Proč vlastně vypukla poslední íránská krize
Před necelými deseti dny jsem psal o tom, že válka s Íránem vlastně už začala a že pokud by se Teherán rozhodl blokovat klíčový Hormuzský průliv, mohli by zasáhnout delfíni. Psal jsem i o tom, že se sice do Íránu nikomu moc nechce, ale že také nemusí být zbytí. A situace se vyvíjí každým dnem (alespoň se to zdá)…
Včera, tedy v neděli proplula Hormuzským průlivem americká letadlová loď USS Abraham Lincoln a nyní je v Perském zálivu, kde čeká na to, co bude dál. Ke skupině kolem lodi Abraham Lincoln se připojila i francouzská a britská plavidla.
While allied ships often participate in US naval exercises and sometimes are part of joint naval flotillas, the presence of British and French ships seemed to be a message to Tehran about the West’s resolve to keep the route open.
“HMS Argyll and a French vessel joined a US carrier group transiting through the Strait of Hormuz, to underline the unwavering international commitment to maintaining rights of passage under international law,” said a spokesman from Britain’s MoD.
V pondělí 23. ledna schválila Evropská unie embargo na dovoz íránské ropy. Nyní tedy není možné uzavírat nové kontrakty a ty staré musejí být vypovězeny do konce června. Byť se zdá, že EU je v tomto kroku jednotná, není tomu tak. Některé země jsou na íránské ropě závislé a třeba takové Řecko, které má už svých problémů více než dost, ji odebírá docela hodně. Jen Řecko, Itálie a Španělsko odebírají denně půl milionu barelů ze 600 tisíc barelů íránské ropy, která dorazí do EU.
Vzápětí po schválení sankcí Írán pohrozil, že skutečně Hormuzský průliv, který je důležitou obchodní trasou, uzavře. Nicméně zatím se nic, kromě ukazování malých rychlých člunů, prohánějících se po moři, a tvrdých slov nestalo. Ale to neznamená, že u toho vše skončí – Írán balancuje na hraně a snadno to může přehnat.
Pokud bude zle, pomohou delfíni, pokud ještě hůř, mohou se do akce pustit zmíněná plavidla vyčkávající v Perském zálivu. Fakt je, že íránské námořnictvo nemůže příliš dlouho západním lodím čelit a nic na tom nezmění předváděné testy protilodních a dalších zbraní. Zkrátka by to byl poměrně rychlý proces, což ovšem nic nevypovídá o dosažení cíle.
Minulý týden přišel Danger Room s informací, že Američané mají v oblasti jednotku pro speciální operace označovanou jako „Joint Special Operations Task Force-Gulf Cooperation Council“, jejímž hlavním úkolem je mentorovat arabské spojence Spojených států v regionu, kteří také pokládají Írán za hrozbu.
The unit began its existence in mid-2009 — around the time that the Iranian leadership rejected President Obama’s offer of a new diplomatic dialogue and underwent a serious internal challenge to its legitimacy from Green Movement protesters. But whatever the task force does about Iran — or might do in the future — is a sensitive subject with the military…
…Not many details are available about the task force. It’s built around Naval Special Warfare Unit Three, one of the elite Navy SEAL teams. But the “Joint” in the task force’s name signals that it draws from the special-operations forces in the Army, Air Force and Marines as well. Its commander is a Navy captain or equivalent in a different service.
V těchto dnech se zdá, že je konfrontace téměř nevyhnutelná, což je ovšem stav, který se v posledních letech opakoval několikrát do roka. Letošek je ale v USA rokem volebním, což přidává úvahám další rozměr. Je smysluplné, aby demokratický prezident ve volebním roce spustil válku, jejíž výsledek se dá jenom těžko předvídat? Zvláště pár měsíců poté, co se z jedné vyvázal a ve druhé je zabředlý? Dobrá analýza o této problematice se dá nalézt v New York Times. Ať si o prezidentovi Baracku Obamovi myslím cokoli, není mu co závidět, protože je v hodně komplikované situaci. Je mnohem vyšší pravděpodobnost, že ať se rozhodne jakkoli dopadne to pro něj neslavně.
Výše uvedené může vypadat jako docela dobrý souhrn informací, či zpravodajská analýza. Ale věřte, není tomu tak. Klidně bych si vsadil, že hlavní důvod, proč současná situace vybublala do takových rozměrů, se netýká Hormuzského průlivu a dá se popsat velice krátce. A nejde ani o nic tajného – 20. ledna 2012 onen důvod popsal David Blair v Telegraphu v článku s názvem Great Salt Desert bunker could be trigger for an attack on Iran.
Zkrátka vypadá to, že Íránci začínají zprovozňovat továrnu na obohacování uranu ve Fordow nedaleko Kómu. Hluboko ve skalách, aby odolaly útokům, má být ukryto na tři tisíce centrifug – příliš málo na civilní nukleární program, ale dostatečný počet na ten vojenský. Centrifugy jsou převáženy z Natanzu, kde nejsou tak dobře ukryté právě do Fordow. Zdá se, že pokud se něco neudělá, může být zanedlouho pozdě.
The heaviest bunker-busting bomb in the US arsenal is the GBU-57 Massive Ordnance Penetrator, weighing 14 tons, and capable of breaking through at least 60 metres of reinforced concrete.
Even Fordow may not be immune to a device this size. Only the B2 and B52 bombers flown by the US Air Force can drop this bomb. The heaviest bunker-buster available to the Israeli Air Force, by contrast, is the GBU-28, which is a third of the size. So Israel may not be able to disable Fordow, but the US probably could.
The process of reinforcing and hardening the plant is not yet complete, say officials, adding that an air strike could still be effective. But the window will eventually close, creating another timeline vital to any decision over military action.
Teprve opakovaný vtip je vtipem? K trapnosti se opakuje situace před napadením Iráku. Ještě šílenější je, že tomu někdo opět uvěří. Běžně se například uvádí, že Írán je tradiční nepřítel Izraele, což je opravdu argument jen pro absolutní ignoranty (mluvíme-li o izraelské tradici, už před cca 25 stoletími byl perský vládce Kýros nazván “mesiášem”, což nebylo řečeno o žádném jiném pozemském vládci /Izajáš 44,28/, a též nezapomeňme na jedno z mála klidných období v novodobých dějinách Izraele, kdy měl koalici s nearabskými státy: Etiopií, Tureckem a Íránem).
Množství palivového uranu, drženého Íránem, bylo donedávna odhadováno, že by po zpracování dalo na jednu jadernou bombu, a to zhruba za 10-15 let činnosti centrifug; nyní by jich zřejmě z téhož množství “uvrtěl” tři a možná ještě více, a to v řádu měsíců: koupil snad Írán místo uranu kvasnice, že jim to tak rychle nakynulo?
Nehledě na to, že by pumu na místo určení museli odnést pod paždí, když úspěšnost nosičů musejí dolaďovat Photoshopem.
Jejich snaze se však nelze divit, jaderný Izrael i jaderná Severní Korea jsou v mnohem větším klidu … a Pákistán, kde mají teroristé k vyzkoušeným jaderným zbraním i s nosiči zdaleka nejblíže, ten nikomu nevadí …
A s těmi počty centrifug to je obráceně: na jaderný program (90% obohacení) jich je logicky potřeba mnohem více, než na civilní (do 5% palivový, 20% pro lékařské využití).
Proto to připomíná ten Irák, včetně jeho přechodu obchodování ropy z dolaru na euro, což by ohrozilo postavení dolaru jako světové rezervní měny a ta po světě kolující hotovost by se mohla začít vracet do země, kde ty dolary byly natištěny (a je jich asi tolik, co je třetina státního rozpočtu USA, což by tamní ekonomiku asi dorazilo).
Není to důstojnější vysvětlení? Nebylo těch pohádek už trochu moc?
I kdyby byla hrozba jaderného Íránu akutní, což dle mého názoru není, opravdu bych zde apeloval na trochu kritického myšlení. Vlastnictví jaderných zbraní ze strany Íránu není záležitost, na kterou se musí reagovat válkou. Nevím proč právě íránský jaderný program přitahuje tolik pozornosti, myslím, že USA mají stále komplex z obsazení americké ambasády. Pravděpodobně uvěřili vlastní propagandě, že íránská zahraniční politika je radikální a psychopatická.
Pokud to vezmeme z realistického hlediska, tak se sice může jednat o posun v mocenské rovnováze na Blízkém východě, ale ne na všechny změny ve světové politice se musí reagovat a už vůbec ne ovlivnit.
Dopady přímé vojenské konfrontace s Íránem by byly dalekosáhlé a málokdo je schopen dohlédnout. Téměř jistě by to znamenalo otevřenou porážku ISAF v Afghánistánu. Jaké peklo by Írán rozpoutal skrze Hizb´ullah, Hamas, ale pravděpodobně i al-Káidu nechci domýšlet.
Vojensky by nejspíš prohrál, ovšem, kdo má sílu, finance, lidi a chutˇ zabřednout do další poválečné správy nebo okupace? Jinak by ajatolláhů nebyla žádná škoda.
ad Petr Z./
Já si skutečně myslím, že jádro je jen záminka. Nesouvisí eskalace ataků proti Íránu za poslední dva roky s tímto? 13.6.2009 se v Jekatěrinburgu sešla Šanghajská skupina (Rusko, Čína, Kazachstán, Kyrgyzstán, Uzbekistán, Tádžikistán) včetně pozorovatelů (Indie, Írán, Pákistán, Mongolsko) plus Brazilci (takže to byla současně i skupina BRIC). Američané se chtěli zúčastnit také jako pozorovatelé, ale zaslechli nezvyklé slůvko “ne”. Byli však ujištěni, že demontáž amerického finančního a vojenského impéria není na pořadu dne. Avšak hned v září 2009 nařídil íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád převést všechny íránské dolarové vklady v zahraničních bankách na eura, aby se Írán odpoutal se od amerického bankovního systému.
ad J.D./
Opravdu si myslíte, že by Írán “vojensky” prohrál? Co si pod tím představit, s přihlédnutím k současnému vývoji v Iráku a Afghánistánu? Kdo tam prohrál?
Irán není Irák. Je potřeba si uvědomit, že Iránci nejsou arabové, ale Peršané. Jejich mentalita je naprosto rozdílná od arabské = flegmatické.
Peršany lze srovnávat se Srby v r99. Tedy jejich uvědomění a zodpovědnost.
Ze zisků z ropy již dávno nakoupili v Rusku vyspělé technologie (např. SU-30 MK IV )a podporuje Irán také Indie a Čína.
Nedávný případ UAV RQ-170 Sentinel dokazuje technologickou vyspělost Iránu.
stačí na youtube si zadat “iranian power” a snadno si uvědomíme, že vleklý konflikt s nejistým výsledkem si U.S.A. nemohou při současném stavu jejich ekonomiky dovolit.
A co Sýrie a Severní Korea ? Tam je to opět jenom o výměně slovních názorů. Stačí si uvědomit, jak Rusko drží ochrannou ruku nad Sýrií.
—————————-
Jak prohlásili britští generálové v 19.stol.
“Persií lze projít, ale nelze dobýt”
Irán má odbytiště své ropy zajištěné v Číně, Indii a zemích ŠOS. Je to blíže než do EU ……..
Dobrý den,
osobně si myslím, že jestli tady někdo eskaluje napětí, tak je to právě USA a Izrael. A jestli se USA, NATO a Izrael opravdu vyhecujou dost na to, aby na Irán zaútočili pod chabými záminkami, kterými se ohánějí, tak by rozhodně stálo za uvážení podat žalobu právě na USA a NATO k mezinárodnímu trestnímu tribunálu za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Už to, co se stalo v Lybii byla velká lidská tragédie (faktické sražení vyspělého a prosperujícího národu do prachu bídy, mizérie a chaosu) a selhání mezinárodního společenství na celé čáře a nesmí být dovoleno, aby se to beztrestně opakovalo. Tím zvlášť pod záštitou “šíření míru a demokracie”.
Přeji pevné nervy!
Ad. Schneider, nechci podceňovat ekonomické důvody v zahraniční politice, ale příliš jsem je neviděl u Iráku a nevidím je v dostatečné míře ani zde. Něčím podobným několikrát hrozila i Čína a to by mělo naprosto drtivější dopad.
Osobně vidím ty důvody spíše v ideologicko-psychologické rovině. Nezapomeňme na Osu zla, kde Írán figuroval. Ale možná jsem příliš ovlivněn názorem, že za iráckou kampaň mohlo především neoliberální lobby, které chtělo v Iráku vybudovat “první” demokracii na Blízkém Východě a následně by se tak přeměnil celý Blízký Východ. Vše samozřejmě silou.
Teď je asi hlavní otázkou, jak se zachová Izrael, protože ten je schopný fungovat často na hraně racionálního kalkulu, byť je to do značné míry i dáno jeho postavením.
ad/ Petr Z.
Máte pravdu, není dobré podceňovat neocony. Oni ale bojují minulé války, jejich schopnost pojmout dynamiku vývoje je asi limitovaná, dogmatikům se vždy lépe hrálo s obehranými (cinknutými) kartami.
Mimochodem, zase a znovu pročítám ex-CIA Roberta Baera: “Jak naložit s ďáblem” (Volvox Globator, Praha 2010). Excellentní zpravodajec, schopný pojednat Írán s respektem: “Neberte prosím má slova jako bájení nějakého vykuleného fanouška Íránců – říkám to navzdory skutečnosti, že Íránci v Bejrútu chladnokrevně zavraždili mé kolegy z CIA a pravděpodobně by zabili i mě, kdybych v osmdesátých letech padl do jejich spárů.”
A jeho závěr? “Írán je nejsilnější a nejstabilnější zemí Blízkého východu – zemí, s níž musí Spojené státy buď svést novou třicet let trvající válku, nebo se s ní naučit vycházet.”
A ještě jeden citát: “Strategická aliance Spojených států a Íránu by mohla znamenat jeden z nejdůležitějších geopolitických posunů v moderních dějinách – srovnatelný s významem roztržky mezi Sovětským svazem a Čínou v období studené války. Jiná možnost však neexistuje. … Jen málokdo kdysi čekal, že se Maova Čína jednou stane naším partnerem ve východní Asii … v případě Číny jsme však nakonec v zájmu politiky mocenské rovnováhy dokázali na nedávnou minulost zapomenout. A přesně toho bychom mohli dosáhnout i s Íránem. S Íránem na naší straně můžeme vyvažovat dvojici Čína a Rusko.”
Ostatně Šlomo Ben Ami (“Válečné šrámy, mírové rány”, Argo, Praha 2010) zmiňuje jedno z nejstabilnějších období Izraele, kdy měl za spojence Etiopii, Turecko a Írán. Nearabská aliance, v tom je asi ta pointa.
Děkuji za doporučení knih, na Baera se určitě podívám. Však Šáhův režim byl také jedním z pilířů americké zahraniční politiky na Blízkém Východě do r. 1979.
Nejhorší na tom je, že Írán učinil několik vstřícných kroků v roce 2002,2003 směrem k USA, ale Bushova administrativa se jinimi nikterak nezabývala. Nezapomeňme také na velmi pozitivní roli, kterou Írán sehrál na Bonnské konferenci po svržení Tálibánu.
Změnou vedení v Íránu se tato možnost poměrně zhoršila. Asi by to chtělo učinit konkrétní kroky a ne jen sympatické leč prázdné Obamovo gesto vstřícnosti. A USA pravděpodobně teď nemá osobu Kissingerova formátu, aby sblížení s Íránem zařídil, navíc mám občas z prohlášení USA pocit, že Írán se stal novým Sovětským svazem, tedy prioritním nepřítelem, se kterým se nesbližujeme, ale kterého musíme přinutit rozložit se zevnitř.
Hezká douška – čtk dnes ocitovala agenturu Reuters, že podle Ústavu pro vědu a mezinárodní bezpečnost (ISIS) “Írán jaderné zbraně letos kvůli nedostatku uranu nevyrobí”. Zdá se, že někteří američtí kolegové mají toho harašení také plné zuby.
Mimochodem, Írán je prý v pozadí pákistánsko-indického “usmíření” (nebo jak nazvat stav relativního klidu, který tam teď panuje). Kolem této jeho role však panuje také velmi výmluvné mediální ticho.
Skutečně nevím, jak jste přišel na ten vyspělý a prosperující národ sražený do prachu bídy. Vážně máte dojem, že za Kaddáfího režimu měli Lybijci nějaký zásadní prospěch z jeho vlády nebo z peněz z ropy? Otázka, zda měl Západ zasahnout či ne, je samozřejmě něco zcela jiného. Ale argument, který jste použil, je skutečně úsměvný.
Osobně pevně doufám, že na Západě a především v USA tentokráte převládne zdravý rozum, na rozdíl od situace před konfliktem v Iráku. Sice si nemyslím, že by současného Iránského režimu byla škoda, ani příliš nepochybuji, že se snaží jadernou zbraň vyrobit (kdo by se na jejich místě nesnažil). Jenže ani jedno není důvod k zásahu. Což neznamená, že se situace nemůže poměrně rychle změnit. Ono je sice hezké, že Izrael měl s Iránem nedavno dobré vztahy, jenže to v tuto chvíli naneštěstí neplatí a Izraelci mohou mít z Iránské politiky vcelku oprávněné obavy. Dokud ale tyto obavy nejsou podpořeny něčím hmatatelnějším než několika prohlášeními Iránských představitelů a nepřesvědčivými argumenty ohledně vývoje jaderných zbraní…
Maji-li nekteri zdejsi “experti” dojem, ze neni treba vyvoj JZ v Iranu resit, rad bych je na zbytek jejich klidnych a bezstarostnych stredoevropskych zivotu pozval na proslunene plaze Israelskych brehu, jez omyva azurove Stredozemni more. Treba se jim rozsviti.
Schneider: ad J.D./
Opravdu si myslíte, že by Írán „vojensky“ prohrál? Co si pod tím představit, s přihlédnutím k současnému vývoji v Iráku a Afghánistánu? Kdo tam prohrál?
O tom, že by vojensky prohrál nepochybuju, možná by to trvalo dýl možná ne, to už je jiná věc. Saddám a Úsama, taky zrovna nevypadají na vítěze (tedˇnemyslím občany těhto zemí, ale ti své vládce taky nikdy nezajímali). Jen jde o to, že si nejsem jistý kdo by zvládnul, finančně, lidsky a hlavně koncepčně správu okupované země a hlavně její předání a komu. Nicméně si myslím, že Irán je další na řadě. Problém je spíše, že na jeho hranici je Čína. Svým způsobem je to takové ,,domino”.
Stejně byste mohl argumentovat Jižní Koreou, což je mimochodem spojenec USA ještě na vyšší úrovni než Izrael. Severní Korea navíc otestovatla jaderné zbraně. Přesto se žádný zásah neplánuje. A šance na použití jaderných zbraní tam je IMHO větší..
to Kelev: Nevím, proč se stále podsouvá, že Írán použije JZ agresivním způsobem. Skutečně je pravdou, že Írán poslední století žádné války nevedl, resp. byl v pozici napadeného státu. Nějak nechápu, co by Írán získal jaderným útokem na kohokoliv, okamžitě poté by byl vymazán z mapy. A natolik jeho vedení šílené není. To JZ v Pákistánu, to je skoro o větší strach. Myslím si, JZ chce Írán jednoduše na svou obranu, bude-li je mít, nikdo na něj nezaútočí. A ještě jedna věc, svět je uspořádán anarchicky, nikdo nemá oprávnění říkat nějakému státu co může a nemůže, zvláště když sám tyto zbraně vlastní.
Kelev Podle mě Severní Korea to už je příklad klasického šílenství a vyděračů, kteří z vlastní země udělali jeden velký koncentrační tábor, jenže nemá sílu kromě prodeje raket a jaderného programu včetně expertů měnit situaci v regionu, protože je bez peněz a Kimům stačí jejich otroci. Rozdíl je v tom, že Irán má petro eura a s jejich prostřednictvím se angažuje desítky let v Libanonu, Sýrii, tedˇv Iránu. Pro svět byl asi nejstabilnější za Rézy Pahlaviho a moje zkušenosti i s mudžaheddiny je taková, že skutečně Izrael nenávidí. Ikdyž ortodoxní židé mají s ním obdobný problém, jenže ti proti němu nebojují jen ho vysávají.
Dle mého názoru k žádnému většímu útoku na Írán nedojde, a to z více důvodů:
1. Vojenská proveditelnost tohoto útoku je mimořádně diskutabilní. Dokud bude probíhat válka v Afghánistánu, USA prostě nemají dost kapacit na něco takového. Rovněž sehnat “Coalition of the Willing” by teď nešlo tak snadno jako třeba v roce 2003. Všichni mají svých problémů dost. Bombardováním se zase nedosáhne plného úspěchu, programy by to pouze zbrzdilo.
2. Dle mého názoru hlavním důvodem snah íránského režimu k zisku jaderné zbraně (o tom, že se jí snaží získat předpokládám nikdo nepochybuje) je snaha fakticky znemožnit úspěšný konvenční útok na své území. Pokud by byl proveden konvenční útok, který by měl menší cíle než plnou okupaci území a porážku režimu (bombardování, SF OP…), pouze to přispěje ke zvýšení úsilí k dokončení výroby jaderné zbraně.
3. Když si dám na stůl vedle sebe výše uvedené okolnosti, vychází mi z toho následující.
a. Írán jadernou zbraň v této dekádě získá.
b. svět si na to prostě zvykne, jako si zvykl na nevypočitatelný Pákistán na hranici války s rovněž jadernou Indií.
Některé situace v mezinárodní politice prostě nemají dobrá vojenská řešení. Tahle je jednou z nich.
ad/ kelev
Ono pobřeží znám, velmi dobře. Dokonce jsem byl 8 dní v Haifě, když tam Nasralláh střílel rakety (2006). Napsal jsem o tom do týdeníku Euro několik reportáží (např. “Jak naštvat Naštvalláha”). A vím dobře, jak záleží na tom, s kterými Izraelci člověk mluví.
Ti z branže přiznávají, že ani oni toho moc o skutečné situaci v Íránu nevědí (a to někteří z nich odtamtud pocházejí, a mají tam tudíž excellentní informační možnosti, přinejmenším co se týče společensko-politické situace).
Ostatně i Chomejní se kdysi “uřekl”, že Íránu moc nerozumí. Proto jsou směšné expertní odhady ze služeb, kde mají sotva jedince, znalé farsí. (Ostatně, o tom perfektně píše insider Baer.)
Situaci v Íránu můžeme snad vzdáleně (v jistých rysech) přirovnat k předlistopadové zdejší. Asi bychom také nebyli šťastní, kdyby na zemi zaútočil někdo kvůli názorům či ujetým výrokům “věrchušky”, nota bene když je většina národa nesdílela. A v Íránu je nezvykle velký podíl mladých lidí (kdoví, zda za války s Irákem tam nebyla nějaká masivní podpora natality). A ty zajímají, vulgárně řečeno, hamburgry a Madonna. To je ovšem velmi vulgárně řečeno, protože Peršané jsou velmi inteligentní národ.
Proto z dlouhodobé perspektivy spíše vyplývá možnost velmi dobré stabilizace vztahů západu s Íránem. To by ovšem byli Íránci pány svého uhlovodíku, což je možná právě ten zádrhel, proč někdo chrastí zbraněmi.
Ivo pěkně vyjádřil můj pohled na věc, děkuji ;-)
Irán se snaží vyrobit JZ a pravděpodobně se mu to podaří.
Pokud se tam k moci nedostane skutečný šílenec, nepoužije ji k útoku, ale k zajištění vlastní pozice (ať už lokálně velmocenské či ropené).
Pravděpodobnost šílence u moci je menší než v Pákistánu a řádově meší než v Severní Koreji.
Chápu Izrael, že má z Iránu strach. Jde o to ze strachu neudělat nějakou pitomost.
Ač se to mnohým lidem nebude líbit, chápu i USA. Chtějí-li si zachovat postavení velmoci, musí se aktivně zasazovat o své zájmy.
Dovolím si mírně odbočit od tématu – spousta lidí má plná ústa kritiky postupu USA v prosazování svých zájmů. ároveň ale to, že ostatní státy, činící si nárok na velmocenské postavení, se nechovají o nic lépe, jaksi nevidí. Ano, Čína sice neprovádí vojenské operace různě po světě, ale za svoje si přivlastnila spoustu území, která by byla raději samostatná (tedy jejich původní obyvatelé, které Čína nemilosrdně likviduje). O jejich přístupu k lidským právům snad nemusím vůbec psát, jejich podnikatelská morálka je s tou západní naprosto neslučitelná, atd. Rusko také není žádný svatoušek, vizte Gruzii či Čečnu. Další rozdíl je v tom, že když US někam “vlítnou”, tak to bývá poměrně dočasné, snaží se správu předat místním. To se o Rusku ani Číně rozhodně říci nedá. Takže s klidem kritizujme USA, ale zároveň si prosím uvědomme, že z těch velkých jsou to ještě pořád ti nejslušnější.
Trocha teorie: appeasement – the policy of settling international quarrels by admitting and satisfying grievances through rational negotiation and compromise, thereby avoiding the resort to an armed conflict which would be expensive, bloody, and possibly dangerous.
Iranu se nesmi delat zadne uspuky. Problem je v tom, ze vojenske reseni “iranske otazky” je kontraproduktivni – jak v globalnim meritku, tak v regionalnim. Proto je potreba vuci nemu postupovat formou pomale subverze, avsak konecnym cilem by melo byt vnitrni zhrouceni tohoto fasistickeho rezimu.
ad/ Tomas.Kolar
Porovnávat velmocenské manýry je dobré. Nicméně nikoho to nevyviňuje, že se druzí chovají podobně, ale o tom zřejmě není sporu.
A ještě něco: geografický moment. US přítomnost ve Střední a Jižní Americe bývala (je?) mnohem trvalejší, než na jiných kontinentech, kde ta omezená doba “US angažmá” je opravdu dána asi především (jen?) těmi šílenými náklady.
A k té Číně, to je opravdu jiný svět. Obsazením Tibetu zřejmě ukončili tamní hůře než středověké manýry. Ovšemže zavedli manýry vlastní, z hlediska teorie lidských atp. práv jistě právem kritizovatelné, leč prý zřetelně méně hrůzyplné. Toť slovo do pranice, že?
Přiznávám, že odborník na Tibet skutečně nejsem. A rozhodně si jej neidalizuji, jak je dnes zvykem. Napadají mne ale hned dvě otázky – nedokázal by Tibet provést patřičné změny sám, s menšími “postranními” efekty? A hlavně, pokud by čínské manýry byly skutečně méně hrůzyplné, povstával by proti nim lid? Ale to jsme skutečně již hodně mimo :)
Ono to uz tak byva, ze tim jak se Cina stava stave velsim hracem na svetove scene, tak se i v nasich koncinach zacinaji stale casteji objevovat nazory, ze vlastne na tamnejsim rezimu neni zase nic az tak spatneho. Ze tim, ze se vydali cestou evropskeho kapitalism 19. stoleti se z nich vlastne stali “ti dobri” a ze jsme “na stejne lodi”.
Meho pradedu v roce 1942 popravili v Plotzensee za odbojovou cinnost. Kdyz si moje prababicka (sudetska Nemka, ktera neumela moc cesky – byli smisena rodina) sla v Praze na velitelstvi Gestapa pro jeho umrtni list, tak museli zavolat Nemce, co to s ni vyridil. Bezni urednici byli totiz sami Cesi! Proc to pisi? Protoze oportunistu, kteri cini podle hesla “Kam vitr, tam plast” mame v tomto narode stale nadbytek…
ad/Rovenský
Nerozumím té doušce o vašem pradědovi (jemuž všechna čest), resp. co tím chcete v tomto kontextu naznačit. Pohled na Tibet z jiné, než z oficiálně meldované strany, totiž není příklonem k Číně, ale k objektivitě, jestli máte na mysli toto.
A o tom “fašistickém” íránském režimu bych radil se vyjadřovat zdrženlivěji a promyšleněji. Copak má s fašismem společného? Korporativismus? Nebo třeba ty fixní posty v jejich zákonodárném shromáždění pro zástupce národnostních menšin, které by na něj díky své nepatrnosti nikdy nedosáhly? Včetně tedy zástupce íránské židovské menšiny? Mám spoustu výhrad k íránskému režimu (ale nejen k němu). Fašistickým bych ho nenazval, chybí mi k tomu věcný podklad.
ad/Tomas.Kolar
A že Tibeťané demonstrují? Nedělám si o čínské správě iluze, tak blbě jsem se snad nevyjádřil. Ale to stále neznamená, že za Číňanů nenastal ten posun od středověkých praktik.
Tak tedy jinak – je lepsi a preci jen snazsi resit problematiku iranskych jadernych zbrani dokud je nema, nez v okamziku kdy je ma a nastane tedy zcela odlisna situace. Argumentovat tim, ze irancum skoro nikdo nerozumi je absurdni. Obecne preci primarne nejde o skutecne pouziti JZ (doufejme). Jde o “argument”. V ruznych rukach ruzne nebezpecny, vzdy ale velmi nebezpecny. Jinak se vyjednava s jadernym kufrikem v ruce a jinak bez nej. Dalsi veci je bezpecnost jaderneho materialu – zbrani v samotnem Iranu. Nikdo – ani iranci samotni – neni schopny zarucit, ze v tom Iranu zustane.
Pro Schneider: Před deseti lety byla Čína v ČR (a ne jen tam) označována za komunistickou diktaturu nejhrubšího zrna. Kdekdo vyvěšoval tibetskou vlajku. Dnes tu máme řadu “realistů”, kteří (díky ekonomickým úspěchům této země a s tím spojené změně globálního mocenského rozložení) začínají tvrdit, že režim v Číně vlastně není tak špatný. Přitom je to ten samý režim, který povražil (v rámci různých sociálně-hospodářských experimentů – viz např. Velký skok vpřed http://en.wikipedia.org/wiki/Great_Leap_Forward ) desítky miliónů vlastních obyvatel, okupoval Tibet, několikrát vojensky napadl tchajwanské území (viz např. http://en.wikipedia.org/wiki/First_Taiwan_Strait_crisis a http://en.wikipedia.org/wiki/Second_Taiwan_Strait_Crisis ) a poslal milióny svých “dobrovolníků” bojovat proti vojskům OSN do Koreje (viz http://en.wikipedia.org/wiki/People%27s_Volunteer_Army ). Nebo mám zmínit současnou neokolonizaci Afriky a drancování tamních přírodních zdrojů, po uplacení místních vládců “zrcátky a korálky”? Nechápu, jak se někdo může snažit rehabilitovat takový režim. Trochu mi to připomíná knihu Fatherland, ve které Spojené státy normalizují své vztahy s vítězným poválečným nacistickým Německem (viz http://en.wikipedia.org/wiki/Fatherland_%28novel%29 ). To je přesně onen současný “realistický” přístup k Číně…
Díky za Vaše dobře míněné rady ohledně Iránu. V jednom svém kratičkém článku jsem kdysi použil následující definici: “Fašismus lze definovat jako radikální despotickou ideologii antidemokratického a antiliberálního zaměření, která kombinuje předevěším prvky totalitarianismu, extrémního nacionalismu a militarismu. Islamismus – to je pouze jedna z forem fašismu, konkrétně náboženský fašismus.” Z tohoto pohledu je Írán fašistickým politickým zřízením. Co se týče zastoupení národnostních menšin – to bývá i v diktaturách (např. komunistickém Československu), aby tyto zachovaly zdání demokratičnosti. Otázkou však zůstává, jakou reálnou moc takové menšiny však mají a co jsou schopné v rámci takového systému prosadit. No a jinak – íránský režim se v průběhu irácko-íránské války dopuštěl válečných zločinů (stejně tak jako režim Saddáma Hussajna, který za to byl mj. souzen) jak na vlastním, tak na iráckém obyvatelstvu (např. tzv. “válka měst”). Žil jsem v letech 1983-1985 v Bagdádu a na vlastní kůži jsem zažil íránské ostřelování raketami SCUD – naprosto shodné, jako když za 2. sv. v. nacistické Německo ostřelovalo britská města střelami V-1 a V-2. A s takovými máme, v rámci politického realismu, spolupracovat?
ad kelev/
Otázka je, proč “řešit” problematiku zrovna a právě a jenom íránských JZ – a jiných ne? Proč??
To, že Íránu lze těžko rozumět, jsem nepoužil jako argument (nevím, jak jste na to přišel). Nevím, k čemu by to byl argument. Byla to ilustrace, dobrá ilustrace.
ad Rovenský/
Pálíte těžkým zbraněmi, to uznávám. Co se týče Číny a Tibetu, nemám rád kampaně a jsem (skoro by se dalo říci “ze zásady”) vždy tak trochu apriorně proti, napruženej proti oficiálním deklamovánkám (nikoliv však dogmaticky a navždy).
(Můj nejoblíbenějším vtipem je ten o Irovi, co se právě vylodil v Americe a hned se ptá imigračního úředníka: “Máte tady vládu?” Imigrační úředník, překvapen, přitaká. Ir na to: “Tak já jsem proti!” – Takový postoj neuškodí a ušetří člověka zbytečných překvapení a zklamání.)
Nemám rád argumentaci počty mrtvých, sorry. (Vzpomeňte na závěr Schindlerova seznamu: Kdo zachrání jeden život, jako by zachránil celý svět. Plaatí to i o zmaření lidského života.) Zkuste proto prosím porovnat, kterého z těch jevů (nevyčítáme Číně přeci počty mrtvých, ale skutky už jako takové) se třeba nedopustily Spojené státy – a nebojte se hrábnout trochu do minulosti. Ona argumentace splaskne téměř celá (opakuji: téměř; avšak dalo by se zase zmínit leccos jiného).
Pak si přidejte spolupráci amerického vojenského průmyslu s Hitlerem (i děda Bush s tím měl patálie, o Rockefellerovi ani nemluvě: na konci války 3.000 vyšetřovatelů na ministerstvu financí vyšetřovalo porušení zákona o zákazu obchodu s nepřítelem, takže to by opravdu masový jev!). Nezapomeňte ale i na válečnou kořist spojenců ve formě nacistických vědců (a zpravodajců) a na geniální otázku britského novináře, shrnující všechny ty “paradoxy”, na von Brauna před startem Saturnu 5: “Jak velké je riziko, že Saturn 5 spadne na Londýn?”
A pak se podívejte na svou poslední větu a zjistíte, že jste si odpověděl sám. Ano. A to ještě tím spíše, že přirovnat Írán k nacistickému Německu opravdu nelze (porovnat ano, ale přirovnat ne). Chybí například referenční znak nacismu: šoa.
Takže spolupracovat ano, přesně jak to radí Baer (a uvádí již příklad s Čínou), přesně jak to implicitně akceptujete Vy s Německem (z Vašeho příspěvku jsem nevyčetl, že byste proti Německu něco měl). Takže jde spíše o nezvyk, jako u každé nové myšlenky (a já to chápu, tato myšlenka je oproti standardně užívaným myšlenkovým schématům opravdu převratná).
Rozhodně lepší spolupracovat s Peršany, než s wahhábisty.
Pro Schneider: Je to na dlouhe povidani a vim, ze i ja i Vy bychom se tu mohli udolavat argumenty jeste asi hodne dlouho. Neovlivnim Vas postoj a Vy neovlivnite muj, takze by to bylo vcelku zbytecne. Proto bych to (o Iranu), ze sve strany, chtel uzavrit konstatovanim, ze garance spoluprace se soucasnym iranskym rezimem nam negarantuje vubec nic. Co se tyce Ciny, tak ta je nasim budoucim protivnikem – jak ekonomicky, tak vojensky (zejmena v souboji o prirodni zdroje).
Ono i od středověkých praktik se dá postoupit k ještě horším, což se Číně občas i daří. A Tibet mimochodem není jediným územím, jež Čína okupuje, ale to už nosím sovy do Athén. Prostě Čínský režim je skutečně brutální totalita s prvky tržní ekonomiky (čímž se asi nejvíce odlišuje od stalinistického SSSR). Problém je, že s ohledem na její současnou moc ji nelze ignorovat. Ovšem za to, jak rychle ke své moci přišla, si můžeme sami! Navíc je jasné že v tuto chvíli si ve skutečnosti ani USA nemohou dovolit si Čínu znepřátelit, protože kdyby Čína vyhlásila embargo na obchod s USA, byla by to pro Spojené státy pravděpodobně větší katastrofa, než pro Čínu! Technologická převaha USA je do značné míry závislá na dodávkách komponent přes Pacifik.
Pokud se tedy nerozhodneme izolovat se od Číny a nebudeme na tom tvrdě (a v relativní tichosti) deset let makat, nezbude nám než se smířit s tím, že s ní obchodujeme. Osobně se mi to nelíbí, to přiznám na rovinu.
S Íránem je to složité právě díky tomu, s kým jsme jako EU a USA ochotni v tamní oblasti spolupracovat. Protože když vesele spolupracujeme s oněmi wahhábisty, proč ne s Íránem, žeano. Navíc kolikrát už zvláště USA někoho v onom regionu podporovaly, a jak to pak dopadlo…. Na druhou stranu nevidím moc důvod, proč se nesnažit Íránu v získání JZ bránit, byť ne zrovna vojensky. Důvody k tomu jsou – jednak nedostatečná jistota, že nedodají JZ teroristickým uskupením, druhak opakované vyhrožování jiným státům (“vymazáním” z mapy ap.), do třetice pak to, že Írán je signatářem NPT, čili by JZ vyvíjet neměl. Z toho ale také vyplývá, že by jakákoliv vojenská operace proti němu měla být podmíněna prokazatelnými důkazy, že se o získání JZ snaží. Skutečně by se neměla opakovat fraška z Iráku (čímž nikterak nelituji Saddáma ani toho, že jeho režim padl). Pokud by k tomu totiž došlo, ztratil by Západ i poslední zbytky kreditu, které mu snad ještě zůstaly. A to by dle mého bylo byl větší malér, než Irán vlastnící JZ.
K tomu, proč se jaderné zbraně jinde neřeší a u Íránu ano – ony se ale řeší, tam kde to má význam ;-) V současné době se o získání JZ krom Íránu snaží jen Severní Korea (tedy tvrdí, že je již má…), a tu se od toho taky snažil zbytek světa odradit (a asi není všem dnům konec). Ostatní státy již JZ nějakou dobu vlastní, čili těžko jim bude někdo přikazovat je zničit (to dobrovolně udělala snad jen JAR). A jestli se někdo pozastavuje nad tím, že si USA, UK a Francie usurpují právo na výlučné vlastnictví JZ (tolerujíce ještě tak Indii s Pákistánem (což je ovšem asi vůbec nejnebezpečnější oblast co se JZ týče) a chtě-nechtě Čínu a Rusko)… tak za sebe musím říct, že mi to vůbec nevadí. Čím méně JZ bude, tím lépe. Hlavně ale čím méně států, hlavně států s problematickým či nestálým režimem, je bude vlastnit, tím klidněji můžeme spát.
Pro Schneider: Jeste par veci k Iranu. Ve Vase clanku “Přepadne Írán Pearl Harbor?” ( http://www.ceskapozice.cz/zahranici/svetove-udalosti/prepadne-iran-pearl-harbor ) jste pouzil par argumentu, ktere zaznely i na teto diskuzi, proto bych na ne rad reagoval. Bohuzel vas pohled neni nestranny. Pouzivate pouze ty argumenty, ktere podporuji Vase zavery a o tech, ktere by je zpochybnily taktne mlcite. Par prikladu:
Vase prvni teze: “Spojené státy například Irák údajně porazily. Ve skutečnosti ho okupovaly, ale neporazily. Utrpěly těžké ztráty a s ostudou se stáhly. „Osvobozený“ Irák pak stanovil státním svátkem den, kdy se Američané stáhli.”
Pominu, ze Spojene staty nikdy nedeklarovaly, ze bojuji proti Iraku, ale proti irackemu rezimu. A ano, ten porazily, kdyz pocatkem dubna 2003 vstoupily do Bagdadu (muzete si precist muj clanek “Konec dynastie Husajnů”, ktery vysel v casopise ATM 2/2011).
Jelikoz nepredpokladam, ze mate nejake vzdelani v oboru vojenstvi ci vojenska historie, mohl bych se zeptat z jakych udaju vychazite, ze Spojene staty utrpely “tezke ztraty”? V obdobi od zahajeni invaze do Iraku do konce okupace celkem padlo 4408 ( http://siadapp.dmdc.osd.mil/personnel/CASUALTY/oif-deaths-total.pdf ) a bylo zraneno 31921 ( http://siadapp.dmdc.osd.mil/personnel/CASUALTY/oif-wounded-total.pdf ) prislusniku vsech ozbrojenych slozek (US Army, USMC, US Navy, US Air Force). Ty “tezke ztraty” – to je zrejme pohled laika v otazkach vojenstvi. Pro ozbrojene sily, ktere maji cca 1,5 milionu prislusniku v cinne sluzbe a dalsich 1,5 milionu v zaloze, jsou tyto ztraty (po cca desetiletem konfliktu) naprosto zanedbatelne. Tvori necelych 0,15 procenta padlych a priblizne 1 procento zranenych. Tezke ztraty se obvykle ve vojenstvi definuji jako ztraty, ktere prevysuji 20 procent celkoveho pocatecniho stavu jednotky.
Statnim svatkem je v CR i 1. leden – Den obnovy samostatneho ceskeho statu. A co z toho ma jako vyplyvat? Ze nas okupovali Slovaci? Takze argumentovat timto, ze si Irak ustanovil datum stazeni koalicnich sil z Iraku za statni svatek, je stejne liche.
Vase druha teze: “Jak se zachová Írán? Již kdysi se pokusil dobýt Basru. Zabránil mu v tom Saddám Husajn chemickými zbraněmi (západní provenience; východní blok mu je výslovně odmítl dát).”
Vychodni blok mu nemusel davat chemicke zbrane – vychodni blok byl v obdobi let 1980-88 (trvani iracko-iranske valky) nejvetsim exporterem konvencnich zbrani do Iraku (vyfiltrujte si zde: http://armstrade.sipri.org/armstrade/page/values.php ). Konkretne SSSR do Iraku vyvezl do Iraku vojenskou techniku za 16,925 miliard USD (v konstantnich cenach z roku 1990); druha Cina za 4,995 miliard USD a az treti Francie za 4,270 miliard USD. Kdyz sectete vyvoz celeho vychodniho bloku, tak ten zapadni nekolikanasobne prevysuje. Ucinkem chemickych zbrani byla za iracko-iranske valky navic predevsim demoralizace iranskych vojsk za jejich vojenska hodnota je mnohymi nezasvecenymi komentatory znacne precenovana. Byly ucinne zejmena proti nuzne vyzbrojenym a vybavenym milicim Basidz (ktere stejne Chomejni posilal taktikou lidskych vln proti irackym obrannym postavenim a minovym polim – na jejich zivotech mu nezalezelo a dokonce v jednom svem projevu ze dne 28. kvetna 1988 prohlasil [cituji jeden svuj drivejsi clanek]: “Nezáleží na ztrátách, protože se odehrávaly na svaté pouti. Nic nebylo ztraceno, co by nás mohlo znepokojovat, ani jsme neutrpěli ztráty, kterých bychom měli litovat.”), nikoli proti regulernim iranskym jednotkam.
A posledni Vase teze (citace Roberta Baera): “Jen málokdo kdysi čekal, že se Maova Čína jednou stane naším partnerem ve východní Asii (…) v případě Číny jsme však nakonec v zájmu politiky mocenské rovnováhy dokázali na nedávnou minulost zapomenout.”
No to je vsem takova znouzecnost, nikoli nejake pratelstvi. A na nedavnou minulost dokazaly Spojene staty nikoli zapomenout, ale pozapomenout – a pouze do te doby, nez si tyto dve zeme zkrizi sve velmocenske plany. Potom opravdu po nejakem “partnerstvi” nebude ani pamatky. Ono je to totiz takove “partnerstvi” jako mezi nacistickym Nemeckem a komunistickym SSSR ve 30. letech 20. stoleti…
Jeste dodatek, nez me za to nekdo bude pranyrovat: Tim prirovnanim partnerstvi mezi soucasnymi Spojenymi staty a Cinou s partnerstvim nacistickeho Nemecka a komunistickeho SSSR jsem mel na mysli docasne vyhodny smir mezi dvema (jinak nepratelskymi) hegemony, nikoli podobu spolecenskych zrizeni vyse zminenych zemi. Rekneme, ze si obe zeme davaji oddychovy cas – Cina sice roste, ale zatim nedosahla vojensky bodu, kdy se muze otevrene postavit Spojenym statum; Spojene staty jsou vycerpane a oslabene desetiletou tzv. globalni valkou proti terorismu a potrebuji nacerpat sily.
Ještě zdravím, aniž bych chtěl opruzovat, a děkuji za odpovědi. S tím neovlivněním mého postoje (kolar), to hodnocení bych si reklamoval pro sebe, vy to nemůžete vědět – ale mohl byste tušit, že to tak není, proč bych si tu jinak tak dlouho třepil hubu, kdybych se nechtěl něco zajímavého dozvědět?
Jinak s těmi závěry víceméně souhlasím, ano redukci JZ, ale všem stejně: na dvojí měřítko je Orient velmi citlivý (a že my tolik ne, to už je naše chyba).
Hezký den všem.
Nákup letounů Su-30 Íránem je pouhý výmysl izraelské agentury Depka. Írán vlastní asi 40 Mig-29, které získal z Iráku a Moldávie. Dále modernizuje americké stroje Hrom a Blesk což jsou vlastně upravené stroje F-5.
Napadla mě jedna otázka v souvislosti s JZ Íránu. Jak se zdejší diskutující, kteří schvalují akce pro omezení či zamezení vlastnictví JZ Íránem (což je relevantní názor), dívají na to, že Izrael používá operace státního terorismu? Mám na mysli ono vraždění (jinak to nazvat nelze) íránských jaderných vědců.
Je to věc přežití. Souhlasím s Izraelem. Dobře to napsal Kelev jedna věc jsou magoři s konvenčními zbraněmi a úplně jiný level tomu dává vlastnictví JZ. Samozřejmě nejlepší by bylo, kdyby je neměl nikdo.
Ad Schneider: Komentář ohledně změny hodnocení asi patřil p. Rovenskému, ne? Ale to je detail.
Co se měření dvojím metrem týče, tak Orient je na to citlivý zhruba stejně jako my – nemají rádi, když se měří v jejich neprospěch, obráceně jim to nijak moc nevadí…. to je, obávám se, geneticky fixovaná vlastnost, kterou postrádá jen pár jedinců s výjimečně rozvinutým altruismem.
Ad 121BAT: Ono je to těžké. Izrael vidí v Íránu svého protivníka, v tuto chvíli poměrně odůvodněně (co bylo za Pahlavího je již pasé, na minulost starou 2500 let se v tomto směru ani nemá cenu moc ohlížet, v tuto chvíli Írán ústy svých vrchních představitelů Izraeli nejednou vyhrožoval fyzickou likvidací). Jelikož Izrael je přesvědčen, že se Írán snaží získat JZ, je přímý útok na vědce zapojeného do tohoto programu vcelku pochopitelný. Ano, je to protiprávní. Ale kdyby se kupříkladu Rumunsko (to je jen příklad, Rumuné se snad neurazí) snažilo získat JZ a vyhrožovalo nám, že nás srovná se zemí, taky bychom se mu v tom snažili zabránit všemi trochu dostupnými prostředky. Tedy já bych byl alespoň pro. Rozhodně je to lepší řešení než pro jistotu vybombardovat všechna jaderná zařízení.
Zásadní otázkou tedy je, z jakých zdrojů vychází Izrael při tipování cílů. Pokud se totiž jedná o téměř náhodě vybrané cíle, jejichž zabití slouží pouze jako odstrašovací prostředek se vzkazem: “Ať vás ani nenapadne pracovat pro svou vládu na výrobě JZ, nebo dopadnete taky tak.”, jedná se skutečně o odsouzeníhodný čin. Pokud však mají skutečně prověřené zdroje, je situace výrazně jiná. Celé je to ovšem jen spekulace, stejně jako tvrzení, že za oněmi útoky stojí Izrael (byť tomu leccos nasvědčuje, přímý důkaz veřejně znám není).
Jediný stát,který může zlomit vaz Íránu aniž by nenávratně poškodil celosvětovou ekonomiku je Čína.A nepotřebují k tomu žádné letadlové lodě ani super bomby.21.století není o zbraních,ale o globální ekonomice Čína hospodářsky ovládá Írán stejně tak KLDR,Barmu,Afriku….a to vše za nějakých 25 let.Hoši v Bílém domě by měli na sobě zamakat než jim nenávratně ujede vlak.
Zdroj: Neviditelný pes
Web německého listu Die Welt zveřejnil závěry švédského jaderného fyzika Larse-Erika de Geera, který je publikoval už 3. února v Nature: Lars-Erik po roční analýze radioizotopů ve spadu ve stanicích v Jižní Koreji, Japonsku a Rusku došel k tomuto závěru: “Severní Korea provedla v dubnu a květnu 2010 dva malé jaderné testy o síle 50 až 200 TNT.” Zřejmě explodoval obohacený uran. Kdyby šlo o pokračování plutoniových testů, Severní Korea by je netajila, pravděpodobně šlo tedy o jaderný test pro zahraniční entitu, v tomto případě pro Írán.” Podrobnosti analýzy mají vyjít v dubnovém/květnovém dvojčísle časopisu “Science and Global Security”.