fbpx

Vzestup Číny a rozpaky ostatních

Poprvé v historii je čínská domácí i zahraniční politika do takové hloubky spojena se zbytkem světa. Po tisíciletí byla Čína světem samým pro sebe – byla jenom ona a okolí se sestávalo s barbarů, kteří sice mohli být nebezpeční, ale nemohli ohrozit podstatu říše jako takové. Konec minulého století, ale především počátek tohoto ovšem přinesl Číně nové příležitosti, kterých zatím využívá bezezbytku.

Díky nepřetržitému ekonomickému růstu si může mimo jiné dovolit investovat do modernizace ozbrojených sil. V letech 2000-2010 podle odhadů obranný rozpočet rostl o 12,1 procenta (upraveno o inflaci). V loňském roce tak podle odhadů amerického ministerstva obrany činil 160 miliard dolarů (do toho jsou zahrnuty i výdaje, které nejsou součástí oficiálních dat, proto jde jen o odhad).

Podle několik dnů staré výroční zprávy, kterou pro Kongres připravilo ministerstvo obrany USA o vývoji v Číně s názvem Military and Security Developments Involving the People’s Republic of China 2011, však Peking stále nemá a v příštím desetiletí nebude mít dostatečné kapacity na globální projekci sil. K tomu je dobré dodat i to, že o klasickou projekci sil za účelem ovládnutí a kontroly určitého území tak, jak ji známe z evropské historie, nemá Peking velký zájem a neodráží ani tradici.

Velkým problémem než obava z globální projekce síly tak může být pro jiné státy, především pro USA a jeho obranný svazek s Tchajwanem, důraz na budování schopností, jejichž cílem je zpomalit, či zamezit postup nepřítele v určité oblasti. Pro Čínu je onou oblastí především Tchaj-wan a jeho okolí. Mezi prostředky patří jak protilodní rakety, důraz na budování letectva, letadlových lodí, tak i například schopnost vést kybernetické operace a zkomplikovat nepřátelskou logistiku – logicky, velké vzdálenosti by byly největším problémem operací vedených v blízkosti Číny.

Zpráva ministerstva obrany nepřináší nic zcela nového, nicméně je dobré si ji přečíst. Shrnuje vývoj ve vojenské oblasti za poslední rok a už jenom shrnutí jednotlivých čínských kroků vyvolává řadu otázek týkajících se čínské, americké, evropské i ruské strategie. Čína je na vzestupu, což v žádném případě neznamená, že se zrodila nová supervelmoc, která nahradí Spojené státy a zajistí pokračování unipolárního světa.

Rather than challenge the existing global order, China has adopted a pragmatic approach to international relations and economic development that seeks to strengthen the economy, modernize the military and solidify CCP’s (čínská komunistická strana) hold on power. This approach reflects Beijing’s assumption that great power status over the long-term is best achieved by avoiding confrontation in the near-term.

Tento přístup není překvapivý a je zcela v souladu s „příkazy“ otce ekonomického zázraku Teng Siao-pchinga i tradičním přístupem Číny ke světu kolem ní. Na počátku 90. let minulého století Teng popsal čínskou politiku v nejbližší budoucnosti takto:

  • klidně pozoruj;
  • zabezpeč naši pozici;
  • řeš jednotlivé záležitosti s klidem;
  • skryj naše schopnosti a vyčkej správného času;
  • drž se zpátky;
  • nikdy se nestav do role vůdce.

Je otázka, jak dlouho bude možné pro Čínu se držet zpátky – pokud se nějaká země stále více zapojuje do globálních záležitostí, nastane okamžik, kdy již není zcela na ní, jestli chce, či nechce být součástí konfliktu, regionální hry na druhém konci světa apod. Dá se ale předpokládat, že v příštích deseti letech se Čína nebude snažit více se zapojovat do světového dění, pokud nebudou ohroženy její životní zájmy. Důvodem je jak obava z toho, že by to mohlo způsobit snahu vyvážit její rostoucí moc v Asii dříve, než na to bude připravena (nejvýhodnější je roztříštěné, nikoli sjednocené okolí) a zřejmě i to, že její ozbrojené síly se v současnosti nacházejí stále v přerodu jak technologickém, tak i organizačním a doktrinálním.

Masivní investice do nových zbraňových systémů i personálu sice přetvářejí tvář ozbrojených sil, ty ale mají stále poměrně malé zkušenosti s nasazením i vzájemnou spoluprací. Dá se spekulovat, že i proto se každoročně zvyšují aktivity čínských ozbrojených sil ve světě, jak v rámci operací OSN, tak v počtu cvičení s jednotlivými zeměmi (ze spojenců v NATO šlo o Albánii a Turecko). Definované role ozbrojených sil jsou následující:

  • Provide an important guarantee of strength for the party to consolidate its ruling position.
  • Provide a strong security guarantee for safeguarding the period of strategic oportunity for national development.
  • Provide a powerful strategic support for safeguarding national interests.
  • Play an important role in safeguarding world peace and promoting common development.

Toto je základní zadání z roku 2007. Zajištění ekonomické stability a tedy i zájmů mimo Čínu je klíčem. S ekonomickým rozvojem a modernizací je totiž přímo spojena čínská komunistická strana, respektive je to zdroj její legitimity. Kromě toho se ovšem čínské ozbrojené síly připravují i na vojenské operace jiné, než tradiční válka. Jde o již zmiňované mise OSN, ale i o posilování sil pro speciální operace pro asymetrické konflikty, důraz na kybernetickou oblast, zajištění prostředků ve vesmíru a jejich rozvoj, schopnost reagovat při humanitárních a přírodních katastrofách a podobně.

Čínský obranný průmysl prošel úctyhodnou restrukturalizací a nyní je schopen podávat vysoké výkony. Výzkum a vývoj probíhá jak vlastními silami, tak i díky průmyslové špionáži, která se soustředí především na Spojené státy, ale nejenom na ně. Vysoké tempo se projevuje na schopnosti velice rychle modernizovat především letectvo, námořnictvo a soustředit se na vesmírné projekty. Pozemní síly procházejí také modernizací, ale jich se dotýká především strukturální reforma.

Zpráva amerického ministerstva obrany nenavrhuje žádná konkrétní opatření, jak by se mělo čelit rostoucí moci Číny. Ostatně něco takového by ani nebylo možné. Spolupráce a transparentnost je podle zprávy jedním ze způsobů, jak předcházet problémům souvisejícím s neporozuměním a špatným odhadem záměrů.

Strengthening our military-to-military relationship is a critical part of our strategy to shape China’s choices as we seek to capitalize on opportunities for cooperation while mitigating risks. To support this strategy, the United States must continue monitoring PRC force development and strategy. In concert with our friends and Alies, the United States will also continue adapting our forces, posture, and operational concepts to maintain a stable and secure East Asian environment.

Mohlo by to někomu přijít málo, nebo jako výraz rezignace, ale upřímně v tuto chvíli moc jiného nezbývá.

Profilový obrázek
František Šulc
ADMINISTRATOR
PROFILE

Ďalší články

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *

Cancel reply

Nejnovější komentáře