Diskuse o výsluhových příspěvcích se dostala do další fáze. Novináři si všimli, že v české společnosti žijí také bývalí vojáci a někteří z nich pobírají to, co se správně nazývá výsluhový důchod. A protože je v Česku averze nazývat věci těmi pravými jmény, to, co se na Slovensku nazývá výsluhový dôchodok, se u nás nazývá výsluhový příspěvek v případě vojáků a příspěvek za službu v případě příslušníků bezpečnostních sborů. Diskuse, která se u nás otevřela, se snaží zkoumat, kdo se víc zasloužil o stát, jestliže vydržel sloužit až do doby, kdy mu vznikl nárok na výsluhový důchod.

Institut výsluhového příspěvku se do české legislativy dostal v roce 1992, kdy byl novelizován zákon č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků. Důvodová zpráva k zákonu č. 226/1992 Sb., mj. uváděla:

Místo dosavadního hodnostního platu při skončení služebního poměru, platového vyrovnání a příspěvku za službu se navrhuje systémově sjednotit tyto dávky podle výsluhového principu a dále poskytovat jednotnou dávku – výsluhový příspěvek. …Předpokládá se, že navrhovaná změna – poskytování jednou vyměřené části platu – povede jednak k větší motivaci při výdělečné činnosti a jednak ke snížení výdajů na dávku. …Nově se navrhuje výsluhový příspěvek (stejně jako příspěvek za službu policistů) nekrátit při souběhu s výdělkem a přiměřeně jej valorizovat.

Fakticky tehdy začala rivalita mezi bezpečnostními sbory a ozbrojenými sbory, která pokračovala přijetím zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání a zavedením institutu přídavku na bydlení, na který odpovídal (ve své účinnosti několikrát odložený) zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. S novým zákonem se výsluhový příspěvek stal nástrojem motivujícím vojáky v setrvání ke službě, i když to již pro ně nebude výhodné z pohledu požadavků trhu práce. Důvodová zpráva k tehdejšímu návrhu zákona mj. uváděla:

Vzhledem k tomu, že v České republice se sociální zabezpečení vojáků nevyvíjí obdobně jako ve státech Evropské unie, NATO, ale i v Polsku, v Maďarsku a v posledním období i na Slovensku, kde nároky vojáků jsou závislé vždy jen na době služby, s přihlédnutím k některým dobám v jiném zaměstnání, jeví se potřebné, tak jako dosud, řešit zabezpečení vojáků z povolání při skončení služebního poměru nadále mimo obecný systém důchodového pojištění, po linii služebního poměru. Tato skutečnost je opodstatněna tím, že služba vojáka z povolání se již nepředpokládá jako celoživotní zaměstnání. Rovněž není vhodné akceptovat skutečnost, aby vojáci, kteří dlouhodobě slouží státu, byli po propuštění závislí jen na dávkách důchodového pojištění, které jsou u vysokých důstojníků po dlouhé době služby nepřiměřeně nízké. Ve srovnání se státy NATO a s dalšími státy přizvanými do NATO, ale i se Slovenskem, tento fakt signalizuje potřebu problematiku odpovídajícím způsobem řešit.

Současná debata kolem výsluhových příspěvků je v jednom ohledu zvláštní. Zapomnělo se, že vojáci z povolání nesloužili pouze v armádě, ale díky tehdejšímu pojetí mobilizace byli součástí i civilních orgánů státní správy. Ty byly plně zcivilněny v roce 2003. A tak bývalí vojáci z povolání nejsou jenom zaměstnanci tzv. civilně správního úseku Ministerstva obrany, kde pobírají domnělý „dvojí plat“, ale také pracují ve Správě státních hmotných rezerv nebo na Ministerstvu financí.

Počty vojáků u civilních orgánů státní správy v roce 2000

Pramen: nařízení vlády č. 258/1999 Sb., o orgánech státní správy, v nichž vojáci z povolání plní služební úkoly obranného charakteru, a o počtu vojáků v nich