Jestli se něčeho svého času obávali němečtí stratégové, byla to válka na dvou frontách. V roce 1905 přišel německý generální štáb pod vedením Alfréda von Schlieffena s plánem, jak minimalizovat riziko bojů na dvou stranách. Byl vcelku jednoduchý a počítal s pomalejší ruskou mobilizací a vyspělostí především německé železniční síně. Německé síly měly rychle proniknout přes neutrální Belgii a Nizozemsko do Francie, obsadit Paříž a tím zlomit Francii a poté se jejich část měla rychle přesunout do východního Pruska a dál. Z plánovaného několikatýdenního tažení se ovšem vyklubaly čtyřleté zákopové boje a válka na dvou frontách, i přes podporu slabého Rakouska-Uherska, skončila porážkou Německa. Von Schlieffenův plán byl pak oprášen před 2. světovou válkou.

Zatímco na počátku 20. století se Němci nemuseli příliš obávat nabourání válečného plánu ze vzduchu, na konci 30. let to bylo již jiné. Pád Francie v počátečních týdnech 1. světové války by byl pro Británii, která měla tehdy obrovské závazky po celém světě, velký problém a jen těžko by byla schopná sama Německu pouze z moře čelit (na invazi Britové, s tradičně malou pozemní armádou, nemohli ani pomýšlet). Kolaps Francie na počátku 2. světové války byl tragédií, ale nikoli koncem. Byť to bylo jen o kousek, Britům a spojencům se podařilo díky mocné zbrani – letectvu – zabránit německé invazi na ostrovy a vytvořit z nich „letadlovou loď svobody“. Přesto Hitler vytáhl v roce 1941 proti svému spojenci Sovětskému svazu a boj na dvou frontách – pokud budeme počítat za frontu i Severní Afriku, pak na třech – skončil pádem Třetí říše.

V podobně problematické situaci jako Německo je historicky i Rusko (Sovětský svaz). Hrozbou z východu bylo, a minimálně mentálně stále je Japonsko a samozřejmě Čína. Pronikání ze Západu bylo vždy reprezentované Francií, respektive Německem. Proto se Rusko vždy snažilo kontrolovat Střední Evropu. Tato nárazníková zóna vytváří jakýsi „zpožďovač“ pro případnou invazi ze západu. Pokud jsou případní nepřátelé silní jen na jedné straně, dá se s ohrožením jakžtakž pracovat. Pokud jsou ohrožení z obou stran podobná a ještě se k tomu přidává hrozba z jihu, pak vzniká velký problém.

Velkým ruským aktivem je tak část bývalého východního Pruska – Kaliningradská oblast. Není divu, že ruská přítomnost znervózňuje jak pobaltské státy, tak Polsko. Litevci před několika týdny obvinili Moskvu, že v oblasti rozmisťuje jaderné rakety krátkého doletu. O několik dnů později se ke znepokojeným hlasům přidala i Rose Gottemoellerová z amerického ministerstva zahraničí, která sice odmítla komentovat informace o raketách, ale

„Clearly there are concerns, and I’ve heard them expressed not only here in Poland but in other countries in the region,“ said Rose Gottemoeller, US assistant secretary of state. „There is a generalised concern about Kaliningrad, and the Russian propensity, every time a concern is aroused in Moscow, to say ‚Time to bring something else to Kaliningrad‘,“ she told reporters.

Těžko říct, jestli Rusko rozmisťuje rakety, či provádí nějaké úpravy na bezpečnostních instalacích, ale vyvolávání dohadů a nejistoty může být podobně prospěšné, jako skutečné budování zařízení, či rozmisťování techniky. Ve stejné době se totiž Moskva rozhodla ještě více rozvířit náladu na východě kolem Kurilských ostrovů. Nejprve je loni navštívil ruský prezident Dmitrij Medveděv, poté ministr obrany Serdjukov a nakonec prezident rozhodl o rozmístění dalších zbraňových systémů na Kurilách tak, aby „nebylo pochyb o tom, že jsou integrální součástí Ruska“. Pomoci se zadržováním japonských imperiálních choutek mají prý i francouzské výsadkové lodě třídy Mistral. Japonci reagují podobně naštvaně jako Litevci, nebo Poláci v případě Kaliningradu.

The deputy head of the defense committee for Russia’s lower house of parliament, Igor Barinov, said Medvedev’s announcement was a response to „anti-Russian hysteria“ in Japan. „This decision is mainly of a political nature and tells Japan that there is going to be no revision of the results of World War II and it will cool hotheads in Tokyo,“ he told… The row also prevented Russia and Japan from signing a peace treaty to formally end World War II and stymied attempts to bring bilateral economic relations to their full potential.

Je to zajímavá hra, která posiluje obavy z Ruska a vlastně ani tolik nestojí. Třeba o Mistralech Moskva vyjednávala dávno předtím, než se pustila do rozdávání štulců na východě a rozhodně jejich nákup nesouvisí s nějakou plánovanou operací proti Japonsku (asi každý si ještě vzpomene na prohranou válku z roku 1905 a „neválku“ za 2. světové války). Současné kroky na východě i na západě tak dobře vystihuje komentář mluvčího ruského ministerstva zahraničí Alexandra Lukaševiče:

First and foremost, we expect our Japanese colleagues to fundamentally change their attitude towards Russia.