V druhé hodině včerejších Otázek Václava Moravce na ČT 24 zástupci nekomunistických stran Radek John, Miroslav Kalousek, Petr Nečas a Bohuslav Sobotka debatovali mimo jiné o obraně. Musím říct, že to byl oproti minulým letem příjemný zážitek. Nepředháněli se v tom, kdo řekne provokativnější věc, nehádali se o nesmyslech a nepouštěli se do marginálií.

Předpokládají, že se vytvoří nové strategické dokumenty (je na čase). Klíčové dohody by se měly přijímat napříč stranami, což je také věc poměrně nevídaná. Debatovali i o nadzvukovém letectvu. Pominu-li deklaraci vyšetřit možnou korupci, poměrně sympaticky si nechali otevřené všechny možnosti s tím, jak řekl Kalousek, že je nutné zodpovědět nejprve základní otázku: zda máme mít nadzvukové letectvo.

Po uplynulém desetiletí by měl být člověk značně obezřetný, ale signál, který čtyři politici vysílali je nadějný. Snad jim to vydrží alespoň v prvním roce po volbách. Nový ministr obrany to nebude mít jednoduché. V rezortu je zapotřebí provést změny a ministr zároveň bude muset čelit, respektive se vypořádat, s velkým tlakem na rozpočet. Nepřísluší mi komukoli radit, jen bych zde chtěl vypíchnout pár bodů, které považuji za důležité.

Klíčová bude široká politická shoda, protože se budou muset přijímat závažná rozhodnutí přesahující jedno volební období. Bez politického rámce nebude armáda schopná provést žádoucí změny. V příštích 15-20 letech se nedá předpokládat ohrožení území České republiky, přesto (možná právě proto) je nutné zodpovědět několik otázek:

K čemu má Česká republika ozbrojené síly?
V jakých typech konfliktů/misí předpokládá jejich nasazování?
Na jaké oblasti se chce Česká republika specializovat tak, aby byla zajištěna plná komplementarita při nasazování se státy NATO/EU a případně v misích OSN?
Je zapotřebí vyjasnit si představy o teritoriální obraně a expedičních silách a jejich vzájemný vztah.

České ozbrojené síly dlouhodobě trpí nevyjasněností koncepce a zdrojů. Zatímco analytických, transformačních a reformních dokumentů byla vytvořena řada, žádný nebyl uspokojivě naplněn. Důvodem bylo především to, že každý vycházel z nějakých představ a finančního rámce, který se v horizontu roku či dvou ukázal jako nereálný. Pak docházelo k úpravám, ad hoc škrtům, přesunům lidí i zdrojů atd. atp.

Nákupy, které se odehrávaly, této situaci odpovídaly – reagovaly na okamžitou potřebu/politické přání, bez hlubší analýzy dlouhodobějšího užití. Výsledkem je jakési „dohánění“ okamžitých potřeb a přání bez toho, abychom si byli jisti, že to, co jsme nakoupili, bude efektivně sloužit i v budoucnosti. Veškeré nákupy sofistikované techniky se ovšem dělají na desítky let dopředu, cena je vysoká a technika potřebuje kvalitní obsluhu. Každý nákup je dlouhodobý závazek, a pokud k němu takto není přistupováno, snadno může dojít k tomu, že peníze daňových poplatníků jsou vyhozeny z okna.

Problém je i „salámová akviziční strategie“ – nekupuje se systém na klíč, ale po kouskách, čímž jsou skryty skutečné náklady. Armáda není stavěna jako celek, ale jde o několik autonomních celků. Zajímavá je třeba organizace MO – 16 samostatných sekcí nebo odborů. Není jasné, kdo odpovídá za co (prozatímní organizační řád z roku 2004 má už 26 doplňků), navíc se změnami musí v rámci připomínkových řízení souhlasit všechny složky na stejné úrovni. Tedy, nelze prosadit nic, co by nebylo „ve společném zájmu“.

Byť se to nezdá, armáda může stále ušetřit, ale základem musí být hlubší analýza. Jinak se naplní vousatý vtip: „My tu korunu ušetříme, i kdyby nás to mělo stát milion.“

Bylo by dobré:

• zastavit, respektive zpomalit alespoň na 6-9 měsíců. A to i přesto, že řada lidí bude proti a bude „tlačit“ na modernizaci sil, ať už bude jakákoli, či naopak na škrty. Bylo by dobré, pokud to bude možné (což většinou zřejmě nebude), pozastavit probíhající tendry (to se ovšem nesmí dotknout misí);
• okamžitě zadat externí vytvoření personálního auditu a auditu akvizic a prostředků, kterými ozbrojené síly disponují. Ne však bez rozmyslu – existují poučné nálezy NKÚ, kterými se nikdo neřídí a dokonce už (ne)běží čtyři roky jeden personální audit;
• v té samé chvíli začít pracovat na analýze, která zodpoví minimálně výše uvedené otázky. Nesmí se však vytvořit jen nový dokument v řadě. Je zapotřebí zohlednit předchozí analytické/reformní/optimalizační dokumenty a vytvořit materiál, který je bude reflektovat a zároveň je svým způsobem nahradí. Analýza také nesmí být zpracovávána pouze na ministerstvu obrany, ale diskusí se musejí účastnit kromě vojáků i civilní experti mimo rezort. Vzhledem k tomu, že charakter operací v příštích minimálně 15-20 letech bude i nadále komplexní, bylo by dobré, kdyby se debat účastnili i zástupci ministerstva vnitra a ministerstva zahraničí, kteří mají zkušenosti z nasazení v zahraničí. Analýza musí mít výstup v podobě jasných doporučení, která budou doprovozena finančním rámcem. Materiál by se měl stát základem pro debatu napříč politickými stranami, které by měly souhlasit s jeho dodržováním;
• analýza by měla posloužit i k vytvoření nové Bezpečnostní strategie ČR, která nebyla aktualizována od roku 2003 a je zastaralá. Bezpečnostní strategii by nemělo mít pod sebou ministerstvo zahraničí, jak tomu bylo doposud, ale například skupina pod předsedou vlády. Nová Bezpečnostní strategie nesmí trpět roztříštěností a mikromanagementem jako ty dosavadní;
• všechny výše uvedené kroky by se měly odehrávat v jasném časovém rámci, který bude dopředu, opět politicky, stanoven (třeba 6-9 měsíců od září, tak aby mohly být závěry zohledněny v rozpočtu na rok 2012). Důležité je, že součástí debat musí být všechny relevantní strany.

Výše uvedené je důležité pro vytvoření určitého rámce, v němž by mohly ozbrojené síly existovat a fungovat. Podobný rámec je klíčový, nicméně existuje řada konkrétních věcí, které by mohl ministr obrany řešit či iniciovat okamžitě:

• prověření všech zakázek a jejich efektivity, to se týká i výstavby, modernizace zařízení apod.;
• zajistit maximální transparentnost zakázek;
• změnit zákon 220/2009 Sb., který měnil zákon č. 38/1994 Sb. o zahraničním obchodu s vojenským materiálem, ve smyslu umožnění nakupování ministerstvu obrany „napřímo“ bez prostředníků;
• provést hodnocení činnosti Vojenského zpravodajství;
• podniknout kroky k vytvoření speciálních sil spadajících pod generální štáb (uspořádání by mělo vyplynout z odborné debaty). Především jde o vyjmutí 601. skupiny speciálních sil z Vojenského zpravodajství. Klíčové je, aby přijatý model nesnížil schopnosti 601. skupiny. Naopak musejí být z 601. a dalších jednotek vytvořeny efektivní a snadno nasaditelné speciální síly, které můžeme využívat ve spojeneckých operacích;
• je zapotřebí stanovit postavení Vojenské policie v rámci AČR. Je nutné rozhodnout, zda by neměla spadat pod náčelníka generálního štábu a stabilizovat ji personálně. Pokud by VP spadala pod náčelníka generálního štábu, je nutné zajistit nezávislost vyšetřovací skupiny/jednotky na celém systému;
• vojenské školství stojí stamiliony korun ročně, přičemž běží jakousi setrvačností. Je nutné především udělat analýzu, zda je Univerzita obrany zapotřebí a pokud ano, jaká má být její funkce;
• během podzimu 2010 zpracovat lessons learned z nasazení v Kosovu a v Afghánistánu experty z ministerstev obrany, zahraničí a vnitra, kteří MAJÍ zkušenosti ze zahraničních misí a zkonfrontovat je se zkušenostmi spojenců. Výsledek by měl posloužit k vytvoření „kuchařky“ a zvýšení koordinace těchto tří ministerstev při nasazování sil v komplexním prostředí. Zároveň by měl být použit při výcviku a při „slaďování činností“.

Tato body samozřejmě nezahrnují vše a možná ani nejsou všechny stejně významné a nemusí se k nim za každou cenu přistoupit. Nicméně, jsem přesvědčen, že alespoň z větší části by šlo o vhodná opatření.