Příspěvky označené UK
Černé díry v transatlantickém prostoru
Autor: František Šulc Kategorie: Bezpečnost | Security Datum: 19. 8. 2010
Někteří lidé se obávají, že urychlovač částic ve Švýcarsku může vytvořit miniaturní černé díry, které zlikvidují náš svět. Není zapotřebí se bát, černé díry už vznikly i bez bombardování částic a nahradily to, co se dříve nazývalo veřejné rozpočty. Důsledek tohoto trendu se zvláště viditelně projevuje ve výdajích na obranu.
V posledních několika měsících jsem zde psal mnohokrát o škrtech v rozpočtech na obranu v různých evropských zemích (v Německu, ve Švédsku, v Británii) a ve Spojených státech. Nyní bych se chtěl ještě vrátit k Británii, kde se, soudě podle stále konkrétnějších vyjádření představitelů ministerstva obrany, chystají poměrně radikální kroky.
Ministr obrany Liam Fox už nařídil zhodnocení, jak funguje ministerstvo a ozbrojené síly. Vytvořil reformní skupinu, které předsedá lord Peter Levene (předseda rady Lloyds). Zkušenosti má velké, v 80. letech minulého století dohlížel z pověření tehdejší premiérky Margaret Thatcherové na radikální restrukturalizaci akvizičních procesů na ministerstvu obrany.
Fox said Levene’s team will help devise a new structure for the MoD based around the pillars of policy and strategy, the armed forces, and procurement and estates. Fox promised the review would also take in a cultural shift which will see a „leaner and less centralized organization combined with devolved process, which carry greater accountability and transparency.“ Military chiefs and the defense reform unit are being asked to come up with ways of giving the services greater responsibility for running their own affairs. „We must get away from the overcentralizing tendency that has become the hallmark of the MoD in recent years,“ he said.
Liam Fox nezastírá, že proběhnou velké změny, ale snaží se, aby to bylo pokud možno koncepčně. Zároveň během jednoho vystoupení zdůrazňoval, že neplánuje slučování jednotlivých ozbrojených složek tak, jak se spekulovalo. Konzervativně-liberální vláda chce v příštích letech seškrtat výdaje na obranu až o 20 procent. Nedotčen zůstane, i přes nesouhlas liberálů, jediný podnik – modernizace jaderných ponorek, která přijde na 20 miliard liber (letošní rozpočet je přitom 36,7 miliardy liber, z čehož 12,9 miliardy jde na nákup a údržbu).
Ušetřit a to prý hodně, se má na vysokých důstojnících.
According to Financial Times analysis, the ratio of officers to “lower ranks” has fallen from 1/7 during the 1970s and 1980s to 1/5 today, as non-commissioned personnel have borne the brunt of the squeeze on force levels. The imbalance is such that the military could shed almost a quarter of all officers and still remain at the same ratio as prevailed through the cold war. In salaries alone, this would save about £400m a year. Mr Fox is looking at a range of reforms for the services, including cutting numbers, removing entire officer ranks and overhauling the promotion process.
V této souvislosti položil zajímavou otázku bývalý ministr pro veterány Kevan Jones: Jaktože je americká námořní pěchota o 15 procent větší, než britské ozbrojené síly, přičemž v námořní pěchotě slouží pětkrát méně vysokých důstojníků? Dobrá otázka, která by se asi dala položit i v dalších zemích. A konečně, kromě důstojníků přijdou o práci i tisíce občanských zaměstnanců.
Ale to není zdaleka všechno. Symbolicky nejbolestivější by bylo – pokud by se to potvrdilo – praktické zneschopnění legendárního Výsadkového regimentu (Parachute Regiment), jehož kořeny sahají do druhé světové války a který vznikl na přání premiéra Winstona Churchilla. Kvůli nedostatku financí by se měl omezit výcvik této jednotky a zároveň by se měly snížit její počty.
Under one scenario, just 120 members of this famous fighting force will be required to leap into battle, which seems to defeat the object of having airborne units at all. It is claimed that a lack of RAF Hercules transport aircraft – another target for cuts – means there is little point in having such a large paratroop force. The rest of the paras will continue to fight as ordinary infantry while a small elite group continues to prepare for possible airborne assaults. In view of the parsimony now being shown in the MoD, they can count themselves lucky to be given a parachute.
Británie na rozcestí
Autor: František Šulc Kategorie: Bezpečnost | Security Datum: 26. 4. 2010
Předseda Liberálních demokratů Nick Clegg na konferenci v Bournemouthu; Foto David Spender, Wikimedia Commons
Před několika dny zveřejnil britský Royal United Services Institute (RUSI) průzkum mezi více jak dvěma tisíci experty z bezpečnostní komunity týkající se budoucnosti Spojeného království. Samozřejmě, tento výzkum souvisí s parlamentními volbami, která mají v Británii proběhnout 6. května 2010. Ústav si vytyčil šest oblastí a požádal dotázané, jestli s vyřčenými tezemi souhlasí či nikoli. Dopadlo to následujícím způsobem:
- The UK needs a radical reassessment of the position it wants, and is able to play in the world. 88% (1776 respondents) agreed with the statement, 7% disagreed (146 respondents) and 5% (102 respondents) were undecided.
- Current operations in Afghanistan play an intrinsic part in maintaining the UK’s security. 57% (1146) agreed, whereas 34% (693) disagreed and 9% (185) undecided.
- The security and political benefits to the UK of the Trident system clearly outweigh its diplomatic and economic costs. 53% (1072) agreed, 34% (689) disagreed and 13% (263) undecided.
- The UK’s interests are best served by maintaining a special relationship with the United States, ahead of all other strategic partnerships. 58% (1189) agreed, 32% (643) disagreed and 10% (192) undecided.
- Tackling terrorism will continue to be the most immediate security priority for the next government. 81% (1639) agreed, 12% (241) disagreed and 7% (144) undecided.
- When it comes to defence, there are some significant differences between the main political parties. 55% (1113) agreed, 23% (475) disagreed and 22% (436) undecided.
Data byla zveřejněna krátce před čtvrteční druhou debatou mezi představiteli hlavních stran. Z první debaty, která se týkala především domácích témat vyšel podle diváků (i mně) vítězně předseda Liberálních demokratů Nick Clegg, který narozdíl od Davida Camerona i Gordona Browna působil svěžím dojmem, přicházel s novými nápady a konkrétními návrhy a především, mohl si dovolit distancovat se od výsledků vlád posledních několika desítek let. Británie objevila svou „naději na změnu“ a „ano, my to dokážeme“. Samozřejmě, ne tak úplně. Byť se pár dnů po první debatě objevila úvaha o tom, že by Nick Clegg mohl být britský Barack Obama, byla o něco později ve stejném listě zkarikována.
Nick Clegg a jeho strana neskončí jinak, než na třetím místě. Zdálo se, že vzestup Liberálních demokratů poškodí nejvíce konzervativce a povede k tomu, že žádná ze stran nezíská většinu, takže si „Cleggovci“ budou moci diktovat. Ale teď se zase zdá, že by přece jenom konzervativci mohli být schopni sestavit vládu sami. A to díky tomu, že (prý) nyní mají větší šanci díky Cleggovým liberálům porazit labouristy ve 20 obvodech, které předtím stratégové konzervativců považovali za nevyhratelné. (Pár slov k volebnímu systému – byť mají všechny strany podle průzkumů preference okolo třiceti procent, nepromítne se to do volebního výsledku kvůli volebnímu systému prosté většiny, kdy „vítěz bere vše“; Liberální demokraté tedy skončí třetí s 80-100 mandáty z 650).
Bezpečnostní otázky samozřejmě předvolební kampani nedominují, ale hrají v ní důležitou roli. Zmíním tři oblasti: 1) Afghánistán, 2) nahrazení Tridentů a 3) vztah s USA, potažmo s kontinentální Evropou. Nick Clegg se k Afghánistánu vyjadřuje podobně, jako se Barack Obama vyjadřoval v předvolební kampani k Iráku – považuje jej za dosti nešťastně vedený a byť to neříká nahlas, dá se odhadovat, že při první příležitost by nějraději britské vojáky stahoval domů.
The Lib Dems hope their foreign affairs theme of opposition to the Iraq war and criticism of the conduct of military operations in Afghanistan may work to their advantage.
Jak labouristé, tak konzervativci jsou mnohem zdrženlivější. Samozřejmě, že vnímají opozici veřejnosti, ale stojí si pevně za britskou účastí a posílením kontingentu v Afghánistánu. Rozdíl je pouze v tom, že konzervativci mají volné ruce k napadání labouristů za to, že dostatečně materiálně nezabezpečili vojáky, což se samozřejmě projevuje na výši ztrát. Gordon Brown je odsouzen k tomu dokola obhajovat kroky labouristů v Afghánistánu a Iráku v posledních devíti letech. A to není zcela jednoduché.
Druhým bodem je modernizace ostrovního jaderného arzenálu, respektive nahrazení ponorek Trident. Nick Clegg se nechal jasně slyšet, že se klidně jaderného odstrašení vzdá, což je přímo v kontrastu s tím, co prosazují konzervativci i labouristé. A také to od nich během poslední debaty schytal. Nicméně, ve svém uvažování není osamocen. Například mu ve vhodnou chvíli přispěchal na pomoc i kvartet bývalých představitelů ozbrojených sil, kteří se podobně jako Clegg vyjádřili v tom smyslu, že 80 miliard liber, které by byly vynaloženy na nahrazení Tridentů, by mohly být použity jinak, že by o celé věci měla proběhnout hlubší debata a že by se měl vzít v úvahu i odzbrojovací proces nastartovaný Barackem Obamou.
It may well be that money spent on new nuclear weapons will be money that is not available to support our frontline troops, or for crucial counterterrorism work; money not available for buying helicopters, armoured vehicles, frigates or even for paying for more manpower.
A konečně je tématem vztah ke Spojeným státům. Nadpoloviční většina respondentů (58 %) oslovených RUSI je přesvědčena, že „zvláštní vztah“ s USA slouží britským zájmům. Psal jsem o tom, že se už před měsícem objevila skupinka poslanců, kteří by chtěli vztah s USA „narovnat“. A totéž nahlas razí i proevropský Nick Clegg, v čemž se opět výrazně odlišuje od svých rivalů.
“We were joined at the hip with our American friends in that existential ideological conflict. Those days are past. Our world is not so simple, threats are multiple. Obama has said clearly the greatest threats are not state-to-state Cold War conflict, they are terrorist groups with dirty bombs,“ he said. “Speak to hardened foreign affairs folk in Washington and they say, ‘Yeah, it’s a good relationship but it’s not the special relationship’ … it’s almost embarrassing the way the Conservatives talk in this slavish way. If I was sitting in Washington, I’d be thinking it’s important to get on with the Chinese, the Indians, the Brazilians, Europe as a whole.“
Nyní je namístě dotaz, proč jsem zasvětil tolik místa muži, který nemá vlastně šanci na větší úspěch. Přinejlepším bude moci spolurozhodovat o tom, kdo se stane premiérem (na Gordona Browna se Clegg zrovna příjemně netváří), takže by mohl mít alespoň nějaký vliv na budoucí politiku. A pokud by konzervativcům vyšel jejich plán na porážku labouristů, nebo se Brownovi podařil zázrak, nemusí mít vliv vůbec žádný. Důvodem k tomu texto o tom, co razí Nick Clegg je to, že Británie stojí na rozcestí a předseda Liberálních demokratů podle mně reprezentuje změnu britské politiky, nejenom té bezpečností. To, co říká rezonuje ve veřejnosti, která je do jisté míry (jak ukazují průzkumy) unavená politikou labouristů a konzervativců a chce dát prostor jakési změně, kterou by měl podpořit tlak třetí strany, tedy Liberálních demokratů. Zkrátka, Británie se v příštích letech promění, ať už se Cleggovi dostane výraznějšího hlasu, či nikoli. Nebudu překvapen, pokud dojde k dalšímu „ústupu ze slávy“ jaký Briránie zažívá od konce 2. světové války a větší prohloubení spolupráce s kontinentální Evropou.
Čísla z Británie (s výhledem pro ostatní)
Autor: František Šulc Kategorie: Bezpečnost | Security Datum: 30. 3. 2010
Minulý týden představil ministr financí Alistair Darling britský rozpočet na roky 2010-2011, který má začít záhy platit. Nikoho asi nepřekvapuje vysoký deficit (kumulativně má v příštích pěti letech dosáhnout částky 567 miliard liber) a všem je jasné, že se musí šetřit. Ostatně, Alistair Darling už dříve poznamenal, že jím navrhovaný rozpočet bude odrážet dobu, ve které žijeme:
„I don’t think anyone’s expecting some sort of Christmas-tree-of-a-Budget. They’re not going to get anything like that,“ Mr Darling told the BBC’s chief economics correspondent Hugh Pym. „What you’re going to get is a sensible Budget, a Budget for the times in which we live, a Budget for the future of the country.“
Škrtat se bude muset prakticky všude. Například, počet úředníků úřadujících v Londýně by měl být v následujících letech zredukován o třetinu – v drahé metropoli nyní úřaduje 85 tisíc lidí, přičemž 30 tisíc by mělo být odstěhováno za město. Konkrétně v příštích pěti letech má odejít z metropole 15 tisíc úředníků, čímž se má ušetřit 20 miliard liber. Nápad to není špatný a dal by se uplatnit i v Česku (vystavět vládní komplex na okraji města pro naprostou většinu ministerstev a vše tam přestěhovat – krátkodobě drahé, ale dlouhodobě jednoznačně rentabilní). Fanoušci seriálu BBC Jistě, pane ministře však už začínájí tušit, jak takovéto plány obvykle končívají.
Ministerstvo obrany dostane více peněz – necelých 37 miliard liber, což je o 1,5 procenta více než loni -, ale škrty se dlouhodobě nevyhnou ani jemu (ti z vás, kteří se zajímají o výdaje na obranu se mohou podívat sem, naleznou tam hromady, hromady čísel od konce 17. století). Byť se třeba ministerstvo stále hlásí k výstavbě dvou letadlových lodí a dalších projektů a slibuje, že na ně bude dost peněz, realita je, zdá se, odlišná. K tomu alespoň došel minulý týden parlamentní výbor sledující vládní výdaje. Předseda Výboru pro veřejné finance (Committee of Public Accounts) Edward Leigh to shrnul takto:
„Britain’s defence budget is fundamentally unaffordable. The MoD estimates it at £6 billion over the next ten years but that figure depends on the assumption (surely optimistic) that there will be a year-on-year increase in funding of 2.7 per cent. According to the National Audit Office (NAO), even if cash spending on defence remains flat, then the projected deficit will be of the order of £36 billion. The deficit could be even higher than that. „Matters have worsened to the point where the Department will have to take difficult decisions, such as to cancel whole equipment programmes.
Problém je mimo jiné v tom, že se podepisovaly kontrakty, aniž by se uvažovalo o reálném vývoji rozpočtu. Například v roce 2008 ministerstvo podepsalo kontrakt na výstavbu dvou letadlových lodí za čtyři miliardy liber. O sedm měsíců později úřad ovšem rozhodl o pozdržení projektu, čímž se odhadované náklady okamžitě zdvihly o 674 milionů liber. Výbor také ministerstvo kritizuje, že některé projekty ruší bez ohledu na to, jaké to bude mít provozní důsledky.
Vzhledem k výhledu, který celkově pro příští léta není dobrý (ekonomika se zajisté bude zotavovat, ale ty nasekané dluhy musí někdo zaplatit) se dá předpokládat, že se to dotkne určitého množství dříve naplánovaných projektů. Navíc se bude muset šetřit na provozních nákladech, například na investicích do výstavby apod. Výše uvedené se ovšem nebude týkat pouze Británie, ale většiny států v Evropě. Důsledek bude zřejmě dvojí:
- Zvýšení a prohloubení nejenom bilaterální spolupráce, ale i té na evropské úrovni (EU, evropská část NATO), protože to bude jediný způsob, jak ušetřit náklady a zároveň držet krok. V Británii se klade stále větší důraz na úzkou spolupráci s Francií, která má dlouhodobě snížit náklady a udržet zemi technologicky a materiálně na úrovni. Je to jenom spekulace, ale tipnul bych si, že Británie bude v příštích letech víc a víc pokukovat po Evropě, podobně jako se po 2. světové válce orientovala (z praktických důvodů) na USA. Snaha vyvázat se ze „zvláštního svazku“ s USA ostatně byla zajímavě formulována skupinou britských poslanců. Ti si myslí, že by Británie neměla být tak „poníženě uctivá“ k Washingtonu a že formulace „zvláštní vztah“ („special relationship“) už neodráží „moderní“ anglo-americký vztah a proto by se něměla používat.
- Problém pro zbrojní průmysl, který se v posledních deseti letech neměl zas tak špatně. Například poslední zpráva SIPRI o transferech zbraní hovoří o tom, že v letech 2005-2009 vzrostly zbrojní obchody (kumulovaně) oproti letům 2000-2004 o 22 procent. Nejvíce podle zprávy zbrojila Asie a Oceánie (41 %), následovaná Evropou (24 %). Britští zbrojaři varují, že pokud vláda bude škrtat ve výzkumu a akvizicích a zároveň nebude podporovat britské zbraně v zahraničí, pak se tamní zbrojní průmysl může „zmenšit“ o 70 procent. Jinými slovy, může se mu stát téměř totéž, co se stalo ostrovnímu chemickému a automobilovému průmyslu. V současnosti má Británie celosvětově desetiprocentní podíl na zbrojních obchodech a během příštích let už může mít jen tři procenta. Mimochodem, toto se zdaleka nemusí týkat pouze britských zbrojovek.
A konečně, v britském rozpočtu na rok 2010-11 se dá nalézt ještě jeden vzkaz – tempo operací v Afghánistánu v příštích dvanácti měsících nebude nižší. Na operace v Afghánistánu jsou vyčleněny – nikoli z rozpočtu ministerstva obrany, ale z rezervy ministerstva financí – čtyři miliardy liber. Tyto náklady jsou mnohem vyšší, než kdy byly na Irák a jsou přibližně šestinásobné oproti roku 2006, kdy začala být Británie aktivní v Hílmandu.
Professor Malcolm Chalmers, an expert on MoD spending at the Royal United Services Institute in London, said Mr Darling’s announcement that expenditure would remain at £4bn in 2010-11 was significant… Prof Chalmers also argued that the level of expenditure in Afghanistan is so high that the Treasury, after the election, is bound to question whether Britain should continue with the scale of its commitment to Helmand now that the US has significantly increased its presence there. “I would expect the Treasury to ask some very hard questions about how quickly Britain can reduce expenditure by giving up more of the tasks it is undertaking in Helmand,” he said.
Tričko OWOP | OWOP T-shirt
Knihovna | Library
Komentáře | Comments