Noční operace americké pěchoty s cílem zajistit kontrolu podél dálnice 4 (Highway 4) v Kandaháru (březen 2010); Foto Tech. Sgt. Francisco V. Govea II, U.S. Air Force

Michael Yon dal na své stránky jeden můj starší komentář, který jsem upravil. Je o něm a o Afghánistánu. Píšu v něm mimo jiné o tom, pod jakým tlakem je McChrystal a že se po něm chce příliš mnoho v příliš krátké době. To, co se v Afghánistánu odehrává nyní, jakoby tomu dávalo za pravdu.

V Kandaháru se očekávala rozsáhlá ofenziva proti hnutí Taliban. Zdá se ale, že se postupně modifikuje. „Do čela“ byla postavena rekonstrukce a vojáci mají sehrát podpůrnou roli. Obávám se, že jde o poslední pokus. Od velké ofenzivy bylo prý upuštěno kvůli tomu, že byli proti jak místní obyvatelé, tak politici. Zároveň se zdá, že vojenský přístup (military first) nefungoval během operace v Mardžáh na začátku letošního roku.

In fact, there has been little new fighting in Kandahar so far, and the very word “offensive” has been banished. “We cannot say the term offensive for Kandahar,” said the Afghan National Army officer in charge here, Gen. Sher Mohammad Zazai. “It is actually a partnership operation.” The commander of NATO forces in southern Afghanistan, Maj. Gen. Nick Carter, insisted that there never was a planned offensive. “The media have chosen to use the term offensive,” he said. Instead, he said, “we have certainly talked about a military uplift, but there has been no military use of the term offensive.”

Americká civilní operace v Kandaháru se rapidně rozšiřuje. Minulý rok tam pracovalo na různých projektech osm Američanů. Dnes jich je tam 110 a jejich řady by mělo rozšířit během léta dalších padesát lidí. A peníze tečou proudem.

The program for agricultural vouchers alone has been given a quarter of a billion dollars to spend in southern Afghanistan, $90 million of that in Kandahar. “It’s huge,” said one official. “We’ve employed 40,000 people in cash for work.”

Alespoň americký ministr obrany Robert Gates je přesvědčený, že se spojenci v Afghánistánu pohybují po té správné cestě, i když není vůbec jednoduchá. V létě by mělo podle něj přibývat obětí, chybí stále 450 instruktorů, Nizozemci se chystají na odchod letos a Kanaďané příští rok a Australanům se nechce do vedení mise v Kandaháru. Každopádně, vracíme se ke kořenům, do roku 2001 (mnoho lidí to asi zklame):

He said improving government services and civilian development efforts formed an important part of the effort, but the war was not a nation-building exercise. „The reason we are there is for our own security,“ he said. „We are not there to build 21st century Afghanistan. None of us will be alive that long.“ Gates stressed that the United States had been attacked by Al-Qaeda militants based in Afghanistan in 2001 and „we want to make sure we are never attacked again from out of there.“

Robert Gates je optimistický i přes rostoucí ztráty. V posledním týdnu NATO přišlo v zemi o více než 20 lidí. Deset z toho zemřelo v pondělí, což byl pro spojence nejkrvavější den za poslední dva roky. Ve středu se podařilo povstalcům sestřelit vrtulník, v němž zemřelo pět lidí.  Velice komplikovaná situace je v „britském“ Hílmandu a je možné, že do Sanginu, drogového to ráje, vyrazí americká posila.

Anketa, kterou provedl deník The Times mezi 32 vysokými představiteli ozbrojených sil a úředníky prý naznačuje, že Británie spěchala do války v Afghánistánu i přesto, že byly jasné signály o nepřipravenosti armády na tento úkol.

Top ranks within the Ministry of Defence and other Whitehall departments are accused of:

• grossly underestimating the threat from the Taleban;
• ignoring warnings that planned troop numbers were inadequate;
• offering only the military advice they thought ministers wanted to hear;
• signing off on a confused command- and-control structure.

Jak to bylo skutečně, se dozvíme záhy, protože se připravuje hodnocení mise v Afghánistánu, kterou zadala vláda Davida Camerona. Mimochodem, vůbec by nebylo od věci, kdyby podobný materiál vznikl během podzimu i u nás, byť česká vojenská přítomnost v zemi není tak velká, jako ta britská. Ale zpátky k Britům. A jak to vlastně všechno začalo?

In January 2006, John Reid, then the Defence Secretary announced that Britain was sending 3,300 troops to Helmand on a stabilisation mission that would last three years and cost £1 billion. Within weeks the troops were fighting for their lives, reinforcements were rushed in and costs skyrocketed.