Gruzie, Ukrajina a nepoučitelnost – vytváření sfér vlivu

Vladimir Putin on a Harley Trike, Sevastopol, Ukraine (2010); Source premier.gov.ru
Vladimir Putin dorazil v roce 2010 ještě jako premiér do ukrajinského Sevastopolu na oblíbeném motockylu Harley Davidson; Zdroj premier.gov.ru

Když jsem ve čtvrtek psal článek o událostech na Ukrajině a o předpokládaném přístupu Ruska držel jsem se zpátky a nedával příliš velkou šanci tomu, že by Rusko na Krymu rychle zasáhlo. Titulek připomínající události v Gruzii v létě 2008 na druhou stranu naznačoval, co se dá od Moskvy očekávat. Do zmiňovaného textu se mi některé úvahy nevešly a tak bych je chtěl zmínit dnes.

Schválení nasazení sil ruským parlamentem za hranicemi země na ukrajinském území na žádost prezidenta Vladimira Putina dokud „nebude normalizovaná situace v zemi“ nám může připomínat mnohé – léto 1968 u nás, či léto 2008 v Gruzii. To, co by nám mělo ovšem říkat, zní – jsme nepoučitelní. Trochu jsem pátral ve svém archivu a nalezl text s názvem Miška v ruské pasti, který jsem psal pro sobotní přílohu Lidových novin Orientaci (vyšel 23. srpna 2008) a který reflektoval několikadenní válku v Gruzii. Tehdejší postřehy a komentáře některých respondentů v textu jsou hodně platné i dnes. Chtělo by se říct Bohužel…

Události v Gruzii znamenaly zlom v chování Ruska. Bohužel jsme tento zlom na Západě ať už záměrně, či z nedostatku představivosti nezachytili přesně a doufali, že přehlídnutím tohoto „excesu“ již k žádnému dalšímu nedojde. Samozřejmě, dá se namítnout, prostředky ať už Evropské unie či Spojených států byly omezené, stejně jako vůle. V tu chvíli je ovšem současné události na Krymu a balancování mezi podivnou a skutečnou válkou na Ukrajině považovat za součást jednoho kontinua. A prostředky i vůle jsou – na první pohled se zdá – opět omezené.

Nejprve ale pár citátů z článku, které mi i po těch letech přijdou příznačné pro to, co se děje dnes:

V 90. letech jsme byli zvyklí, že Rusko obvykle ustupovalo. Ruské vítězství v Gruzii situaci změnilo a Západ, který se mezitím odnaučil „myslet rusky“, musí najít recept, jak udržet svou kredibilitu.

To, že nyní bude hlavním cílem Moskvy vyjednávat o sférách vlivu, potvrzuje i ministr zahraničí [Karel] Schwarzenberg. Podle něj to je právě tato hra, na kterou nesmí Západ přistoupit. „Rusko má tradiční postoj, ještě z dob dávných, že za partnery považuje velmoci a ne vlády menších zemí,“ říká ministr a připomíná dopis Ivana Hrozného anglické královně Alžbětě, ve kterém ji oznamoval, že s ní nemůže jednat jako rovný s rovnou, protože není „samoděržavá“, jelikož se musí radit se svými sedláky, tedy parlamentem. „Ostatně stejné to bylo s radarem. Rusové se s námi o tom nebavili. Jak řekl (ruský ministr zahraničí Sergej) Lavrov: to si dohodneme s Američany.“

„Rusko se bylo vždy schopné dohodnout s tím, kdo byl silný. Teď dali najevo sílu a očekávají, jak silně jim na to Západ odpoví,“ připomíná politický geograf a expert na Rusko Michael Romancov z Metropolitní univerzity. „Pokud Západ nebude schopen zformulovat jednoznačnou odpověď, tak se Rusové nebudou mít důvod zastavit.“

A ještě jeden citát použitý v textu v překladu, ale lepší je v originále. Pochází z analýzy George Friedmana s názvem The Russo-Georgian War and the Balance of Power publikované Stratforem v srpnu 2008:

By invading Georgia as Russia did (competently if not brilliantly), Putin re-established the credibility of the Russian army. But far more importantly, by doing this Putin revealed an open secret: While the United States is tied down in the Middle East, American guarantees have no value. This lesson is not for American consumption. It is something that, from the Russian point of view, the Ukrainians, the Balts and the Central Asians need to digest. Indeed, it is a lesson Putin wants to transmit to Poland and the Czech Republic as well. The United States wants to place ballistic missile defense installations in those countries, and the Russians want them to understand that allowing this to happen increases their risk, not their security.

Co se z toho všeho dá vyčíst?

  1. ruské uvažování se nezměnilo. Pokud dnes někdo říká, že není akceptovatelná politika stanovování sfér vlivu (realpolitika a hledání rovnováhy moci), protože je to věc minulosti, která je pro nás – Evropany – nepřijatelná, je to pěkné. Pokud to ovšem budou respektovat všichni. Pro Rusko jsou sféry vlivu a tradiční mocenská politika úhelným kamenem, takže jsou dvě možnosti: buď se budeme tvářit postmoderně a přivírat oči nad ruským chováním, protože jaksi z podstaty nemůžeme mít recept na to mu čelit, nebo se mu rozhodneme čelit. V tu chvíli však riskujeme nevyhnutelný střet, ve kterém se může ukázat, že nemáme prostředky ani vůli Rusku čelit;
  2. Ukrajina je pokračováním ruské politiky v Gruzii. Proto by bylo zásadní chybou nechat se přesvědčit, že Ukrajina je – podobně jako válka v Gruzii – osamoceným incidentem na jinak poklidné cestě k emancipaci Ruska. Jde o jednoznačně provázané události, které buď povedou k vytlačení zemí Evropské unie i Spojených států z oblastí, které jsou pro ně – ovšem i pro Rusko – životně důležité, nebo se podaří podél linie střetu ustanovit rovnovážný stav (vytvořit nárazníkovou zónu, kterou například Ukrajina, podobně jako Balkán, či Sýrie na Blízkém východě bezesporu jsou);
  3. není nutné hned vysílat vojenské jednotky na Ukrajinu. Existuje řada signálů a nástrojů, které by se daly použít (Rada bezpečnosti OSN to ale asi nebude, jak rád bych se mýlil). Rusko je zranitelné mnoha způsoby, především ekonomicky a jak se říká – sankce nefungují, pokud jsou uvalené na zaostalé země, takže na Rusko by mohly. Existuje řada dohod a formátů, na kterých má Rusko zájem. Proč by nemohlo být vyloučeno? Zároveň je nutné používat stejný jazyk a přestat si nalhávat, že nemáme sféry vlivu a mocenské zájmy, máme a Ukrajina do nich jednoznačně spadá, ať se to Moskvě líbí, nebo ne;
  4. smířit se s tím, že Rusko je rovnocenným partnerem pouze těm, které respektuje a respektuje pouze ty, kteří jsou schopni vycenit věrohodně zuby. Nastal čas nejenom strašit, ale i konat (tradičních signálů – viz předchozí text – je k dispozici více než dost);
  5. ruské soukromé, státní i polostátní firmy se staly – především během ekonomické krize – významnými investory v zemích Evropské unie. To zdánlivě posiluje pozici Ruska, jako toho hůře zranitelného. Opak je ovšem pravdou;
  6. politicky není Rusko srovnatelným státem s dalšími zeměmi Evropské unie. Vladimir Putin z něj vytvořil obdobu samoděržaví v demokratickém hávu. Není car, ale může vše, existuje parlament, ale odkývá mu všechno. Je nutné nazývat věci pravými jmény, což pomůže při podnikání jednotlivých – i nepříjemných – kroků;
  7. země Evropské unie se těžko odhodlávají ke společné akci k Rusku (s výjimkou proklamací), protože pocit ohrožení a historická zkušenost jsou odlišné. Postoj Polska, či České republiky, jakkoli umírněný, tak bude vnímán jako jestřábí ať už v Německu, Belgii, Francii, či v Británii. Jedinou možností tedy může být graduální přístup rozložený ve stanoveném časovém prostoru. Tedy jasné stanovení kroků, které budou podniknuty, pokud nebudou splněny některé podmínky (jinými slovy, trest musí přijít, pokud nebude splněna objektivně měřitelná podmínka), na kterých se shodnou všichni a
  8. Čínu, která dobře rozumí ruskému uvažování a zajišťování si vlivu v okolí, vcelku nezajímá to, co se děje na Ukrajině. Nicméně příliš silné Rusko není v zájmu Číny. Proto nesmíme zapomínat, že se Rusko rozkládá i v Asii a že právě tam se snadno může dostat do střetu se zájmy jiných zemí.

Podobné příspěvky

22 Komentářů

  1. Vzhledem ke skutečnosti, že Čína nakoupila pozemky na Ukrajině a hodlá řešit svou potravinovou soběstačnost, má i Čína na Ukrajině své zájmy.

  2. Pracuji pro čínskou firmu, která má u Kyjeva velkou pobočku…..
    O UA je známé, že byla obilnicí Evropy. Čínskému „nákupu“ se nelze divit.

  3. Jen malá noticka na okraj….bezpečnostní strategie nemá tento Ukrajinský fenomén rozpracován uspokojivě a bílá kniha pak, logicky, obsahuje špatné podklady.

    Pokud to dobře chápu, nestabilita na Ukrajině, vyvolaná stupidní nesnášenlivou politikou Janukoviče s Ruskem za zády, zapálila doutnák na Ukrajinském sudu prachu, zvaném Ruské strategické a ekonomické zájmy na Ukrajině….. ty jsou známy již od doby štěpení SSSR…..

    A pokud se toto nebezpečí neobjeví v analytických podkladech, pak se zabývám otázkou zda náhodou nebyla ohrožena bezpečnost ČR? Armáda je budována podle nevalidních podkladů….!

  4. Je sice pravda, že investice v EU z Ruska jsou značné – ale je to za prvé i naopak a za druhé – Rusko si ztráty dovolit může, je na bídu zvyklé. EU si v současné situaci ztráty dovolit nemůže.

    Čínské úmysly na Ukrajině se ukázaly v posledních hodinách – arbitráž vůči neplacení z 60.mld USD půjčky. Londýn. Zřejmě si říkají – lépe známý čert než neznámý svatý. A upřímně – vyjednávat se současnou ukrajinskou vládou o něčem, co přesahuje horizont týdnů, je nemožné.

    Naopak – Čína si případné rusko-ukrajinské potíže bude užívat – a podpoří Rusko. Protože při ztrátě ruských exportních možností do EU Rusko změkne ve vztazích k Číně.

    EU také není jednotná – názory české reprezentace jsou z hlediska ostatních států skutečně extremistické.
    Stanovisko Polska je zaujaté – Polsko by nejraději přivtělilo Haličsko se Lvovem – a nelibě shlíží na banderovce. Polsko bude sledovat vlastní zájmy, ne unijní. Unii a NATO využije jen tehdy, bude-li se to Poslu hodit. Lákadlo připojit, nebo alespoň podřídit bývalá polská území je silným lákadlem – a koneckonců ruský krymský scénář by mohl být slušným návodem pro Poláky.

  5. Je dobré vidět fakta a nazývat věci pravými jmény. Bohužel toho nejsou tzv. západní demokracie schopny, ba co více – ony vytváří a představují symbol pokrytectví; co děláme my, jde dobře, co je v našem zájmu, je dobře, vše ostatní je špatně. Takže Jugoslávíí bylo možné roztrhat na kusy a ten zbyteček, který se nepodřídil, vybombardovat a ještě mu pak ukrást kus jeho historického území – to bylo v pořádku. Suverénní stát Lybie bylo možné vybombardovat – nechtěli poslouchat, Irák pod naprosto očividně vymyšlenými záminkami zničit – holt smůla, mají tam ropu. A co Panama, Grenada? USA neváhaly ani na vteřinu a zasáhly.
    Nešťastná Ukrajina, teď dopadne jako my – mezinárodní měnový fond, světová banka., EU a další jim už naordinují léčbu. Tamní mafiáni typu usvědčeného zločince Tymošenkové budou samozřejmě odměnění.
    No a Rusko? To, co předváděly naše i cizí sdělovací „demokratické“ prostředky posledních pár měsíců, nešlo nevidět. To byla příprava, která velmi mazaně vyústila načasováním akcí na Ukrajině do období olympiády. O Rusko jde, o jeho likvidaci jakožto velmoci a o získání jeho přirodního bohatství. Na to člověku stačí selský rozum a pohled na glóbus. Rusko by se nemohlo ubránit soustředěnému útoku USA a jejich satelitních zemí ze všech stran naráz a ruští představitelé to samozřejmě vědí, stejně jako to věděli sovětští představitelé od zhruba šedesátých let. Jedinou šancí Ruska byla a je odstrašující síla, jejíž podmínkou je strategická hloubka území. Veškeré aktivity „demokratických“ zemí proto směřují k obnažení Ruska. Uvidíme, co bude dále.
    Doporučuji pečlivě si přečíst toto:
    http://www.alternatewars.com/WW3/the_war_that_never_was.htm

  6. Pro pokud možné objektivní hodnocení současných kroků Ruska je potřeba vyjít z historie. Tam najdeme řadu analogií v chování a jednání dobových velmocí či významných hráčů na světové politické scéně. Stačí se vrátit do období kolonialismu, v novějších dějinách do období Studené války. Současný vývoj jasně ukazuje, že období bipolárního světa, které bylo jasně narušeno snahou Gorbačeva o zavedení západních demokratických principů v zemích bývalého východního bloku, skončilo rozpadem světové socialistické soustavy a výrazným oslabením Ruska, za současného vzrůstu nacionalismu. V podmínkách Ruska, ale i dalších bývalých členských státu Sovětského svazu vývoj ukázal, že principy západní demokracie nejsou v těchto zemích akceptovány a daleko přijatelnější je tzv. „ruská demokracie“, která zachovává významné, ne-li rozhodující pravomoci v rukou vrcholných či dokonce vrcholného představitele státu, tzv. prezidentský systém. Ať se to někomu líbí nebo ne, tento systém je úspěšný a vrátil Rusko zpět do role světové velmoci rovnocenné Spojeným státům v rozhodujících politických oblastech včetně vojenské síly. Důsledkem toho, je i současná schopnost Ruska hlídat si své sféry vlivu bez ohledu na mínění zbytku světa. Je třeba si otevřeně přiznat, že Spojené státy si rovněž hájí své zájmy bez ohledu na mínění zbytku světa, jen toto hájení skrývají pod slovo demokracie a terorismus. Impulsy k zásahu v Jugoslávii, Iráku, Afghánistánu, Severní Africe apod. vždy vzešly ze strany Spojených států či dalších významných „demokratických“ zemí. Nikdy tyto činy nebyly v západních zemích označeny jako agrese. Otázkou je proč. Odpověď lze nalézt v nestranném pohledu na lidstvo jako celek a jednotlivé společenské systémy v něm.
    Takže pomalu a až nepozorovaně se dostáváme do stavu začínající „studené války 21. století“. Velmoci si hájí své zájmy bez ohledu na zbytek světa, který jako prioritu vidí „uživení“ obyvatel zeměkoule a ne lokální zájmy.

  7. Nemůžu se po čtení těch všech diskusích ubránit dojmu, že velká část diskutujících se ubírá k tomu, „kdo má vlastně v tom sporu pravdu“, ať už historicky, teď atp.

    Jenže o o přeci vůbec nejde – o co podle mne jde – „jaký je NÁŠ národní zájem?“ Dnešek znamenal tak trochu zlom v tom, že jsem tento pojem z teorie mezinárodních vztahů poprvé slyšel z úst našich představitelů – vlády i kanceláře prezidenta. Upřímně řečeno jsem byl mile překvapen. Zaplaťpánbůh, že již máme plně politickou vládu, ať už si o ní každý myslíme cokoliv a naše země tak může vést plnohodnotnou zahraniční politiku.

    Přečetl jsem si k tomuto konfliktu vcelku dost článků, většinu zahraničních (dost mě zaujal článek bývalého estonské velvyslance v Moskvě Marta Helmeho), ale zdaleka nejlépe udeřil hřebíček na hlavičku český politický geograf, kterého na tomto fóru není třeba představovat, Michael Romancov.

    http://dialog.ihned.cz/komentare/c1-61783060-kde-zacina-a-kde-konci-rusko

    Nebezpečnost Ruska není v jeho tancích, armádě, námořnictvu, ta leží úplně jinde. A my bychom si toho měli být vědomi…

  8. Je ale otázka, jak na tuto situaci reagovat. Když si tak pročítám názory na některých diskusích…
    Rusko je prostě čím dál ambicióznější, už to není oslabené Rusko devadesátých let. Putinovi se podařilo – nemíním hodnotit jeho způsoby – Rusko konsolidovat a především mu vrátit jeho vojenskou sílu. A v tomto směru nesouhlasím s M. Romancovem, byť jeho články se mi líbí. Ze slabého Ruska si by si nikdo nic nedělal, takhle oprávněně vzbuzuje obavy.
    Především je zde otázka – kde se Rusko zastaví.
    Je to výzva především pro Evropu, která v posledních letech dělala vše možné pro snižování obranných schopností. Vzpomínám si na jeden Stalinův přezíravý výrok – kolik má papež divizí? Tento vtip na tu situaci docela sedí. Bude Rusko mít nějaké obavy z Evropy, resp. EU? Kolik má divizí? Podotýkám, že dnešní ČR ani jednu.
    Každopádně ať už situace dopadne jakkoliv, bude mít velký význam pro celý region – a to i v případě mírového rozuzlení. Okolní státy – pobaltské země, Polsko atd. – to zřejmě vyprovokuje k vyšším výdajům na obranu. Na druhou stranu stejně tak to i samotné Rusko přinutí k ještě vyššímu úsilí o vytvoření mohutných ozbrojených sil – a to v tomto směru Rusko v posledních letech vykonalo mnoho.
    Každopádně celá ta situace je podle mne naplnění teorie chaosu, přelévání krizí z jedné oblasti do druhé. A lze si klást otázku, kde problémy budou příště

    1. Bohuzel se chovame jak slon v porcelanu a tohle je nejtypictejsi pripad:
      http://www.novinky.cz/domaci/329229-stropnicky-neumim-si-predstavit-ze-by-rusove-dostavovali-temelin.html

      Dejte malemu cloveku ( Cech v exekutive ) prostor a je schopen temer vseho. Ja na rozdil od nej nejsem osoba verejna a muzu si v zakonnych mantinelech rikat co chci aniz by to melo pro CR nasledky, ktere zcela evidentne Stropnicky neni schopen ( i pres sve zahranicni vzdelani ) rozpoznat.
      Nemel by se pan ministr spise starat o to, aby jeho vojaci nechodili jak trhani v prosoupanych a zasivanych maskacich?
      Bohuzel jsme svedky prvni z rad tragikomedickych majstestyku tohoto „principala Divadla Na Valech“.

      Chtelo by se rict HANBA, ovsem kazdy narod ma takovou vladu jakou si zaslouzi…

      1. No, už je mi na 100% jasné, že my dva se ohledně Ukrajiny nikdy neshodneme, stojíme každé evidentně na opačné straně barikády (naštěstí jen symbolicky). Ale přece jen mi to nedá:

        1. K těm vestám – AČR je nepůjčuje demonstrantům, ale humanitární organizaci Člověk v tísni. Sice chápu vaši citlivost na péči o svěřený materiál, ale kdyby se MO rozhodl, tak ty vesty mohl na onu organizaci klidně bezúplatně převést…

        2. Naprostý souhlas s J.D. Bez ohledu na to, zda jsem současnou vládu volil, tak musím vyslovit opatrné uznání nad tím, jak současnou situaci řeší. Musím říci, že k mému překvapení. Jasně jsme ukázali, kde se civilizačně cítíme (ano, i těmi MEDEVAC lety) a zároveň se snažíme vystupovat v rámci mezinárodního společenství.

        3. Úplně nechápu co vás tak dráždí na těch letech se zraněnými Ukrajinci. Upřímně řečeno, doufám, že budou následovat další lety. Vybraná částka na pomoc Ukrajině mezi občany ČR naznačuje, že to s námi snad není tak špatné.

        http://www.denik.cz/z_domova/charita-cr-vyhlasila-sbirku-na-pomoc-obetem-nasili-na-ukrajine-20140219.html

        4. A, ano, smekám před ministrem obrany, že místo lavírování ohledně bezpečnostního rizika dostavby Temelína ruskou státní firmou jasně řekl, jak to z pozice MO vidí. Nezávidím Maďarům, ty už ono velmi nešťastné rozhodnutí učinili…

        5. Opravdu jen na závěr – jak vy vidíte ideální cílový stav na Ukrajině z hlediska ČESKÝCH NÁRODNÍCH ZÁJMŮ? Jaký je ruský národní zájem je jasné – znovu získat strategickou hloubku – ale to zřejmě není tím naším, jelikož v ní mimochodem ležíme…

        1. Jestli mohu, v dobrem a v respektu k Vam, doporucuji vycestovat na jinou svetou stranu nez jste nejspis zvykly – svet na „vostoku“ neni tak cernobily jak ho na zapade lici…

          Ad 5) Nezvednu ruku pro pomoc rezimu, ktery se opira o antisemity a neonacisty – viz strana Pravi sektor. Vlada, ktera respektuje uctivani valecneho zlocince Stepana Bandery je vladou, ktera s kulturou nema nic spolecneho.
          Nemam problem zde uvest dukazy o pouzivani symboliky zlocinecke organizace SS na odevech „ochrancu revoluce“, kteri tak hrdinne bojovali proti tyrani a jiste nemnohym z nich byla ( bude ) poskytnuta nadstandartni pece z penez nas danovych poplatniku.

          Pokud umite rusky, zkuste shlednout napr. prohlaseni Dimitrije Jarose, vudce Praveho sektoru z 2.3.2014 – zda-li se dostalo do Bruselu…..

          1. Pravý sektor dostal v parlamentních volbách na Ukrajině v roce 2012 celkem 10% hlasů – méně než naši komunisti v těch posledních parlamentních. Každý národ má své extremisty, i my jsme měli svého času v parlamentu stranu, která si s Pravým sektorem v ničem nezadala – Sládkovci.

            Soudit Ukrajince podle Dmitrije Jarose je tak přesné, jako soudit Čechy podle předsedy KSČM…

            Obecně – já nijak nezpochybňuji, že západ nedělá přešlapy, a to i v mezinárodním právu. Jde mi jen o to, že mi připadá nesmyslné si hrát na to, že my jako nezávislý arbitr budeme dělat „most mezi západem a východem“ a budeme si brát to nejlepší z obou světů. To už tady bylo…

            Já chci, aby Česká republika stála nevykořenitelně v západní civilizaci, proti čemuž stojí ruský národní zájem na znovuzískání strategické hloubky. My si tu strategickou hloubku naopak chceme udržet. S nadsázkou řečeno, já prostě chci, aby nejbližší ruská vojenská posádka byla v Rusku v okolí Orla a ne na západní Ukrajině v Užhorodě….

        2. Dovolim si jeste reagovat na vas bod 1)
          Jste naprosto bytelne presvedcen, ze ACR disponuje tolika financnimi prostredky na nakup/obmenu vystroje, ze si muze dovolit darovat NOVOU a NEPOUZIVANOU vystroj?
          Ja si to nemyslim, prave naopak.
          Dokonce se domnivam, ze za soucasne dlouhodobe situace by si nekdo mohl krok MO vysvetlovat jako cin, kterym byl porusen Trestni zakonik CR, cast 2, hlava 5, § 220.
          Ale nejspis vite, jak je to v CR s vymahatelnosti prava…

      2. majoru Tomečkovi bych doporučoval starat se hlavně o rozpočet AČR a způsob jeho využití, poohlédnout se po možných řešeních, například v Polsku, které má vzhledem k nastávající situaci, velmi realistické myšlení o obraně.
        Mimo jiné, by na MO mohli hodit do koše bílý trhací kalendář o „obraně“ a nalít si čistého vína, možná by se stačilo podívat na tento článek:
        http://www.natoaktual.cz/rusko-gruzinska-valka-deset-lekci-pro-estonsko-frv-/na_analyzy.aspx?c=A130820_112918_na_analyzy_m02

  9. ptaksedivák jsme vojáci máme demokraticky zvolené vlády, naštěstí. Vadil V. Havel s pravicovými vládami, vadí M. Z. s levicovými, popravdě zatím musím říct, ač jsem je nevolil, že naše je s Polskou, pobaltskými a dalšími v jednom vlaku, nejsem si jistý, že za předchozího prezidenta by to bylo tak spíše i vzhledem k jeho vyjádření z minulého týdne naopak to bych se styděl. A MO má pravdu.

    1. V cem? Jak muze ex-reditel divadla hodnotit, kdo je a neni zpusobily podilet se na tak vysoce sofistikovanem projektu jakym JETE bezesporu je? To se tu vsichni zblaznili?

      Vite, NATO ztratilo diky neuspechum v Iraku a AFG VELMI mnoho ze sveho kreditu a to jak ve vztahu ke svetu, tak k obcanum jednotlivych clenskych statu.
      Za cenu OBROVSKYCH lidskych ztrat se nepodarilo nic z toho, co si NATO v obou projektech vytycilo. V Iraku jsou na dennim poradku bombove utoky, vlada ztraci prehled co se v jeji vlastni zemi deje. V AFG je realny predpoklad ( na zaklade anylyzy ex-anylytiku CIA – zdroj nejsem uz schopen dohledat), ze po stazeni koalicnich sil ( dojde-li k nemu a je ve hvezdach jakou cestou ) do 1 roku prevezme kontrolu nad celou zemi opet Taliban. Takze jak chce NATO neco ( situace v UKR ) resit, kdyz neni schopno vyresit to, co uz rozehralo?

      Navic vlastni vlade neveri vice nez 60% prislusniku „zbroinich sil“ UKR dilsokovanych v Autonomni republice Krym, co se projevuje hromadnymi prechody jednotek na stranu vlady Krymu. Admiral, ktereho v sobotu jmenoval „prezident“ UKR, v nedeli presel pod vladu Krymu. Kriznik, ktery se vracel ze Stredozemskeho more stahl UKR vlajku a vyvesil vlajku namornictva RF – presel i s celou posadkou! Dalsim vojenskym plavidlem, ktere preslo je dokonce nova VLAJKOVA!!! lod – vraci se z akce v Adenskem mori . Doufam, ze jim zustane aspon ta jedinna ponorka, kterou UKR vlastni. To je ta proklamovana jednota a pripravenost UKR armady – viz to co rekl Oleh Tahnybok?
      Pokud se NATO, EU, USA chce opirat o „vladu“, ktera nema pod kontrolou vlastni armadu, tak jim preji mnoho zdaru.

      Vlajkova lod German Sadajgakchyn:
      http://www.iarex.ru/news/45687.html?utm_medium=facebook&utm_source=twitterfeed

      Prechody vojaku UKR na starnu vlady Krymu:
      http://lenta.ru/news/2014/03/03/crimea/
      http://lifenews.ru/news/128192

      Prosba obyvatel Odesy o pomoc adresovana RF:
      http://lifenews.ru/news/128291

      Zadost gubernatora Donecke oblasti ( vychodni UKR ) o pomoc adresovana RF:
      http://lifenews.ru/news/128300

      O tom CNN a samozrejme „vyvazena verejnopravni“ CT mlci…

  10. Jak říká víše Ivo, pravdu v tomto případě asi nemá smysl hledat, spíše se zamyslet nad vlastními zájmy. Pravda je totiž, systemicky vzato, mnohačetná.

    Například z pohledu Západu je nepřijatelné narušovat územní integritu suverenního státu, tak jak to dělá Rusko dnes. To je jedna z pravd na nichž stojí mezinárodní právo.

    Na druhé straně, Rusové sice nejspíše jsou paranoidní, ale vzhledem k jejich historické zkušenosti z let 1812, 1914 a 1941 se jim nelze příliš divit. Jejich vztah k Západu je schizofrenní: na jedné straně ho obdivují, rádi by se mu vyrovnali (alespoň v materiálních aspektech) a mají vůči němu kompleks méněcennosti, na druhé straně se ho obávají. A protože základním úkolem každého politika je zachovat stát, ať to stojí co to stojí, tak je pro Rusko zcela nepřijatelné, aby řekněme zhruba na východ od Dněpru leželo území, nad kterým nemá Rusko alespoň nepřímou kontrolu. Pak již totiž nelze Rusko dost dobře bránit. Současná Putinova administrativa tedy jedná dokonale racionálně a vlastně i předvidatelně a snaží se využít příležitost. Zajištění Krymu pro přístup k Černému moři a vyslání dalšího jasného signálu k ostatním postsovětskýmrepublikám jsou pak jen vedlejší produkty. To vše je z jejich pohledu legitimní zájem Ruska.

    Z pohledu Rusů žijících na východně dnešní Ukrajiny je to tak, že toto území je hospodářsky a kulturně integrováno s Rusí mnohem víc než se zbytkem Ukrajiny a mnohá tato území včetně Krymu historicky k Ukrajině patří teprve od poválečných let. Proto je pochopitelné, že vztah těchto obyvatel k Rusku je podobný jako byl vztah Sudetských Němců k Říši ve 30. letech s tím podstatným rozdílem, že zatímco Sudety byly vždy, vyjma Chebska a Ašska, součástí Českého královtví, tak tato „ukrajinská“ území součástí Polsko – Litevského státu nikdy nebyla. To je zase jejich pravda.

    Stejně tak je ovšem zcela legitimní náš zájem snažit se bránit Rusku v tom, co dělá již od doby zbabrané nástupnické politiky Rakouského císařství v 18 století, a sice projekci své moci do Evropy. Jaké metody a prostředky k tomu použijeme, je jen otázkou našich možností, efektivity, popř. i politického vkusu.

    Ad ptakšedivák:
    Obrovské ztráty v AFG: podle čeho „obrovské“? Vzhledem k postupu spojeneckých vojsk snažícím se někdy až extrémne minimalizovat kolatelrální škody určitě ne, to Rusové byly jiní pašáci (plošné bombardování z Tu-22M, časté používání napalmu apod.)
    Z pohledu konfliktů v regionu, např. ve srovnání s Irácko-Íránskou válkou také ne.
    A z pohledu nositele největších ztrát na straně spojenců, tedy Američanů? Přestože jde o nejdelší válku kterou vedou od doby války občanské, ztráty jsou takové, že to v tamní společnosti prostě není téma a nebylo to také hlavní téma žádných voleb, které tam v té době proběhly (bylo to pouze jedno z mnoha téma debat Obama v. Cain v r. 2008). Takže jaké obrovské ztráty, jakkoliv ty lidské jsou samozřejmě vždy bolestivé. (Podotýkám, že na intervenci jako takovou a její smysl od r. 2004-5 mám asi podobný názor jako Vy, ale s tímto konkrétním bodem nesouhlasím).

    A ještě k tomu nešťastnému Temelínu: jelikož Čez z ruzných dovodů nebude nejspíše schopen projekt realizovat na své podnikatelské riziko a stát se bude muset v nějaké formě (záruk či jiné) přímo angažovat, bude toto rozhodnutí o kontraktorovi a projektu rozhodnutím navýsost politickým a je zcela logické, že politická vláda rozhodne politicky motivovaně o tom, za jaké a kým potenciálně způsobené škody bude stát ručit, a zohlední všechna relevantní hlediska, včetně těch bezpečnostích a zahraničně politických.
    A z čistě odborného hlediska: konsensus mezi odborníky je spíše ten, že Rusové sice mají dobrou technologii, ale jejich project management je na takové úrovni, že turn key delivery celého projektu bez velkých rizik je sci-fi. Takže by se asi musela složitě vymýšlet varianta, kdy by česká strana měla integraci pod svojí kontrolou, což je ale úplně jiný projekt, než o jakém se doposud mluvilo a jaký se soutěží. A navíc ani na to už dnes pomalu nemáme lidi (nejenom AČR ztrácí postupně některé schopnosti).

  11. V kontextu současného dění na Ukrajině (Krymu) se je myslím čas se zamyslet na dvěma otázkami: 1.) společná zahraniční a bezpečnostní politika EU (tedy nakolik je tento Yetti vůbec reálný) a 2.) selhání západních tajných služeb, které se v poslední dekádě upnuly zejména na šmírování vlastních občanů místo toho, aby se zaměřily na ofenzivní zpravodajství (např. vůči Rusku nebo Číně).

    1. EU bude ráda, když přežije sama sebe a svou nekonečnou integraci do další „velkoněmecké říše“ :-D

  12. Smutné. Nerad bych byl někdy v situaci, kdy by moje jednotka byla nechána naprosto na holičkách svojí vlastní vládou tváří tvář v nepříteli. Od ukrajinské vlády by bylo čestné se pokusit buď jednotku posílit/dozásobit anebo prostě stáhnout. Až tam budou ležet ti kluci bradou vzhůru, tak jim fakt, že byli v právu moc platný nebude…

    „On-line reportáž
    16:39
    Online přenos umožňující pohled do prostor základny byl poté přerušen. Podle zdrojů na webu interpretermag.com kameru z provozu vyřadili muži v uniformách, kteří vypadali jako ruští vojáci. Na Twitteru se mezitím objevily zprávy, že velitel základny Julij Mamčur nařídil mužům nestřílet a poté, co zazněla ukrajinská hymna, vystoupil s emotivním projevem k posádce“

    Zdroj: http://www.lidovky.cz/rusove-obsadili-jedinou-ponorku-ukrajiny-posadka-se-pridala-na-stranu-moskvy-1xx-/zpravy-svet.aspx?c=A140322_125233_ln_zahranici_hm

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *