Hrátky s výsluhami, hrátky s čertem
Tento příspěvek je z pera jednoho z příslušníků AČR, který vystupuje pod přezdívkou Pouštnílištička. OWOP zná identitu autora a respektuje jeho přání zůstat v anonymitě.
Před několika dny se v Právo objevil článek Oldřicha Dandy „Politici chtějí tisícům bývalých vojáků a policistů sebrat výsluhy“. Jelikož jsem jeden z těch, kterých by se v budoucnosti toto nepopulární opatření mohlo týkat, pozorně jsem si jej přečetl, a musím konstatovat – velmi mírně řečeno -, že jeho obsah velmi otřásl mou důvěrou ve vedení rezortu i politickou reprezentaci jako takovou.
Podle článku někteří zástupci současné politické scény a bohužel i ministr obrany ČR, opět oprášili politicky vděčné téma omezení výsluh příslušníků ozbrojených a bezpečnostních sborů ČR a hledají způsob, jak tuto svojí voličsky líbivou představu úspěšně realizovat.
Změnu žádá například ministr obrany Martin Stropnický (ANO) a řada koaličních i opozičních poslanců. Proti se staví ministr vnitra Milan Chovanec (ČSSD) a částečně policejní odbory.
Jako občan respektující demokratické zřízení státu uznávám skutečnost, že zvolená politická reprezentace této země má právo rozhodnout o tom, jakou formu budou mít výsluhy. Nicméně, naši politici by měli své kroky posuzovat komplexně. Ozbrojené a bezpečnostní sbory se totiž nedají řídit jako akciové společnosti, ve kterých se manažeři bez ohledu na dlouhodobý růst a stabilitu firmy honí za krátkodobými výsledky, které musí být v černých číslech, aby to pro ně mělo okamžitý efekt.
Samozřejmě, i politici musí řídit stát efektivně, ale vždy tak musejí činit s vědomím jisté míry státotvornosti, dlouhodobého rozvoje, stability a udržitelnosti jednotlivých sborů. Politikům se musí neustále připomínat, že ozbrojené a bezpečnostní sbory jsou organizacemi, u kterých se jak jejich rozvoj, tak i případné dopady změn počítají v časovém horizontu, který dalece přesahuje rámec jednoho jepičího volebního období.
Vnímám proto jako velmi nepromyšlené a krátkozraké prosazovat omezení výsluh bez dalších přijatelných alternativ a s využitím demagogického matení veřejnosti tvrzením o drahých úřednících s výsluhami. I hlupák si spočítá, že stát vydá stejně na obě kombinace. Jeden civilista jako ministerský úředník dohromady s jedním bývalým vojákem v soukromé firmě vyjdou stejně jako jeden bývalý voják jako ministerský úředník – stát musí platit tak nebo tak a jde jen o to, jaký z toho má další užitek.
Střílet od pasu nepromyšlené návrhy, argumentovat nesmyslnou cenou dvou různých úředníků bez skutečné znalosti problému, je navenek sice politicky vděčné a jednoduché, ale při hlubším pohledu nehodno nejvyšších představitelů, kteří jsou odpovědni za bezpečnostní politiku státu. Jestliže je dnes důvěra vojáků ve své politické a vojenské vedení po všech změnách, které se udály v posledních letech, výrazně otřesena, pak neochota současného politického vedení rozumně je hájit, tuto důvěru prakticky sráží k nule. Ministerstvu vnitra můžeme závidět ministra a patří mu obdiv za jeho postoj k problému.
Každý člověk, kterému záleží na bezpečnosti státu, musí nezbytně položit množství otázek:
- Vědí politici, jaké dopady bude takové opatření mít?
- Jak se promítne do zaměstnanosti mezi příslušníky ozbrojených a bezpečnostních sborů po jejich odchodu ze služebního poměru?
- Jaká bude vazba na služební zákon?
- Počítá s těmito lidmi služební zákon?
- Jaká je finanční rozvaha takového kroku? Budou s tím spojeny pouze úspory, nebo i náklady? Skutečně se ušetří?
- Mají politici návrhy alternativních a komplexních řešení tohoto problému?
- Znamená návrh, že všichni občané pobírající výsluhy zaměstnaní u státu budou prakticky vyhozeni, pokud odmítnou toto omezení akceptovat?
- Bude se to vztahovat pouze na nové příslušníky ozbrojených sborů nebo i na ty co poctivě slouží desítky let a příkladně vytváří pozitivní spojenecký image ČR, který někteří politici dokážou zlikvidovat jedním neuváženým prohlášením?
- Ve kterých organizacích takoví lidé nebudou moci pobírat výsluhu? Státní správa, samospráva, organizace kam tečou státní peníze?
Velmi silně pochybuji o tom, že toto vše bylo před „vystřelením“ tématu poctivě a důkladně zváženo. Čeští politici by neměli zkoušet schovávat své záměry za pojem spravedlnosti. Jde o něco jiného. Smyslem celé snahy je takřka bezmyšlenkovitě a bez námahy někde najít peníze do rozpočtu.
Poslanci branného výboru Ivan Gabal (KDU-ČSL) a Antonín Seďa (ČSSD) považují souběh výsluh za urgentní. „Bude silná lobby proti, ale měli bychom to řešit, protože je to nespravedlivé a zcela proti filozofii výsluh,“ uvedl Seďa.
Pojďme se nyní podívat na některé problémy spojené s výsluhami a jejich omezením z pohledu vojáků. Pokud si totiž naše politická reprezentace hraje s restriktivními myšlenkami u výsluh pro vojáky zaměstnané ve státní sféře, pak musí říkat nejen písmeno a (škrty), ale i b (komplexní řešení) a třeba i c (rizika a dopady). Musí zvažovat nejenom okamžité a pro ně pozitivní efekty svých rozhodnutí a úvah, ale i ty dlouhodobé a negativní.
Vykřikovat do mediálního světa populistické řeči o omezení výsluh a překonání odporu je pěkné, ale ještě by to něco chtělo. Chtělo by to přijít s konstruktivním řešením problému, které by bylo založené na společném konsenzu nejenom politických stran, ale i jednotlivých složek ozbrojené moci ČR. Možná bychom tuto rétoriku mohli chápat jako součást předvolební kampaně s cílem vydělat si nějaké hlasy rozhodným přístupem ke „zlým“ a „hamižným“ vojákům a manipulací s česky typickou závistí, bohužel se však jedná o příliš vážný problém na to, abychom to tak mohli vnímat. Z hlediska ozbrojených sil ČR se přímo jedná o Achillovu patu personální stability. Takže, jaká je komplexní alternativa, kterou nám ministr obrany nabízí? Existuje nějaká?
Stropnický si uvědomuje, jak bude těžké porazit silné lobby, které vojáci a policisté mají, ale bez pák zcela není. „Když jednám o sporných bodech zákona o vojácích z povolání s náčelníkem generálního štábu, tak jim říkám: Vy chcete vojákům zvýšit mzdy, ale kasa není bezedná a musíme některé benefity zreálnit,“ uvedl Stropnický.
Pan ministr obrany hovoří v článku o zreálnění benefitů. Využijme tento termín a pojďme politikům připomenout jaká je skutečná realita v ozbrojených silách ČR. Ta je bohužel taková, že drtivá většina kariérních vojáků považuje budoucí výsluhu za jediný pádný důvod k tomu, aby dále sloužila za několikrát snižovaný a již pár let nevalorizovaný plat v prostředí postupně degradujících ozbrojených sil, kdy jim politická reprezentace a vedení rezortu není schopno zabezpečit ani řádné podmínky k výkonu jejich služby. Do toho se sice legitimně, ale naprosto nevhodně, co se načasování a způsobu provedení týká, vsune debata o omezení výsluh. To není optimální nejenom pro vojáky, ale ani pro politické vedení této země.
Pokud se pan ministr zaměřil na voličsky vděčné téma výsluh a jejich omezení (pravděpodobně v souladu se svými stranickými pokyny), měl by si udělat inventuru ve svých prioritách a podívat se okolo sebe ve svém úřadu. Jak již řekli jiní, včetně politického okolí pana ministra, v rezortu je stále kde šetřit. Na tom se jistě shodneme. Jenom si myslím, že by si pan ministr jako správný krizový manažer měl správně stanovit priority šetření po jednotlivých oblastech. Ostatně, jeho priority byly dostatečně medializovány.
Jako poslední, čtvrtou prioritu Stropnický vidí stabilitu. Obrana by se měla řídit dlouhodobějšími plány. Stropnický se chce pokusit prosadit rozpočet, který bude zohledňovat plánování resortu v horizontu několika let. “Musíme nejdříve dokázat, že jsme ty dosavadní peníze utratili tím optimálním a hospodárným způsobem,” naznačil Stropnický. Ke stabilitě podle něj patří také personální politika. Například již připravená novelizace zákona o vojácích z povolání, kterou nový kabinet ale zatím odložil. Podle Stropnického nebyl dlouho očekávaný zákon “smeten, ale pouze zmražen” s tím, že na něm bude ještě pracovat tým odborníků.
Pravděpodobně asi nerozumím významu ministrova chápání slova stabilita, ale domnívám se, že místo výsluh, které by podle mého názoru měly být na místě k seškrtání až jako poslední, by se měl především podívat na organizační strukturu Ministerstva obrany ČR a jeho podřízených útvarů, zařízení a tak dále. Na systém velení a řízení a plánovaný systém přiřazení hodností k funkcím a platům. Tam je Augiášův chlév, který potřebuje vymést. Tam by měl napnout svoji pozornost, protože tam každý ministr víceméně selhal. Uvedu příklady. V rezortu je přeagenturováno, přešéfováno a tím přetarifováno, přeasistentováno a já nevím co ještě.
Je veřejným rezortním tajemstvím, že když se v určité fázi plánovalo, jak aplikovat novelu zákona o vojácích z povolání a jaké kde budou nově stanovené hodnosti (politiky kritizovaná plánovaná výše mandatorních výdajů na personál), spočítali pracovníci personální sekce MO ČR, že si složky v přímé podřízenosti ministra obrany ČR (kromě Generálního štábu a AČR), při tvorbě katalogu činností uhádaly takovou hodnostní strukturu, která šla nad limit možného přídělu financí z rozpočtu o sumu, desetkrát převyšující částku, o kterou se „netrefila“ AČR. U Armády České republiky se přitom jednalo o částku v řádech několika desítek miliónů a dalo se to změnit jednoduchou korekcí katalogu činností.
Porovnejte si prosím velikost AČR (cca 2/3 rezortních počtů) a zbytku (cca 1/3). Dvě třetiny ozbrojených sil ČR-AČR byly v celku v limitu, ale co ten zbytek? Kde je tedy problém, pane ministře? U části v podřízenosti Náčelníka Generálního štábu, nebo ve zbytku, který spadá přímo pod vás (počítám včetně Kanceláře prezidenta a Hradní části)? Jaké by měly být priority? Kde jsou rezervy v systému? Mají být trestáni řadoví vojáci v armádě a ti, kteří si svoje již se ctí odsloužili? Nemyslím si a neměl by ani nikdo z politiků.
Dovolte mi, abych všem politikům připomněl, že dobrou profesionální armádu dělají pouze dobře zaplacení, zabezpečení a motivovaní vojáci. Ani jedno z toho dnes nemáme. Politici na to po roce 2005 nějak rychle zapomněli (čest výjimkám) a tak nějak svým známým erozním způsobem postupného omílání a ubírání ženou ozbrojené síly ČR do téměř nezvratné spirály úpadku schopností. To je selhání státu par excellence ve své povinnosti zabezpečit bezpečnost a obranu této země. Jejich jediné štěstí je, že tu není válka, která by vše ukázala ve své nahotě.
Zásah do výsluh vojáků zhorší pozici rezortu jako zaměstnavatele na trhu práce a pravděpodobně bude vyžadovat dodatečné náklady na získávání a udržení personálu. Proč to tvrdím? Vnitrorezortní modely kalkulující budoucí potřeby personálu počítají při aplikaci novely zákona o vojácích z povolání a při nastavení nového systému řízení kariér s výrazně vyšší rekrutací a fluktuací personálu než máme teď. Současný nábor je velmi nízký (nedoplňuje ani roční úbytek) – kvůli výši rozpočtu je tragicky a nouzově uměle snižovaný. To vše stojí za postupným stárnutím vojáků a za nárůstem počtu těch, kteří získávají nárok na výsluhu (což nemusí nic vypovídat o celkové výši finančních prostředků na ní každoročně vydávané). Chápu snahu politiků snížit nákladovost v oblasti personálních výdajů, ale nechápu jejich zaměření na následek a ne příčinu.
Společně s tím, jak politická reprezentace v minulosti snižovala platy příslušníků ozbrojených sil ČR, rostl význam výsluhy jako stabilizačního prvku a důvodu pro setrvání vojáků ve službě a také pro nábor nových vojáků. Všichni odpovědní politici si tuto skutečnost musí uvědomit. Výsluhy jsou zcela oprávněně a do velké míry chápány jako kompenzace i za těžkosti a náročnost služby a omezení občanských práv vojáků. Podobně to vidí Ústavní soud ČR, který v roce 1996 shledal následující:
Tyto peněžité dávky mají sociální a motivační charakter, garantují se jimi sociální jistoty vojáků z povolání vzhledem k psychické a fyzické náročnosti vojenské služby, potenciálnímu ohrožení života při přípravě na bojovou činnost, vykonávání služby v místě podle potřeby ozbrojených sil. V neposlední řadě tyto dávky také kompenzují omezení některých hospodářských a v současné době i politických práv.
Omezením vyplácení výsluh si vytváří vedení problém především s důstojnickým sborem (omezeně s praporčickým), který chápe výsluhový příspěvek jako výraznou motivaci pro dlouholetou službu v ozbrojených silách. Není třeba připomínat, že ta je nutným předpokladem pro odpovídající profesionální růst důstojníků. Malá motivace pro dlouholetou kariérní dráhu důstojníka znamená velké ohrožení schopnosti státu velet armádě ve válečném konfliktu.
V případě mužstva, poddůstojnického a části praporčického sboru nehraje výsluhový příspěvek tak velkou stabilizační roli pro dlouholetou službu jako v případě důstojníků, protože jich vzhledem k charakteru jejich služby dosáhne na slušnou výsluhu mnohem méně než u důstojníků (v poměru k celkovým počtům ve sborech), nicméně v této kategorii hraje mnohem výraznější stabilizační roli při jejich přechodu z vojenského do civilního prostředí, přičemž ve většině případů nejsou tito lidé zaměstnáni ve státní sféře tak jako vyšší důstojníci a generálové.
Další realitou je, že ani pan ministr obrany, ani velmi dobře zabezpečení a zaplacení poslanci nevedou veřejnou debatu s těmi, kterých se případná změna bude týkat nejvíce. Zřejmě doufají, že se vojákům opět zavelí a oni poslušně poslechnou, tak jako se to dělalo v minulosti. Možná ano, ale i přes to, pan ministr by měl společně s ostatními politiky sestoupit z ministerského Olympu a jít tento záměr prodiskutovat například s příslušníky 4. Brigádního úkolového uskupení nebo vojáky v operacích, aby dostali reálný pohled na věc i z druhé strany. Možná by se divili, co se dozví. Veřejné úvahy nebo práce na přípravě takového opatření si vyžadují vhodnou komunikační strategii a zapojení skupin, kterých se má opatření týkat do procesu. Zatím to vypadá, že se tak neděje. To není dobrá zpráva.
Pokud bychom se měli bavit o změnách v systému výsluh, jak na to? Komplexně. Politici musí pochopit, že se nejedná o jednoduchý problém, který vyřeší tím, že něco zakážou nebo omezí. Jestliže se máme bavit o rozumném řešení a nějakém omezení, musí politická reprezentace a vedení rezortu nejdříve vyřešit problém outplacementu bývalých vojáků z povolání a jejich přípravy na přechod do civilu.
Předpokládejme, že většina současných vojáků nebude mít další zájem pracovat ve státní sféře a bude chtít pracovat v soukromé sféře. Kde vezme rezort peníze na jejich výsluhy, které pak bude stejně muset vyplácet? Jak je rezort připravený na jejich přechod do soukromé sféry, která je k vojákům tradičně nepřátelská? Jaké má programy pro jejich podporu a budoucí uplatnění? Jak jsou finančně kryté? Jak stát zamezí budoucí a zbytečné radikalizaci bývalých vojáků při jejich neúspěšné transformaci do civilisty pracujícího pro soukromníka? Jak podporuje kvalitní celoživotní vzdělávání, které je cestou pro další uplatnění? Soudě podle aktuální situace, rezort není připravený a neumí outplacement. A do toho se začne mluvit o omezení vyplácení výsluh u těch, kdo by pracovali pro stát. To je velmi „chytré“.
Také by mne velmi zajímalo, zda někdo z těch, kteří do světa hlásají myšlenku nevyplácení výsluh při souběhu práce pro stát, promýšleli o propojení představ s návrhem zákona o státní službě a o mechanismech vstupu vysloužilých vojáků do státní služby. Bude muset například podplukovník nebo plukovník po více než dvaceti letech služby vstoupit do státní služby skrze čekatelské místo a hezky odspodu? Uvažoval někdo případný platový propad takového člověka? Pochybuji o tom z hloubi celé své duše.
Také jsem neviděl úvahu nad tím, jakých organizací by se toto opatření týkalo. Jednalo by se o státní správu, nebo by byla zahrnuta i samospráva případně všechny organizace a společnosti, ve kterých hraje majoritní roli státní kapitál a správa? Nevím. Ví to ministr? Jak to bude definovat?
Jako proveditelné opatření k výsluhám vnímám jejich zastropování nebo dorovnávání k příjmu (ne platu!) v civilní sféře do úrovně v ozbrojených silách. To by za jistých okolností mohlo být rozumné a přijatelné opatření. Nicméně, jakékoliv opatření bude přijaté, musí ministr obrany počítat s rizikem, že bude mít vážný dopad na armádní držitele know how z řad praporčíků, vyšších důstojníků a generálů a to může ovlivnit již tak špatnou situaci ozbrojených sil po posledních personálních decimacích. Jak jsem však napsal výše. Takový krok můžeme uvažovat až po zefektivnění všech ostatních oblastí, kde se to dlouhodobě nedaří.
I přes to všechno, nesmíme pustit ze zřetele jednu skutečnost. Jakékoliv opatření, které politická reprezentace přijme, musí být vyvážené. Tedy, pokud někdo omezí výsluhy vojáků (a nejenom jejich) se stranicky a politicky bohulibým úmyslem ušetřit, musí se zároveň otevřít debata o rovnováze výhod a nevýhod služebního poměru. V takovém případě by bylo „spravedlivé“, jak rádi říkají naši politici, aby se otevřela otázka omezení občanských práv vojáků, protože u nich se žádné změny nedějí. Proč by vojáci s omezenými výsluhami nemohli mít odbory? Proč by nemohli podnikat jako všichni ostatní občané bez restrikcí? Jestliže tu máme více a více situací, kdy politici jednostranně a bez respektu k vojákům mění pravidla a vojáci nemají možnosti se kolektivně bránit, nestálo by za to, abychom převzali německý model?
A nejenom to. Pokud by se prosadila změna v oblasti výsluh, bylo by optimální přehodnotit současnou podobu návrhu novely zákona a některé jeho části přepsat tak, aby více korespondovaly s nově vzniklou situací a nebyly neadekvátně restriktivní. Nelze, aby se vytrhávaly problémy z kontextu fungování celého systému.
A úplně na závěr si neodpustím trošku škodolibou poznámku nebo master message pro všechny politiky. Pokud spočítáte aktuálně sloužící vojáky, hasiče, celníky, policisty, příslušníky tajných služeb a vězeňské a justiční stráže, připočtete ty, co jsou v civilu s výsluhou a připočtete i jejich nejbližší rodinné příslušníky s voličským hlasem, tak se zde bavíme o slušné voličské základně… Volby se blíží.
Mně při těchto diskusích vadí několik věcí. Především mi vadí to, když nějaký politik začne tvrdit, že se ušetří. Ale jsou pro to nějaké podklady? Je někde spočítáno, kolik se opravdu ušetří (Jestli se vůbec ušetří). Bude ten efekt opravdu významný, adekvátní práci úředníků, kteří ten model budou muset spočítat?
Podobné problémy řeší i další státy – třeba současný Izrael také poměrně výrazně reformuje systém výsluh, obdobně tak se to řeší i v dalších státech NATO. Je schopno se MO ČR podívat i po zahraničních zkušeností a poučit se ze zkušeností jiných, zkušenějších? Nebo zase budeme vynalézat žárovku?
Plně souhlasím. Je třeba, aby si politická reprezentace naší společnosti uvědomila, že bez našich hlasů si mohou politiku dělat pouze v obýváku u televize a piva na papíru, nikoli v parlamentu a vládě. Na druhou stranu je škoda, když politici mají takové názory na ozbrojené složky, nemají stejné názory i ve vlastních řadách… Kolik poslanců je zároveň primátory, starosty, či členy zastupitelstev jednotlivých obcí. Kolik jich sedí v dozorčích radách státních podniků, kam byli “za odměnu” dosazeni.. Určitě pobírají pouze jediný plat ze státního rozpočtu…..
Přesně to, co zmiňujete ve druhé části příspěvku, mě ihned napadlo. Odpověď na vznesenou otázku asi všichni známe…
Je treba uvedomit si, ze politikum je kazdy u (_’_). Politik se rozhodl za kazdou cenu pro sebe vydolovat prachy. Skoda ze ti co jeste neberou vysluhy nevemou politiky “utokem” a neproberou jejich trestnou cinnost. Argumentace typu politik se nemohl dopustit trestne cinnosti, jelikoz v te dobe mel poslaneckou imunitu mi pripada genialni, stejne tak postupna likvidace armady. Skoda ze si politici poradne neprecetli smlouvu o NATO. Policajti jsou na tom podobne, pokud uz nekoho (velkou rybu) dostanou, tak jsou potrestani a velka ryba propustena. Jsem zvedavy, jak dlouho to jeste takto pujde ustat, nez lidi vemou vidle. Jen at se nasi “nadlidi” snazi nastvat co nejvic vojaku a policajtu i pracujicich, pak se akorat zopakuje historie a narodni hysterie.
Myslim, ze je zbytecne podlehat falesnym nadejim. V nasem state je bezpecnostni politika dlouhodobe na samem chvostu zajmu politiku a dost mozna i az za nim…. Armada ma potencial cca 20 000 volicskych hlasu, z cehoz realne voli max 75% a k tomu ruzne strany. Vzhledem k postojum nasi spolecnosti neporostou zadne politicke strane volebni preference za zvysovani benefitu vojakum. Pokud vsak tyto benefity politici snizi a usetrene penize presunou s nalezitou medialni pompou do skolstvi ci zdravotnictvi, volebni preference jim vzrostou. Takze ubytek volicu z rad vojaku bude bohate nahrazen prirustkem “civilnich” volicu. Proto je lepsi se ridit rcenim “zklamani je dusledkem prehnanych ocekavani”…. A pokud se stat usty zvolenych politiku rozhodne, ze benefiy vojakum snizi, ma na to bohuzel pravo. Na druhou stranu kazdy z nas ma moznost volby, zda za podminek, ktere stat nabizi, chceme pro nej pracovat ci nikoliv.
problém ovšem nastává v okamžiku, kdy stát odmítá dostát svým MINULÝM závazkům.
Na druhou stranu smlouva je smlouva a zakon je zakon, pokud ti nehodla stat dodrzovat, nemuze ocekavat dodrzovani i z druhe strany
Podivné je to, že se vládní návrh neopírá o analýzu situace v jiných zemích. Mám za to, že výsluha není zdaleka benefitem jen v zemích NATO a EU, ale i v mnoha dalších, protože zohledňuje náročnost služby a tak tomu bylo i v dobách před rokem 89, kdy byla služba pro drtivou většinu vojáků náročnější než nyní.
Také by měla být stanovena filosofie služby VZP, ze které by vyplynuly potřeby. V době vzniku Z 221 se zaváděl model krátkodobých kontraktů s předpokladem, že bude většina VZP ze systému v plně produktivním věku odcházet. Proto byly výsluhy oprávněným požadavkem i z hlediska kompenzace platu po odchodu z AČR.
Ovšem v zemích, kde převažuje model služby jako celoživotního povolání, kterých není na západ od nás málo, nárok na výsluhu vzniká až po odchodu do starobního důchodu. Pokud by byl zaveden obdobný model dlouhodobých kontraktů u nás, jedná se o zcela jiné podmínky služby a i výsluhy by to měly zohledňovat. Zatím se ale zdá, že se to takto komplexně neposuzuje.
Další možností plného opodstatnění výsluh by bylo jejich přiznávání při dobrovolném přijetí závazku k “povinné” záloze po odchodu z AČR. Pak by bylo možné po nich za pobírání výsluhového příspěvku do odchodu do výslužby požadovat i plnění povinností, jako je účast na výcviku u útvarů, kam by byli předurčeni, na cvičeních (s tím, že by si např. brali neplacenou dovolenou), roční přezkušování tělesné zdatnosti, střeleb, apod.
Proti tomu by pak nemohli nic namítat ani někteří závistiví civilové a politici. Jen nechápu, proč se taková varianta v kontextu souboru souvisejících zákonů neřeší.
Poslední racionální variantou je to, co naznačuje autor článku, a to individualizovaná kompenzace příspěvku s ohledem na plat s ohledem na pracovní zařazení po odchodu do zálohy.
Nejhorší, a to neracionální variantou, která ukazuje českou cestu, která snad nemá v civilizovaném světě obdoby, je návrh na vytěsnění vojáků v záloze ze státní a veřejné služby tím, že v takovém případě by o výsluhy přišli. V řadě vyspělých zemí NATO naopak vysoce kvalifikované bývalé VZP využívají a zaměstnávají na různých civilních pozicích co nejdéle, často v oblastech rozvoje, jako experty, apod.
Dobré by bylo, kdyby se politici poučili od zkušenějších zemí. Nevím, kdo jim radí u nás.
Hezké, ale v podmínkách naší země spíš SCI-FI…
Dobrý článek, se zájmem jsem si ho přečetl. Nebudu se vyjadřovat ke všem jeho tezím, okomentuji jen jednu:
“Souběh platu a výsluhy je pro MO výhodný, jelikož by musely na místě bývalého vojáka stejně někoho zaměstnat”.
To je právě to, co by stálo za hlubší analýzu. Autor článku se totiž zapomněl zmínit či úmyslně přešel jeden fenomén, a to je “zcivilňování” míst na míru šité bývalým důstojníkům anebo rovnou účelové vytváření míst odcházejícím důstojníkův na zelené louce. Všichni o tom tak nějak vědí, ale nezaznamenal jsem žádné tažení proti tomuto symptomu špatně nastaveného systému.
Současný systém totiž motivuje ke dvěma věcem:
a. přezaměstnávání
b. k zaměstnávání bývalých vojáků s relativně menším nasáváním lidí z civilu
S přezaměstnáváním na MO toho doposud nebylo uděláno prakticky nic. Již jsem to tady psal a nerad se opakuji, ale ještě jednou – “máme armádu velikosti Belgie s obdobným procentem HDP na obranu jako Belgie, máme však MO velikosti Belgie?”. NEMÁME
Se zaměstnáváním bývalých vojáků je to tak, že zaměstnavatel zcela vědomě kalkuluje s jejich výsluhou, a proto není problém nastavit mzdu nižší. Ta se pak stává nekompetitivní na trhu práce, což samozřejmě zaměstnancům vyhovuje, jelikož se nemusí třást, že je nějaký žralok z civilní firmy vyhodí ze sedla…
Pro Iva:
Problém zcivilňování míst a velikosti MO jsem nepopsal přímo, to samozřejmě připouštím, nicméně nepřímo jsem se toho dotknul. Zmínky o prioritách ministra co se změn na MO a uspěšnosti ministrů při boji s ministerským molochem jsou toho ukázkou. Rovněž poznámka o užitku z bývalých vojáků pro rezort je mířená tímto směrem. To samé platí o poznámce o důstojnících, kteří tvoří drtivou většinu osazenstva bývalých vojáků na místech oz a o stříbrných sborech, které to mají jaksi jinak. Je pravdou, že jsem byl v této části článku lehce méně kritický, ale jako nedůstojník to vidím také.
Souhlasím s Vámi co se velikosti MO týká a poměru této velikosti ke zbytku OS nebo jinému kritériu.
Pokud jde o nižší platy, mám za to, že to se děje pokud voják přejde na jiné SM než před tím měl. Pokud si překlopí to své aktuální, pak jede dál za slušný bakšiš. Ale jak řikám, to je problém zejména vyšších důstojníků. A ti díky formálnímu vzdělání s platem zase tak dolů nejdou.
Zastávám ten názor, že by žádné místo oz. v rezortu nemělo být obsazené jinak než přes veřejné výběrové řízeni. Trocha konkurence a otevřenosti by se hodila.
Belgie má vojáků asi o polovinu více než my. Na druhé straně mají vysoký průměrný věk – myslím, že dost přes 50 let. To zřejmě vychází z modelu, kdy je u nich vojenské povolání celoživotní (obdobně jako v Nizozemsku, kde kapitána považují za nezkušeného a nemá velký respekt). Je tam ale, a asi i proto, oproti nám výrazně méně civilních zaměstnanců. To proto, aby vojáky celoživotně zaměstnali i ve správních funkcích na MO. Jinde to řeší – jako např. v UK, že intenzivně zaměstnávají bývalé vojáky.
U nás je divný mix. Hlavně v personální oblasti je přefeminizováno a na bílých sekcích v personalistice a v ekonomice slouží v řadě případů zbytečně dražší vojáci s vyšším podílem neproduktivních činností. Přitom na SOPS MO a relativně nedávno i na bývalé SV MO bylo provedeno zásadní zcivilnění a vojáci dostali na vybranou – svléknout uniformy nebo odejít., což je správné. Nemusí se noví as nezkušení řadu let zaškolovat, nedochází v takové míře k degradaci schopností. Nejhorší je to, co se dělo za posledních vlád, tj. že s politiky (i z okresní úrovně) přicházeli jejich známí, děti známých a známí známých, namísto aby byly na uvolněná místa konkurzy a využívaly se bohaté zkušenosti bývalých vojáků.
S novým služebním zákonem by ovšem nejspíš měly přejít správní funkce z GŠ čistě jen na civilní sekce. Vojáci by pak neměli dělat úřednické agendy. Proto je pro nás belgický model asi nepoužitelný, nicméně využití vojáků, kteří doposud úřednické agendy vykonávali by bylo namístě.
Dalsi vec, co souvisi s obsazovanim civilnich mist byvalymi vojaky, je nesoulad dosazene hodnosti a nasledneho mista jako o.z.
Zatimco napr. v NATO je nepredstavitelne, aby se o misto radoveho urednika uchazel byvaly pplk ci plk, mam pocit, ze my mame explukovniku a exgeneralu cele Valy a to vcetne hlidacu na Gen.Piky. Podobne ale i na GS: kolik z obcanu na koncovych funkcich nebylo min. podplukovniky? Tipl bych ze mene nez 20%…
Je normalni mit zastupce reditele plk. gst. v jednu chvili a hned po propusteni z nej mit penzistu pana ing. Xxx, ktery by mel teoreticky respektovat cely chain of command nad sebou a prestat se kamaradickovat se zbytkem generalske party?
Dovedli byste si to predstavit ve velke soukrome firme? Myslite, ze mame v ACR tak kvalitni a silnou personalni praci a uroven komunikace a duvery, ze to, co si jinde nelajznou, delame zcela vezne?
Mozna, ze rada z konfliktu mezi MO a ACR ci primo v ramci ACR vychazi i z tohoto nezdraveho stavu.
1) Hlídače na gen. Píky zde nechci dehonestovat – tedy pokud myslíte toho stejného, ale na řídící funkci nemá.
2) Celá poznámka vychází z nepochopení role správní části MO, v níž není důvod aby byli ve vedoucích funkcích bývalí plukovníci nebo dokonce podplukovníci. Z “modré armády” znám např. jen dost málo těch, kteří umí napsat více než tři věty bez chyby, srozumitelně a logicky. Jak by mohli ti, co pracovali řadu let jen cizíma rukama korigovat spisy, kde jde často o každé slovíčka a nezřídka o soulad s interními předpisy? Tak jak umí formulovat např. v UK myšlenky každý seržant u nás neumí ani velká část vyšších důstojníků.
Podle nového služebního zákona by se měla použitelnost bývalých příslušníků GŠ ve státní správě (kterou by měli přestat vykonávat) ještě výrazně snížit. Měli by totiž hlavně řídit armádu.
Na SOPS se to dělalo rozumně – když byl někdo dobrý, vyrostl ve funkci, kde měl větší šanci odejít do zahraničí ale po návratu začínal často opět na řadové funkci – ty vedoucí byly většinou obsazené. To zaručuje, že někdo třeba 10 let jen neřídí a pak neumí nic jiného – třeba napsat jednoduchý spis. Myslím, že v civilních firmách to může být často podobné.
Je hodně voličů nové politické strany A5 . Proč tento název to je parodie na obsažnost volebního programu . Aktuálně mají sdělení textu na formátu strany papíru A5 podle kterého si občan vybírá atraktivitu. Podle posledního hlasování mají atraktivní cíle značný počet lidí .
Na popsání politických slibů v resortu obrany připadne 15 znaků .. napadá vás text …aktuální je : Zrušíme výsluhy
Asi můj názor nebude příliš populární, ale měl bych několik otázek:
-opravdu všichni vojáci (kteří mají nyní nárok na výsluhy) riskují život významně více, než jiní zaměstnanci?
-opravdu je jejich přechod do civilní sféry tak komplikovaný, že by se bez výsluh neobešli (a musí je brát tak dlouho)? Shodou okolností k mému zaměstnavateli nastoupilo několik exvojáků. Žádná sláva jak odborně, tak lidsky (čest výjimkám). Žádní hoši z misí, co riskovali, ale pupíkatí strejdové z kanclu. Chybí jim odbornost (nebo na tak na hraně), ale hlavně přístup (k lidem, práci). Proč mají být výrazně lépe zajištění, než jejich kolegové?
-jsem (výrazně), aby stát měl zodpovědnost za osud svých zaměstnanců, kteří utrpí zranění či zemřou při služně státu (v libovolné profesi). Voják, policista, hasič etc. musí vědět, že o jeho rodinu, blízké… bude v případě jeho maléru bezpečně a dobře postaráno. Že děti budou mít (finančně) na to, aby se dostaly na nejlepší školy atd. O tom žádná. Ale mělo by to být nějakou formou státem placené exkluzivní pojistky.
“Proč mají být výrazně lépe zajištění, než jejich kolegové?”
pokud Váš zaměstnavatel potřebuje odborníky, tak si je zaplatí. pokud mu stačí levní strejci bez přístupu, tak zaměstná levné strejce bez přístupu. jejich výsluha, důchod, nebo výhra v loterii není ani trochu Vaším problémem- tedy dokud se pohybujete mezi dobře placenými odborníky. omílá se to tu pořád dokola, tak jen stručně- ZAMĚSTNAVATEL (ať už stát nebo soukromník) vysloužilci NEPLATÍ víc za danou práci. danou výsluhu by STÁT platil i chlapovi co bude ležet na kanapi.
Stěžujete-li si na výsluhy jako na lepší zajištění, stěžujete si i na své kolegy z white collar rodin, nebo na kolegy s vedlejším příjmem z nemovitostí, úspor, a podobně? domnívám se, že ne.
Výsluha nesouvisí s misemi, a vzato kolem a kolem, nemusíte být v misi na to, abyste pro lidi téhle země riskoval život.
Nezlobte se, ale váš příspěvek je tak arogantní a pitomý, že na něj nemá cenu reagovat. Nikdo z lidí, kteří jsou bohatší není bohatší proto, že mu to garantuje zákon za nic. Makají, víc, umí víc, vydělají víc. Nicméně – pokud byl článek myšlen tak, že si tu strejcové z kasín budou plakat na rameni, jak je na svět ošklivý a nikdo je při tom nesmí rušit, tak se omlouvám.
nějak jsem ve své aroganci a pitomosti přehlédl, že jste to Vy, kdo má pocit, že vojáci s výsluhou mu konkurují u zaměstnavatele.
pročtěte si prosím ještě jednou celou diskusi. uvidíte, že výsluhy jsou komplexnější než Vám možná připadá.
jde o motivační faktor, a jde -ať se Vám to líbí nebo ne, zákonný nárok. no a Stát by měl dostát svým zákonným závazkům, ať jsou/jeví se býti morální nebo ne.
shrnuto v jedné větě- zrušíte výsluhy a odstupné, a v dalším kroku budete nové “české” vojáky učit češtinu jako Američani, poněvadž jediní lidi ochotní fungovat na základních funkcích, budou běženci a azylanti toužící po pasu Evropské unie. Jednou z dalších možností by samosebou bylo obnovení povinné vojenské služby.
jak se říká,
1. život není fér
a
2. jestli jim tu výsluhu závidíte, tak na novakariera.cz udělejte ten první krok k tomu, abyste ji mohl jednou pobírat taky.
To Fenfri:
Váš názor je přesně to co potřebují politici, aby si veřejnost myslela. Prostě dobře udělaná mediální masáž určená Čechům, kteří rádi závidí i když v tomto případě není co. Výsluhu mají vojáci za to, že ve svém nejlepším produktivním věku, dělají práci, která se nedá nijak (až na pár výjimek) v civilu uplatnit. Představte si, že 20 let budete dělat práci, ve které sice budete sbírat praxi a zkušenosti, ale u jiného zaměstnavatele ji prostě neuplatníte. Budete umět střílet, házet granátem, neleknete se kdejakého dělobuchu, budete znát jaké existují chemické zbraně, jak se proti nim bránit, dokážete obsluhovat různé zbraňové a velice sofistikované systémy, budete mít dobrou fyzičku a tak bych mohl pokračovat. Co jste z toho schopen na našem trhu práce cca v 45 letech uplatnit. Nic. Pokud budete pracovat 20 let v civilu získáte různé zkušenosti a různou praxi, která se vám ale bude vždy někde hodit. Pokud se vám práce nebude líbit, můžete ze dne na den odejít, s tím že takovou práci dělat nebudete, to vojáci nemohou, pokud to udělají je to velice krátká cesta za mříže. Nikdo vám nenařizuje, že musíte i , když se vám zrovna nechce. Vždy máte možnost volby. V armádě možnost volby neexistuje. Že pojedete do války, když se vám narodilo dítě, že pojedete na cvičení, když jste si naplánoval rodinnou dovolenou atd. Výsluha a stabilní plat je významná část motivace proč lidé do armády vstupují a obětují jí nejlepší část svého života. Pokud toto bude veřejnost vojákům upírat a závidět, jednoho dne žádná armáda prostě nebude. Nikdo tam sloužit nepůjde.
Pro tu práci se rozhodl sami a dobrovolně. S neuplatnitelností v civilu je to blábol. Jen blb se nezvládne po škole naučit nic nového. I já dělám práci, která s žádnou mých škol nemá zas tak moc společného. Prostě je normální se učit celý život nové věci. Je spousta profesí, které se nedají dělat celý život.
Pokud by rušení různých absurdních výhod mělo za efekt klesání počtu důstojníků, nevidím v tom problém. Nemám pocit, že by naše armáda trpěla (na počet bojově nasaditelných vojáků) nedostatkem generálů, plukovníků apod.
Praděda (dost známá postava I.rep. armády) po třech těžkých zraněních v I. sv. válce, těžkém zranění v bojích s Maďarskem (1919), riskantní činnosti v armádě během I. republiky a odboji za okupace (14 výslechů u Fleischera na Pečkárně) končil v hodnosti plukovníka hl. štábu. Byl vysoce hodnocen (14 voj. řádů a vyznamenání, vč. francouzských a polských), nicméně kariérní postup byl tehdy mnohem pomalejší a vysokých důstojníků nebylo zdaleka tolik. Přijde mi, že dneska to řada vojáků vidí tak, že budou 10-15 let u armády a pak ať se o ně stát postará. Takhle to prostě fungovat dlouhodbě nemůže, má-li být armáda silná. Jo, jde si takhle pěstovat armádičku o pár kusech na zahraniční mise. Ale to by neměla být hlavní role armády.
po 15 letech u armády máte výsluhový příspěvek 5% z hrubé mzdy..
5% z hrubé mzdy zdaněný v současné době tuším 15%…
aaa..na kalouskových 15% srážky jsem zapoměl… děkuji :-)
Pokud svojí práci berete jako oběť pro prachy, tak se na mně nezlobte, ale snad si zkuste najít jinou práci. Schopní lidé dělají to, co je baví a v čem jsou dobří. Zoufalci se “obětují” pro prachy. O neschopnosti změnit po několika letech práce svojí porfesi jsem psal jinde.
Váš názor akceptuji, ale nesouhlasím. Pro každou práci se rozhodujeme dobrovolně, podle podmínek jaké jsou nám nabízeny. Nabídka armády je taková jaká je a není pro každého. Snad proto tam byl váš praděd, ale vy už tam nejste. Vám tyto podmínky nevyhovují. Raději budete v civilu za podmínek které vám spíše vyhovují. Nelze však tu uplatňovat pravidlo “podle sebe soudím tebe”. Ostatně i ostatní vám to tady vysvětlili, proč institut výsluh existuje. Pokud nebudou vojáci, nebude armáda a stát ušetří. Mohla by se vrátit povinná základní vojenská služba, třeba na 5 let aby se civilisti řádně vycvičili a v misích aspoň 3x otočili a pak je povinně do 45 let věku dát do aktivních záloh s minimálním příspěvkem, pravidelným cvičením a účastí ve válečných konfliktech. Proplácet jim jejich ušlou mzdu pouze na dny kdy bude sloužit státu ve výši jejich obvyklé mzdy.
Pokud vám vadí určité výhody za určité služby státu, pak může tento stát toho udělat více a ušetřit. Zrušit výhody železničářům (rodinné jízdenky zdarma), zakázat a zrušit stávky, zdanit důchody, zrušit bezplatné školství, zdanit stravovací poukázky, zrušit daňové odpočty živnostníkům, zdanit dávky postiženým lidem, zrušit léčebny pro závislé či nemocné, zrušit domovy důchodců…. . Cokoliv chcete, teď si ale posvítíme na ty vojáky. Ti nám ten rozpočet zachrání.
U armády jsem nebyl mj. kvůli tomu pradědovi. Za války to v odboji táhl s Londýnem, nikoliv s Moskvou, takže jsme měli škraloup. Nicméně stále nepadl ten podstatný argument, proč by vojáci měli mít (masivně, plošně) výsluhy. Horší uplatnění na trhnu je fáma a týká se jen skutečných “zelených gum”, kterých si myslím, že je v armádě málo. Většina z nich neriskuje víc, “neobětuje” víc, nespecializuje se víc, než řada lidí v civilních profesích. Možností uplatnění v civilu mají také dost. Navíc si myslím, že řadu věcí mohou dělat vojáci v armádě až do důchodu – věci, které teď dělají civilní zaměstnanci. Takže pokud ten (zde a nikoliv mnou prezentovaný) človk, co má jn dobou fyzičku a umí házet granátem překová věk, kdy je smysluplné, aby jezdil na mise, pro by nemohl pro armádu dělat spoustu věí, které dnes dělají civilové. “Dostaly” mne např. informace o tom, kolik armáda platí za hlídání svých skladů munice. Proč by tohle nemohli dělat 45ti letí “důchodci”?
Zkusím to vysvětlit ještě z jiné strany. Zapomeňme teď na chvilku, co kompenzují výsluhy a proč vlastně byly zavedený. Existuje něco jako trh práce a na něm samozřejmě platí zákony poptávky a nabídky. Zájmem státu (a potažmo i jeho občanu :) ) je mít armádu naplněnou personálem v dostatečné kvalitě. Aby tyto lidi nabral musí jim něco nabídnout. O motivaci sloužit už tu jeden článek byl, ale upřímně, v této době v podstatě jediné, na co lidi slyší, jsou finanční stránky, případně jiné “výhody”. AČR má v současnosti v nabírání problém ve dvou skupinách, alespoň jak já to vidím. Na základní “bojové” funkce a pak na úzce specializované odborné funkce. Zatímco u první skupiny je problém hlavně v kvalitě lidí.Už pár let přicházejí hlavně lidé, kteří jsou jinde v podstatě nezaměstnatelní a armáda tak nemá moc z čeho vybírat (nebo to neumí) a výsledný stav je značně neutěšený. Když už náhodou nastoupí nějaký “kvalitní” člověk systém ho natolik semele, takže po roce, dvou si řekne, že ten plat mu za to nestojí a odchází zase do civilu. Ve druhé skupině (odborníků) je problém v nedostatku lidí, protože armáda jaksi nemá na to nabídnou alespoň podobné platy, jaké jsou v civilní sféře za stejné odbornou pozici. Výsluhy je jedna z motivačních prostředků který může (ale také nemusí) přesvědčit lidi ke vstupu do armády na jednu, nebo druhou skupinu míst. S jeho zrušením možnost náboru armády zase klesne o kus pod současný, už tak velmi špatný stav. Ano má to i druhou stránku na kterou poměrně správně poukazujete – v armádě je zpousty lidí na pozicích v podstatě kancelářských, nevyžadujících žádnou velkou odbornost, nepřinášející žádné větší rizika a ostatně i bez větší fyzické náročnosti. Tito lidí na místech vydrží zpravidla dlouhé roky a proto i po odchodu pobírají výsluhy. Navíc tyto místa jsou z pravidla 100% naplněné a spíš se na ně stojí fronta (kupodivu že :) ) U těchto chápu vaše připomínky k tomu že je to vůči ostatním občanům “nespravedlivé”. Bohužel v armáda tvrdošíjně odmítá návrhy na v podstatě jakékoliv zvýhodnění lidí, jejichž služba je v něčem náročnější a nebo nebezpečnější. Nicméně při posuzování výsluh, je potřeba posuzovat podle těch nejvíce personálně “ohrožených” pozic armády, nikoliv podle těch nejstabilnějších….
dovolím si Vás odkázat na článek Bez změny personálního systému… na tomto webu.
Tam si můžete přečíst radikální, ovšem realistický názor o tom, jak má být voják k dispozici 24/7/365. To až budete psát o tom obětování apod.
Taky se tam píše o incentivách k odchodu tak, aby se přirozeně obměňoval personál… což je právě ona “plošná” výsluha lomeno odstupné.
zkuste si cvičně v sobotu večer obvolat své podřízené, kolik Vám jich v neděli ráno bude ochotno přijet do práce autem.
Protoze je to dobry byznys, taky nechapu proc se na vse dnes pouziva outsourcin, ktery nekolikanasobne prevysuje mzdove naklady, ale na mzdach se usetri to se vykaze a je za to pochvala, ale tuhle blbost opet vymysleli politici. Viz slavna causa promopro apod
pROSTE POLITICI PROSUSTRUJOU NEKOLIKANASOBNE VICE NEZ JSOU NAKLADY NA VYSLUHY ale to verejnost nezajima
dík moc… máte naprostou pravdu…
dík moc…. máte narostou pravdu…absolutně s Vámi souhlasím..
Ad Fenfri)
Poměrně dobře to napsal Vít, ale doplním.
Jde v zásadě o to, zda chceme mít armádu jako celoživotní zaměstnání (jako to mají i některé armády NATO na západ od Labe) a pak skutečně institut výsluhy nepotřebujeme. Anebo chceme u poddůstojnického sboru cílovat někam mezi 10-15 let (s výjimkou vedoucích praporčíků a vyšších) a u důstojníků někam mezi 20-25 lety (s výjimkou generálů). V tom případě ale potřebujeme institut výsluhy.
Výsluha nemá ani nikdy neměla kompenzovat NEBEZPEČNOST služby – od toho jsou různě odstupňované rizikové příplatky u různých druhů vojska.
Výsluha má kompenzovat OBTÍŽNĚJŠÍ UPLATNĚNÍ NA TRHU PRÁCE. Pochopitelně to neplatí pro všechny služby a zbraně stejně, ale s tím v tuto chvíli armáda nepočítá.
Výsluha je nastavena naprosto racionálně tak, že se do určitých odsloužených let nevyplatí ji dostávat a od určitých se zase naopak finančně nevyplatí v uniformě setrvávat. Je to tedy racionální incentiv a armáda dobře ví co dělá. Pokud bude chtít armáda dosáhnout jiných charakteristik svého sboru (například mladší nebo naopak zkušenější), měla by změnit parametry výsluhy (a možná dalších benefitů).
Stejně jako se v civilní sféře zaměstnanci chovají tržně, v armádě to nemůže být dlouhodobě dramaticky jinak… Pokud výsluhu zrušíte a všechny ostatní parametry systému necháte stejné, povede to k předvídatelnému efektu – jen minimum důstojníků prodlouží smlouvu, zůstanou tedy v uniformě max 9 let. S platem při studiu, školou zadarmo, slušnou angličtinou a tak jednou až dvěma misemi v kapse. Jak by jste za těchto podmínek chtěl vychovávat vyšší důstojnický, nedejbože generálský sbor, to mi fakt není jasné…
p.s. Prosím vás, nesuďte současnou armádu podle lidí, se kterými jste se osobně v práci setkal. Je to jako hodnotit, co je před vámi na dálnici podle toho, co právě vidíte ve zpětném zrcátku…
Je s podivem, že někteří vojáci ani nevědí, za co výsluhy berou. Je to jasně uvedeno v článku, jako nález Ústavního soudu z roku 1996: “Tyto peněžité dávky mají sociální a motivační charakter, garantují se jimi sociální jistoty vojáků z povolání vzhledem k psychické a fyzické náročnosti vojenské služby, potenciálnímu ohrožení života při přípravě na bojovou činnost, vykonávání služby v místě podle potřeby ozbrojených sil. V neposlední řadě tyto dávky také kompenzují omezení některých hospodářských a v současné době i politických práv”, i v důvodové zprávě k zákonu o VZP.
Obtížnější uplatnění na trhu práce jako hlavní důvod uvedeno není, to jen nyní se to snaží někteří politici takto interpretovat. To by pak totiž muselo být jejich přiznávání selektivní. Týkalo by se to např. vojenských lékařů nebo dalších specialistů, kteří s uplatněním na trhu práce problémy nemají? (Jejich výčet by mohl být dost dlouhý).
V řadě západních zemí, kde mají model celoživotního vojenského povolání mají vyšší výsluhy (vyplácené jako vyšší vojenské důchody) také kvůli strázním vojenského povolání, nikoliv kvůli uplatnění důchodců na trhu práce. U nás je tem model proti původnímu záměru nyní značně pokroucený – místo krátkodobých kontraktů převládají delší nebo dlouhodobé, často i proto, aby voják pak stejně odešel a dostal výsluhu i za nedosloužené roky až do délky prodlouženého závazku.. Prostě by se měl udělat pořádek v pravidlech a nastavit model spravedlivě. Nejlépe i s ohledem na službu v “povinné záloze”.
Ad fenri, Anonymní na 31. 5. 2014 v 7:53 a spol.:
Nijak nezpochybňuji právní erudici Ústavního soudu ani text důvodové zprávy k zák. 221/1999 Sb. Nicméně důvodová zpráva není normativní částí právního předpisu (byť představuje určitý výkladový návod).
Fakt, že výsluhy mají i efekt detailně rozebraný Ivem tudíž není nijak v rozporu ani s nálezy Ústavního soudu ani s důvodovou zprávou. Zelený je strom praxe a dopady pohybů s výsluhami by byly přesně ty, které Ivo uvedl. Bez detainějšího rozboru účelu to není ani dobře ani špatně, jen obecně je to prostě fakt.
Můžeme samozřejmě (oprávněně) kritizovat de facto umělé (a trestuhodné) navyšování výsluh přidáváním přesčasů a služeb v posledním roce atd. Máte třeba i pravdu, že uplatnění lékařů, právníků, případně pilotů je v civilu nepochybně výrazně jednoduší než výsadkářů nebo rakeťáků. Také riziko podstupované logisty, právníky a dalšími “FOBity” např. v Afghánistánu není nijak vysoké. U takových příkladů se můžeme bavit o nastavení systému, ale je zároveň třeba si uvědomit, že odbornosti dobře uplatnitelné v civilu musíte i tomu přiměřeně dobře motivovat k službě v armádě.
Žádný lidmi vytvoření systém není a ani nemůže být dokonale spravedlivý. Pokus o příliš detailní, byť více fair úpravu od určité hranice s železnou pravidelností vede k zvýšení byrokratické zátěže a tedy zvýšení nákladů. Když ze své argumentace vypustíte závist a budeme se bavit o funkčnosti pro armádu, možná se dobereme lepšího výsledku. Je totiž úplně „šumáč“, že nějaké “netáhlo” bere vysokou výsluhu (byť se mi to nemusí líbit). Důležité je, jestli bude potřebný personál udržitelný po dobu, po kterou to armáda potřebuje. Garantuji Vám, že důstojníci z praxe Vám řeknou celkem přesně, jak dlouho potřebujete kulometníka, řidiče ale i štábního důstojníka atd. Pak už je jen technikálie, jak nastavit systém.
Důvodová zpráva je naopak důležitou součástí zákona, protože uvádí důvody vybraných ustanovení a soudy k nim při interpretaci účelu zákona přihlížejí. Uplatnění na trhu práce bylo využíváno za dřívějšího režimu. Zohlednit tento faktor nejen jako důvod k vyplácení výsluhových příspěvků, ale v dnešní tržní ekonomice i fakticky, si nedovedu představit tak, aby nebyl diskriminační a aby to nebyl katalyzátor řady soudních sporů se státem. Navíc by to bylo administrativně extrémně náročné až neproveditelné.
Pokud uvedete nějaký dlouhodobě fungující případ ze zahraničí, rád se poučím.
Uplatnění na trhu práce totiž nesouvisí jen s kvalifikací (a ani pro ni nejsou v armádě vytvořeny rovné podmínky z hlediska vysílání do škol, kurzů, apod. a navíc se budou nyní měnit), ale výrazně též s místem bydliště, s celkovou ekonomickou situací, s rodinným zázemím, atd. atd.
Lepší je v tomto směru dále zdokonalit systém rekvalifikací a provázat výsluhy s povinnostmi v tzv. povinné záloze. To ale zatím nikdo neřešil při přípravě zákonů a nejspíš ani nyní neřeší.
Vážený Vážený pane, ještě jednou:
důvodová zpráva NENÍ normativní částí právního předpisu. Slouží samozřejmě jako nezbytná součást legislativního procesu, ale v žádném případě není přímo aplikovatelná, ani nezakládá žádná práva či povinnosti. Že k ní soudy mohou přihlížet, je samozřejmě fakt, stejně jako přihlížejí např. ke komentářům akademiků v literatuře atd. Ideálně by samozřejmě dův. zpráva měla vyčerpávajícím způsobem zdůvodnit potřebnost a obsah jednotlivých ustanovení právního předpisu, ale v praxi to samozřejmě zdaleka ideální není. Toliko k formě.
Nyní k obsahu: zkuste uvést nějaké konkrétní argumenty, jestli se domníváte, že pohyby s výsluhami nemají efekty, které celkem jasně popsal Ivo: „…Pokud bude chtít armáda dosáhnout jiných charakteristik svého sboru (například mladší nebo naopak zkušenější), měla by změnit parametry výsluhy (a možná dalších benefitů). Stejně jako se v civilní sféře zaměstnanci chovají tržně, v armádě to nemůže být dlouhodobě dramaticky jinak… Pokud výsluhu zrušíte a všechny ostatní parametry systému necháte stejné, povede to k předvídatelnému efektu – jen minimum důstojníků prodlouží smlouvu, zůstanou tedy v uniformě max 9 let. S platem při studiu, školou zadarmo, slušnou angličtinou a tak jednou až dvěma misemi v kapse. Jak by jste za těchto podmínek chtěl vychovávat vyšší důstojnický, nedejbože generálský sbor, to mi fakt není jasné…“
Na druhou stranu Váš návrh „zdokonalit systém rekvalifikací a provázat výsluhy s povinnostmi v tzv. povinné záloze.“ je konstruktivní a samozřejmě jednoznačný souhlas.
Vážený pane. Jestli jste to nepochopil, tak jsem nesouhlasil s následujícími tvrzeními pan Iva:
1) Výsluha nemá ani nikdy neměla kompenzovat NEBEZPEČNOST služby – od toho jsou různě odstupňované rizikové příplatky u různých druhů vojska.
2) Výsluha má kompenzovat OBTÍŽNĚJŠÍ UPLATNĚNÍ NA TRHU PRÁCE.
a uváděl jsem, že důvod je uveden v důvodové zprávě a v nálezu Ústavního soudu. Jestli to nechápete a uvádíte nějaké vlastní důvody a argumenty, tak je další diskuse zbytečná, ledaže byste uvedl nějaký příklad ze zahraničí, který zohledňuje uplatnění na trhu práce, nikoliv strázně vojenské služby a omezení hospodářských (nemožnost podnikat) a politických práv (nemožnost být členem politické strany) vojáků.
Ach, jo. Je to tady smutné čtení, místy až znechucující. Hrátky kolem výsluh profesionálních vojáků a příslušníků bezpečnostních sborů vždy bývaly a stále jsou surovinou do předvolebního guláše, což je špatně a založeny ty hrátky jsou vždy na populismu a typické české závisti, která je takovým tradičním rysem české národní mentality. A politici jsou, žel Bohu tradičně nekompetentní a prospěchářští, primární jsou pro ně stranické zájmy a jejich “koryta”, politické trafiky a prebendy. A to lze zobecnit napříč politickým spektrem. Ale až poteče do bot nám všem, potom bude pozdě bycha honit a ozbrojené síly budeme potřebovat. Nechci malovat čerta na zeď, ale začíná to být aktuální. Komu z těch politikářů ve vládnoucí koalici a v opozici je možné věřit, že to myslí s obranyschopností ČR skutečně poctivě? Já nikoho takového nevidím.
Nastupujete třeba k PČR – zde platí zákon o sl.poměru příslušníku, zde se jasně píše – odsloužíte – dostanete. Každý si to může zkusit, nikdo však nechce, každý pohodička, doma jen si užívat! A potom po 15 letech, když se to někomu povede tak závist. Jinak máte pořád výběr- každé odvětví má své, třeba invalidní důchodci pracují na místech, kde pracují zdraví za stejné peníze, starobní důchodci vůči ne důchodcům, firmy jenž mají své zaměstnance- pobírající třinácté platy,různé příplatky oproti externím zaměstnancům. Tak to bylo trocha z civilu. Taky humus co a kdo se o to zajímá??? Jo chtěj sebrat výsluhu v ozbrojených složkách? ať změní sl. zákon, byla po 10 letech, teď po 15 letech – můžou zvedenout roky, nebo nedat nic, ale všichni vědí za o slouží. Jinak třeba trocha z civilu, dnes je důchodový věk př. 62, jsou lidé kteří splňovali věk tenkrát tř.58 A tím že se změnil zákon a také nešli do práce! Jsou lidé,kteří půjdou tř. v 70 letech do důchodu ta, proč to nynějším důchodcům, kteří nemají 70 roků ty důchody nesebrat,co???? A stejné je to i s výsluhovým příspěvkem- jsou lidé jenž z něho žijí a dostávají ho zdaněný, proč se tedy nezdaňují starobní důchody, co a jiné věci dávané státem. Přemýšlejte a nezáviďte !!!
Perfektní, byť anonymní, pohled na věc. Hluboce smekám. Je vidět, že autor je skutečný profesionál a ne žádný mejdlo.