Jsou to tři měsíce, kdy jsem psal o tom, že Čína se snaží obklíčit Spojené státy, aby zabránila, že bude obklíčena, čehož se historicky obává nejvíce. To, co se odehrává asi nikoli náhodou připomíná japonskou hru Go, která má samozřejmě čínskou obdobu (rozhodně se nechci pouštět do spekulací, která byla na světě dříve…) Na obklíčení Číny základnami podle všeho pracují, plně v duchu tradic mnoha posledních desítek let, i Spojené státy.
Americké letectvo se nyní chystá na ostrově Saipan pronajmout půdu a na zbytcích základny ze 2. světové války postavit letiště, které by mělo sloužit jako záložní, pokud by nebylo možné použít třeba Guam. Nelíbí se to ovšem nejenom místním, ale ani Číňanům. Základna na Saipanu nemá být poslední.
Tyto úvahy vycházejí z nové strategie Pentagonu pro 21. století, konkrétně konceptu, který je někdy nazývaný jako „Bitva vzduch-moře“ (Air-Sea Battle). Tento koncept stále nemá přesný a zaužívaný obsah, nicméně jde o provádění koordinovaných útoků námořních a leteckých sil za účelem proražení stále lepších obranných systémů například Íránu, či Číny.
In addition to the site on Saipan, the Air Force plans to send aircraft on regular deployments to bases ranging from Australia to India as part of its bulked up force in the Pacific. These plans include regular deployments to Royal Australian Air Force bases at Darwin and Tindal, Changi East air base in Singapore, Korat air base in Thailand, Trivandrum in India, and possibly bases at Cubi Point and Puerto Princesa in the Philippines and airfields in Indonesia and Malaysia, a top U.S. Air Force general revealed last month.
Američané říkají, že Saipan a další místa se nemají stát novými základnami v Tichomoří, protože nebudou permanentně obsazeny větším množstvím personálu a techniky. Nicméně samozřejmě jakékoli kroky tohoto druhu mohou Peking znervózňovat. Je to podobné, jako s přesvědčováním, že USA neodvracejí svou – po desítky let vysokou – pozornost od Evropy a přesouvají se do Asie, či že toto soustředění se na Asii není zaměřené proti Číně.
Na druhou stranu, je to o něco více, než týden, kdy ministři obrany USA a Číny svorně hovořili o tom, že spolupráce obou zemí ve vojenské blasti, včetně častějších cvičení je klíčová. Obě země vytvořily třeba i společné pracovní skupiny, které mají řešit kybernetické hrozby. V současnosti také míří k Havaji tři čínské válečné lodě, které se budou účastnit společného cvičení s americkým námořnictvem a pak odplují na Nový Zéland a do Austrálie.
Číňané jsou mistři v Go, konkrétně v tom, jak uniknout soupeřově obklíčení. Především vědí a v posledních tisících letech toto vědění proměňovali v realitu, že je nezbytné zavazovat si jiné státy, pronikat ekonomicky, kde je to jen možné a hlavně se soustředit například na zajištění strategických surovin, respektive zabránění přístupu k nim soupeřům. Zúžení soupeřova manévrovacího prostoru zmenšuje množství překvapivých tahů a dokáže i ze zdánlivě nevýhodného postavení učinit výhodné. Ovšem zdá se, že největší slabinou současné Číny nebudou ani tak nekvalitní vojenské síly, či nedostatek znalostí. Může se ukázat, že pod krustou stability dřímá nestabilita ať už politická, nebo sociální. Zvláště ta politická, zdá se, trápí představitele Číny.
Jedním z důležitých čínských spojenců, která má pomoci s vybalancováváním Spojených států, respektive s jejich zatlačováním do nevýhodných pozic je Rusko. Všichni ovšem vědí, že se jedná o partnerství, které je sice založené na vzájemné výhodnosti, ale snadno se může – stejně jako mnohokrát v historii – rozpadnout. Příčinou může být ruský Dálný východ a neoddiskutovatelné demografické trendy. Zatím je Rusko ubezpečováno, že jeho državy na Dálném východě jsou zcela bezpečné, ale třeba se Sibiří to tak věčně být nemusí, respektive už dnes tam Číňané výrazně expandovali.
Fueling Russian fear is a fantastic population imbalance and a wave of illegal Chinese immigration which could eventually render European Russians a regional minority. With 110 million residents—and 65 million in the border provinces of Heilongjiang and Jilin alone—the northeast holds only 8 percent China’s population but is more than three quarters the size of Russia’s, which is heavily concentrated west of the Ural Mountains. With around 6 million people, the Russian Far East is among the most vacant places on earth and is only growing emptier, as nationwide demographic collapse is compounded by out-migration. Endowed with oil, gas, coal and timber, the region is the opposite of nearby China: rich in resources while starved for labor and capital.
Jen aby nakonec rostoucí americká přítomnost v Tichomoří nevyhovovala především Rusům. Takové zadržování potenciálního konkurenta, o něž se člověk vůbec nezaslouží je tím nejlepším dárkem.
3 comments
3 Comments
Julesak
25. 8. 2013, 17:09Mýtus čínskej kolonizácie ruského ďalekého východu je zdá sa ako Lenin – večne živý.
Podiel etnicky ruského obyvateľstva v ďalekovýhodných ruských provinciách je porovnateľný s centrálnou časťou európskeho Ruska – cez 90%. Najväčšia čínska komunita v RF je v Moskve.
Pre zaujímavosť: http://www.russiablog.org/2009/04/post_15.php
REPLYIvo
26. 8. 2013, 7:58Výborný článek. Zvláště pak postřeh z posledního odstavce je pronikavý. Byla by to postup Henryho Kissingera ze 70. let, jen naruby – regionální velmoc se spojí se svým konkurentem/nepřítelem, avšak vzdálený od nich přes oceán, proti svému sice ideologicky spřízněnému, ale blízkému a pragmatickému „spojenci“, který pro ně představuje bezprostřední nebezpečí. Jenže aliance USA a Číny proti Sovětskému svazu vyžadovala nejenom vstupní podmínky, ale taky toho Henryho Kissingera…
K těm mýtům – mýty jsou skutečné, dokud se jim věří, tady jednoznačně platí, že perception is reality“. Dokud budou Rusové věřit, že Číňané mají schopnost kolonizovat Sibiř, budou to brát jako reálné nebezpečí a basta. Rusové jsou jednak fandové geopolitiky, ale taky realistické teorie Mezinárodních vztahů. A realistická teorie IR jasně říká, že se nemám pokoušet odhadnout záměry protivníka, ale zanalyzovat jeho schopnosti. Čína takou schopnost prostě má, tudíž je to z pohledu realistické teorie IR reálné nebezpečí.
Jinak Američané už zcela nepokrytě při svých štábních cvičeních používají čínskou hrozbu jako námět, už to není žádný „Blue land byl napaden Green landem a USA mu jedou na pomoc“. USA kulturně potřebují protivníka/nepřítele a není nic jednoduššího, než si ho najít v Číně.
Jenže když to zase vztáhnu k realistické teorii IR – jaké má Čína opravdu schopnosti? Jejich schopnosti A2D2 a další obranné schopnosti narůstají, ale jejich schopnost vést expediční operace proti vzdáleným cílům je poměrně malá, i jejich obranný rozpočet v přepočtu na procento HDP je směšný ve srovnání s USA. Za pozornost stojí i vnitřní uspořádání jejich ozbrojených sil – přes 75% připadá na pozemní síly. Což je jak z jiného světa ve srovnání s USA.
Proč? Největší národní fobie Číny není vnější napadení, ale občanské nepokoje/občanská válka, kterou si za své dějiny už prošla tolikrát. Pozemní síly jsou tedy z pohledu čínského vedení poslední linie obrany před civilními nepokoji. Tudíž z hlediska hrozeb je stále zahleděná především do sebe…
REPLYŠimon
26. 8. 2013, 14:51Zájimavý článek i postřehy.Čínská armáda je koncipovaná především jako obranná armáda jak proti vnějším tak vnitřním hrozbám.Počty má navrch ,ale rozsáhlejší expediční operace si neumím moc představit.
REPLY