Vybavení vojáka v boji

Téma tohoto článku mě napadlo již v průběhu zimy 2011, a to na základě mé neblahé zkušenosti s přetížením v bojové situaci, ke kterému došlo při bleskové prohledávací operaci v afghánské provincii Vardak. Při ní jsem utrpěl vážné zranění kolene, které bylo částečně způsobeno vysokou hmotností výstroje a výzbroje, kterou jsme na tyto úkoly nosili.

Jelikož si zranění vyžádalo nejdříve upoutání na lůžko a posléze i návrat do vlasti, měl jsem dost času přemýšlet o tom, jak se podobnému zranění vyhnout do budoucna. Těsně před zpátečním letem do České republiky jsem si obstaral knihu The Soldier’s Load and the Mobility of a Nation od generála S. L. A. Marshalla. Jelikož je napsaná skutečně k jádru věci, stihl jsem ji celou přečíst během zpátečního letu z Afghánistánu. S některými z poznatků uvedených v této knize a porovnáním se skutečností v AČR se bude zabývat následující článek.

The soldier cannot be a fighter and a pack animal at one and the same time, any more than a field piece can be a gun and a supply vehicle combined.
Gen. J. F. C. Fuller, armáda Spojeného království

In fact we have always done better by a mule than by a man. We were careful not to load the mule with more than a third of his own weight.
Gen. S. L. A. Marshall, armáda Spojených státu amerických

Důvody ke změně
Proč se vlastně zabývat optimalizací nesené zátěže jednotlivce? Nestačí zvýšit fyzický potenciál vojáků při výcviku v míru a z něj pak těžit v bojové situaci? Jak prokázal S. L. A. Marshall ve své studii Men Against Fire zabývající se problematikou neschopnosti amerických vojáků za 2. světové války efektivně opětovat palbu v boji, fyzické vyčerpání a psychika jsou u vojáků úzce propojeny. Vyčerpaní vojáci jsou mnohem náchylnější k neopětování palby či útěku. Jaká je však hranice zátěže, která ještě nesnižuje bojovou efektivitu jednotlivého vojáka pod přijatelnou mez?

Britská armáda v meziválečném období ustanovila na základě zkušeností z 1. světové války komisi, která měla optimalizovat zátěž vojáků u bojových jednotek. Výsledkem práce Hygiene Advisory Committee of the British Army byla publikace The Load Carried by the Soldier. Z této publikace pochází následující pasáž:

More specifically, it (the publication) stated that on the march , for training purposes, the optimum load, including clothing and personal belongings, is one-third of body weight. Above that figure the cost of carrying the load rises disproportionately to the actual increment of weight.

Stejně tak pěchota USA používá pravidlo 1/3 a 1/2 hmotnosti. Třetina hmotnosti vojáka je maximální stanovená hranice pro bojovou činnost, tak aby voják byl ještě schopen používat individuální pohybové techniky. Polovina hmotnosti vojáka je pak pro pěší přesun. Zvolme tedy třetinu hmotnosti vojáka vážícího 75 kg, tedy 25 kg, jako laťku, kterou by neměla celková hmotnost nesené zátěže překročit.

Jako standard pro srovnání jsem zvolil seznam neseného vybavení amerického vojáka navrhovaný v roce 1950 generálem Marshallem. Pro ilustraci současného stavu jsem vybral seznam neseného vybavení střelcem Průzkumného odřadu, tak jak jsem ho stanovil v roce 2009 pro jednodenní operace v provincii Lógar. Pro potřeby článku jsem ho upravil tak, aby strukturálně odpovídal seznamu generála Marshalla kvůli jednoduššímu vzájemnému porovnání. Vybavení, které generál Marshall nezahrnul, je uvedeno na konci seznamu.

Současný stav v oblasti individuální zátěže jednotlivce v AČR
Při porovnání první materiálové skupiny, polní uniformy, zjistíme, že došlo k snížení hmotnosti téměř o 1,5 kg. Důvodem je použití novějších materiálů (ripstop nylon/bavlna místo vlny) a nahrazení klasické blůzy košilí britské armády UBACS. Ta, jelikož její potisk je téměř k nerozeznání od potisku vz. 95 pouštní, je v dnešní době již naprosto běžná mezi vojáky AČR v Afghánistánu.

U druhé materiálové skupiny, vybavení, však došlo k nárůstu zhruba o 21 kg. Čím je to způsobeno? Hned prvním nárůstem je hmotnost nesené munice: 240 nábojů oproti 48 nábojům navrhovaným gen. Marshallem. 48 nábojů, není to přepis? Není, ačkoliv v době 2. světové války byl typický palebný průměr pro karabinu M-1 od 80 (pro výsadkáře, námořní pěšáky) do 240 nábojů dle válčiště. Ve specifických případech, jako například při vylodění na pacifickém válčišti v posledních dvou letech války, byl v několika případech průměr snižován až na 30 nábojů.

Toto nařízení bylo podloženo zkušeností velitelů. Většina vojáků během prvního dne nasazení totiž nespotřebovala ani 15 nábojů. Jak je tomu dnes? Z vlastní zkušenosti a ze znalosti části ostatních nasazení jiných jednotek AČR v Afghánistánu si nejsem vědom ani jediného případu, kdy by průměr spotřeby nábojů na vojáka a den při patrole mimo základnu překročil 3 zásobníky, tedy 90 nábojů. Pokud k takové situaci došlo, vždy byla řešitelná přerozdělením palebných průměrů mezi vojáky, kteří stříleli více a těmi, kteří málo nebo vůbec. Jak je potom možné, že většina příslušníků jednotek MOT v PRT Lógar v roce 2009 nosila 10 zásobníků?

Důvody jsou dle mého názoru dva. Prvním bylo, že fasovány byly tři sumky po třech zásobnících, tudíž pokud měly být všechny plné, dostaneme, se započítáním jednoho zásobníku ve zbrani, 10 zásobníků. Druhým důvodem, kterým jsem se v té době rovněž řídil, byla zásada předběžné opatrnosti. Čím méně velitelé vědí o rizicích, tím více se proti nim pojišťují. Dnes, se znalostí rizik a lepší dovedností v navedení palebné podpory než jsem měl v roce 2009, bych stanovil palebný průměr o dva zásobníky méně, tedy na šest. Rovněž místo dvou granátů URG-86 bych stanovil jen jeden.

Za dalším nárůstem hmotnosti je zvýšení objemu nesené vody. I kdybychom akceptovali, že seznam generála Marshalla byl navrhován pro středoevropské válčiště, jeden litr vody by dnes, při stále platném nařízení Náčelníka generálního štábu o zákazu používání vody z neprověřených vodních zdrojů, nebylo možné akceptovat ani pro nasazení v České republice. Nedalo by se právě zde ušetřit? Doplňování vody z místních zdrojů by mohlo jednoduše kompenzovat nižší nesený objem vody oproti denní spotřebě. A jelikož denní spotřeba při vícedenních pěších patrolách v horském prostředí se mnohdy pohybovala kolem šesti litrů, potenciál tohoto úsporného opatření je veliký.

Jak toho dosáhnout? Prostředky na čištění vody lze v zásadě rozdělit do dvou skupin – keramické filtry a tablety na čištění vody. Filtry jsou vhodnější pro čištění většího množství vody, například pro celou jednotku po splnění úkolů ve shromaždišti, tablety zase na pohotové čištění vody během samotného plnění úkolu. Již 1. průzkumný odřad PRT Lógar v roce 2009 těmito prostředky disponoval, ale mohl je použít pouze v nouzi, nikoliv při běžném plnění úkolů. V případě aplikace tohoto opatření by došlo ke snížení nesené hmotnosti v řádu 1-5 kg podle úkolu.

Třetím a největším nárůstem hmotnosti jsou položky, které jsou v seznamu na konci označené kurzivou. Jde o položky, které se v seznamu generála Marshalla nevyskytují vůbec. Jako první z obsahu batohu, se souhrnnou hmotností téměř dva kilogramy, je hlavový noktovizor Klára a zbraňový noktovizor MEO-50S. Jelikož používání prostředků nočního vidění je v dnešní době nezbytnost, cestu vidím v pořízení nové generace přístrojů pro noční vidění. Musí být lehčí, nejspíše monokulární, s bezchybnou kompatibilitou s osobní zbraní. MEO-50S by pak měl být zcela nahrazen laserovým/IR zaměřovačem, který lze použít v kombinaci s hlavovým přístrojem nočního vidění. Potenciál úspory nesené hmotnosti odhaduji na zhruba jeden kilogram.

Další položkou je kulometný pás o 100 nábojích 7,62×51 mm pro kulomet Minimi. Vzhledem k tomu, že tato zbraň je reálně jediná ze dvou zbraní výsadkového družstva (druhou je odstřelovací puška SVD3NS Dragunov) schopná účinné palby za hranicí 400 metrů, je nezbytné ji zachovat. Jedině tak je možné, aby výsadkové družstvo disponovalo palebným průměrem podle úkolu 400-800 nábojů na kulomet.

Následující položku, dvě dýmovnice a jedno pozemní světlo pro použití v noci, je možné modifikovat co do počtu a typů, nikoliv však vypustit. Potenciál pro úspory hmotnosti není velký.

Poslední položkou z obsahu batohu je bunda z dutých vláken Snugpak. Jelikož pro většinu výsadkářů to byl jediný teplý svršek, který si s sebou na úkol brala, nebylo možné ho ani v letních měsících vypustit. Pro část výsadkářů z družstva těžkých zbraní, kteří ve snaze o zefektivnění obsahu batohu došli nejdál, nahrazovala i spací pytel.

První z položek nesených přímo na těle je nosný systém, v našem případě nosič plátů. Druhou z položek jsou dva pláty. Je vůbec nutné nosit balistickou ochranu? Pokud ano, jak by měla vypadat? Ačkoliv dnes jsou a i v budoucnu budou bojové úkoly, které nošení balistické ochrany nevyžadují, (specifické úkoly SF v Afghánistánu) či v kombinaci s ní plnit nejdou (padákový výsadek), v drtivé většině situací v dnešních konfliktech se nošení balistické ochrany nevyhneme. Jakou balistickou ochranu tedy zvolit?

Pro dnešní Afghánistán, kdy je typické, že většina útoků je iniciována povstalci (střelba z ručních zbraní a odpalování výbušných zařízení), se jako nejlepší jeví kombinace balistických plátů a měkké balistiky jako součástí taktické vesty. Lze dosáhnout úspory hmotnosti použitím jiných materiálů? Bezpochyby. Například plát firmy Pinnacle Armor o rozměrech 8×10 palců (shodné rozměry se standardním plátem používaným AČR o velikosti L) je 1,47 kg oproti 2,47 kg. Úspora na celém prostředku balistické ochrany dosahuje tedy dva kg.

Poslední položkou celého seznamu je pistole CZ 75. Lze zde dosáhnout úspor? První úspory, použití vhodnější pistole již dosaženo bylo, kdy byla pistole CZ 75 o hmotnosti jeden kilogram nahrazena pistolí Glock 17, která je o třetinu lehčí. Lze jít ještě dále a pistoli ze seznamu úplně škrtnout? Domnívám se, že pro plnění některých úkolů by to možné bylo, ale jsou případy, kdy je možnost jejího použití výhodou – prohledávací operace, úkoly plněné v zastavěných oblastech obecně apod.

Doporučení pro budoucnost
Lze tedy pomocí navrhovaných opatření dosáhnout požadovanou úroveň zátěže vojáka, tedy 25 kg? Při započítání sníženého palebného průměru, snížení nesené zásoby vody díky použití purifikačních tablet, zavedení lehčích noktovizních prostředků i lehčích plátů se přiblížíme hranici 30 kg. Lze v dnešní době za použití již dnes dostupných materiálů a výrobních postupů dosáhnout magické hranice 25 kg nesené individuální zátěže? Nevím. I při podrobném porovnání položek nesené zátěže s příslušníky 601. Skupiny speciálních sil jsem nenašel mnoho odlišností. To, co příslušníci 601. SkSS ušetří používáním lehčí munice 5,56 mm, bohatě vynahradí hmotnost personálních radiostanic a doplňkového vybavení podle typu úkolu a specializace jako např. SSE sety, M203 granáty, trauma paky apod.

Vzhledem k tomu, že k napsání tohoto článku mě nepřímo inspiroval člověk, který sice má s armádou osobní zkušenost, ale nikdy v ní nesloužil, obracím se tímto s prosbou na čtenáře, ať z řad AČR, tak z řad civilistů. Máte nějaké nápady, které by mohly přispět ke snížení individuální nesené zátěže našich vojáků při jejich nasazení? Pokud někdy byla příležitost myslet out of the box, je to teď.

78 comments

Ďalší články

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *

Cancel reply

78 Comments

  • Michal Uher
    6. 8. 2011, 18:27

    Děkuji, za zajímavý článek. S řadou návrhů nelze než souhlasit. Optimalizace množství munice na základě zkušeností je jednou z mála cest jak snížit hmotnost těch nejtěžších položek. Co se týče balistických plátů, tak zde platí to, že obvykle armáda pořizuje vojákům levnější variantu. Vysoce odolné pláty s nízkou hmotností jsou obvykle velice drahé a úředníkům se nechce vyhazovat peníze za něco čemu stejně skončí efektivní životnost za 5 let. Stíhačky, tanky, bojová vozidla jsou vidět a dají se prezentovat. Pláty jsou ukryté ve výstroji a není vidět zda vojáci mají lepší nebo horší. Takže voják by mohl mít pláty Level IV o celkové hmotnosti 2kg, ale armáda za něj ty peníze nedá.
    Druhou cestou je zvažovat, co vojáci v družstvu mohou používat společně. Někdy není nutné, aby voják v akci měl všechno svoje vlastní. Řadu položek mohou vojáci sdílet. Zní to možná pro některé divně, ale vojáci v družstvu mohou mít pouze jednu zubní pastu, jedno mýdlo, menší množství rezervních ponožek a spodního prádla, méně spacích pytlů, protože vždy někdo bude vzhůru a držet hlídku.
    Třetí cestou je využívat doprovodné prostředky. Američané i Izraelci na nich intenzivně pracují. Nejde jen o čtyřkolky, ale také o moderní robotické prostředky, které dokáží s vojáky držet krok a nesou nebo spíše vezou zásoby.

    REPLY
  • civil
    6. 8. 2011, 22:04

    Specnaz:
    existují dvě varianty výbavy:úplná a lehká.
    Úplná obsahuje samopal a 300 nábojů.Některé samopaly mají zaměřovač s noční optikou.Pistole s 32 náboji.Nůž.6 granátů,plastická trhavina,časovaná mina či jiná těžká zbran.
    Lehkou výbavu nesou velitelé a radisté.Tvoří ji samopal se 120 náboji,pistole,nůž.
    At jde diverzant kamkoliv,má vždycky pouze jednu láhev vody-810 gramů.K tomu tubu s dezinfekčními tabletami.Máli diverzant plnit úkol trvající týden či měsíc,nese s sebou vždycky stejné množství potravin-2765 gramů.Dále má 4 krabičky ženijních zápalek,sto tabletek suchého lihu,jeden ručník,zubní kartáček a pastu,holicí strojek,mýdlo.Dva páry ponožek na den nebo měsíc.Bunda do půli stehen dá se v ní spát ve sněhu,ležet v bažině nepromokne a nepromrzne. Žádné balistické pláty ani spacáky.

    REPLY
  • Udo
    6. 8. 2011, 22:42

    Velmi zajímavý článek, který plně osvětluje dříve mnohdy jen tušený stav.
    Jsem sice jenom obyčejný bigoš-záložák a situaci v prostoru nasazení znám pouze zprostředkovaně, nicméně pořizování a optimalizování výstroje čistě ze svého mě asi naučilo hodně out of the box myšlení, protože jsem nakonec dospěl takřka ke stejné sestavě.
    Jako první, a také nejdražší věc navrhují výměnu přístrojů nočního vidění. Kombinace PVS14 a laserového značkovače umožní jednak snížení hmotnosti, a hlavně efektivnější použití. Rozdíl mezi monoklárou a PVS14 je propastný, rozdíl jejich účetních cen ale již tak velký není.
    Další věc na které se dá ušetřit hmotnost jsou balistické pláty. Nejde jen o pořízení lehčích plátů (Nexus, Pinnacle), ale o otázku, jestli zádový plát musí být Level IV. Takový Dyneemový plát III+ váží 1,2 kg. Samozřejmě nevydrží zásah průbojnou municí 7,62×54, takže je otázkou vyhodnocení hrozícího nebezpečí, případně zbraní protivníka, jestli touto cestou postupovat.
    Co se týká pistolí, pravděpodobně nebude nutné, aby každý střelec měl poboční zbraň. Nedovedu si představit situaci, kdy by všichni příslušníci PzO potřebovali současně poboční zbraně. Tím pádembude možné ušetřit ony 2kg u přibližně poloviny lidí.
    Snížení palebného průměru bych viděl až jako poslední možnost. Spíše bych upíral jisté naděje k novým útočným puškám, které po změně zásobníkové šachy a zásobníku za PMAG/EMAG spolu se změnou ráže dokážou ušetřit nějaký ten kilogram. Ještě bych se zastavil u grab bagu. Pravděpodobně používáte stejně jako já Source Patrol 30, který je sice z lehké látky, ale množství různých přihrádek a kapsiček jeho hmotnost docela zbyšuje. Zároveň je také docela objemný. Možná by starý TL-30, nebo jiný menší a lehčí batoh vykonal stejnou službu.
    Bunda Snugpak je úžasná věc, která při malé hmotnosti poskytuje výborný tepelný komfort.
    Dalších pár gramu se dá ušetřit opatřeními, kerá už beztak dávno provozujete, jako je vybalení MRE z toho těžkého obalu a papírových krabiček ještě na základně nebo nebrat s sebou všechno co se v MRE najde. Samostatnou kapitolou je obměna nosiče plátů ( v roce 2009 stále ještě NPP-06), který je stejně jako sumky k němu docela těžký, neumožňuje vložení balistických plátů normální velikosti a má příšerný systém zapínání.
    Tím se dostáváme k věcem, které na tom seznamu nejsou, ale možná by tam být měly. První takovou položkou je měkká balistika, která do NPP samozřejmě vložit nešla a která je proti IED stejně potřebná jako balistické pláty. Většina dnes fasovaných či za vlastní peníze kupovaných vest měkkou balistiku mají, a tím přidávají další 2-3 kila na celkové hmotnosti. Zajímavou věcí jsou také pouze 3 litry vody, to zákonitě musí znamenat doplnění vody v průběhu úkolu, nebo jeho kratší trvání. Doplňění buď pomocí filtrů/tablet, nebo z vozidel apod. Ovšem ne vždy budou tyto možnosti k dispozici.
    Takže závěrem můžu říct, že jde dostat hmotnost nesené výstroje možná na 27 kilo, ale vždycky najdeme jiné „nezbytné“ položky, které onu hmotnost zase navýší.
    Snad se tedy alepoň některé myšlenky ukážou jako realizovatelné.
    Rtm. Lubomír Vysloužil
    četa AZ, 72.mpr

    REPLY
  • HEDP
    7. 8. 2011, 0:00

    To civil …….
    jak se píše jinde tak jejich
    primární určení je ničení nosiču,skladu,dopravních prostředku případně dopravních komunikací kde se předpokládá doprava jaderných zbraní proto je jejich výbava tak výrazně obohacena o výbušiny a iniciátory na úkor ostatního materiálu… (dnes se jejich spektrum výbavy trochu více obohatilo a hlavně ztěžklo ) zapalnice a zápalky vyřadily už před hodně lety… Ostatní úkoly průzkum atd. jsou spíše maskovací sekundární a pro veřejnost v knihách presentované .

    REPLY
  • HEDP
    7. 8. 2011, 0:17

    Firma která pracuje s moderním materiálem .
    http://www.odetka.cz/net20/cz/specmat_dyneema.aspx

    REPLY

Nejnovější komentáře