V posledním půlroce odešly do civilu tisíce vojáků. Po letech strávených v armádě nemusí být vůbec jednoduché se adaptovat na civilní podmínky. Bývalý zástupce náčelníka generálního štábu Petr Lužný proto sepsal pár zásad, které by mohly napomoci bývalým vojákům vyrovnat se s přechodem do civilu. Snad se někomu mohou hodit.
3 comments
3 Comments
Emil Frída
2. 2. 2010, 17:30Vykládal mi kamarád, co loni končil kvůli škrtům, že se na přijímačkách k pražské policii setkal s členy zrušené posádkové hudby Tábor. Mám dojem, že jim tyhle rady moc nepomohly. V každém případě teď si může městská policie založit taky ochestr…
REPLYTomáš Karásek
2. 2. 2010, 19:01Článek mi připomněl dvě stati, které jsem přednedávnem četl na serveru Foreign Policy. V první z nich (http://www.foreignpolicy.com/articles/2010/01/07/i_built_an_african_army) líčí bývalý americký parašutista, jak jako zaměstnanec DynCorp pomáhal budovat armádu v Libérii. Druhá stať (upozornění na FP zde http://ricks.foreignpolicy.com/?page=10, vlastní článek zde http://www.opinionjournal.com/editorial/feature.html?id=110007681) potom popisuje cestu bývalého zpravodaje Wall Street Journal do řad námořní pěchoty, kde se nakonec jako spoluautor podílel na studii vrchního velitele vojenského zpravodajství (předem se omlouvám, pokud komolím přesný název funkce) v Afghánistánu.
Druhý příklad je, pravda, opačný, než o jakém je článek pana Lužného, ale oba velmi pěkně ilustruje vzájemnou „propustnost“ vojenského a civilního prostředí, resp. podmínky, které schopným lidem umožňují přenášet své zkušenosti a know-mezi nimi (např. na zmíněné zprávě o vojenském zpravodajství je vliv zkušeného novináře – v dobrém! – silně znát).
Protože se na OWOP setkávám s články a příspěvky lidí, kteří na mě z odborného hlediska dělají ten nejlepší dojem, docela by mě zajímalo, do jaké míry (už) existuje tato tendence „putovat“ mezi civilní a vojenskou sférou i v Česku.
Proč o tom píšu: Už dost dlouhou dobu mě fascinují příklady úspěšných vojáků, kteří dokázali následně uspět po přechodu do civilu – a naopak.
REPLYTomáš Meloun
27. 2. 2010, 19:58Pokusím se inspirativně navázat na článek ze svého pohledu. Filmový průmysl (a zejména pro filmy z vojenského prostředí) zná pojem boot camp. Jedná se o organizovaný základní vojenský výcvik pro herce „ne“vojáky (mnohdy opravdu vojensky nepoužitelné typy), který v krátké době absolvují s cílem „vypadat“ před kamerou jako profesionální vojáci.
Možná by stálo za to zamyslet se nad možností dělat „boot camp naruby“, naučit se překládat si jazyk armády a války do často pokřiveného a zkomoleného „byznys“ jazyka a trošku připravit adepty na civilní kariéru na situace, které velmi pravděpodobně nastanou v prvních minutách, dnech a měsících. Na jiné hodnoty, výrazy, jiná očekávání a předsudky.
REPLY