Kapitán Scott M. Smiley předává rotní zástavu zpět seržantu Deonu E. Dabriviovi během ceremonie na West Pointu (1. února 2010); Foto Tommy Gilligan, U.S. Army

Následující příběh může vzdáleně připomínat ten, v těchto končinách proslavený, Maresjevův. Může připomínat i příběh nadporučíka Roberta Chudého, který byl zraněný v Afghánistánu a následně se dokázal stát instruktorem. Podobné příběhy jsou ostatně nezbytné pro kulturu válečníka, neboť pouze ony ji dělají tím, čím je – výjimečnou a tolik odlišnou od kultury civilní. Patří neoddělitelně k válce a k „formování“ nových válečníků.

To, že podobné příběhy se dají nalézt i v oblasti civilní je nepodstatné, protože tam nejsou tak pečlivě zaznamenávány a předávány. Neslouží zkrátka jako dlouhodobý vzor a jsou poměrně rychle nahrazovány. Tato posedlost vzorovými příběhy o překonávání bolesti a nepřízně je pro civilní kulturu ne zcela pochopitelná. Ostatně podobně těžko většina lidí chápe, že cizinecká legie si nejvíce připomíná vlastně prohry, počínaje tou nejslavnější z 30. dubna 1863 v Mexiku (a je jedno, že se ve skutečnosti oslavuje vlastně úplně něco jiného – obětování se a překonávání nepřízně a strádání).

Zkrátka, kapitán pěchoty Scott Smiley přišel během nasazení v Iráku v roce 2005 o zrak. V pochvale se praví:

While deployed in Mosul , Iraq leading his platoon of Stryker soldiers, Captain Scott Smiley attempted to slow down a suspicious vehicle as an effort to protect his platoon. Unfortunately, it did not stop. Captain Smiley was hit by shrapnel in the face when the suicide bomber detonated, causing a brain injury and permanent blindness. Although Captain Smiley almost lost his life, it did not affect his spirit as he has continues to live his life by his faith and not by his sight.

Scott Smiley se vrátil domů, ale namísto toho, aby pěchotu opustil, rozhodl se v ní zůstat. Po rekonvalescenci a doplnění si vzdělání se vrátil zpátky na akademii ve West Pointu, kterou opustil po úspěšném zakončení studia v roce 2003. Začal učit a minulý měsíc se stal prvním slepým velitelem roty. Nyní říká, že měl dvě možnosti – buď skončit jako poručík Dan ve filmu Forrest Gump, tedy vydat se po sebedestruktivní spirále, a nebo se zkusit postavit na nohy a čelit osudu.

„The decisions that Lt. Dan made after his injuries never came into my mind. I wanted to take care of myself — physically, mentally and spiritually,“ Smiley said. „I just did not want to give up because of something that negatively happened to me.“

Smiley se tedy vrátil do služby. Nejprve byl na doplňovacím velitelství pěchoty ve Ft. Monroe ve Virginii. Po nějaké době  mu jeho velitel oznámil, že byl vybrán, aby se vrátil do školy. Navštěvoval Dukeovu univerzitu, kde získal MBA. Poté se přesunul na zmiňovanou akademii do West Pointu, kde učil management a filosofii vojenského vůdcovství. Smiley má ženu Tiffany a syna Gradeyho. Podle všeho je jedním z několika málo desítek vážně zraněných vojáků v Iráku a Afghánistánu, kteří se vrátili do aktivní služby.