První část tohoto příspěvku naleznete zde a druhou zde.
V době komunistické totality získaly vojenské vysoké školy rovnocenné postavení vůči ostatním vysokých školám. Požívaly však podobných výjimek, jako tomu bylo po roce 1990. Ty byly řešeny v paragrafech 85 až 87 zákona č. 39/1980 Sb., o vysokých školách, a u zákona č. 19/1966 Sb., o vysokých školách, se jednalo o § 55. Tato ustanovení zejména přenášela působnost jinak vyhrazenou civilním orgánům na orgány vojenské moci, ministra obrany a jeho ministerstvo a prezidenta jako vrchního velitele ozbrojených sil. Jak první, tak druhý zákon připouštěl exkluzivitu „nevojenské výuky“ na vojenských vysokých školách, když první zákon stanovoval, že:
Pokud se na vojenských vysokých školách vyučují studijní obory nebo studijní předměty jako na ostatních vysokých školách, vztahují se na vyučování těchto oborů nebo předmětů na vojenských vysokých školách obdobně předpisy platné pro ostatní vysoké školy.
A druhý zákon hovořil o tom, že:
Pokud vojenské vysoké školy konají výuku v oborech a předmětech, které jsou obdobné oborům a předmětům na vysokých školách civilních, řídí se přiměřeně předpisy platnými pro vysoké školy civilní; v těchto oborech a předmětech se na vojenské vysoké školy vztahuje působnost Státního výboru pro vysoké školy; jinak tuto působnost vykonává orgán zřízený ministrem národní obrany.
Specifika vojenských vysokých škol ve výchovné oblasti byla tedy po dobu totality zachována.
Daleko zajímavější než zákony upravující národní soustavu vysokých škol členěnou v době totality až do úrovně fakult, jsou prováděcí předpisy k oběma zákonům. V tomto případě jde rozkazy prezidenta republiky vyhlašované vyhláškou (federálního) ministerstva obrany. Tyto vyhlášky upřesňovaly ono specifické poslání vojenských vysokých škol. Vyhl. č. 90/1966 Sb., kterou se uveřejňuje výpis z rozkazu presidenta republiky k provedení zákona č. 19/1966 Sb., o vysokých školách, na úseku vojenských vysokých škol, v příloze hovořila např. o tom, že:
2. Úkolem vojenských vysokých škol je:
a) vychovávat vysoce vzdělané a odborně kvalifikované kádry, připravené na základě znalostí marxismu-leninismu morálně a politicky pro plnění úkolů v oblasti obrany socialistické vlasti i pro případné zastávání přiměřených funkcí v civilním zaměstnání,
b) rozvíjet vědeckou činnost a vychovávat nové vědecké pracovníky,
c) prohlubovat a rozšiřovat odborné znalosti pracovníků s vysokoškolským vzděláním,
d) být středisky podílejícími se na rozvoji kultury a vzdělanosti v ozbrojených silách i v celé společnosti.
Obdobnou specifikaci prezentovala rovněž vyhl. č. 87/1983 Sb.:
Vojenské vysoké školy jsou nedílnou součástí československé výchovně vzdělávací soustavy a nejvyšším stupněm vojenské školské soustavy. Plní významné úkoly při budování Československé lidové armády a zvyšování její bojové a politické připravenosti.
Náročné úkoly budování rozvinuté socialistické společnosti a zabezpečování její obrany kladou zvýšené nároky na připravenost vojenských vysokých škol.
Úkolem vojenských vysokých škol je zejména
a) v souladu s vojenskou politikou Komunistické strany Československa, vlasteneckým a internacionálním posláním Československé lidové armády ve svazku armád států Varšavské smlouvy, s cíli komunistické výchovy a s nejnovějšími poznatky vědy, vojenství a techniky připravovat politicky a odborně vzdělané, ideově pevné a morálně vyspělé absolventy pro zastávání náročných funkcí v Československé lidové armádě,
b) rozvíjet výchovně vzdělávací práci, vědeckou, výzkumnou a vývojovou činnost a tak se podílet na rozvoji vědy a techniky podle potřeb Československé lidové armády.“
Paradoxně, specifické poslání vojenských vysokých škol bylo v době komunistické totality určeno přesněji, než po jejím skončení. Tato skutečnost je možná také příčinou toho, že se UNOB nenaplňuje očekávání důstojníků, kteří ukončili své studium na některé z československých vojenských vysokých škol do konce roku 1990. V souvislosti s výše citovanými vyhláškami, je však zajímavá ještě jedna skutečnost. Vyhláška č. 90/1966 Sb., v odstavci 10 uváděla, že:
Vojenské vysoké školy organizují pro absolventy vysokých škol postgraduální studium (§16 a 19 zákona) v duchu zásad stanovených vládou a podle požadavků výstavby ozbrojených sil.
To trochu poodkrývá význam toho, co se v dnešním zákoně o vojácích z povolání rozumí floskulí „v zájmu ozbrojených sil.“ Bohužel, ukazuje to zároveň na platnost zákona ztráty informace jejím kopírováním v podmínkách státní správy. Opisování a upravování textu, bez toho aniž by mu autor hlouběji porozuměl, je jednou z metod, s kterou česká státní správa běžně pracuje. A nejenom ona. Jak ukazuje plzeňský případ a mnohé další, tento „intelektuální mor“ zasáhl i nejeden nejvyšší článek vzdělávací soustavy a vrcholné centrum vzdělanosti, nezávislého poznání a tvůrčí činnosti v České republice, jak o vysokých školách hovoří současný zákon o vysokých školách.
6 comments
6 Comments
Dušan Rovenský
19. 1. 2010, 11:09Toto je zajímavé:
Profesoři na stromech nerostou, univerzit bude muset být méně. Alespoň těch, které vychovávají magistry a inženýry. Tak se dnes vyjádřila ministryně školství Miroslava Kopicová.
„Pětileté studium budou nabízet jen ty nejkvalitnější. To znamená ty, na kterých se provádí kvalitní vědecký výzkum,“ popisuje své představy Kopicová. Žádný velký zásah přitom podle ministryně nebude třeba, školy se podle ní vytřídí samy. Stačí stanovit jednoduché pravidlo: jeden profesor bude smět v budoucnosti garantovat pouze jeden obor na jedné univerzitě. „Ti nejkvalitnější vyučující se tak přirozeně soustředí do míst, kde se skutečně dělá kvalitní věda,“ předpokládá ministryně.
Na začátku devadesátých let se dostalo ke studiu na vysoké škole 19 procent populace, dnes je to 58 procent. Pokud to převedeme na IQ, loni přicházeli na některé vysoké školy lidé, jejichžinteligence se pohybovala kolem 90. Průměr je přitom 100.
Jinak, celý článek na: http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/univerzit-bude-mene-rozhodla-ministryne-kopicova_155603.html
REPLYPetr Z.
19. 1. 2010, 11:14Jen takova zajimavost, ve Velke Britanii se bakalarske studium povazuje za zcela plnohodnotne a ukoncene vysokoskolske vzdelani, na navazujici studiu pak pokracuje pouze deset procent bakalaru. Takze napad to nemusi byt tak spatny..
REPLYBohuslav Pernica
19. 1. 2010, 11:45S tou kvalitou je to třeba vidět i v dalších kolech. Doktory, docenty a profesory je potřeba nahrazovat a kde brát, když nerostou na stromech. Kdo bude provádět výběr, když jsou školy placené od kusu (studenti/aboslventi) a zároveň je potřeba nahradit pedagogický sbor kvůli garancím? No, a tihle lidé budou provádět ten výzkum a zvyšovat konkurenceschopnost ČR. – Uzavření systému znamená jeho postupnou degradaci, to zejména v podmínkách, kdy je odkázán na veřejné zdroje po dobu šetření.
REPLYPetr Z.
19. 1. 2010, 11:54Proto se také dlouhodobě vyvíjí tlak na výzkum, rozpočty některých kateder jsou v některých případech z větší části tvořeny právě granty a nikoli subvencemi per capita. Do jaké míry jsou ty granty smysluplné, či dobře naplněné je pak druhá věc. Degradaci systému bych neviděl jako nutnou věc, protože i čím dál více lidí studuje v zahraničí a přínáší sem nové stimuly. Máte bohužel stále pravdu, že být zaměstnaný na nějaké katedře (nikoli výzkumném ústavu) je často na doživotí, zcela bez vlivu reálné činnosti.
REPLYTomáš Karásek
20. 1. 2010, 0:07K velmi zajímavé diskusi si dovolím připojit několik poznámek (byť, uznávám, odbíhají od specifického tématu vojenského vysokého školství):
1) Ačkoliv rozumím pochybnostem o adekvátnosti počtu vysokých škol, nevím, proč by bylo nutné právě v tomto spatřovat primární problém. Předpokládám, že nárůst počtu škol se týká hlavně privátní sféry, a jako absolvovent a zaměstnanec veřejné univerzity bych si připadal jako totální nafoukanec, kdybych chtěl svým spoluobčanům brátni v jejich snaze získat za své (nemalé) peníze vysokošolské vzdělání. Navíc, snažil se někdo vůbec dokázat, že z expanze vysokoškolských institucí jako takové vzniká nějaká vyčíslitelná škoda (třeba ekonomického rázu)? Pokud ne, potom nevidím důvod pro byrokratický zásah. A konečně, co si budeme povídat, pokud je zaměstnavatel jen trochu soudný, nebude se zajímat jen o to, zda má uchazeč o práci titul, ale také kde ho získal a hlavně jestli mu vůbec k něčemu je. Skepticky se domnívám, že spoustě lidí jejich titul ze soukromé školy k ničemu není, ale nevidím důvod, proř jim v jeho získání bránit. Problémem je samozřejmě stát, který miluje zaměstnávání na základě tabulek a na kvalitu konkrétních jednotlivců (včetně kvality získaného vzdělání) příliš nehledí:-) Nechápu ovšem, proč za to trestat trestat vysoké školy, když logickou odpovědí by bylo zkvalitnění personální politiky.
2) Důvod, proč akademici (a tady mluvím z vlastní zkušenosti) učí na několika školách, není v tom, že bychom byli nemožně hamižní, ale jednoduše v ostudně nízkých základních platech (vždy mě pobaví, když zjistím, že řidič tranvaje – nic proti nim – bere vyšší tabulkovou mzdu než já po ukončení doktorského studia). Dokud nedojde k výaznějšímu zvýšení základních mezd, není reálné možné předpokládat, že akademici věnují veškerý svůj čas (který dokážou výhodně zpeněžit jinde) právě své domovské univerzitě.
3) Zcela souhlasím, že individuální ohodnocení, ke kterému přispívají nejrůznější granty, je potřebné. Na druhou stranu, výzkum není všechno, primárním úkolem vysokých škol (včetně těch, které se jako má alma mater honosně titulují „výzkumná instituce“) je učit. Pokud budou akademici nuceni „honit“ výzkumné granty, aniž by existovala finanční motivace převádět jejich výsledky do výuky, situace se nezlepší. Nemluvě o tom, že schopnost provádět kvalitní výzkum a schopnost dobře učit zkrátka není totéž.
REPLY