V uplynulých dvou měsících bylo už na OWOP zmíněno vysoké vojenské školství v souvislosti s požadavkem dosažení alespoň „mírného pokroku v mezích zákona“ v případě Univerzity obrany, nebo alespoň zastavení degradace této instituce. Jak totiž vyplynulo z diskuse, je Univerzita obrany možná vysokou školou, možná skutečně naplňuje formální znaky univerzity, ale vojenskou, výchovnou, funkci neplní. Rád bych tímto prvním příspěvkem k tématu UNOB upozornil na některé „legislativní“ souvislosti existence vojenského vysokého školství v České republice, potažmo v Československu.

Univerzitě obrany (UNOB) je často vyčítáno, že neplní své specifické poslání. Nutno podotknout, že ze zákona č. 111/1998 Sb., …zákon o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů, není jasné, co je toto specifické poslání. UNOB je vysokou školou se statutem univerzity s přiznaným statutem státní vysoké školy. Takto má naplňovat to, co tento zákon požaduje po vysokých školách v § 1:

Vysoké školy jako nejvyšší článek vzdělávací soustavy jsou vrcholnými centry vzdělanosti, nezávislého poznání a tvůrčí činnosti a mají klíčovou úlohu ve vědeckém, kulturním, sociálním a ekonomickém rozvoji společnosti tím, že:
a) uchovávají a rozhojňují dosažené poznání a podle svého typu a zaměření pěstují činnost vědeckou, výzkumnou, vývojovou, uměleckou nebo další tvůrčí činnost,
b) umožňují v souladu s demokratickými principy přístup k vysokoškolskému vzdělání, získání odpovídající profesní kvalifikace a přípravu pro výzkumnou práci a další náročné odborné činnosti,
c) poskytují další formy vzdělávání a umožňují získávat, rozšiřovat, prohlubovat nebo obnovovat znalosti z různých oblastí poznání a kultury a podílejí se tak na celoživotním vzdělávání,
d) hrají aktivní roli ve veřejné diskusi o společenských a etických otázkách, při pěstování kulturní rozmanitosti a vzájemného porozumění, při utváření občanské společnosti a přípravě mladých lidí pro život v ní,
e) přispívají k rozvoji na národní a regionální úrovni a spolupracují s různými stupni státní správy a samosprávy, s podnikovou a kulturní sférou,
f) rozvíjejí mezinárodní a zvláště evropskou spolupráci jako podstatný rozměr svých činností, podporují společné projekty s obdobnými institucemi v zahraničí, vzájemné uznávání studia a diplomů, výměnu akademických pracovníků a studentů.

Jak naznačil příspěvek Najdi 10 rozdílů a článek v časopisu Týden, jistě motivováni „plzeňským standardem kvality vysokoškolského studia“, plní UNOB své poslání zejména v bodech a), c) a d). Nejsem si jist, zda je naplňován bod b), protože vojáci z povolání mají sice právo na vzdělání a zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů, v § 59 odst. 2, písm. f) tvrdí, že:

Ministerstvo je zejména povinno: vytvářet podmínky pro soustavné vzdělávání a prohlubování kvalifikace vojáků…

ale v zápětí se dodává, že to musí být: „…v zájmu ozbrojených sil“. Je-li to v zájmu ozbrojených sil, pak se s vojákem uzavře dohoda o zvýšení, nebo rozšíření vzdělání a voják má nárok na úlevy ve službě zejména v podobě služebního volna. Co je: „…v zájmu ozbrojených sil,“ určuje personální orgán oprávněný tuto dohodu podepsat.

Chtěli-li byste tedy např. studovat politologii a mezinárodní vztahy, protože se po skončení služebního závazku hodláte věnovat diplomacii, máte pravděpodobně smůlu, jestliže váš personální orgán to bude požadovat mimo zájem ozbrojených sil. Navíc tento obor nelze na UNOB studovat. A je otázkou, jestli tam jsou soustředěny všechny studijní programy a obory, které přesně odpovídají zájmu ozbrojených sil.

Zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších předpisů, v § 3 odst. 2 uvádí, že:

Ozbrojené síly se člení na armádu, Vojenskou kancelář prezidenta republiky a Hradní stráž.

a nikde se člověk nedočte, kdo nebo jak objektivně určuje, co je v zájmu ozbrojených sil. Je to věcí vrchního velitele ozbrojených sil? Je to věcí náčelníka Generálního štábu Armády České republiky? Určí to ministr? Určuje to některý z náměstků? Určuje to některý ředitel sekce nebo některý z jeho ředitelů odborů? Nebo dokonce rektor UNOB?

Prostor pro tvořivost je velmi široký a záleží na osobní odvaze některého z těchto hráčů vytvořit s jedním nebo s více z ostatních hráčů dočasnou koalici a třeba ji využít tak, že v souladu s § 1, písm. b) zákona o vysokých školách si umožní v souladu s demokratickými principy přístup k vysokoškolskému vzdělání.

Paradoxně, ani ve specifických ustanoveních tvořených paragrafy 94 a 95 zákona o vysokých školách se nedozvíme o specifickém poslání UNOB. Je zmínka o tom, že:

Vojenské vysoké školy vzdělávají odborníky zejména pro ozbrojené síly. Mohou na nich studovat též studenti, kteří nejsou vojáky v činné službě.

Dozvíme se také, že:

Vojenské vysoké školy se při přijímání vojáků v činné službě ke studiu řídí požadavky Ministerstva obrany. Průběh služby a hmotné zabezpečení studentů-vojáků v činné službě se řídí zvláštními právními předpisy. Počet studentů, kteří nejsou vojáky v činné službě, činí zpravidla jednu třetinu kapacity vojenských vysokých škol a je každoročně upřesňován v návaznosti na výši požadavku Ministerstva obrany na přípravu studentů-vojáků v činné službě.

ale o tom, že by UNOB měl plnit nějakou výchovnou funkci, o tom tu není ani zmínka.

Z hlediska svého legislativně vydefinovaného poslání se UNOB příliš neliší od veřejné vysoké školy. Jeho obrovskou výhodu však je, že jako součást organizační složky státu nemusí na rozdíl od ní bojovat o finanční prostředky ani o studenty. Jeho obrovskou nevýhodu je, že oproti veřejné vysoké škole nenabízí pro ozbrojené síly žádnou přidanou hodnotu srovnatelnou s veřejnými vysokými školami.

Je proto otázkou, zda by funkce UNOB nemohly být převzaty veřejnými vysokými školami s delší tradicí a větší prestiží než má UNOB. Konečně, v době boje klesajícího počtu maturantů by to bylo výhodné nejenom pro veřejné vysoké školy, ale také pro státní rozpočet. Je jasné, že UNOB není schopna operovat ve srovnatelných průměrných nákladech jako velká veřejná vysoká škola a zároveň nelze předpokládat, že by mohlo dojít k zavedení školného na UNOB, nebo k redukci průměrných nákladů na studenta.