Podle pravidelné (neveřejné) zprávy výzkumníků knihovny amerického Kongresu Spojené státy v loňském roce zvýšily svůj podíl na globálním trhu se zbraněmi. Dle všech předpokladů tak ekonomická krize americký zbrojní sektor nijak nezasáhla. Naopak.

Americké firmy v roce 2008 uzavřely zbrojní obchody v hodnotě 37,8 miliardy dolarů, což představuje více než 2/3 z celkového zbrojního balíku, který v loňském roce dosáhl 55,2 miliard dolarů. Samotný nárůst amerického podílu není až tolik překvapivý, nečekaná je však jeho výše. V roce 2007 Američané prodali zbraně za 24,8 miliardy, což představovalo 41 procent ze srovnatelně vysokých globálně realizovaných obchodů. O rok dříve americké prodeje dosáhly 16,7 miliard dolarů, což představuje necelou polovinu hodnoty z roku 2008. Americký „úspěch“ navíc kontrastuje s globálními trendy, podle kterých byl rok 2008 z hlediska objemu nejchudší od roku 2005 a přinesl meziroční propad o 7,6 procenta.

Zajímavou otázkou samozřejmě zůstává, s kým americké korporace obchodují. Odpověď se tradičně pokouší poodkrýt další zpráva zabývající se prodeji v tzv. rozvíjejících se zemích (velmi nehodný termín pro všechny země mimo NATO, Austrálii, Nový Zéland, Japonsko a Rusko), které dnes představují klíčové trhy. Do těchto zemí byly prodány zbraně za 42,2 miliardy dolarů (z 55,2), přičemž z tohoto rance americké firmy urvaly hned 29,6 miliard (přes 70 procent). Nejvíce zbrojily Spojené arabské emiráty (PAC-3, THAAD), Taiwan (helikoptéry Chinook), Maroko (F-16) či Saudská Arábie, která však v roce 2008 zcela výjimečně neuzavřela žádný obchod s americkou firmou.

Za Američany zásadně zaostaly italské firmy (3,7 miliard dolarů) a také Francouzi (2,5 miliardy dolarů). Před Francii se ještě dostalo Rusko (3,5 miliard dolarů), které však utrpělo téměř dvoutřetinový meziroční propad. Tato zpráva jistě nepotěšila mocenský tandem v Moskvě, který podpoře zbrojního exportu věnuje značnou pozornost. Pro Rusy je to poměrně bolestný ústup ze slávy, neboť ještě v roce 2006 dominovali obchodům s rozvíjejícími se zeměmi. Za propadem podle všeho stojí především rozvoj čínských technologií, který vytváří na ruské straně dilema týkající se prodeje sofistikovanějších technologií, se kterými by však Číňané jistě naložili dle všeobecného očekávání. K proliferaci ruských sofistikovanějších systémů však nejspíše stejně dojde, neboť i latinskoamerické země či Indie brzy přestanou mít zájem o ruský studenoválečný „šrot“.

Nedávno vydaná statistická data je třeba vnímat v dlouhodobějším kontextu. Velká část prostředků se točí okolo udržovacích procesů, úprav či upgradů, které jsou nedílnou součástí „velkých obchodů“. Rozumné (!) armády také nakupují technologie, které jsou kompatibilní s těmi, kterými už disponují a které například mohou snáze a levněji opravit. Na druhou stranu se však poměry v roce 2009 celkem určitě poupraví. Jak OWOP pravidelně informuje, i v roce 2009 se ve světě uskutečňují velké nákupy a probíhají významná výběrová řízení.