasti s nizsim rizikem.“
Add civil. Souhlas. 4 PRT patřil k těm opatrným. Osobnost velitele má na operaci vždy zásadní vliv. Velitelé jsou dobří, průměrní a špatní. Ne vždy platí pravidlo, že kdo je dobrý doma je dobrý i venku. Posuzování schopností první pětky, tedy velení není jednoduché a až reálná situace ukáže pravdu. Ani US Army nemá samé supermany. V případě PZO u 4.PRT se podle mě ukázalo, že velení nevědělo jak je používat. Navíc zde byl ještě jeden problém a to zášť, ke všemu co je od 43.vpr (to se ale později vyřešilo). Stejný problém platí u odstřelováčů, nebo přidělené jednotky SF, FO a FAC. Každý velitel musí pochopit schopnosti a způsob použití takové jednotky. Tím bych se ale dostal na začátek a to k způsobu přípravy do mise. To by ale bylo na podstatně delší debatu. Základní problém některých velitelů tkví v tom, že nepochopili co je mandát schválený parlamentem ČR a co je ROE pro ISAF. Pokud zvládnou ROE a jsou jim v průběhu přípravy řádně objasněna, situace vypadá jinak. Dále to úzce souvisí se znalostí COM ISAF OPLAN a přehledem co je úkolem PRT. Na to navazuje znalost COIN a jakou roli v něm PRT hraje. 5. a 6.PRT potvrdilo, že pokud je dobře zvoleno velení a uvedené problematice je věnována dostatečná pozornost tak to funguje. Mimochodem stejný problém jako 4.PRT měl i 1. a 2.PRT, což ale nebylo tak markantní protože začínali. PZO začal vlastně používat 3.PRT,4.PRT ho zakonzervoval a pro 5. a 6.PRT se stal součástí plnění operačního úkolu. Což je dobře.
Neni to sice dulezite, ale:
Jan: „PzO si vojáci nevynutili, to někdo navrhl, prosadil a rozjel. Ti lide to určitě to nedělali pro radost vojáků, ale proto, že viděli možná trochu dál než někteří a věděli, že situace v AFG nebude lepší a podobná jednotka se nám bude jednou hodit. A hodí se. S OMLT to bylo velice podobné jako s PZO. Opravdu bych chtěl někdy vidět jak si to vojáci vynucovali na MO nebo ve výboru pro obranu. V době, když se chystal OMLT většina armády ještě nevěděla co to je. Jinak ale dobrý komentáře kluci a to opravdu bez ironie. Držím palce na cestě do Wardaku.“
Nechci se hadat o tom, zda byla driv slepice nebo vejce, ale jeden z vysoce postavenych prispevatelu GS na toto foru se musi popadat za bricho. Samozrejme, ze neslo o zadne vynucovani, ale zase bych netvrdil, ze ACR pasivne cekala, jak to vsechno dopadne a zda vubec neco prijde. Abych tomuto veril, nesmel bych o pozadi jednotek PzO (CME) a OMLT vedet to, co vim.
Tem, kterym se to tehdy podarilo protlacit, patri dik vsech vojaku, kteri v misich chteji neco plnohodnotne delat a ne se stydet chodit do stejne jidelny s americkymi vojaky, kteri se prave vratili z bojove akce…
to nemo: Mimochodem stejný problém jako 4.PRT měl i 1. a 2.PRT, což ale nebylo tak markantní protože začínali. PZO začal vlastně používat 3.PRT,4.PRT ho zakonzervoval – stejný problém mít nemohl, protože v té době žádný PzO ani CME neexistoval. Nelze srovnávat tyto kontingenty, protože v té době měl PRT k dispozici pouze dva MOTy a ty musely plnit stejný objem úkolů jako dnešní čtyři (včetně Pzo, neboť všechny jednotky se v plnění úkolů pravidelně střídají samozřejmě s využitím schopností, které má PzO navíc) a počet US vojáků na celou provincii byl sotva dvojnásobný oproti PRT. Nebylo kdispozici RCP, AWT ani jiné „vymoženosti“ dneška. Ale jinak souhlas
Pro Radima …nemáte pravdu že 1 a 2. kontingent ve dvou MOTech dělal stejný počet patrol a úkolů jako pozdější kontingenty…než něco podobného napíšete tak si zjistěte podrobnosti………
to vojak: když o něčem píšu tak z vlastní zkušenosti což je lepší než si zjišťovat podrobnosti a psát o něčem o čem vím z doslechu. Rozdíl je v dlouhodobých nasazeních, kterých první kontingenty nebyly vzhledem k počtům schopny, ale civilní část zůstala takřka stejná, počet projektů taky a plnilo se spousta úkolů navíc, které dneska odpadly, jako např. noční bezpečnostní patroly, QRF pro celý prostor, který vyjížděl více než třicetkrát, ochrana základny byla prakticky jen v česká záležitost atd. takže samozřejmě že jisté rozdíly tam zákonitě musí být, ale nasazení lidí bylo i tehdy maximální a počet výjezdů o tom svědčí (např. 2.kontingent více jak 280 ve dvou motech)
Slov je vždy dostatek tak například :
:::::: Taková žoldácká firma :::: (příspěvek č.7)
A co k tomu mám :
PMC v zahraničí zcela běžný segment ekonomiky který se podílí na HDP..
Pro odlehčení, další možné řešení: AČR založí českou cizineckou legii. Její vojáky bude nasazovat do těch nejvíce nebezpečných akcí. Ve statistikách bude uvedeno, ČR (AČR) nasadila 500 vojáků, a 50 jich padlo. Hrdinové, děkujeme vám ČR za vaše oběti. A ČR (AČR) neztratí jediného rodilého českého vojáka. Konec konců je to vyzkoušený francouzský model. Legionáři budou příslušníky AČR se všemi právy a povinnostmi, takže nenastanou problémy jako u PMC.
amíci začali využívat soukromé bezpečnostní služby pouze a jen z politického důvodu v době, kdy Sovětský svaz padl a přestal zbrojit a Amíků se doma lidé ptali: Na co máme tak velkou army? Na co tak zbrojíme? Aby USA neustoupily ze svých pozic, převedly mnoho z army na soukromé služby… Kuvajt, Irák, Afganistán atd.. to už byl poté velký rozjezd těchto služeb, ale pořád jde o maskování pravých vojenských ambicí USA a oblbování občanů USA…
pro radima…jo 280 to je pravda….když se za výjezd považoval i přejezd na EAST pro kontraktory :-),
noční bezpečnostní akce a QRF samozřejmě pokračovaly i po 2 kontingentu….
to 121BAT: skoda ze ten prispevek neni napsany 1.4. ;-)
Můj osobní názor je, že problémy outsourcingu leží v jiné rovině než pro které funkce jej použít.
1. Bude to znít trochu jako klišé, ale Česká společnost v tuto chvíli není připravena na vyšší míru outsourcingu. Ve chvíli kdy se stále ČR pohybuje na předních místech v tabulkách měřících výši korupce by taková agentura byla zneužita pouze k tahání peněz ze státní kasy. Došlo by k neplnění základního principu k použití agentury a ten vidím v poskytnutí lepších/efektivnějších služeb za nižší cenu.
I ve chvíli kdy bych vzal v potaz myšlenku, že dojde ke změně pracovníků a tedy tím zabránění dnešní korupce. Nemyslím si, že by došlo ke změně. Pracovníci nabíraní agenturou by byli profesionálové v odvětví, které není příliš široké tzn. stejní lidé by pracovali na stejných místech, pouze pod jinou hlavičkou.
Otázkou by pouze mohlo být zda nezanedbat míru korupce, jako existující faktor a pouze zvýšit míru efektivity práce použitím externích agentur. Pokud bychom přistoupili na tuto myšlenku, musíme se ptát zda riziko přechodu v nynějších podmínkách není příliš vysoké? Místo ke snížení, by mohlo dojít k navýšení nákladů na provoz (další náklad při znovuzavedení státního aparátu, místo agentury). Zároveň při použití externích agentur ve vysoce korpučním prostředí je vyšší riziko ovlivnění/přístupu jednotlivích zájmových skupin.
2. chtěl bych se pouze ještě vyjádřit k outsourcingu u bojových jednotek. Nemyslím si, že by byl outsourcing v těchto případech nutný. Jedná se pouze o politické zadání.
Chceme bojové jednotky ?
V tuto chvíli, kdy je u nás válka nepopulární a nemá podporu společnosti bude těžké získat politickou podporu pro nasazení bojových jednotek viz. naše nynější zaměření v Afghánistánu.
Pokud bychom si doopravdy chtěli najít střední cestu jak uspokojit závazky spojenců, případně vylepšit náš obraz v rovině hard power je outsourcingová agentura jediným možným řešením v dnešním prostředí (beru možnost legie jako poněkud zastaralou variantu). Každá smrt vojáka v Afgánistánu vyvolává emoční odezvu, při které klesá podpora veřejnosti pro tento konflikt. Na druhé straně smrt pracovníka bezpečnostní agentury je politováníhodná ale nevyvolává silné emoce.
Zároveň si myslím, že by outsourcingová agentura mohla uspět tam kde armáda selhává a to v prosazování ekonomických zájmů země. Pouze samotné zapojení soukromého sektoru již napomáhá vytvořit jisté podhoubí pro další možný rozvoj v dané zemi apod.
Outsourcing je považován za doplněk obranného systému. Někde jsem se dočetl, že francouzské obranné plány počítaly i s Cizineckou legií tam, kde nebylo možno „dosáhnout“ pravidelnými ozbrojenými silami, protože by to „pošpinilo“ stát. Přirozeně, že kde schází rozumná meznirodněprávní i národní právní úprava, je možné takřka všechno. Možná by stálo zato se nejdřívě věnovat otázkám regulace a pak teprve využití.
ad T.D. a vlastně pro všechny: myslíte, že bojové nasazení jednotek je u nás skutečně nepopulární? Nebo jsou to jen někteří politici, kteří to nechtějí?
Ptám se podle účasti lidí na přehlídkách, vojenských dnech, kvůli množství fanoušků a podporovatelů v porovnání s „míromily“. Nejsem si jistý, že průzkumy veřejného mínění, ze kterých před několika lety asi jedna politická strana vycházela, byly a) správně zadány b) reprezentativní.
to h-cz: Kdybych chvíli hledal jistě bych našel k tomuto tématu odpovídající výzkum veřejného mínění.
Myslím si, že vůle mezi politiky k nasazení bojových jednotek by byla. Dokonce pravděpodobně až nezdravá. Z pohledu politika nebo státníka jde pouze o možnost dosáhnutí určitého zisku, ať už prestiže mezi zahraničními partnery nebo dosáhnutí některých ekonomických cílů. Problém je v České společnosti. Nevidíme hrozby terorismu, Myšlenka preventivního útoku je pro většinu lidí nepochopitelná. Pokud není vůle ve společnosti, žádný politik se jí protivit nebude.
Podporování armády na přehlídkách je věc jedna ale naše součást ve válečném konfilktu zase jiná. Nasazení techniky za miliony korun, možná ztráta lidských životů v konfliktu, který nám není příliš prezentován a další.
Dokud se nedokážeme sjednotit a věřit našim politickým špičkám se pravděpodobně ani nic dalšího nezmění. Zase se vrátím na počátek ale dokud nebude ČR právní stát na vyší úrovni než je nyní nemáme šanci se kamkoliv posunout.
Je to takový začarovaný kruh.
Outsourcing v českém provedení a nejen v ČR, ale obvykle znamená jiný způsob vyvedení peněz daňových poplatníků a v konečném důsledku neplní účel pro který byl zamýšlen. Bytˇjsem zastáncem co nejmenšího vlivu státu na život občana, tak stát máme hlavně pro zajištění obrany, bezpečnosti, výkonu spravedlnosti, zahraniční politiky, měnové politiky a legislativy pro zajištění svých občanů. Stát není soukromá firma a určité věci po občanovi může vyžadovat jen stát, ne žádná firma. Kdo by organizoval tyto služby (podobné příklady už máme exekutorská komora-neprošla lustraci, mnoho bývalých STB, policisté co přešli na druhou stranu-k Pitrovi, apod., naše bezpečnostní agentury, najímání spřátelených externích firem za mnohem víc peněz než za kolik tu samou práci prováděly státní úřady a firmy pro cizojazyčné mafie)? Haliburton doslovně vyžral co se dalo, předražil a potom mimo jiné, aby ušetřil na daních a vyjádřil svůj vděk USA, převedl své sídlo do Dubaje. Taky jsem byl nasazen v zahraničí, víckrát a voják musí splnit přísahu a vydržet (bytˇ část se nechala repatriovat nebo byla repatriována, protože měli strach, bohužel nebyli obvykle propuštěni z AČR). Kontraktor dá výpovědˇa mizí, není pod služebním zákonem, ale v zaměstnaneckém poměru. Co se týká moji zkušenosti v jednotce vždy byla část co šla do všeho, část, váhavá a část pro peníze , vždy je to o lidech, ale na bojových jednotkách ta poslední část nikdy dlouho nevydržela a taky ji tam nikdo nechtěl.
P.S. Cizojazyčné mafie, byly myšleny, jako ty co rády využívají služeb těchto lidí z bezpečnostních složek co přešli na druhou stranu, což by v případě, že by tito jejich koně s ovládali tyto společnosti u nás budovalo i jim soukromé armády, zvyšovalo zisk a zpřístupnilo další oblasti.
A ještě, kde by u nás brali kontraktorské lidi v první řadě by stáhli lidi z armády, URNY, SON a podobných zdrojů, podobný problém, svého času řešila Velká Británie a USA, které, to po odchodech draze vycvičených a zkušených vojáků řešily zvednutím platu vojákům, půjčkami a bezplatnými dovolenými na určitou dobu. Tak nevím, jak by stát na tom v konečném důsledku ušetřil. A civil, zapomeň na romantiku, taky by jsi nerad asi začínal jako střelec v kufru (viz. Tony Geraghty Žoldáci, jsou tam i řešeny zákony a vývoj). Co se týká problému nasazování vojáků, tam bych neviděl problém ani, tak u politiků, ale u veřejnosti a politici se musí řídit veřejnosti, státníci jdou občas proti veřejnosti, protože jednají v dlouhodobějším zájmu, ale těch zas tak moc bohužel není. Dnes máme zhruba 43 000 policistů, dále městské policie, přes 6 000 celníků (Rakousko 800), přes 8 000 příslušníků vězeńské služby ve věznicích a dalších 1 100 u Justiční stráže, dále BIS, UZSI, hasiče a moře bezpečnostních služeb (ty nejsou naštěstí státu, ale velká část se živí i na něm a zaměstnávají bývalé policisty) a proti tomu 23 000 vojáků, z toho plyne, že tyto složky na rozdíl od armády spíše zaměstnávají někoho z každé rodiny než, že je v tý rodině někdo v armádě, a protože, vždy jde jen o peníze, tak větší část lidi je bohužel alergická na snižování výdajů na jejich příbuzné a známé a dávání výdajů na armádu. A než by se zvýšil počet vojáků na obdobnou úroveň ve srovnatelných demokratických zemích, tak nám pořád narůstá počet policistů a dalších bezpečnostních složek a tím jejich vliv na uvažování obyvatelstva. V obdobných zemí je policistů a spol mnohem míň a vůbec není pravda, že čím víc policistů, tím méně zločinů, což sami vidíme a pro tyto složky je armáda další sok v boji o státní rozpočet. Takže, kdyby naše reprezentace byla pevnější, tak provede narovnání a sníží tyto složky na odpovídající úroveň a narovná počet vojáků, které by mohla více nasazovat do bojových operací (mírová operace je pohádka). Ve finále ušetří, nemám rád komunisty (slušně řečeno), ale ti měli na necelých 16 000 000 obyvatel a větší republiku necelých 20 000 (VB, SNB, STB) a zhruba 10 000 dalších u SNV a pod., bytˇuznávám, že jim to umožňovali jejich pendrekové zákony a uzavřené zadrátované hranice, ale to už dostává od outsourcingu dál. Takže snížit počty policistů, omezit a legislativně vyjasnit postavení soukromých bezpečnostích služeb, zrušit stop stav v AČR, a pořád to vysvětlovat občanům, bytˇje to často monolog a nepopulární.
Myslím, že tato pasáž outsourcing zpravodajských služeb (a jeho úskalí) vystihuje naprosto přesně:
Ever since the 1950s, with the rise of America’s modern military-industrial complex, high-level U.S. officials and military men have moved between the government and private sectors. But what we have today with the intelligence business is something far more systemic: senior officials leaving their national security and counterterrorism jobs for positions where they are basically doing the same jobs they once held at the CIA, the NSA and other agencies — but for double or triple the salary, and for profit. It’s a privatization of the highest order, in which our collective memory and experience in intelligence — our crown jewels of spying, so to speak — are owned by corporate America. Yet, there is essentially no government oversight of this private sector at the heart of our intelligence empire. And the lines between public and private have become so blurred as to be nonexistent.
( viz. http://www.salon.com/news/excerpt/2008/05/29/spies_for_hire/print.html )
Budoucnost armády nepatří outsorcingu…. budoucnost funkční bezpečnosti vidíme v Izraeli, ne v USA… je to jednocuché- musíte mít uvědomělé občany a stát, který stojí za svými uvědomělými občany… Budoucnost armády patří dobrovolníkům… a vycvičené a ozbrojené bezpečnosti, což se velmi nelíbí současným politikům, kteří stojí vyloženě proti uvedomělým občanům ČR a podporují všemožnou lůzu a antisociální skupiny obyvatel…
Vsiml jste si, ze komentujete clanek stary 6 let a prispevek stary 5 let?
Jsou věci, které nestárnou a budoucnost patří aluminiu…