Důstojník, voják, poddůstojník, bojovník

Tento příspěvek otevírá novou rubriku – Jazykový koutek. Víte-li o jakýchkoli jazykových zajímavostech a perlách z bezpečnostní oblasti, napište.

Jazyk je něco, čemu se nelze v dennodenním životě vyhnout. Už proto, že ho musíme používat a lidé si občas nerozumí. Nevím, jestli je to tím, že mluví naprosto odlišným jazykem – mateřským a cizím, nebo naopak jen jazykem mateřským. Nejsem vystudovaný jazykovědec, ale potřeba pochopit, z čeho pramení ta nedorozumění v mateřském jazyce, mě jako technicky vzdělávaného člověka (takto ocejchovaného titulem inženýra) vehnalo do náruče lingvistiky, tedy do prostoru společenských a humanitních věd. Zvláště nauka o původu slov, etymologie, mě zaujala.

Nahlédnutí do etymologického slovníku mnohdy přináší zajímavá překvapení. To se týká zejména faktu, že čeština je jazykem „rekonstruovaným“ národními buditeli s pomocí celé rodiny jazyků. A pokud se člověk podívá právě do etymologického slovníku, zjistí, že „rekonstruovaným“ v tomto případě neznamená „uvedeným do původního stavu“, ale spíše „přestavěným“. Chce se až říct „poslepovaným“ (nebo snad „polepeným“ pro nepravidelnost češtiny?) množstvím synonym původu tu domácího/tuzemského tu cizího/zahraničního.

V této souvislosti si ze své praxe například vzpomínám na jeden úřednický text, který chtěl stanovovat „principy a zásady“ čehosi jistě důležitého, jeho autor si však neuvědomoval skutečnost, že princip a zásada jsou v určitém kontextu plnohodnotnými synonymy, podobně jako fakt a skutečnost. Obrat, že máme ctít zásady a principy, nebo že máme ctít nejenom principy, ale i zásady, zní jistě libozvučně, v podstatě je ale nesmyslný.

Obě slova značí „to, co je hlavní“, „co je nezvratné“, „pevné a nevykořenitelné“, „pevně vtesané do kamene a vsazeno do země“, „co je nejdůležitější pravidlo“; princip však do češtiny přešel z německého das Prinzip pocházející z latinského prīncipuim = začátek, základ, kdežto zásada má staročeský původ znamenající původně úklad nebo lest. Dnes zásada znamená „to, co je zasazeno“ (co je počátkem konstrukce), „s čím se nedá jen tak libovolně hýbat, aniž by to narušilo řád myšlenkové stavby“ (co je základem).

Podobných překvapení nám obrození zanechalo více a člověk na ně natrefí většinou v okamžicích pronikání do tajů a zákoutí jazyka, jenž není jeho jazykem mateřským. Hlavně při (rychlém a povrchním) překládání vznikají zajímavá „nedorozumění“, která však zejména v armádním světě mají tendenci žít velmi dlouhý život. Na druhou stranu pro pochopení rozdílnosti v přístupu češtiny ve stanovení významu slova občas nezaškodí srovnat si původ slov a podobu adekvátních slov v několika jazycích. Zde jsem se o to pokusil u čtyř českých slov z oblasti vojenství a snad vás ty rozdíly pobaví.

Důstojník pochází od přídavného jména důstojný, jehož původ je ve staročeském dostáti = vydržet, být hoden, zasloužit si. V lidové etymologii je důstojník člověk, který toho vydržel tolik, že si zaslouží být důstojníkem, je hoden místa důstojníka. Naopak ruské, anglické a německé ekvivalenty tohoto slova odkazují k faktu, že oficírem je člověk zastávající úřad, neboť původ anglického officer je v latinském officeum = služba, úřad, povinnost. Úředníkem se zde míní být v postavení veřejného činitele, osoby vykonávající veřejnou moc.

Voják pochází od staroslovanského vojЬ, jehož nepravděpodobnější význam je pro/následovat. Takto je voják někdo, kdo někoho někam následuje (velitele), nebo někoho pronásleduje (nepřítele). V ostatních jazycích to však není takto jednoduché. Der Soldat, солдат a soldier se vztahují k tomu, že jde o osoby sloužící za úplatu (v žoldu/“goldu“/sold), neboť slovo sold, od něhož jsou všechna pojmenování odvozena pocházejí z latinského (nummus) solidus = zlatá mince (z doby římského imeria). Der Militär a военный odkazují na příslušnost osoby ke sboru osob stejných kvalit – osob vojenských, vojáků. To i v případě německého zpodstatnělého jména der Militär, jehož původ je latinském mīlitāris = válečnou/vojenskou službou příslušný. Ruské военнослужащий znamenající sloužící jako voják má podobný význam jako anglické serviceman = člověk ve službě, nesvobodný člověk, člověk zbavený (některých) práv, „člověk otrokem“. Service je odvozeno od latinského servus = otrok, člověk nemající stejná práva jako svobodný občan daného státu.

Poddůstojník není z hlediska vytvoření tohoto slova ničím jiným, než kalkem německého der Unteroffizier nebo ruského унтерофицер. Jednotlivé části tohoto slova, kořen a předpona, byly nahrazeny českými ekvivalenty. Poddůstojník je někdo, kdo se ve vojenské hierarchii nachází níže než důstojník, kdo je podřízen důstojníkovi, kdo vykonává své povinnosti pod úřadem důstojníka. U anglického NCO jde o osobu, která je sice součástí státního aparátu pomáhající udržovat příslušný řád (úřad), jmenování do tohoto úřadu, na takové místo, však nepodléhá rozhodování žádné veřejně komise. Pojmenování NCO vlastně koresponduje s pojmenováním jiných vojáků než důstojníků v rámci srovnávacího systému hodností NATO jako Other Ranks (OR). Je logické, že kvalifikace vojáků v hodnostech důstojníků zastávat veřejná místa, kde rozhodují „o bytí a nebytí“ státu, musela být prokazována před nějakou komisí (a odvodní komise přitom nestačila). Vzhledem k tomu, že podíl důstojníků na celkovém počtu aktivních vojáků je pravidla malý, bylo racionální tyto vojáky do klíčových pozic jmenovat komisionálně (dekretem).

Bojovník je odvozeno od praslovanského bojЬ a znamená bít (se, někoho). Jde-li o bojovníky z řad vojáků, jedná se o válečníky, ty ti kteří působí ve věcech války, podobně jako finančníci ve věcech financí a právníci ve věcech práva. V tomto směru fungují podobně německá der Kämpfer a der Krieger. Kämpfer je příslušníkem latinského campus, znamenajícího planinu, pole, obor činnosti; Krieger je účastníkem války (Krieg). Podobně jako warrior člověk bojující ve válce (war). Combatant pak znamená doslova spolubojovník/soubijec, protože je odvozeno od latinské předpony con- = dohromady, společně a battere = tlouci, bít.

5 comments

Ďalší články

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *

Cancel reply

5 Comments

  • Profilový obrázek
    KEK
    2. 1. 2011, 3:55

    Bylo by záhodno ještě pořešit termín praporčík.
    Jinak zajímavé lingvistické počtení.

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Bohuslav Pernica
    2. 1. 2011, 10:20

    Jen co bude trochu více času, tak zkusím napsat další „okénko“. Ve vztahu ke vznesenému dotazu zatím odkazuji na http://en.wikipedia.org/wiki/Warrant_Officer

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Matt
    3. 1. 2011, 21:34

    Mě by třeba zajímalo, jaký historický a etymologický vztah může mít desátník k deseti (družstvo), četař k četě, rotný k rotě či praporčík ke praporu?

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Dušan Rovenský
    3. 1. 2011, 23:32

    Pro Matt: V mnoha případech se jedná o doslovné překlady z němčiny. V rakousko-uherské armádě byl svobodník nazýván „Gefreiter“ (což původně znamenalo „voják osvobozený od strážní služby“ – tedy vojín s určitými privilegii) a četař se nazýval „Zugsführer“ (zug – četa, führer – vůdce), tedy velitel čety.

    U praporčíka se (dle mého názoru) spíše jedná o vztah k praporu jako vlajce (ten, který v boji nesl a bránil plukovní insignie), než k praporu jako organizačnímu celku. Praporčík je totiž doslovný překlad (a ekvivalent) rakousko-uherské hodnosti „Fähnrich“ (která vychází z německého slova „Fahnenträger“ – voják nesoucí prapor nebo-li praporečník).

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Dušan Rovenský
    5. 1. 2011, 0:20

    Zde něco k významu hodnosti desátník (původně v rakousko-uherské armádě nazýván „Korporal“):

    Hodnost desátník – velitele družstva, tj. desíti mužů – (Corporal [en.], Korporal [de.], Caporal [fr.]) pochází z italštiny. V 16. století se tato hodnost rozšířila po Evropě, kde nahradila vojenskou hodnost rotmistra (Rottmeister). Za třicetileté války existovali desátníci ve dvou třídách (Korporal II. Klasse, I. Klasse), přičemž desátníci I. třídy měli vyšší žold. Později byl označován nejstarší desátník v setnině jako Frei-Korporal či Gefreiter-Korporal. Po zavedení čet v roce 1769 byl nejstarší desátník v setnině označován jako Zugs-Korporal (četový desátník, četař-desátník). U dělostřelectva byla tato hodnost v minulosti označována jako dělostřelecký desátník (Kanonier-Korporal). V letech 1772–1784 existoval ještě nižší stupeň, dělostřelecký poddesátník (Unter-Kanonier-Korporal).

    REPLY

Nejnovější komentáře