Společná evropská armáda je správným krokem

PRO:
Společná evropská armáda je správným krokem, a to z několika vojenských, politických i praktických důvodů. Prvním z nich je vojenská samostatnost, kterou by to EU přineslo. Ta by nebyla závislá na přítomnosti amerických vojáků, kteří by mohli být nasazováni na potřebnější mise. Tuto samostatnost Evropa nezažila již 70 let a je nejvyšší čas, aby ji začala trénovat. Není pro ni výhodné, aby byla celou svou existenci závislá na ozbrojených silách USA. Závislost vede k zpohodlnění a čím delší je, tím více se společnost stává bezbrannou. Pokud se v budoucnu USA rozhodnou, že Evropu nepotřebují, budeme mít vážný problém.

Mnohé státy v dějinách se spoléhali na půjčování si vojenských nástrojů, aby sami mohli žít v pohodlí. O to větší šok však zažívali, když cizí vojenský nástroj nebyl k dispozici nebo se obrátil proti nim. Machiavelli dobře věděl, proč kritizoval smýšlení italských městských států o obraně jejich suverenity. Časté využívání žoldnéřských armád dovedlo městské státy do stavu naprosté bezbrannosti a staly se tak snadnou kořistí pro Francouze a Španěly.

Společná armáda by EU pomohla být přínosnějším partnerem ve vojenských operacích v rámci NATO. V současnosti jsou síly evropských států na různých (často mizerných) úrovních kvality, což mimořádně stěžuje koaliční vojenské operace. Slovenské pozemní jednotky jednoduše nemají americké námořní pěchotě co nabídnout. Pokud by ale došlo k vytvoření standardizované evropské armády, bylo by možné ji nasazovat ve spolupráci s tou americkou. Její činnost by nebyla odkázána pouze na rekonstrukci, poté co síly USA vybojují celý konflikt. Standardizovaná armáda by byla rovnocenným partnerem.
Kromě vojenské užitečnosti by to ovlivnilo i politickou pozici EU, která by byla vnímána s větším respektem, jak u spojenců, tak případných protivníků. Zvýšil by se tedy i její prostor pro politické manévrování. EU by snadněji prosazovala svá řešení v zahraniční politice, pokud by nebyla vnímána jako bezbranná kořist čekající na rozvrácení.
Praktickou výhodou vzniku a rozvoje společné armády by bylo i pravděpodobné odmítnutí arbitrární hranice dvě procenta HDP na obranu a jiných nesmyslných nastavení v rámci NATO. Celé financování by se muselo důsledně promyslet od začátku a přestal by se brát ohled na neodůvodněné plošné výdaje stejné pro všechny. Nové financování by mohlo zohledňovat specifika jednotlivých států, čímž by bylo flexibilnější a efektivnější.

Společná evropská armáda by zvýšila politickou a vojenskou nezávislost EU, zvýšila by její kredit v očích spojenců a protivníků a pomohla by odstranit dávno přežité a nefunkční nastavení v rámci NATO.

PROTI:
Idea společné evropské armády je dnes nebezpečnou chimérou. EU je v současnosti mezinárodně politickým unikem. Přesáhla rozměr tradičních mezinárodních organizací, stejně tak ekonomických či politických spolků. Současně není (nelze říct, jestli kdy bude) federativním státem, kde by jasně vymezenému centru mohla společná armáda podléhat. Pohlédneme-li na decision-making procesy v současné EU, lze zcela hodnověrně tvrdit, že případná armáda by byla politicky paralyzována s pochybným mandátem nasazení, a byla by tedy neefektivní a zbytečná.

V případě vzniku federativního evropského (super)státu by společná armáda byla logickým krokem a nutností. Jak ukazuje aktuálně „Brexit“, nic není napořád. Schéma, jak rozdělit federaci a federativní armádu by se nehledala snadno. Z nedávné historie tady máme pozitivní případ rozdělení Československa ale i velice krvavý příklad vojny v Jugoslávii. Připomeňme si, že jedna ze sil na pozadí toho konfliktu byla snaha Bělehradu udržet jednotu federace silou. Modelovat, jak by to bylo v hypotetickém případě, dělící se evropské federace a armády, není pochopitelně docela dobře možné. S jistotou lze jen říct, že v době krize velice lehce vyplouvají staré křivdy a nesváry (těch je Evropa plná) na povrch. Do tohoto procesu by se s velkou pravděpodobností vložily externí mocnosti, které by rozhodně, nesledovaly nejlepší zájmy Evropy.

Největším problémem společné armády (a společného státu) je absence jednotící identity, myšlenky a hodnot, na které by se mohla loajalita euroobčanů a eurovojáků upnout. Bude přísaha na abstraktní hodnoty humanismu a evropských myšlenek stačit na to, aby finští vojáci umírali u Černého moře? Pohrnou se estonští vojáci pacifikovat opakované povstání na severu Afriky? Neskončíme jen se systémové demoralizovaným a bojeneschopným kolosem, který bude akorát pojídat astronomické peníze? Myšlenka společné evropské armády vychází z idealistického uvažování. Historie nás učí, že obrana a bezpečnost nakonec vždy skončí u realismu a pragmatismu.

Autoři:
Samuel Žilinčík
Matej Kandrík

12 comments

Redakce - Editorial Staff

EDITOR

PROFILE

12 Comments

Ivo
9. 4. 2017, 15:49

S Evropskou armádou, má li být hodná toho jména a nemá-li plnit jen úlohu jakéhosi vojenského četnictva, se to má jako s přepřahání vozu před koně – prostě to nepojede a nepojede. Proč?

1. Abychom měli skutečně společnou evropskou armádu, potřebovali bychom opravdovou společnou evropskou zahraniční politiku….

2. Abychom měli opravdovou společnou evropskou zahraniční politiku, museli bychom mít systém politického rozhodování, který "vyšachuje" ze hry národní státy.

3. Pokud bychom chtěli "vyšachovat" ze hry národní státy, museli bychom mít skutečně evropské volby.

4. Jestli bychom chtěli uskutečňovat skutečně evropské volby, museli bychom mít opravdové evropské strany. "Frakce" v EP jen neuměle maskují to, že je nemáme.

5. Proč nemáme, a jen tak mít nebudeme, opravdové evropské (tedy s působností v celé EU) strany? Protože neexistuje nic jako evropské veřejné mínění. Na tu samou zahraničněpolitickou otázku se dívá typický Čech úplně jinak než typický Němec či Brit. Prostě z toho titulu, že jsou to Češi, Poláci, Němci či Britové. Jako příslušníci čytřech národů mají nejen diametrálně odlišné historické zkušenosti, ale i jejich veřejné mínění je utvářeno jinými impulsy. Brit čte Timesy, Polák Gazetu Wyborczu, Němec Algemeine Zeitung a Čech MF Dnes. A politici to samozřejmě vědí. A také vědí, že jejich politické přežití záleží na NÁRODNÍM veřejném mínění, nikoliv "evropském", jelikož nic takového neexistuje.

Dokud někdo nevyřeší BOD 5, nemůže vyřešit body 4,3,2. Proto diskuse ohledně bodu 1 je a bude jen tanečkem…
- Viktor@Ivo
  10. 4. 2017, 15:10
  
  Vcelku s argumenty souhlasím. Nicméně bych s jedním, a to v bodě 5, polemizoval. Skutečně politici vědí? Někteří určitě ano, ale někteří vědí … Je to stejné jako v armádě. Kdysi jsem na toto téma s některými zástupci MO hovořil. Nevěřil jsem tomu co říkali. Jako z pohádek od Boženky Germánové. Je fakt, že to nebyli uniformovaní příslušníci. S některými se mám sejít příští týden a pak sdělím pokračování.
Schneider
10. 4. 2017, 21:18

Znovu chválím metodu rozpravy, kterou autoři poněkolikáté zvolili. Jak neobvyklé a oživující, v této diskusní Biafře, kde se propaganda staví býti bojem proti – nu ano, prý proti propagandě. A ta prý přichází pouze z jedné světové strany, vědí ti propagandističtí svazáci naprosto přesně.

Ale k věci: myslím, že by to ztroskotalo zejména na komunikaci, obzvláště po brexitu. Francouzština se hodí spíše pro šansony, a o němčině bych neuvažoval ani omylem.

A ještě jedna věc – myslím, že USA by vznik euroarmády blokovaly. Ono by se totiž teoreticky mohlo stát, že už by je Evropa najednou nepotřebovala. A bylo by po kšeftu. USA by pak nabízely a korumpovaly, jen aby za tu Evropu mohli tu obranu platit …. což by mnohým začalo být divné, a začali by počítat komplexněji, až by jim svitlo, proč jsou ti amíci tak "nezištní".
v. rusina
10. 4. 2017, 23:15

Společná evropská armáda není možná bez transformace Evropské unie na federativní stát. Rovněž jako v případě Spojených států amerických, kde došlo k přerodu Unie z konfederace na federativní stát konsenzem přetaveným do přijetí konstitutivního dokumentu v podobě ústavy, je také obdobný krok na starém kontinentu podmíněný stejným krokem. Diskusi a rozhodnutí o společné evropské armádě, musí nutně předcházet diskuse a rozhodnutí o evropské federaci.

Pokus o takový krok (k evropské federaci) byl učiněn návrhem textu Smlouvy o Ústavě pro Evropu. Konečnou podobu tohoto dokumentu pak přijaly členské státy na mezivládní konferenci v červnu 2004. Ratifikační proces tohoto dokumentu byl po negativních výsledcích referend ve Francii a v Nizozemí (2005) neplánovaně ukončen.

IMHO by v současnosti návrh směřující k evropské federaci nebyl přijat stejně jako v r. 2005, resp. případnou federaci by tvořilo (mnohem) méně zemí než současnou Unii. Zvláštní otázku by mohl představovat postoj ke společné armádě neutrálních zemí jako je Rakousko, Švédsko, Finsko, Irsko a Malta.
Bohuslav Pernica
11. 4. 2017, 11:25

Pokud jde o lingua franca "snové armády" EU, měla by EU dodržet své motto in varietate concordia. Nikdo zatím nestanovil jednu jedinou a hlavní úřední řeč EU, takže proč stahovat kalhoty, když brod je hodně daleko. Že se obcuje v angličtině, je asi dáno tím, že většina členských států EU s vyjímkou Velké Británie a Irska, nechává na školách učit angličtinu jako hlavní cizí jazyk. Pokud by už někdo myslel vážně (ne se obohatit na úkor partnera) nápad na společné vojsko, pak by mělo platit pravidlo K. u. K armády, že se mluví mateřskou řečí vojáka a tou řečí, kde je daný organizační prvek úmístněn. Vůbec si nedokážu představit, že by drtivá většina českých vojáků nerozumněla svému veliteli, kterého mají následovat do bitev. Situace, kdy před nastoupeným útvarem promlouvá nějaký velitel slavné evropské armády a je to tlumočeno do češtiny vypadá hodně komicky (Ich bin ein Berliner, Ahoj, Dobry den apod.). To pak ti vojáci nemají jistě pocit, že se jdou bít za nějakou národní věc, ale za něco tak vzdáleného jako Brusel. Také mi není jasný způsob indoktrinace. U čs. armády to byla láska k vlasti, která jim byla vštěpována od školních lavic. U lidové armády už musela být láska k Sovětškému svazu a prolatetářkému internacionalismu vštěpována vojákům už cestou aparátu politické správy ve formě politického školení. EU v tomto směru zatím nenabízí nic, než lásku k penězům – staví na úřednících s motivací zaměstnaneckou a nikoliv institucionální. I po skončení aktvního vztahu si loajalitu vynucuje zase penězi cestou nějakého sociálního zabezpečení. Možná bychom mohli začít úvahy o společné evropské armádě vyhlášením týdne česko-evropského přátelství nebo týdnem EU, kdy se všichni proměníme v pravé Evropany demonstrující jednotně podporu Bruselu.
- J.D.@Bohuslav Pernica
  13. 4. 2017, 23:02
  
  Jenom k jazykové části ,,společné armády" . Mnozí z nás zažili v České armádě, když vojáci co přešli z Československé armády a nemluvili česky, rozjeli slovenštinu, nebo hůře Husákovu federální řeč, a s přibývajícími roky od rozdělení jim rozumělo a rozumí méně vojáků. Jinak souhlas. Máme NATO, tam si máme plnit své závazky a ne žádná utopie. Jejím smyslem je zase budovat něco co není a rozhasit to co je.
Honza
16. 4. 2017, 11:18

spolecna armada si zada spolecne ideje a sounalezitost.. coz se tezko pestuje v Risi, jejiz hranice bez problemu prekracuji barbari a ktera svym obcanum zakazuje drzet zbrane.