Všem čtenářům a přispěvatelům, i jejich nejbližším, přeji krásné Vánoce. Zvláštní přání posílám všem vojákům a civilistům, kteří jsou v zahraničních misích: Děkuji za to co děláte, držte se a hodně štěstí vám přeji.

Díky Robertu Speychalovi a Aleši Knížkovi z Vojenského historického ústavu vám mohu na Vánoce nabídnout něco z minulosti. Jedná se o pár pohlednic (a jednu fotografii) z doby, kterou s takovou oblibou dodnes adorujeme. Tyto pohlednice kreslili i vážení malíři té doby a jelikož nešlo o státní zakázku, moc na tom nevydělali, byť se pohlednice prodávaly.

Jak jsem zmínil výše, tyto pohlednice se prodávaly a to povětšinou ve „vojenských zátiších“, která jeden sněmovní tisk popisuje dosti půvabně (omluvte dlouhý citát, ale nemohl jsem si pomoci):

Vojenská zátiší jsou výchovná zařízení vojenská. Doplňují výchovu, působíce na brance hlavně v době mimoslužební. Jest tudíž účelem vojenských zátiší, aby odváděly vojíny od toulek, pijáctví, prostituce a špatné společnosti vůbec tím, že jim poskytují v době mimoslužební bezplatně prostředí, kde by mohli pobývati, čísti, psáti, vzdělávati se, pěstovati zpěv, hudbu, ušlechtile se baviti, udržovati družné styky společenské a prováděti tělocvik a sport. Docházení do vojenského zátiší a účast v jeho podnicích v době mimoslužební jest ovšem dobrovolná. Každé zátiší je přípustno bezplatně všem vojínům bez rozdílu hodnosti a příslušnosti k útvaru, tedy i vojínům od jiných útvarů, zvláště od těch, které si nemohou zříditi úplné zátiší vlastní… Dřívější osvětové odbory, které původně měly obstarávati kulturní potřeby vojínů, byly touto života schopnější organisací prostě vytlačeny. Bylo tu zajisté rozhodující, že správa vojenského zátiší byla obstarávána do značné míry autonomně a že tím bylo vojsko co nejvíce zainteresováno na vojenských zátiších. Pro vojenskou správu padala tu na váhu další důležitá okolnost, že vojenská zátiší si opatřovala ke své činnosti sama nutné finanční prostředky, bez nichž se žádná ani kulturní činnost nemůže obejíti. V dnešní době, kdy rozpočet vojenské správy jest soustavně snižován, jest tato okolnost velmi důležitá a vojenská správa nemůže od této již osvědčené a vžité instituce upustiti, třebaže se na ni z některých míst žehrá. Dnes jsou vojenská zátiší nezbytnou součástkou vojenských těles a jsou včleněna ve vojenskou organisaci. Jejich činnost jest podrobně upravena služebním předpisem Š-III 3 a řadou výnosů ministerstva národní obrany. Jediným zdrojem příjmů vojenských zátiší jsou prodejny. Vojenská správa jest oprávněna míti prodejny v kasárnách na základě zákona o ubytování vojska z r.1879. Bylo by mylné se domnívati, že prodejny vojenských zátiší zhoršily materielní situaci drobných živnostníků oproti dřívějšímu stavu. Není třeba si tajiti, že skutečně došlo k poškození určitých živnostníků, zejména majitelů hostinců nižšího řádu, kteří dříve počítali výhradně s návštěvou vojáků. Kdežto dříve kasární kantiny byly oprávněny prodávati veškeré zboží, které vojín potřeboval, a vše v neomezeném množství, smějí nynější prodejny vojenských zátiší prodávati jen určité druhy zboží, a to jen drobné předměty skutečné denní potřeby vojínovy. Vojenská správa majíc snahu vyjíti co nejvíce vstříc požadavkům živnostnictva nařídila, aby vojenská zátiší nakupovala všechno zboží především u místního živnostnictva. Přes to, že vojenská zátiší pracují s velmi malým ziskem a také celková režie není malá, vykazují značný výtěžek. Až budou všechna vojenská zátiší zařízena a přemohou počáteční obtíže, lze očekávati, že budou moci věnovati na výchovnou činnost ve vojsku 7 až 8 milionů Kč ročně.