Luboš Dobrovský: K otázkám obrany České republiky
V polovině června proběhla na Centru bezpečnostních a vojenskostrategických studií na Univerzitě obrany konference s názvem Defence and Strategy – Armed Forces Transformation Continues (zde je sborník z konference). Mimo jiné na ní promluvil i bývalý ministr obrany Luboš Dobrovský. Následující text je na OWOP přetištěn se souhlasem autora i centra.
Obrana ČR v rozsahu, v jakém ji vyžaduje Ústava ČR a legislativa týkající se obrany jako celku, není zajištěna.
Vše, co se dosud dělá, včetně KVAČRu (Koncepce výstavby Armády ČR) a novel zákonů, případně zákona o zálohách, týká se pouze mírového stavu profesionální armády bez dostatečné součinnosti s ostatními složkami ozbrojených sil, jak je problematicky, jako autonomní celky neřiditelné z jednoho centrálního místa, definuje zákon o ozbrojených silách (OS), zákon o Vojenském zpravodajství (VZ) a o vojenské policii.
Ačkoliv jsou všichni příslušníci OS vojáky z povolání a slouží podle jednoho zákona, vytváří tato skutečnost pro centrální řízení kariér neprostupné bariéry. To mimo jiné vede i k nerovnoměrnému rozdělení hodností v jednotlivých součástech OS, nehledě k nejasnostem a nerovnostem požadavků na kariérní růst vojáků v jednotlivých součástech OS, což je v rozporu se záměrem zákona o vojácích z povolání a s požadavky na kariérní řád VZP a narušuje princip rovnosti před zákonem.
Branný zákon ve své dnešní podobě, ba ani v podobě případně dosažené navrhovanou novelou, není prakticky vymahatelný a nepřispívá k vytvoření vskutku dostatečně připravených záloh umožňujících rozvinutí mírové profesionální armády v míře, která by odpovídala skutečným možnostem českého státu v rozsahu, který je nezbytný pro naplnění úkolů vyplývajících jednak z naší vlastní legislativy, jednak z úkolů, které pro obranu teritoria členského státu Aliance stanoví třetí článek Washingtonské dohody.
Tuto skutečnost neřeší ani připravovaná nová koncepce výstavby AČR, v níž se sice vyskytuje věta o připravenosti AČR k válečnému rozšíření, ale vzhledem ke stavu legislativy, nedostatečnému počtu výcvikem připravených záložníků, je to věta významově prázdná. Významově prázdná je konečně i proto, že v textu KVAČRu nemá žádné pokračování.
Za skutečnou potřebou obrany ČR dlouhodobě zaostává nejen výše rozpočtu na obranu, ale zejména způsob jeho vytváření. Však také v brožuře vydané k rozpočtu ministerstvem obrany čteme větu: „Schváleným rozpočtem MO na rok 2015 jsou zabezpečeny nezbytné výdaje mandatorního charakteru ve vztahu k osobám a výdaje na úhradu závazků vyplývajících z již uzavřených smluv“. O dalších nezbytných výdajích, zejména výdajích na výcvik, další provoz a trvalou modernizaci ani slovo.
Nicméně na jiném místě citované brožury čteme:
Trvalý cíl resortu ministerstva obrany a poslání ozbrojených sil ČR se nemění. Ministerstvo obrany bude i nadále vytvářet podmínky, za kterých budou ozbrojené síly ČR schopny účinným způsobem zajistit svrchovanost, územní celistvost, principy demokracie a právního státu, ochranu životů obyvatel a jejich majetku před vnějším napadením a efektivně přispívat k prosazení strategických i dalších významných bezpečnostních zájmů ČR ve spolupráci s aliančními partnery a v souladu s mezinárodním právem.
S tímto poněkud nadneseným tvrzením je v rozporu právě text nové koncepce výstavby AČR, který předpokládá, že do roku 2025 nebude AČR – o dalších součástech OS se zde nemluví vůbec – přes veškerou snahu dosáhnout něčeho více než pětadevadesáti procentní personální naplněnosti mírové armády s částečným, avšak zcela nedostatečným rozvojem modernizace potřebného armádního vybavení a prostřednictvím problematicky definovaných záloh. Z kontextu dokumentu je zřejmé, že jde o nouzové východisko, o iluzi, že mírová armáda je početně naplněna, i když naplněna není. Zásadním argumentem pro tento zcela nevyhovující stav je omezenost rozpočtového slibu koaliční vlády, navyšovat resortní rozpočet až do výše 1,4% HDP až dosáhnout této výše v roce 2020.
Je zcela zřejmé, že v této rozpočtové situaci, není možné naplnit až do roku 2025 požadavek, který citovaná brožura uvádí jako cíl rozpočtového slibu. Je proto nezbytné zvážit, zda by nebylo k prospěchu věci, kdyby roční rozpočty byly chápány a realizovány jako rozpočty provozní, zatímco rozpočty investiční by byly odděleny a připravovány pro časový interval nejméně pěti až deseti let s tím, že finanční zdroje pro dosažení požadovaného stavu budou odpovídat odborně připraveným požadavkům, které nebudou vycházet (jako dosud) z rozpočtového příslibu, ale ze skutečné potřeby rozvoje obranných schopností ozbrojených sil.
K tomu ovšem schází nikoliv pouze ministerstvu obrany, ale vládám vůbec instituce, která by se zabývala strategickými otázkami obrany jako celku. Obrana státu, zejména v současné době, kdy částečně mizí nebo se stává nezřetelnou hranice mezi tradičními hrozbami vnějšími a hrozbami vnitřními a na evropském teritoriu vede Ruská federace „podivnou válku“ (drole de guerre) musí být do koncepce obrany zainteresovány všechny resorty, tedy vlády jako celek. Dosavadní zákon o obraně státu je zastaralý a obtížně vymahatelný. Je tedy nezbytné, aby se vyžadovaný strategický pohled dotýkal mimo jiných oblastí zcela zásadně i legislativního řešení obranného celku.
Dosavadní tzv. Dlouhodobé výhledy vznikaly bez dostatečných vědecky vedených výzkumů v oblastech, které se týkají obrany proti případným nebo dokonce detekovaným vnějším hrozbám. Dokumenty s názvem Dlouhodobý výhled trpí absenci odpovědí na otázku, proč stanovují svá doporučení právě tak, jak to činí, a nikoliv jinak. Vycházejí zásadně pouze z dokumentu Bezpečnostní strategie státu, která až donedávna trpěla (a do značné míry trpí i dnes, po částečné revizi) „politickou korektností“, která znemožňuje pojmenovat nositele hrozby. Důsledkem je dlouhodobě vládami posilovaná iluze, že AČR v rozsahu mírového stavu plní svá zadání dostatečně efektivně, pokud plní své závazky uvnitř spojeneckého systému NATO.
Dalším omezujícím principem, který vedl k vytváření iluze o dostatečném souboru obranných schopností OS, respektive AČR, byla trvalá ochota MO a GŠ AČR podřídit plánování rozvoje souborů schopností vždy zásadně rozměru ročních rozpočtů bez ohledu na zajisté vědomé zaostávání těchto schopností za skutečnou, byť pouze intuitivně poznávanou (vzhledem k dlouhodobé k absenci strategických výzkumů) skutečnou potřebou. Iluze, že rozpočet určuje jedině možnou míru schopností vždy jako míru dostatečnou, trvá i dnes, kdy i nová koncepce výstavby AČR vychází nikoliv primárně z potřeb efektivní obrany, ale z možností daných vládním rozpočtovým slibem.
Rozpočtová omezení jsou samozřejmě nezbytná, vzhledem k reálným finančním možnostem vlád. Nicméně bez přesvědčivě zpracovaného strategického výhledu, přizpůsobujícího obranné schopnosti nejen OS, ale státu jako celku, stávají se svévolná rozpočtová omezení významným ohrožením bezpečnosti státu.
Východiskem z rozpočtově plánovacího dilematu je tedy kvalifikovaná, strategicky pojatá studie, která nalezne optimální řešení pro rozvinutou válečnou armádu, respektive OS jako jediný celek, jehož soubor obranných schopností bude odpovídat úkolům stanoveným jednak vnitřními zákony ČR, jednak míře odpovědnosti, která odpovídá povinnostem členských zemí Aliance vyplývajících z třetího článku Washingtonské smlouvy až do okamžiku aktivace článku pátého. Až dosud nikdo takovou odbornou studii strategického rázu, vycházející z rozsahu a pravděpodobnosti aktuálních vnějších militárních hrozeb, jejichž nositel je nyní již dostatečně popsán v Bezpečnostní strategii ČR, nezpracoval. Teprve po zpracování takové strategicky pojaté studie bude možné, přizpůsobit náklady na vybudování vskutku efektivních obranných schopností OS jednak míře ohrožení, jednak maximálním možnostem státu, jeho lidských i hospodářských možností.
Současný nevyhovující stav obranných schopností ČR vyžaduje co nejrychlejší paralelní zpracování dvou zásadních dokumentů. Jednak je třeba co nejrychleji dokončit text nové koncepce výstavby AČR s tím, že jde o dokument hledající zcela otevřeně východisko z nouzového stavu obranných schopností AČR (bohužel nikoliv OS, jak by se slušelo), ve zdrojovém rozměru vládního slibu a časově paralelně s tímto dokumentem zahájit práci na široce pojaté odborné studii míry vnějšího ohrožení a maximálního extenzivně pojatého řešení obrany vůči možné realizaci identifikovaných hrozeb. První náznaky takové studie lze již zaznamenat v Centru strategických a bezpečnostních studií při Univerzitě obrany v Brně.
Domnívám se, že MO a GŠ by měly věnovat činnosti Centra více pozornosti, než jí věnovali dosud. Naskýtá se otázka, zda přiřazení Centra k UO v Brně bylo vskutku to nejefektivnější řešení otázek strategického výhledu. Centrum by mělo mít přímý kontakt jednak se SOPS, jednak s Generálním štábem AČR a nepochybně i s pracovišti těch vysokých škol, které věnují odbornou, vědeckou pozornost otázkám bezpečnosti a obrany. Domnívám se, že by bylo k prospěchu věci, kdyby se Centrum mohlo věnovat zásadně otázkám strategických výhledů ve vztahu k obraně státu a nebylo využíváno k řešení úkolů, jimiž se má zabývat sama UO, případně personální sekce MO a personální agentura při GŠ.
Pokud jde o smysl a účel dokumentu „Nová koncepce výstavby AČR“, bylo by k prospěchu věci, kdyby jeho autoři navázali otevřeněji, než jak v poslední verzi textu činí, na původní koncepci dokumentu. Ta vycházela z velmi otevřeného přiznání dlouhodobě zanedbávaného rozvoje obranných schopností a nepopírala, že řešení stavu je nouzové, dočasné a zásadně omezené rozpočtovým slibem. Je třeba přiznat nedostatečnou efektivitu novely branného zákona; novela nezlepšuje podmínky mobilizace a pokud jde o návrh zákona o zálohách, vytváří opět jakousi iluzi, zastírající skutečnost, že pokud jde o počty a možnosti povolání záložníků, jde pouze jen o doplnění mírového stavu AČR a nikoliv o možnost jejího válečného rozvinutí.
Významným nedostatkem současného stavu OS je neschopnost centrálního řízení kariér VZP v činné službě. Trvale se vyskytující svévole v této oblasti, hledání vojáků inzeráty, nedodržování podmínek stanovených zákonem a kariérním řádem musí být rozhodně odmítnuto a nahrazeno personální přísností, stanovenou zákonem a vnitřními předpisy.
Vážný problém přípravy VZP v důstojnických hodnostních kategoriích spočívá v málo srozumitelném oddělení Univerzity obrany od AČR. Je typické a typicky chybné, že v dokumentu týkajícím se výstavby AČR nenalezneme o Univerzitě obrany ani slovo, ačkoliv se trvale setkáváme s kritickým pohledem na její činnost a na nedostatečnou vzdělanostní připravenost jejích absolventů. Hledat a nalézt efektivní řešení tohoto nevyhovujícího stavu je společný úkol jak pro vedení MO, zejména pro personalisty, tak pro GŠ a samozřejmě i pro vedení UO. Původní, nedávno ještě ministrem a NGŠem, jakož i rektorem UO schválený plán na rozšíření vzdělávacího procesu o předměty rozšiřující všeobecnou vzdělanost budoucích velitelů, nebyl naplněn.
Problém rozvinutí mírové profesionální armády v případě přímého ohrožení bezpečnosti státu je zásadní a akutní. MO i GŠ musí dát najevo tuto potřebu tak zřetelně, že se jí politická grémia budou muset zabývat nikoliv jako dosud z hlediska svých možných volebních zisků či ztrát, ale z hlediska vskutku efektivní obrany státu a hodnot, které pro občany představuje. Konečně to je úkol pro vládu jako celek, nikoliv pouze pro MO a GŠ.
Některé aktuální, ba akutní problémy jsou podle mého soudu řešitelné poměrně rychle a bez složitějších komplikací. Například získat co možná rychle vyšší počet příslušníků tzv. povinných záloh, tedy vojáků, kteří prošli výcvikem a dokonce mnozí získali i bojové zkušenosti, by bylo možné rozhodným zkrácením kontraktů pro službu v nejnižším hodnostním sboru mužstva a poddůstojníků.
Velmi by prospělo ke zvýšení obranných schopností mírové AČR, kdyby rozpočtové prostředky určené k materiálnímu rozvoji, byly využity k vyrovnání materiální nerovnosti mezi dvěma brigádami pozemního vojska.
Velmi zásadní otázka, která vyžaduje zlepšení koordinace mezi jednotlivými součástmi MO a GŠ je otázka ubytování vojáků v záloze. Jednak těch, kteří budou povolání ke cvičení, jednak těch, kteří budou případně povoláni při vyhlášení válečného stavu.
Trvalé rozšiřování kontrolních prvků v celé soustavě resortu obrany jednak zvyšuje mandatorní výdaje, jednak snižuje ve skutečnosti odpovědnost těch, kdo velí nebo řídí kontrolované prvky, jednak posiluje ve veřejnosti falešný dojem, že funkcionáři v resortu včetně velitelů a štábů nejsou důvěryhodní.
Velice zanedbávaná je mediální prezentace AČR. OKAP by měl být daleko aktivnější, ba dokonce asertivnější vůči mediím, především veřejnoprávním. Zprávy o činnosti vojáků, o Armádě a dalších složkách OS měly by být pravidelnou součástí, když ne denního, tedy alespoň týdenního zpravodajství TV a rozhlasu. Informace o činnosti AČR v zahraničí nestačí. Ozbrojené síly existují především a zejména proto, aby dávaly občanům pocit jistoty doma.
Velmi nedostatečná je znalost angličtiny i u studentů a absolventů Univerzity obrany, což znamená i budoucí komunikační nedostatečnost důstojníků vůbec.
Přimět alespoň vyšší důstojníky a generály k co možná nejčastějším veřejným vystoupením je úkol prvořadý. Podle mého názoru je to také cesta k co možná rychlému rozlišení mezi těmi, kdo jsou schopni ozbrojené síly reprezentovat a těmi, kteří jsou v jistém smyslu málo prospěšní.
Samozřejmě bylo by možné dotknout se ještě mnoha dalších otázek a doporučovat řešení některých zaostávajících funkcí ozbrojených sil ve veřejném i profesním životě, ale to, co jsem měl na mysli tímto papírem především, je poukaz na zásadní otázky zaostávání v základních funkcích, které OS ze své podstaty, nejen na základě zákonů a předpisů, mají plnit.
Bude zřejmě nezbytné nově, respektive „postaru“ pojmenovat a vysvětlit občanům smysl a účel armády nebo ještě lépe ozbrojených sil. Nově vysvětlit a vysvětlením napravit chybu ve vědomí občanů, že veškerou odpovědnost za obranu země a jich samých, přejímá profesionální armáda spolu s našimi spojenci v NATO. Bude nezbytné napravit prostřednictvím široce pojaté vzdělávací či osvětové práce- s využitím zejména veřejnoprávních medií- chybnou představu o jakési podřízenosti ČR Severoatlantické alianci. Výroky jako „Aliance od nás žádá“ jsou zavádějící a oslabují občanskou odpovědnost za obranu vlasti. Početně až nadměrně obsazený OKAP není v tomto ohledu efektivně využit. Pravidelné pořady o Armádě a OS v české televizi a v českém rozhlase by porozumění smyslu a účelu ozbrojených sil významně prospěly. Stejně tak by prospěly časté a pravidelné, včas připravené tiskové konference ministra obrany, pokud možno s náměstky, s náčelníkem generálního štábu a veliteli druhů vojsk.
Reportáže z přípravy vojáků ve Vyškově, reportáže z vojenských cvičení a veřejná aktivita pedagogů i studentů Univerzity obrany, to vše by přispělo k návratu zájmu veřejnosti a tudíž i zájmu politiků o Armádu a ozbrojené síly.
Vážným nedostatkem současného stavu Armády a OS vůbec je motivace jejich příslušníků. Ani škola, ani ozbrojené síly neposkytují budoucím vojákům, jakož i vojákům v činné službě dostatek takového vzdělání, které by dostatečně hodnotově a mravně ozřejmilo smysl a účel služby v ozbrojených silách. Jestliže se dejme tomu speciální síly motivují písněmi Daniela Landy a jednu z nich si jejich příslušníci s podporou někdejšího ministra obrany vybrali za svou hymnu, je to nepochybně vážný problém. Nabídka a rozpracování nově pojatého systému všeobecného vzdělávání jako podmínky pro jiný, morálně hodnotově přijatelný typ motivace příslušníků OS, to je jeden z hlavních, a dosud zanedbávaných, úkolů personalistů.
Stručně řečeno, domnívám se, že bez celkově nového, velmi aktivního postoje k otázce účelu a smyslu ozbrojených sil ČR celého vedení resortu, nedosáhneme potřebných změn v jejich reálné obranné efektivitě. Bez vskutku aktivního informování o reálném stavu našich obranných schopností (to se netýká pouze ozbrojených sil) nedokážeme upoutat pozornost veřejnosti a jejím prostřednictvím i rozhodující pozornost politiků k velice dnes aktuálním otázkám obrany.
bez přetvářek a upřímně….dobrý článek …díky
zajímavý článek od autora, který se bezpečností dlouhodobě zajímá… trochu sice ve stylu „někdo by měl něco udělat“ ale podnětné…
jen nechápu negativní odkaz na Landu, kterého si čeští vojáci sami několikrát vyžádali, aby za nimi přijel na zahraniční misi a zazpíval jim, jeho texty oslovují nejen konkrétní odbornosti (pyrotechniky, výsadkáře) ale jsou velmi oblíbené napříč celou armádou i policií… chápu že pan Dobrovský je starší pán a Landa se mu osobně nemusí líbit, ale snad nepředpokládá, že by vojáci měli poslouchat jen Mou vlast od Smetany a při výcviku si pobrukovat výhradně Ktož sú boží bojovníci ;-)
Výborný článek, který pojmenovává skutečnosti jevy existující v AČR, o kterých sice všichni vědí, ale naučili se s nimi žít, takže je vlastně už neregistrují. Vypíchnu z článku jen ty nejzávažnější:
1. „Budujeme mírovou armádu, o rozvinutí na válečnou se v zásadě ani neuvažuje“.
Při studiu na Command and Staff College nám byla ozřejmena dichotomie mezi řízením vojenské organizace a obchodní organizace/soukromé firmy a potenciálně negativní vliv na vojenské organizace, pokud na jejich řízení získají větší vliv lidé z korporátního prostředí.
a. Civilní manažer zvyšuje efektivitu firmy tím, že osekává produkty/služby, které nepřispívají k zvýšení zisku firmy. b. Hledá redundantní schopnosti, vybere tu nejefektivnější a ostatní zruší. c. Agreguje schopnosti do jednoho místa, aby využil synergických efektů a snížil náklady.
Tohle všechno je uplatňováno civilními manažery v armádních organizacích s velkým úspěchem. Fungovat to bude do té doby, než musí být armáda skutečně použita v kompetitivním peer-to-peer konfliktu. Je to civilní ekvivalent totální změny tržního prostředí, ze dne na den. A zpátky k těm třem manažerským opatřením aneb co znamenají pro armády v praxi:
a. Nádherný příklad je zrušení vojenských ubytoven na základě studie využitelnosti v minulých letech. Jelikož nebyly využívány na 100% kapacity, rušily se v minulých letech jako houby po dešti. V Žatci bývaly ještě nedávno 3, dnes je 1. V Chrudimi byla vojenská ubytovna, dnes když přijde nový výsadkář, musí si okamžitě najít podnájem, ubytovna je pro armádu zrušena. Fajn, ušetřily se peníze. Jenže pak nastane situace, pro kterou je AČR skutečně určena. 43. vpr je součástí hotovosti NRF, pro kterou bylo nutné absolvovat 2 aktivační cvičení. Otázka pro kombinatoriky – jak ubytovat přes 600 osob, když nemám v posádce ŽÁDNÉ volné ubytovací kapacity pro osoby přičleněné k útvaru a cvičení trvá několik dní? Ubytuji je na polních lehátkách na chodbách útvaru. Jistě, týden se to dá vydržet, ale několik měsíců čekání na nasazení bez vlivu na bojovou efektivitu? A co hygienické podmínky?
b. Redundantní schopnosti existují proto, že když je jedna vyřazena, druhý poskytující v zásadě to samé, ji zastoupí. Pěkně vysvětleno na leteckých platformách US Air Force. Od roku 2025 budou v kategorii stíhač a bombardér létat jen dvě platformy F-22 a F-35 oproti mnoha platformám dnes. Bude to levnější, ale kybernetický útok na jednu z platforem nebo zjištěná závada, která platformu na čas z preventivních důvodů vyřadí – to vše uprostřed peer-to-peer konfliktu…
c. Pokud mám 2 letky stíhačů, 2 letky bombardérů a 2 letecké základny kam je umístit, tak učebnicové řešení z civilní sféry je umístit bombardéry na jednu základnu a stíhače na druhou. Válečné řešení je přesně opačné – přece si nenechám vyřadit kompletní stíhací letectvo jedním úderem, že?
2. Už jen krátce – nedostatečné rozpočtování. Ačkoliv se stále hovoří o tom, že AČR dostává cca 1,1%+ z HDP, je třeba se na to podívat z jiného úhlu. Jak správně v nedávné debatě ČT poznamenal poslanec Ivan Gabal, na rozdíl od většiny států NATO u nás do této částky započítáváme i sociální výdaje typu výsluhy atp, které jsou jinde vypláceny z rozpočtu Ministerstva práce a sociálních věcí. Pokud bychom odpočetli tyto výdaje, dostáváme se na 0,8%+ HDP, tedy na 2. nejhorší místo v NATO, hned před Lucembursko…
3. MO si vytklo ambiciózní cíl dramatického zvýšení počtu přijímaných rekrutů do AČR každý rok. Souhlas, ale je to podpořeno nějakou informační kampaní? AČR podle mne nemá know-how na to udělat plnohodnotnou informační náborovou kampaň. Pokud přišla s nějakým dobrým nápadem (třeba náborový klip Filipa Renče), nikdy to nebylo zasazeno do širšího rámce nějaké kampaně. Dokud si AČR tento fakt nepřizná a nenajme si na toto externí firmu, která se neživí ničím jiným, situace se podle mne nezmění…
Nahlížíte na to až moc správně – zkrátka jako voják, ale na MO se na to nahlíží jinak, bohužel.
Krásný výčet toho co nám dříve ostatní armády záviděly a my to s „úspěchem“ rušili, teda za úspěch to považují pašáci v kravatách na MO. Bohužel je toho mnohem více, co tu fungovalo a bylo k dispozici pro případ krize. Dnes máme sklady výstroje v tak zoufalém skladu jako Ukrajina, jen se u nás neválčí, tak že to nikoho nepálí.
Dalo by se pokračovat dále i s mnohdy velmi pochybným „efektivním“ outsourcingem některých schopností a potřeb.
pokud by se zájemci o službu v armádě měli ještě profilovat podle oblíbených hudebních stylů a uměleckého přednesu vlasteneckých písní, budeme se muset poohlédnout po nějaké biotechnologii z oblasti klonování. Co se angličtiny týče, to není problém Vojenské akademie, ale našeho školství. UNOB by možná mohl přestat chrlit větší množstí důstojníků než je roční nábor mužstva; pak by snad angličtina mohla být dobrým filtrem.
Problém angličtiny je primárně problémem UNOBu. Proč? Přijímačky na úrovni A2 (požadavek rámcových vzdělávacích programů pro absolventy ZŠ), výstupní znalost na úrovni maximálně B2 (STANAG 2). Maturita podle typu školy je B1-B2 (maturita). Školství bych tolik nevinil. Určitě si vybavíte snižování jazykových standardů pro absolventy UNOB z úrovně trojky na dnešní dvojku. A lepší to nebude, protože jazykové vzdělávání studentů UNOB v pětiletých magisterských programech je tragické svým rozpočtem hodin. Máte pravdu v tom, že angličtina by mohla být dobrým filtrem. Pokud by vstupní a výstupní požadavky byly správně a ve vazbě na civil pevně navázány.
Jen techncká k těm rekrutačním cílům MO, není to spíš jen krásná pohádka. Letos v lednu 400 rekrutů prošlo 200, v dubnu 400 prošlo cca 300, tedˇv červenci cca 100 ! rekrutů, potom ještě bude termín v říjnu, takže, to bude tedˇ tipuju s říjnem 800-900 vojáků, ročně odejde 800-900, takže zase nula nula nic…. Samozřejmě v říjnu tam k tomu připočtou UO, ale prostě žádná změna, AZ to samé. jen ten propad v červenci mi nějak vychází dohromady s novým služebním zákonem, hlavně platovými podmínkami. Z toho množství je část vojáků zařazených v AZ co vytrvali a část těch co chtěli z civilu dlouhododobě, ale to všechno vysychá, nevím jestli MO chce skutečně nabírat další vojáky nebo jen o tom mluví, ale je rádo, že nemusí utrácet peníze za armádu. A souhlas s těmi ubytovacími kapacitami i z pohledu AZ, pokud vám prudce naroste počet vojáků/ček, tak už není kam dávat výstroj, tak ji dostanete domů, což má spoustu výhod, ale trochu to ukazuje další problém, kam ubytujete povolané vojáky, jak už bylo výše zmíněno od I.Z. v jiné souvislosti, atd.
Co se Vámi uváděných čísel odpadu rekrutů týká, uvádíte evidentně neověřená a zavádějící data. Tato data jsou zavádějící nejenom kvůli své nesprávnosti, ale i kvůli tomu, že nerozlišují v důvodech odchodu vojáků. Procento vojáků, kteří jsou vyhozeni osciluje okolo 30 %. Zbytek odchází z vlastního rozhodnutí (3 měsíční zkušebka).
jaký je rozdíl mezi tím, jestli byl vyhozen nebo odešel, protože se mu nesplnila jeho airsoftová fantazie? odpad je odpad. důležité je to, co je na výstupu.
Ministr národní obrany v dalších službách je na tom podobně jako voják v další službě des. Halík v Černých baronech. Dřív než se poblil, pochcal a posral zcela opilý před dveřmi dozorčího vojskového tělesa, chtěl zocelovat a vychovávat skutečné vojáky, což mu ale systém nedovolil, neboť soudruzi PTP měli jiný účel. Délesloužící ministr obrany by si ovšem stejně jako des. Halík měl nejdříve doplnit vysokoškolské vzdělání v odpovídajícím oboru a ne jako dělnický kádr, v jeho případě kádr disidetský, jenom hlásat myšlenky druhých; zde gen. Moravce: „Gen. Moravec proto ukládá vojákovi, aby též studoval obory sociálního vědění, které mu byly dosud cizí: tedy politiku, národní hospodářství a psychologii se sociologií. Tato studie politiky z důvodu strategických není politisovanáním vojáka. „Studium politiky se liší od politisování jako práce biologa od živnosti řeznické.“ (Armáda a národ, str. 326) A konečně by měl příjmout nějakou odpovědnost. Byl to on, kdo stál na začátku zpackané transformace prvosledové armády. Byl to on, kdo byl placen léta (od r. 2006?) jako poradce na sekci personální a radil s přípravou kariérního řádu, platového řádu, změn v jazykové přípravě a nevímcoještě. – Kdo chce zapalovat, musí sám hořet. V jeho případě jde však o dobrovolného hasiče, který je u všech požárů, které pomáhal zakládat.
Velice trefný článek o skutečnosti. Škoda že tyto názory nemají větší váhu v rozhodování MO. Doplním svůj názor na personální pohled. Při schváleném současném kariérním řádu a jeho výkladu, bude armáda do roku 2025 méně než poloviční nebo žádná.
Dovlím si s Vámi nesouhlasit. Vámi popisovaný stav nastane mnohem mnohem dřív…
taky to vidim tak, ze net effect nastane s dobihanim rozhodnych dob funkci do kterych ma armada problem rekrutovat i dnes – ridici, strelci, pancerovnici :) tj. v dobe, kdy konecne i laik pochopi, ze „sluzba“ neni zamestnani, ze armada muze jako instituce porusovat zakon (praci na dobu urcitou), a ze kdyz je JEDEN velitel druzstva, tak se na te pozici ostatnich sest konkurentu nedostane a -pápá.
Snad už někdo vytváří krizový scénář zahrnující uprchlíky a Českou cizineckou legii- občanství za službu.
http://www.mocr.army.cz/informacni-servis/zpravodajstvi/ministr-obrany-navstivil-vojaky-v-pardubicich–hovoril-s-nimi-i-o-palcivych-problemech-112999/
Proč se staví další útvar o síle praporu, když jsou nedoplněné stávající útvary 4.brn a 7.mb? Odkud ty lidi vezmou? Určitě ne kanibalizací 14.pluku… Neběží rekrutace právě proto, aby doplnila výše jmenované brigády ( a nejen je)?
O tom, že v Hejčíně bude filiálka šestky ani nemluvím…
Třeba proto, že jeden zásobovací prapor pro dvě brigády (BUU) je nedostačující.
Neplašte. Případně sem hoďte nějaká data nebo analýzu dokladující Vaše tvrzení. Četaři a rotní dostali 7 let plus opci na dalších 7 let. 4 roky dostali svobodníci a desátníci. Hoďte sem nějaká data dokazující, že se nedaří rekrutovat střelce, pancéřovníky apod. Rád se na to podívám. Většina moderních armád reguluje pobyt velitelů na jejich místech tak, aby tam nevznikla zátka systému. Pokud VD časem neodejde, samozřejmě, 6 borců pod ním nemá šanci. Na druhou stranu, proč by měli mít všichni? A proč zrovna v tomhle družstvu a ne jinde? Neměl by se takový četař spíše koukat na to, zda neexistuje nějaká vyšší pozice v rámci širšího celku než je družstvo, kde slouží? Například ČVO? Upřímně, nenajdete družstvo, kde by všech 6 borců pod velitelem mělo kvality na to být budoucím velitelem. Samozřejmě, nic není a nebude dokonalé, ale chtělo by to vidět věc z obou stran.
Doba rozhodná se stanoví podle funkce nikoliv podle hodnosti. Patrně vám také neřekli, že doba rozhodná se může prodloužit pouze tehdy není-li možné na funkci zařadit jiného vojáka. Možnost, že zůstanete 8, 10, 14 let na funkci se tím pádem stává zcela imaginární.
O jakém kariérním řádu to hovoříte? Nebo už jste viděl něco, co vyšlo z dílny sekce státního tajemníka, která je odpovědná za koncepční řízení personálních otázek v rezortu? Já ne a 1. 7. 2015 už bylo.
Pro kvalitu diskuse všem vřele doporučuji použít jméno nebo alespoň přezdívku. Chytat tok diskuse kde „Anonymní“ reaguje na „Anonymního“ je fakt k neusledování :-). Zabere to 5 vteřin…
A co školní pluk UO? Ten s doplňováním problémy nemá. Proč by BÚU nemohlo být vytvořeno na bází školního pluku. Stačí těm klukům a holkám rozdat zbraně…
Mohl by někdo potvrdit nebo vyvrátit, že pravidelným poradám nejvyššího velení AČR se začalo kvůli výživnosti přezdívat BeBa Dobré ráno – Hnutí za dobrou armádu?
Anonymní ,,Co se Vámi uváděných čísel odpadu rekrutů týká, uvádíte evidentně neověřená a zavádějící data. Tato data jsou zavádějící nejenom kvůli své nesprávnosti, ale i kvůli tomu, že nerozlišují v důvodech odchodu vojáků. Procento vojáků, kteří jsou vyhozeni osciluje okolo 30 %. Zbytek odchází z vlastního rozhodnutí (3 měsíční zkušebka).,,
Neřešil jsem důvody jen počty, které mám z oficiálních stránek MO http://www.army.cz, kde máte po každém ukončeném kurzu kolik nastoupilo a kolik ukončilo. A vzhledem k tomu, že nás čeká ještě říjnový termín, tak původní počet cca 1 800 nových vojáků splněn nebude, když se odečtou odchody, tak si to spočítáte sám.
Myslím, že při 20pct nedoplněnosti žádný špunt neexistuje (Slovensko na tyto problémy reagovalo návratem k celoživotní službě). Možná by bylo rozumné, aby Ivo neposuzoval armádu z pozice 43. výsadkového praporu. Jedna brn, přesněji jeden prapor, který má luxus vlastního výběru, armádu skutečně nedělá. Armáda byla, je a snad i bude (byť jsou tu národní vysoce novátorské názory oceňované hlavně jako vysoce originální v zahraničí), celostní systém. Dává smysl jako celek, a to díky nedoplněnosti a současné demografické a věkové struktuře nedává (ale podle těch národních vysoce novátorských názorů oceňované hlavně jako vysoce originální v zahraničí jo a je to přesně to, co jsme si v roce 2007 přáli v Transformaci). Pro dvě brigády máte 2 logprapory, PVO je dnes jen jeden bídný oddíl a jeden oddíl dělostřelecký kvůli nedoplněnosti. Kdyby v Jincích nebo ve Strakonicích někdo chtěl sloužit, už tam dávno slouží. Naopak, při většinové rekrutaci z Moravy a faktu, že plat dnes máte stejný v Aši, Bruselu nebo Jablůnkově, lze věřit nanejvýš na doplnění 7. mb. Ale k čemu to bude, nevím, když bojovou podporu a bojové zabezpečení máte v Čechách a nikoho tam nerekrutujete. Otázkou je, jestli se ale domluvíme (v angličtině) na součinnosti s případnými spojenci. Už někdo veřejně prezentoval výsledek 15letého úsilí o cíl výstavby v jazykové vybavenosti? Nikdy nikdo. Proč?
Moje životní zkušenosti v armádě jsou sice (zaplaťpánbůh) spjatá se 43. vpr, ale to neznamená, že se na armádu nedívám jako celek. Právě naopak – byť stále „naším“ pohledem. Například dramatické navýšení rekrutačních cílů má jednoznačně pozitivní vliv na počet uchazečů o naše výběrové řízení – profil uchazeče i jejich procentuální zastoupení ve vojenské populaci jsou stále stejné, ale když je koláč větší, je i víc uchazečů…
Slabý aspekt celého systému, který se ale projeví až se zpožděním, je koncept „One size fits all“. Nastavit kariérní systém, který bude rozvíjet celou armádu bez výjimek, to by si vyžadovalo kompletní změnu přístupu k našim ozbrojeným silám. Zjednodušeně od „Britského plukovního systému“ k „Americké masové výrobě“. Chceme to? Nebo je to jen nezamýšlený vedlejší efekt? Chceme vyměnit kvalitu za kvantitu?
Nicméně jsem dalek toho říkat, že systém nebude automaticky fungovat. Pravdou totiž je, že to v tuto chvíli nikdo neví. Modelovat chování tak komplexního nelineárního systému lze asi tak úspěšně jako hádat budoucnost z kávové sedliny. Tudíž bych byl například opatrný v tom říkat, že budeme schopni rekrutovat pouze na Moravě pro moravské útvary. Na základě jakých předpovědí? To, že jsou a budou Jince nedoplněné není spojené s tím, že jsou v Čechách, ale KDE V ČECHÁCH (mimo jiných faktorů). Byl problém s nedoplněností dělostřeleckého oddílu dokud byl pod 4. brn a sídlil v Pardubicích?
Jednoduchá vysvětlení složitých jevů nebývají vždycky správná…
No, a takový optimisté rozhodují o lidech v armádě už 25 let. Ty zelený mozku! Pardubický dělostřelecký oddíl byl narekrutován na železniční trasu Ostrava-Pardubice. Když se rozhodlo o zrušení a přesunu do Jinců (za účelem úspor), snažili se mnozí z nešťastníků získat místo jinde v okolí – skutečně chtěli sloužit, ale ne za každou cenu. V té době ale někdo rozhodl, že ne, že musí do Jinců a tam střelit z Gradem a ten hned vyřadit (a prodat ExcaliberArmy jako přebytek – kdyby to přejelo jen z Pardubic do Přelouče, bylo by to asi nápadné…). Ano, vydrželi tam někteří i rok a pak neobnovili závazky. Náhle měli v nákladech o jednu domácnost více (ubytovna + stravování) a rodinu viděli o víkendech. Na jinském příkladu je vidět, že 1+1=jen 1. Přitom to byla výborná možnost udělat v Pardubicích na letišti třetí logprap. Takto se můžeme rovněž ptát, kolik lidí ze záchranných praporů se nechalo přelít na mopry. Měli jsme funkční záchranné prapory pro situaci jako jsou Vrbětice, dnes máme polomopry schopné tak někde něco zalepit. Tady se dokonce 4 krát 1 = 2 krát 0,5. Prostě počáteční operační schopnosti AČR z roku 2006 byly operačními schopnostmi konečnými… Konečně, proč kursy GŠT probíhají na UO, když by mohly být na výsadkovém praporu v Chrudimi? To je jasným semeništěm pokrokových myšlenek na zlepšení schopnosti výstavby armády v duchu od 10 k 5, od 5 k nule – ale co, jednou bude líp!
Když někomu dochází argumenty, přechází k útoku ad hominem, to jsou „poučky k debatě 101″…
1. Evidentně máte problémy s pochopením psaného textu, já jsem nikde nehoroval za to, že přesun dělostřelců do Jinců byl dobrý nápad – na to slouží u výsadkářů příliš mnoho bývalých dělostřelců, abych toto nevěděl. Se zrušením VVP Brdy se to jeví ještě v jasnějších barvách. Nápad s přesunem velitelství 4. brn do Žatce z geografického středu republiky (Havlíčkův Brod) spadá do toho samého ranku.
2. Naproti tomu zaplaťpánbůh za zrušení/transformaci útvarů CO. Zda-li pak víte, pod kterou státní složku patřily útvary CO patřily před rokem 1989? A kolik armád NATO na západ od Labe má útvary CO pod armádou? Co že by to ty útvary CO dělaly ve Vrběticích?
3. Kurzy GŠ (stejně jako KVD) probíhají zaplaťpánbůh i v zahraničních institucích NATO, což dává AČR jistý příslib do budoucnosti…
Nemá zde cenu se dohadovat o nekoncepčních krocích dislokace či jednotlivých druhů vojsk. Dalo by se také namítnout, že bylo chybou nevybudovat 2 -3 společné základny. Dalo by argumentovat značnou roztříštěností posádek, neskutečnými náklady na udržování nemovitostí, náklady na informační komunikační propojení, neustálé cestování mezi posádkami, toho výčtu by bylo mnoho. Zrušení záchranných praporů byl logický krok, jejich využitelnost byla malá a dublovala zde IZS. Svůj úkol splnili v době kdy IZS byl v plenkách. Myslím si že bylo chybou nasadit vojáky na akci Vrbětice. Policistů je 2x tolik co vojáků, ale na hlídání Vrbětic je jich málo. Většina těchto rozhodnutí je politická ať chceme či ne.
P.S. Ne všichni z 4.brn jsou zelení mozci.
možná jste zmaten. místa dislokací nejsou vojenská ale politická rozhodnutí- viz nejmenovaná experimentální základna výzkumu špatného počasí nedaleko Dalešic.
žádné rozvojové modely imho nebyly zamýšleny.. zjevným cílem bylo ořezat na minimum budoucí náklady na výsluhy, protože tak se ořežou mandatorní výdaje. no a taky střelec se max čtyřmi roky služby bude pemzem svých nezkušeností zřejmě kompatibilnější s AZ.
Rád bych se zeptal na dvě věci:
1. Je někde dostupné, kolik let je doba rozhodná na které funkci?
2. „Restartuje“ se doba rozhodná horizontálním posunem – stejná hodnost, ale jiná funkce?
Díky.
1. Mrkněte sem: https://apps.odok.cz/kpl-detail?pid=RACK9W2ECD2I
2. Ano, restartuje. Je vázaná na zařazení na služební místo a ne na hodnost.
Díky za obojí.
Jen pro upřesnění na modelovém příkladu. Jsem velitelem 1. mechanizovaného družstva, 1. mechanizované čety. Po čtyřech letech se stanu velitelem 2. mechanizovaného družstva, 1. mechanizované čety. Dojde v takovém případě k „restartování“ doby rozhodné? Bude taková změna místa možná (horizontální posun v hodnosti)?
Díky
Zákon je v tom poměrně jasný. Pokud k tomu dojde-teoreticky je to možné-pak ano. Nic to zatím nezakazuje. Dá se ovšem čekat tlak na to, aby se tak nedělo. V tomto bodě Vaší kariéry se Vás bude systém snažit zprocesovat na rotmistra. Dá se předpokládat tlak na to, aby velitelé neměli pravomoc tento manévr udělat a lidi si prohazovat na stejných funkcích účelově. Na druhou stranu, realita života v našich ozbrojených silách je taková, že zatím nejsou regule :-). Sekce státního tajemníka je všemocná, ale boj s časem postupně prohrává…