Pro:

Turecko pro NATO nadále nepředstavuje důvěryhodného partnera. Jak po stránce hodnotové, tak ideologické i bezpečnostní. Z těchto důvodů by mělo být z aliance vyloučeno. Přestože je NATO v každém ohledu vojenskou aliancí, svým vstupem se všechny členské státy zavázaly mimo jiné k ochraně demokratických hodnot, individuálních práv a svobod. Vývoj v Turecku v posledních letech, a především po červencovém pokusu o převrat, jednoznačně ukazuje, že turecký režim tento závazek porušuje. Ve státě již několik měsíců dochází k masovému propouštění a zatýkání politických a ideologických odpůrců vládní strany AKP z řad levice, sekularistů či kurdských aktivistů. Děje se tak pod zástěrkou boje proti terorismu. Široký seznam osob zahrnuje desítky tisíc osob včetně legitimně zvolených členů prokurdské strany HDP, akademiků, státních zaměstnanců, příslušníků bezpečnostních složek, aktivistů a novinářů. Turecko je zemí s nejvyšším počtem novinářů ve vězení, přičemž ve státě již de facto neexistuje svoboda tisku. Ze sekulárního prozápadního Turecka se tak pod vedením prezidenta Erdoğana stává autoritativní islamistický režim porušující základní lidská práva a svobody svých občanů. Členství takového státu v NATO jednoznačně popírá principy celé aliance a poškozuje její image a kredibilitu.

Zřejmý ideologický odklon Turecka od Západu ilustrují opakované verbální útoky tureckých představitelů vůči členským státům NATO, jako jsou třeba USA, Německo nebo Belgie. Tyto země bývají nařčeny z podpory terorismu namířeného proti Turecku (YPG, Gülen, PKK). Stejný postup je vidět také na vnitrostátní rovině, kdy turecký režim aktivně přispívá k eskalaci protizápadních nálad mezi vlastním obyvatelstvem. Agresivní rétorika ve formě výhružek ohledně vpuštění milionů imigrantů do EU či uzavření letecké základny Incirlik pro americké jednotky v případě nesplnění tureckých požadavků jen podtrhují skutečnost, že není možné Turecko nadále vnímat jako spolehlivého partnera sdílejícího stejné postoje a hodnoty. Turecký obrat směrem na Východ jen podtrhují blízké vztahy s Ruskem v době, kdy je tento aktér vnímán jako jedna z hlavních hrozeb pro NATO. Kromě Ruska sem lze zařadit také nesouhlas se sankcemi vůči Íránu či podpora Hamásu.

   Mnohem více zneklidňující je však fakt, že Turecko svými kroky přímo ohrožuje bezpečnost celé aliance. Přímá podpora Islámského státu v posledních letech dokázala, že Turecko je v rámci dosažení svých cílů (odlišných od zbytku aliance) schopné nejen vystavit své partnery riziku, ale dokonce podpořit jejich nepřátele představující existenciální bezpečnostní hrozbu. Zatímco pro klíčové členy NATO představuje kurdská entita v Sýrii významného spojence v boji proti IS, Turecko nemá problém ji ve stejné době přímo vojensky napadnout.

Potenciální bezpečnostní hrozbu pro NATO představuje také nevypočitatelnost tureckého režimu, který neváhal opět rozpoutat konflikt s PKK, sestřelit ruský bojový letoun na hranici svého letového prostoru (pravděpodobně šlo o snahu zapojit zbytek aliance do konfliktu) či záměrně provokovat sjednáním a následným zrušením kontraktu na dodávku systému protiletadlové a protiraketové obrany HQ-9 od Číny.

Turecko si bezpochyby uvědomuje svou momentální důležitost pro NATO a neváhá tento stav zneužívat. Tolerování výše uvedených tureckých kroků je chybou, která se může alianci vymstít. To zejména když je zjevné, že Turecko nedrží v NATO žádná loajalita či společné zájmy, ale jen pragmatický kalkul, který se může kdykoliv změnit. Stát, který opakovaně rétoricky napadá své partnery, porušuje základní lidská práva a neváhá podporovat nepřátele svých spojenců, by podle autorova názoru neměl být nadále členem NATO. O to více je důležité se nad tím pozastavit v době, kdy je jeho původní geografický význam pro alianci do značné míry negovaný právě blízkými vztahy k Rusku a prosazováním zájmů na Blízkem východě, které jsou v rozporu se zájmy NATO.

Proti:

Místo Turecka v NATO diktuje geopolitika. Díky své poloze je Turecko strategickým hráčem na Blízkém východě a má nezanedbatelný vliv na Kavkaze. Mimo to v minulosti projektovalo své síly a zájmy na Balkánu. Podle Friedmana existuje vícero předpokladů, které Turecku otevírají dveře k pozici regionálního hegemona.  Asertivní zahraniční politika Turecka, nezřídka se vymezující i proti spojencům, je projevem sílící země, která nepodřizuje zájmy vlastní zájmům jiných.  To se nám jako spojencům jistě nemusí líbit, ale je to pochopitelné a předpokládatelné jednání. Je snad Turecko první spojeneckou zemí, jejíž kroky nejsou zcela v našem zájmu? Pokud chápeme NATO primárně jako vojenskou alianci (a ne jako diskusní klub), je stěží obhajitelné vyloučení člena s druhou největší armádou na tak významné geopolitické pozici. Jedinou myslitelnou náhradou v regionu je Izrael, na jehož členství v NATO je třeba nahlížet realisticky, a to jako na neprůchodné. To i v situaci, kdy by měl Izrael o vstup zájem.

Vyloučením Turecka z NATO hrozí situace, kdy se ze „zlého spojence“ stane „nebezpečný nepřítel“. Vytlačení ze struktur aliance by Ankara pochopitelně interpretovala jako nepřátelský akt, který vyžaduje odvetu. Turecko izolované od aliance by si našlo nové „přátele“ a není tak těžké uhodnout, kdo by to byl. Rusko a Írán nebudou vyjednávání s Tureckem zatěžovat ochranou lidských práv, stejně tak nebudou současného prezidenta obviňovat z autokratické centralizace moci. Jejich společné vztahy bude určovat mocenský kalkul, kde se shodnou, a soupeření, kde ne. V tomto kontextu nelze vyloučit ani obnovení turecko-řeckého sporu o Kypr. Obecně shrnuto, vyloučením Turecka z NATO nevyřešíme nic, s čím máme v turecké politice problém, naopak se zbavíme všech benefitů, které nám členství tohoto státu v NATO přináší.

Turecko je členem NATO už více než 60 let, během nichž prošlo turbulentními proměnami vnitřní politiky.  Prezident Erdoğan nebude v zemi vládnout věčně a snad ani doživotně. Tak dlouhodobé a pro oba aktéry strategické partnerství by nemělo být ukončeno jen tak. Turecku by spojenecké země rozhodně neměly tolerovat vše. Tvrdé vyjednávaní a vymezení hřiště by mělo pomoct všem stranám  vyjasnit jejich pozice, očekávaní a zájmy. Sáhnutí po vyloučení Turecka z NATO by dnes bylo závažnou chybou.

Autoři: Matúš Jevčák, Matej Kandrík