Eric Kenas z amerického námořnictva ukazuje delfína cvičeného k protiteroristickým operacím; Foto Illustrator Draftsman 1st Class Pierre G. Georges, US Navy

Tuto středu byl při výbuchu nastražené bomby zabit íránský jaderný vědec – čtvrtý za poslední dva roky. V souvislosti s tím, co se léta děje kolem íránského jaderného programu a co se v posledních měsících stupňuje do (zatím) slovních přestřelek se dá předpokládat, že za jeho smrtí asi nebude stát nějaká podzemní skupinka odporu proti vládcům v Teheránu.  Šlo o docela profesionální práci – atentátníci na motocyklu předjeli vědcův Peugeot a na dveře připevnili zřejmě magnetickou bombu.

Jako první se, vcelku logicky, ukázalo na Izraelce, kteří jsou íránskými ambicemi, výzkumem a hrozbami ohroženi nejvíce. Ti obvykle podobné operace nekomentují, tentokrát se vyjádřil alespoň mluvčí izraelských ozbrojených sil brigádní generál Joav Mordechaj na Facebooku:

„I have no idea who targeted the Iranian scientist but I certainly don’t shed a tear.“

Pláče asi málokdo. Musím ovšem souhlasit s Conem Coughlinem, kterému vyšel v Telegraphu komentář s názvem The war with Iran has already begun. Právě zabití vědce a další manévry ukazují, že zatímco se neustále spekuluje o zahájení konvenční války, ta nekonvenční, která může být jak přípravou na útok, tak i snahou útoku se vyhnout, probíhá. Neochota pouštět se do dalšího velice nejistého dobrodružství po vyčerpávajících posledních deseti letech je jasně patrná.

Add to this the recent spate of mysterious attacks on other aspects of Iran’s nuclear programme – the Stuxnet virus that crippled the computer system, the explosion at Iran’s main missile research establishment that killed the country’s leading missile expert – and you see a pattern emerging of a carefully orchestrated campaign designed to cripple Iran’s nuclear aspirations which is proving highly effective.
And, so far as I am concerned, long may it continue. Far better to destroy the threat posed by Iran’s nuclear programme by stealth than risking the lives of young American and British servicemen in yet another conflict that nobody wants.

Jak už to ovšem tak bývá, záminkou pro konvenční operaci nemusí být vždy to, co je skloňovaným důvodem. Zástupnou příčinou v případě Íránu může být například uzavření Hormuzského průlivu, čímž před nedávnem Írán pohrozil. Spojené státy samozřejmě reagovaly na tuto výhrůžku podrážděně, protože pokud by se Teherán rozhodl otestovat připravenost především USA, nemohl by tento krok zůstat bez povšimnutí – především z ekonomických, ale i z prestižních důvodů.

Zatímco tedy Írán žene konflikt na hranu, testuje, kam až může zajít a snaží se vyprovokovat Izrael, na straně Západu je patrné, že se nikomu přímo v Íránu angažovat nechce. A není vůbec divu. Vládci v Teheránu se mohou snažit vyhýbat konfrontaci v Hormuzském průlivu například tím, že by jej zaminovali. Co by se dělo potom? Nebyla by to vůbec jednoduchá situace, i když by zcela jistě vyprovokovala mezinárodní odsouzení a možná i posvěcení nějaké akce. Jaké ale? Kdo by se jí účastnil? S jakými prostředky? Jaký by byl její cíl? Není to přesně to, čeho chce Írán dosáhnout?

V této souvislosti se už objevily úvahy o tom, že by mohli být v případě potřeby v Hormuzském průlivu nasazeni k vyhledávání min delfíni amerického námořnictva. Admirál Tim Keating v rozhovoru pro National Public Radio před pár dny řekl, že položení min je vyhlášením války, takže by se nějak reagovat mělo. A pak se zmínil o delfínech ve službách námořnictva.

KEATING: We’ve got dolphins. And how lovable is Flipper? But they are astounding in their ability to detect underwater objects.
BOWMAN: Dolphins were sent to the Persian Gulf as part of the American invasion force in Iraq.
KEATING: I’d rather not talk about whether we used them or not. They were present in theater.
BOWMAN: But you can’t say whether you used them or not.
KEATING: I’d rather not.

Podle některých informací má námořnictvo jenom v oblasti zálivu v San Diegu na osmdesát delfínů, kteří jsou vycvičeni k rozpoznávání min a jejich označování. Docela by mne zajímalo, kdyby už nasazeni byli, zda by se nevedlo více debat o ochraně zvířat, než o Íránu ostatně jsme to již jednou v omezené míře zažili v případě Iráku).