Australský mentorský tým s afghánskými vojáky na patrole; Foto Australské ministerstvo obrany

Občas máme pocit, že to co se děje u nás, se nemůže dít nikde na světě. Omyl (a to neomlouvá nás, ani nikoho dalšího na světě). The Sydney Morning Herald přišel s tím, že systém v australských ozbrojených silách, který má napomáhat vyřizování stížností vojáků, se proměnil v černou díru. Stovky vojáků v předních liních si stěžovaly na nedostatky vybavení. Jejich stížnosti se ovšem podle všeho vypařily. Stížnosti jsou podávány prostřednictvím interního počítačového systému s názvem RUDUMs. Problém je ovšem v tom, že systém dle všeho jednotlivé výhrady slučoval, čímž se snížil počet výtek a zastřel se skutečný rozsah problémů.

Vyšetřování ukázalo ještě další, možná horší věc. Byť vojáci mají být pobízeni, aby se svěřovali systému s výhradami na vybavení, protože jedině tak se dá zlepšit, byli naopak svými nadřízenými od podobných kroků odrazováni. Argument byl ten, že ať si napíší co chtějí, stejně to bude k ničemu a nikdo se tím nebude zabývat. Například, některé vybavení jedné roty, která sloužila v Afghánistánu mezi říjnem 2007 a dubnem 2008 nesplňovalo ani zdaleka standardy a přitom bylo už dříve předmětem stížnosti v systému RUDUMs.

The problems included ammunition pouches that were too small for the number of magazines needed, clips that failed and the weight of the pack. Troops said the pack was so heavy it could not be dropped during a firefight. Minutes from an Army Clothing and Personal Equipment committee meeting show that as recently as March last year, there were serious concerns about how troops saw the feedback system. “There has been a marked reduction in [reports] from ops which may be due to members‘ perception of [it] being tiresome and non-productive. All three services should undertake a re-education process.“

Dobrým příkladem výše uvedeného jsou boty, které používají australské ozbrojené síly. Podle všeho mají jednu vlastnost – mění tvar, a když už je konečně voják po „puchýřovém“ martyriu  „rozšlápne“, rozpadnou se. Jedna stížnost za všechny:

In March 2004 one soldier from First Battalion, Royal Australian Regiment, filed a complaint that covered many of the issues raised by his colleagues. “Mark 3 combat boots never seem to fit,“ he wrote. “I resize every time to show my size hasn’t changed, but every pair of the same size seems to be different. It takes a good deal of my blood to soak into the leather to make them more comfortable, then by that stage the sole has worn and broken away or eyelets fallen out, meaning I must change for a new set and start again.“ In 2007, a member of the Overwatch Battle Group sent this complaint from Iraq: “Terra combat boots of all sizes and all generations have found to be unsuitable for cold-weather operations as experienced during the Iraqi winter.“

V březnu 2008 byla provedena expertíza těchto bojových bot zavedených v roce 1999. Zůstala ovšem utajena. Podle toho, co píše Herald jsou boty horší, než civilní ekvivalenty. Mimo jiné prý nemají pevnou mezipodešev, což znamená, že mění tvar, takže je téměř nemožné, aby někdy perfektně padly.