Úklid v hotelu Serena v Kábulu po raketovém útoku z minulého týdne; foto Václav Pecha

Kdo sledoval poslední tři měsíce afghánské politiky se možná tolik nediví. Ačkoli myslím, že překvapeni musejí být i ti největší cynici. Jak dopadlo první kolo všichni vědí, týdny přepočítávání, vyškrtávání podvodných hlasů a pak naděje, že proběhne druhé kolo. To mělo alespoň trochu zachránit reputaci. Všichni si mysleli, že ačkoli se Hámid Karzáí stane tak jako tak vítězem, bude učiněno volebnímu procesu zadost a prezident a jeho vláda budou mít vyšší legitimitu (ta je teď minimální).

Abdulláh Abdulláh po neúspěšných jednání s Karzáím o možné společné vládě neměl mnoho na vybranou a musel odstoupit ze druhého kola. Musel, pokud chtěl zůstat věrný slibu, že nebude pokračovat, jestliže nedojde k odvolání představitelů Nezávislé volební komise (IEC) a šéfů ministerstev vnitra a obrany, které byly bez pochyby zapojeny do volebních podvodů. Takže nakonec nezbylo ani západním mocnostem, které věřily ve spásnou hodnotu druhého kola, nic jiného, než z voleb vycouvat a přijmout realitu takovou, jaká je.

Hámid Karzáí se nyní tváří poměrně konsenzuálně, když nabízí vládu národní jednoty (možná by bylo dobré uzavírat sázky na to, jak to dopadne) a hovoří o tom, že se bude soustředit především na korupci (a co bude s bratrem?) Pokud by tyto věci myslel vážně a dařilo by se mu je uskutečňovat, mohl by teoreticky zmenšit vnitřní rozdělení afghánské společnosti. Ale ať je to jak chce, už nikdy nebude mít podporu, kterou by mohl mít, pokud by vyhrál v nezmanipulovaných volbách.

Nejtěžší to má ale asi prezident Barack Obama, neboť pokud on sám čekal, že volby přinesou vítěze, se kterým se bude dát dále spolupracovat a který by byl zárukou boje proti Talibanu, tak se ho úplně nedočkal. Možná by bylo jednodušší rovnou poslat více posil. To se asi ale stejně stane. Stejně jako to, že další měsíce spíše přinesou více špatných zpráv, které se budou špatně trávit americkým voličům.