Rembrandt - Noční hlídka (Nachtwache), 1642, via Wikimedia Commons

Válka v Afghánistánu se pro západní armády pomalu blíží k hořkému konci. Tak jako po každém neúspěchu se bude hledat viník. Můžeme očekávat obvyklé přehazování horkého bramboru mezi politiky a vojáky. Žádná z těchto stran ovšem nebude mít čistý štít. A to na jakékoliv úrovni rozhodování.

Nehodlám se dnes zabývat politikou, ani nejvyššími stupni velení, ostatně tuto úroveň v Česku prakticky nemůžeme ovlivnit. Naopak, podíváme se na nejnižší stupně velení, které jsou odpovědné za bojový výcvik.

Jedním z velkých rozdílů mezi válkou v Iráku a Afghánistánu je neschopnost dominovat během nočních operací. I přesto, že se investovaly miliardy dolarů do technologie nočního vidění. To však není hlavní problém, technicky nadřazená byla i sovětská armáda. Ta hlavní potíž tkví v něčem jiném, ve špatném výcviku pro boj v noci. A to Američané tvrdí, že mají nejlépe vycvičenou armádu světa. Na OWOP se v diskusích můžeme dočíst, že naše jednotky „plně dosahují standardu NATO“. Jak takový „standard“ může vypadat, se můžete podívat v reportáži Davida Axe.

Video natočil na jaře v Lógaru během noční hlídky 2. čety, roty C, 2-30^th Infantry. Ano, je to náš partner 4. brigáda, 10. Horské divize. O této divizi se šíří mnoho fám, například že je speciálně cvičená pro boj v horách. To bohužel není, se svou předchůdkyní z druhé světové války má společné jen jméno. Na své domovské základně k tomu ostatně nemá ani podmínky. Fort Drum se nachází sice na nehostinných pláních státu New York, ale v okolí je pouze jeden kopec.

Novinář v reportáži ukazuje konflikt mezi „hi-tech“ Američany a „nezkušenými“ afghánskými policisty (ANP). Zatímco Američané mají přístroje pro noční vidění s dosahem několik stovek metrů, musí se ANP spoléhat pouze na své oči… Mám poněkud odlišný názor na věc. Sledujte afghánského velitele. Je očividně nervózní z chování amerických vojáků. Asi má proč, nedá se vyloučit, že má z Talibanských operací větší zkušenosti. Posuďte sami:

Diplomaticky řečeno – otřesné…

Psí štěkot zní celou vesnicí, vojáci mluví nahlas, dokonce na sebe řvou a při dohadování tvoří hloučky. Nosí lesknoucí se brýle, nemají začerněné obličeje. Nenamáhali se s maskováním vlastní siluety, chrastí jim výstroj. A to nejlepší nakonec, náklad jim převáží Gator M s hlučným dieslovým motorem!!!

Opravdu tohle učíme Afghánce?

Vojáci mají pravděpodobně jedinou zkušenost z nočních akcí během návratu z víkendové diskotéky. Je pěkné mít přístroj pro noční vidění AN/PVS-14 s dosahem 300 metrů. Ale co je to platné, když dělají hluk, který je slyšet v okruhu minimálně jednoho kilometru. Každý povstalec se jim na hony vyhne, nebo co hůře, připraví jim nepříjemné překvapení.

Jaký účel měla tato hlídka? Vzbudit celou vesnici? Odepřít vojákům spánek? Myslí si snad někdo, že hlídka o 20 až 40 vojácích se může v noci pohybovat dostatečně tiše, že se jí podaří překvapit povstalce? Nebo je naše současná taktika, pasivně přilákat útok nepřítele na naše vojáky? (Bohužel tomu tak je) Byla to tzv. presence patrol? Myslíte, že něco takového v lidech vzbudí pocit bezpečí? Nebo si budou spíše myslet, že takoví amatéři, nejsou schopni Taliban porazit?

Jestli tohle předvádí elitní jednotka lehké pěchoty, jak jsou na tom tankisté?

Je velmi zarážející, že poměrně renomovaná jednotka s desetiletou bojovou zkušeností se nevyhne elementárním taktickým chybám. Doslova slepě spoléhá na technologie. Velitelé ignorují akustickou disciplínu a s tou světelnou to není o moc lepší. Vojáci si dnes myslí, že protivník nemůže vidět infračervené světlo bez prostředků nočního vidění. Je sice pravda, že Taliban má zanedbatelné množství noktovizorů, ale to neznamená, že nemůže vidět infračervené zaměřovací značkovače ručních zbraní nebo signální infračervené diodové stroboskopy. Současný rozvoj digitálních fotoaparátů s citlivými světelnými filtry umožňuje povstalcům vidět i infračervené světlo! Mohou k pozorování využít mobilní telefon nebo o něco dražší fotoaparát.

Použití signálních stroboskopů by snad omlouvala přítomnost bezpilotního letadla, ale tu pokládám u tak rutinního úkolu za nepravděpodobnou. Odlišnost siluety vojáka v přilbě od civilisty je k identifikaci dostatečná. Nemusíte blikat a přisvěcovat můžete, jen když opravdu potřebujete.

Nasazení tak velké skupiny k noční hlídce je zbytečná námaha bez vyhlídky na úspěch, navíc s dost značným rizikem ztrát. Než použít celou četu 30 až 40 vojáků, bylo by vhodnější nastražit 2-3 malé léčky s maximálně 12 vojáky. Tak malé léčky stačí na to, aby si poradily s malou skupinou povstalců, zvlášť když využijí směrové protipěchotní miny M18 Claymore nebo MON-50. Větší skupiny povstalců je možné nechat projít a zničit je přivolanou dělostřelbou. Zamaskovaný ležící voják bude v noci vždy více nenápadný a tišší než chodec. Ne každý je schopen se pohybovat v noci opravdu tiše. Zbytek čety bude moci odpočívat a být nasazen ve dne.

Ovšem aby se podařila úspěšně nastražit léčka, musí se nejdříve povést úspěšná infiltrace. To je dnes velký problém. Okolí jakékoli základny v Afghánistánu je důkladně sledováno pozorovateli povstalců, pomocný afghánský personál ale i členové ANSF špehují v prospěch Talibanu. A jak jste viděli, západní vojáci se neumějí pohybovat skrytě. Úspěšné použití klamných plánů je velmi vzácné. Ani vyšší velitelé neumějí odpovídající jednotky správně použít.

Několik příkladů mrhání jednotkami hloubkového průzkumu, čili vojáků speciálně k infiltraci cvičených:

• 1-134^th Cavalry (R&S) nasazená k mentoringu ANSF a ochraně CIMIC akcí v Kábulu a okolí.
• C Company (Long Range Surveillance), 3-124th Cavalry (R&S), 71st Battlefield Surveillance Brigade, nasazená k ochraně Texaského ADT v Ghazní.

Dokonce i proslulí odstřelovači Námořní pěchoty mají potíže s infiltrací. Domácí zvířectvo, pasáci, volně pobíhající psy a děti tvoří smrtelně nebezpečný koktejl. Už v Iráku byli mariňáci nuceni opustit klasický dvoučlenný tým odstřelovač a pozorovatel a přejít ke čtyřčlenným, později dokonce k šestičlenným týmům. Afghánistán se ukázal ještě horší. Směrnice velení doporučila přejít k osmičlenným odstřelovacím týmům. Taková skupina je ale již příliš velká aby se mohla skrytě pohybovat a ukrýt. Kompromitace a následné napadení je nevyhnutelné.

„We were [attached] to ‘Fox’ Company and left the morning of March 14 before the sun came up,” Moore said. “We couldn’t get to our main hiding spot so we went to our secondary [site].”
After being in their positions for a few hours, one of the groups was compromised by a man wandering in the field. He ran away after seeing two Marine snipers hidden in the tall grass. Coincidentally, he stumbled upon a second team and fell to the ground clutching his chest, according to Moore. The man ran to tell others of what he saw after a few minutes of lying on the ground trying to compose himself.

Tento stav, kdy se vojáci neumějí pohybovat po bojišti, nicméně neznepokojuje legendárního generála Petraeuse, který místo aby zintenzivnil polní výcvik, nařídil ISR surge: více hi-tech, místo lépe připravených bojovníků. Vojáci tedy dostanou více malých bezpilotních strojů Raven a Puma, místo noktovizorních přístrojů se zavádějí termovizní AN/PSQ 20.

Ale to podstatné zůstává nezměněné. Lepší technologie nočního vidění je bezcenná, když vás protivník slyší z několika kilometrů a vyhne se vám. Boj o kontrolu populace nemůžete vyhrát, když oblast neovládáte 24 hodin a sedm dní v týdnu. A je úplně jedno, že během přípravy kontingent splnil certifikaci na výtečnou a plně odpovídá standardu NATO.

Velení si musí uvědomit, že problém není v nedostatečném počtu nebo výkonu noktovizorů, či maskovacích schopnostech uniforem multicam. Skutečný problém je v lidech. Patří nám přístroje pro noční vidění, ne však noc.

P.S. David Axe je velmi zkušený válečný novinář. Je možné, že článek myslel ironicky, vyšel totiž 1. dubna.