Bylo, nebylo. Za mlhou, která by se dala krájet, byla jedna malá armáda. Nebyla to obyčejná armáda, byla to Armáda České republiky a ta podle § 3 odst. 2 zákona o ozbrojených silách České republiky společně s Vojenskou kanceláří prezidenta republiky a Hradní stráží vytvářela ozbrojené síly České republiky:

Ozbrojené síly se člení na armádu, Vojenskou kancelář prezidenta republiky a Hradní stráž.

Jak už to tak však v pohádkách bývá, některé věci je třeba hledat také v druhém plánu. Navzdory tomu, že láska vítězí nad zlem a pravda nad lží, zákon o ozbrojených silách České republiky v § 2 odst. 6 stanovoval, že:

Příslušníkem ozbrojených sil je jen voják v činné službě.

Jenže voják v činné službě sloužil podle úvodního ustanovení zákona o Vojenské policii vtěleného do § 1 také mimo tam:

…Vojenským policistou může být pouze voják z povolání.

A aby to nebylo jednoduché, složil ten voják podle zákona o Vojenském zpravodajství České republiky také v jednotné ozbrojené zpravodajské službě České republiky, jejíž postavení a působnost a jeho spolupráci s ostatními zpravodajskými službami České republiky upravuje zvláštní právní předpis. A zvláštní předpis podle § 2 řídil i jejich službu:

Úkoly Vojenského zpravodajství plní příslušníci Vojenského zpravodajství, kteří jsou ve služebním poměru k České republice podle zvláštních právních předpisů.

Jak už to u zpravodajských služeb bývá, nebylo přímo řečeno, že jeho příslušníky jsou vojáci v činné službě, ale trochu tajemně se odkazovalo na zákon o vojácích z povolání, kde se v § 2 odst. 1 praví, že:

Vojákem z povolání (dále jen „voják“) je občan, který vojenskou činnou službu vykonává jako svoje zaměstnání. Voják je ve služebním poměru k České republice. Občan může být povolán do služebního poměru jen na základě vlastní žádosti.

S odkazem na fakt, že příslušníkem ozbrojených sil je jen voják v činné službě, bylo tedy jasné, že ozbrojené síly sahají dál, než vtipný zákonodárce v roce 1999 domýšlel. To však není konec pohádky. Jenom jsme se dověděli, že i Vojenští policisté a příslušníci Vojenského zpravodajství jsou také jenom vojáci.

Věřte, nevěřte, Vojenská policie vznikla v roce 1990 jako součást tehdejší Československé armády, a to částečně na půdorysu Tankové a automobilní inspekce (TAI), která byla do Vojenské policie včleněna poté, co se započalo s transformací tehdejšího Sboru národní bezpečnosti. Její postavení však bylo upraveno zákonem až v roce 1992. Stalo se tak zákonem č. 124/1992 Sb., o Vojenské policii, který v § 1 hovořil o tom, že:

Vojenská policie je službou Československé armády, která v rozsahu vymezeném tímto zákonem plní úkoly policejní ochrany Československé armády. Vojenským policistou může být pouze voják z povolání.

Jak šel čas, měnilo se také znění tohoto paragrafu a i jiné pasáže zákona. V roce 1995 se okruh uživatelů Vojenské policie rozšířil, když se § 1 proměnil takto:

Vojenská policie je službou Armády České republiky, která v rozsahu vymezeném tímto zákonem plní úkoly policejní ochrany Armády České republiky a majetku státu spravovaného nebo užívaného Ministerstvem obrany. Vojenským policistou může být pouze voják z povolání.

V tomto pojetí Vojenská policie nepřežila rok 2000, neboť se od armády fakticky vydělila. Nejenže se změnil § 1:

Vojenská policie v rozsahu vymezeném tímto zákonem plní úkoly policejní ochrany ozbrojených sil, vojenských objektů, vojenského materiálu a ostatního majetku státu, s nímž hospodaří Ministerstvo obrany. Vojenským policistou může být pouze voják z povolání.

Došlo také k emancipaci nejvyššího vojenského policisty, jak pravil § 4 odst. 2:

V čele Vojenské policie stojí náčelník Vojenské policie, kterého jmenuje a odvolává ministr obrany po projednání ve výboru Poslanecké sněmovny příslušném ve věcech obrany. Náčelník Vojenské policie je přímo podřízen ministru obrany.

Náčelník Vojenské policie se ze zákona stal přímo podřízeným ministru obrany a tím se dostal do stejného postavení jako náčelník Generálního štábu Armády ČR. Což však nebylo všechno. V odst. 1 stejného paragrafu se totiž říkalo, že

Organizační strukturu Vojenské policie stanoví ministr obrany po projednání v příslušném výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu.

Zatímco podle § 6 písm. b) zákona o ozbrojených silách České republiky vláda schvalovala organizační strukturu ozbrojených sil, k organizační struktuře Vojenské policie se mohl vyjadřovat Výbor pro obranu a bezpečnost/Výbor pro obranu – Vojenská policie nade vše. Obloukem 20 let je Vojenská policie viděna jako vojenská alternativa Policie České republiky. Z hlediska kompetencí daných jí zákonem snad; z hlediska úkolů, které většinou plnila v rámci nasazení v zahraničí však jen ztěžka.

Pohádky mají mít šťastný konec. Jestli Vojenská policie neumře, bude žít na věky. A je jedno, jestli část z ní bude podřízena náčelníkovi Generálního štábu a část bude plnit podobné úkoly jako česká policie.