Motto: Ten, kdo ví, kdy se může pustit do boje a kdy se boji vyhnout, ten zvítězí. Mistr Sun-c’

Foto Polské ministerstvo obrany

V srpnu minulého roku byl v Afghánistánu zabit desátý polský voják. Ale zatímco ti předtím zahynuli při výbuších IED, kapitán Ambroziński byl zastřelen při přes pět hodin trvající přestřelce. Následně vyšly najevo podrobnosti, které vzbudily pochybnosti o úrovni řízení a zabezpečení polských jednotek ISAF.

Polští vojáci převzali v listopadu 2008 odpovědnost za provincii Ghazní. Ale až do července se Task Force White Eagle soustředil na ochranu hlavní afghánské silnice Kábul Kandahár – Highway 1, nebo MSR Ohio. V létě před prezidentskými volbami požádal afghánský ministr obrany Poláky o pomoc při zajištění bezpečnosti v distriktu Ajristán, který do té doby ovládal Taliban. Operace „Over the top“ mohla začít.

Ajristán je nejodlehlejší okres v provincii. Nachází se asi 120 km západně od města Ghazní u hranic s provincí Uruzgán. Od jediné asfaltové silnice ho odděluje několik horských pásem. Nejbližší základna je FOB Warrior v okresu Gelan, sto kilometrů vzdušnou čarou. Do distriktu vedou tři cesty přes obtížně průjezdný horský terén, jehož sjízdnost záleží na přízni počasí. Ale využitelná je jen jedna cesta. Překonat 210 kilometrů trvá 12 hodin a značnou část území ovšem ovládá Taliban. Okresní město Sangar je 2500 metrů nad mořem, je obklopeno horami dosahujícími výšky 3700-4500 metrů.

Taliban je v Ajristanu již dlouho aktivní, několikrát dokonce obsadil Sangar. O vlivu Afghanské vlády nejlépe vypovídá výsledek NSP National Solidarity Programme, což je nejúspěšnější rekonstrukční program v zemi spravovaný samotnými Afghánci, do kterého se již zapojilo 22 000 komunit. V Ajristánu byla přitom v roce 2007 zapojena pouhá jedna komunita!

Úkolem operace „Over the top“ byla pomoc ANSF se zajištěním bezpečnosti během prezidentských voleb 20. srpna. V noci 11. července vysadily v Ajristánu americké Chinooky 150ti člennou jednotku, která druhý den obsadila Sangar a vztyčila polskou vlajku. Výsadek tvořilo 30 Poláků, většinou OMLT z 25. Brygady Kawalerii Powietrznej. Zbytek byli vojáci ANA a policisté z ANP.

Operace byla plánovaná jako třífázová a ukončena měla být 30. srpna. Kvůli značné vzdálenosti nově založeného COP Ajristán bylo zásobování omezeno pouze na vzdušnou přepravu. Minimálně jednou byly shozeny zásoby na padácích z transportního letounu C-17. Celý měsíc probíhal sice v napjaté atmosféře, ale bez vážnějších incidentů. CIMIC distribuoval humanitární pomoc. Jednou se štábu podařilo získat informaci o tajném muničním skladu a velitel se rozhodl využít příležitost jej zlikvidovat.

Talibanská past
Brzy ráno 10. srpna tedy vyrazila skupina vojáků k domnělému muničnímu skladu. Horským údolím postupovala podél cesty v třech skupinách. – v předvoji 25 ANP, poté 25 ANA a na konci 12ti členná polská „Omeleta“. Okolo půl osmé se v blízkosti městečka Usmankél, přibližně tři kilometry od Sangáru, dostalo čelo kolony do intenzivní střelby z ručních zbraní. Vojáci a policisté ihned palbu opětovali. Poláci se rozdělili do dvou skupin a začali se přesouvat vpřed, aby mohli podpořit Afghánce. Ale již po dvou stech metrech se dostali do palby z týlu. Museli se rychle ukrýt ve dvou budovách vzdálených od sebe asi 30 metrů. Talibanská past sklapla. Poláci a Afghánci byli obklíčeni odhadem 50-100 bojovníky. Nezbývalo než povolat na pomoc letectvo.

První stíhačky se ale objevily až v 8:20. Situace na zemi byla pro piloty F-15E velmi nepřehledná, neumožnila rozeznat spojenecké vojáky od Talibů. Ani pozemní navádění nezlepšilo identifikaci cílů a vlastních pozic. Podpora se omezila na tzv. Show of Force – nízký průlet tryskáče nad zemí s odpalováním světlic k zmatení protiletadlových raket. Taliban to ale nezastrašilo. Povstalci pokračovali v palbě a pokoušeli se přiblížit k bráněným budovám. Později letadla svrhli jednu pumu na vzdálenější cíl. Přibližně v této době se objevil bezpilotní Predator, který zůstal nad bojištěm až do konce.

V 8:30 požádali Poláci o vyslání vrtulníku k evakuaci raněného. Krátce poté se kapitán Ambroziński pokusil zlikvidovat odstřelovače na střeše budovy. Sám byl ale smrtelně raněn. Dva další Poláci kteří šli do akce s ním se ho snažili oživit, neúspěšně. Poté se pokusili tělo odtáhnout, ale kvůli intenzivní palbě ho museli nechat na místě. Zanedlouho tam dopadla raketa. Situace Poláků se stále zhoršovala – zraněni již byli tři vojáci. Velitel jednotky se rozhodl probít z obklíčení k přistávací ploše, aby bylo možné odsunout raněné.

Hotovostní službu MEDEVAC v provincii Ghazní drží dva americké armádní Blackhawky. Americký ministr obrany Robert Gates osobně zaručil americkým vojákům evakuaci z bojiště do jedné hodiny, kdy je největší naděje na přežití. Po uplynutí tzv. Golden Hour se možnost přežití rapidně snižuje. Ministr své sliby drží – v roce 2008 byl průměrný čas evakuace 100 a minulý rok již jen 42 minut. Vrtulníky dorazily na místo v 9:45. Jeden zůstal ve vzduchu a zajišťoval evakuaci, zatímco druhý přistál, vyzvedl tři polské raněné a vrátil se na základnu.

Problémy s vrtulníky
Mezitím v Ghazní TF White Eagle konečně zorganizoval Quick Reaction Force – bohužel se muselo ještě čekat na vrtulníky. Polsko má v Afghánistánu devět helikoptér, ale jen pět bylo letu schopných. Ze čtyř transportních Mi-17 IV byly jen dva operabilní – ráno ale „zajišťovaly“ místní šuru a tak se musely vrátit a natankovat. Doprovod měly tvořit bitevní Mi-24V – z pěti byly letu schopné tři.

A navíc, Ajristán je pro ně moc daleko. Mají sice dolet 500 km, to ale platí pro střední Evropu, ne pro letiště v 2225 metrech nad Zobrazit další »