Lidé v Pearl Harboru vítají čínský torpédoborec Čching-tao (DDG 113) během návštěvy v září 2006; Foto Mass Communication Specialist 3rd Class Ben A. Gonzales, U.S. Navy

V poslední době Čína znovu připomněla světu, že hodlá být v příštích dekádách hlavním hybatelem na geopolitické šachovnici. Robert D. Kaplan na stránkách Foreign Affairs připomněl, že geopolitický potenciál Číny rozeznali i klasičtí anglosaští geopolitikové 19. století. Tehdy však Číně chybělo to, co se má v blízké budoucnosti stát pilířem šíření čínského vlivu – vojenské loďstvo.

Z historického pohledu se Čína vydala trochu odlišnou cestou než jiné v minulosti nastupující námořní mocnosti. Vilhelmovské Německo, Japonsko po reformách mejdži či Sovětský svaz nejprve vybudovaly válečné loďstvo, které vytvořilo podmínky pro rozvoj námořního obchodu. Silné centralizované státy tak byly hlavními hybateli námořní revoluce. Jak však naznačují Gabriel Collins and Michael Grubb v knize China Goes to Sea zmíněné na stránkách DefenseTechu čínský příklad je jiný:

China is following a different path marked by an emphasis on commercial maritime development, with naval development trailing. If China continues to expand its naval forces, the drivers will include a mix of a desire for status in the international community and a perceived need to defend economic interests, but the single most prominent element will be that Beijing’s policymakers are struggling to keep up with China’s dynamic commercial mariners.

Čínské námořnictvo se již nepřipravuje na válku o Tchajwan (tu Čína zřejmě vyhrála bez jediného výstřelu) či na ochranu pobřeží, ale plánuje v duchu strategického konceptu „far sea defense“. Vojenské námořnictvo by tak mělo ochraňovat komerční plavidla na cestách od Perského zálivu po Molucký průliv a zabezbečovat čínské zájmy v Jihočínském a Východočínském moři se strategickým výhledem k ostrovnímu pásu kolem Filipín. Většina západních stratégů jistě dobře pochopila, že čínská vojenská „doprovodná“ plavidla křižující v mnoha ohledech geopoliticky klíčovou oblast světa mají mnohem zásadnější význam.

Od prosince 2008 tři čínské lodě operují v Adenském zálivu v rámci anti-pirátské operace. Od prvního července je jednou z nich také největší bojová loď čínské provenience Kunlun Šan. Toto první nasazení čínského loďstva mimo Pacifik podle analytiků dopomohlo čínskému námořnictvu vylepšit kapacity projektovatelné na dlouhou vzdálenost.

Podle zpráv amerického námořnictva Čína disponuje zhruba 260-ti válečnými plavidly, z nichž 75 představuje velké válečné lodě. Strategicky významná je také ponorková flotila čítající více než 60 podvodních plavidel. Právě ponorková aktivita vycházející ze základny Jalong Bay v jižní Číně donutila americké námořnictvo k návratu studenoválečné praxe  průzkumných ponorkových cest ze základny na Guamu, které v posledních měsících vedly již k několika americko-čínským roztržkám.

Čína oficiálně přiznává rozpočet na obranu ve výši 78 miliard dolarů, nicméně podle analytiků je reálný čínský rozpočet přibližně dvojnásobný. Námořnictvo z obranného koláče získává zhruba třetinu a tento poměr v budoucnosti zřejmě naroste v souvislosti s plánovanou akvizicí letadlové flotily. Nové námořní doktríně se částečně podřizuje i raketový program. Celkově vzato lze říci, že se americká námořní pacifická hegemonie blíží ke konci.

Také v tomto kontextu je třeba vnímat novou vlnu čínského angažmá v korejském problému, neboť čínským admirálům se nikterak nezamlouvá představa americko-jihokorejských námořních operací v blízkosti čínských teritoriálních vod. Číňané však naopak velké námořní cvičení ve Výchočínském moři uspořádali počátkem července a kolem oslav amerického Dne nezávislosti pravděpodobně otestovali novou antibalistickou raketu zaměřenou proti lodím (anti-ship ballistic missile). Ve jiho a severovýchodní Asii nabývá „čínské století“ jasných kontur, což potvrdila také Obamova cesta do Canossy (Pekingu) v listopadu 2009.

Na závěr se vrátím k výše zmíněnému Kaplanovu článku, který obsahuje dvě provokativní teze:

1. Demokratická Čína bude (by byla) ještě dynamičtější světovou mocností než Čína s represivním režimem
2. Se vzrůstající mocí Číny se strategickým partnerem USA pro systémové vyvažování stane Rusko.