Prozíravá kresba z roku 1900: "Skutečný problém nastane, až se probudí". Tehdy si velmoci "rozebíraly" Čínu, dnes je tomu naopak; Zdroj Wikimedia Commons

Rossijskaja Gazeta spojila své síly s Valdajským diskusním klubem – prestižním diskusním a expertním fórem, jež má sloužit k šíření objektivních informací o Rusku a produkovat nezávislou a nezaujatou analýzu jeho vývoje – a začaly se dotazovat čtenářů na jejich názor k aktuálním zahraničně-politickým, geopolitickým či vojensko-bezpečnostním problémům.

První téma, jež bylo široké veřejnosti předloženo k diskuzi, znělo: „Čína – zdroj geopolitické hrozby či hlavní spojenec Ruska?“. Bylo uvedeno odkazem na názor amerických expertů, kteří předpovídají, že do roku 2025 se Čína stane druhou nejvýznamnější zemí světa a bude jen zcela nepatrně ztrácet na vedoucí pozici Spojených států, zatímco se Rusko propadne na šestou příčku.

V rámci takto nastaveného tématu se čtenáři mohli vyjádřit k sedmi základním otázkám:

1. Budeme za takovéto situace schopni provádět nezávislou politiku?
2. Představuje Čína potenciální hrozbu proto, že v ní žije desetkrát více obyvatel?
3. Dnešní Čína ekonomicky proniká do všech částí světa. Máme mít strach z čínské ekonomické expanze?
4. Souhlasíte s tím, že na světových trzích Rusko na Čínu nemusí pohlížet jako na konkurenta?
5. Měli bychom v budoucnu převzít tzv. čínský model rozvoje? V politice? V ekonomice? V sociální sféře?
6. Má Rusko nějaké projekty, které by mělo/mohlo Číně nabídnout?
7. Souhlasíte s názorem, že z civilizačního hlediska má Rusko blíže k Evropě než k Asii?

Od 22. září do 10. října se k otázkám, a to nikoli ke všem, vyjádřilo celkem 79 čtenářů, což překvapivě není nikterak vysoký počet. Pokud o sobě uvedli pravdivé informace, tak se v drtivé většině jednalo o lidi žijící v Rusku (evidentně se však zapojili i Rusové žijící v zahraničí), převažovali muži žijící ve městech (Moskva ani Petrohrad nedominovaly) ve věku mezi 20 – 45 lety.

Jejich odpovědi však poskytují velmi zajímavou mozaiku názorů a to hned z několika důvodů. Zaprvé se ukazuje, že ruská populace ani zdaleka nehýří takovým sebevědomím, pokud jde o sílu a pozici Ruska v dnešním světě, jakou dávají najevo jeho politické elity; zadruhé, že se ruské politické elity netěší takové popularitě, jakou běžně ukazuje televize a šíří noviny (o internetu se tvrdí, že to je jediné relativně svobodné médium v Rusku); a zatřetí, že dnešní Rusové ještě stále nenašli odpověď na otázku jaké (a proč) má Rusko být.

Pokud jde o shora uvedené otázky, pak 10. října 2010 čtenáři RG uváděli například toto:

ad 1) Ze 65 čtenářů, kteří se vyjádřili k otázce, zda Rusko je/bude schopné realizovat samostatnou zahraniční politiku jich 25 odpovědělo zcela kladně, přičemž řada z nich zdůrazňovala (téměř fatalistické) přesvědčení vycházející primárně z představy, že když se to dařilo v minulosti, tak to půjde i v budoucnu. Šestnáct respondentů odpovědělo zcela negativně, často však pouze jednoslovně. Zbývající odpovědi, či spíš obšírnější komentáře zdůrazňovaly, že Rusko by takovou politiku vykonávat mělo, ale uvědomují si, že se bude jednat o velice problematickou záležitost. Například Alexandr (33 let, Uljanovsk) uvedl:

Bude to velmi problematické. Jen rakety nám v tom nepomohou a až dojde ropa a plyn… co nám zbude, co budeme schopni světu nabídnout?

Ruslan (23 let, Ufa) tvrdí:

Odjakživa platilo, že nezávislost musí být podepřena silnou pěstí – musíme mít bojeschopnou, moderní a na bleskovou válku připravenou armádu. Kdo je silnější, má pravdu… Ale my takovou armádu nemáme…

Další čtenáři pak v zásadě tyto argumenty porůznu opakovali či mírně modifikovali, avšak Jurij (58 let, vědecké městečko Koroljov, Moskevská oblast) napsal:

Nebudeme toho schopni, protože naši politici vždy berou přílišné ohledy na ostatní, i když je jasné, že národní zájmy je nutné hájit zuby nehty.

ad 2) Ze 64 čtenářů, kteří odpověděli na tuto otázku jich rozhodující většina – 44 – odpověděla, že jednoznačně ano, zatímco jednoznačné ne uvedlo pět čtenářů a odpověď zatím ještě ne byla uvedena pouze jednou. Z komentovaných odpovědí vyplývalo, že se o problém jedná, ale existují různé způsoby, většinou vojenské, jak negativnímu vývoji čelit.

V souvislosti s tím byla zajímavá odpověď Jevgenije (20 let, Nižněvartovsk), který napsal, že Rusko (proti Číně) naštěstí má spojence, aniž by však dodal, jací spojenci to jsou. Vjačeslav (34 let, Perm) rozhořčeně uvedl, že při současném stavu ruského hospodářství a politiky, jimž dominují korupce a export energetických surovin, je nebezpečím i Albánie. Rusko je prý rozprodáváno a tím se stává bezmocným. Alexej (25 let, Podolsk) tvrdí, že problém již mající katastrofální rozměry; Gleb (37, Soči) do 5 – 8 let předpovídá válku a Alexandr (29, Moskva) kvůli tomu doporučuje omezit jakékoli další jaderné odzbrojování. Pachom (56 let, Rostov na Donu) tvrdí, že Čína je tím nejhorším nepřítelem, s čímž velmi souhlasí již citovaný Jurij z Koroljova. Velmi „neruský“ názor zazněl od Jevgenije (19 let, Chabarovsk):

Čína na nás nezaútočí, dokud tu bude Amerika. Nezačnou válku proti polovině světa.

ad 3) a 4) – u obou ekonomicky zaměřených otázek bylo nejlépe patrné, jak výrazně si ruští čtenáři uvědomují zvětšující se propast, dělící Rusko a Čínu. Oceňují systematičnost, s níž Číňané rozvíjejí svou ekonomiku a kritizují domácí chaos, korupci a nesmyslné mrhání prostředků za luxusní jachty a zahraniční fotbalové kluby. Ti čtenáři, kteří Čínu nevnímají jako ruského konkurenta tak nečiní proto, že by se domnívali, že Rusko má navrch, ale naopak zdůrazňují, že Rusko je na tom tak špatně, že se konkurentem Číny vlastně ani stát nemůže, maximálně je jejím surovinovým doplňkem… Například Alexandr (33, Uljanovsk) napsal:

Ne. Konkurent je ten, kdo nabízí něco podobného, co vy. Ve srovnání, například s Japonskem, jimž Číňané kradou technologie, nám nic takového nečiní, neboť jsme beznadějně zaostalou zemí.

Velmi zajímavá byla čtenářská diskuse u páté otázky, kde se RG ptala na možnost převzetí čínského modelu ekonomického, politického či sociálního modelu. Z řady odpovědí se totiž jen obtížně dalo zjistit, co si vlastně čtenáři přejí. Někteří z nich argumentovali, že čínský (komunistický) model je vlastně pokračováním sovětského vývoje, a že pokud by rusko nesešlo ze správné cesty a nedovolilo rozpad SSSR, rozvíjelo by se dnes stejně dynamicky, jako Čína.

Další hořekují nad tím, že na převzetí čínského modelu je již příliš pozdě, ale například čtenář Korsakov (84 let, St. Forget, Francie) nekompromisně prohlásil, že přebírat model společenského a ekonomického rozvoje od Číňanů je hanba. Celkově tak tato část debaty velmi věrně odráží nejistotu a tápání, s níž Rusko od počátku 90. let hledá odpověď na otázku jaké a proč má vlastně být. Bohužel je velmi pravděpodobné, že nakonec bude mít pravdu Ruslan (23 let, Ufa), který poznamenal:

Naší vlasti se žádný, jinde ve světě fungující model rozvoje, nehodí. Ani ten čínský ne. Jako vždy půjdeme svou cestou. A nakonec se jako vždy ukáže, že to byla ta nejkomplikovanější a nejdelší.

Pokud jde o šestou otázku, většina čtenářů s nelibostí konstatuje, že s výjimkou dodávek energetických surovin a jiných materiálů (kovy, dřevo) toho Rusko příliš mnoho nabídnout nemůže. Nápad nabídnout Číně účast na zničení USA, nebo vysídlení části její populace na Mars pak jen dokreslují hloubku propadu ruských schopností zaujmout mocného souseda v myslích občanů.

Odpovědi na závěrečnou otázku, pídící se po civilizační identitě Ruska, vyznívá v celku přesvědčivě ve prospěch evropské orientace. Jednoznačně na ni kladně odpovědělo 17 čtenářů a drtivá většina ostatních souhlasí, ale dodávají, že existují ruská historická a kulturní specifika. V celku tedy očekávatelný výsledek.

Zajímavé je, že pokud se odpověď neomezila pouze na toto konstatování (takových bylo 14), pak ti čtenář, kteří odpovídali negativně, se nedomnívají, že by Rusko bylo asijskou zemí v pozitivním slova smyslu, ale jejich odpovědi vyzněly tak, že Rusko na to, aby bylo zemí evropskou, prostě nemá. Damirchan (22 let, Naberežnyje Čelny) uvedl:

Ne. To, že prezident má svou vlastní stránku na twitteru z nás nedělá civilizovanou zemi.

Ljudmila (61 let, Volgodonsk) pak, do značné míry příznačně, na tuto otázku odpověděla lakonicky:

Ne. Dokud každá vesnice nebude mít připojení na rozvod plynu, dokud nebude mít kanalizaci, vodovod a další – pro normální život potřebné, ale běžné vybavení, tak ne.