Domečku, domečku, kdo v tobě přebývá? Zdroj Wikimedia Commons

Slavný německý sociolog Max Weber definoval stát jako „komunitu, která má (s úspěchem) na určitém území monopol na legitimní použití fyzické síly.“ Jiný sociolog, Anthony Giddens k tomu dodává, že slovo legitimní znamená, že osoby podléhající autoritě vlády jsou s tímto stavem srozuměny.

Legitimní sílu obvykle na území státu vykonává policie a další složky zajišťující vnitřní bezpečnost. Armáda pak zajišťuje bezpečnost vnější. Jednoduše řečeno, kvůli bezpečnosti vnější se lidé začali sdružovat, kvůli bezpečnosti vnitřní si začali určovat jedince specializující se na výkon spravedlnosti. I když tak jednoduché to nebylo. Byť stále máme tendenci vnímat vnitřní a vnější bezpečnost odděleně (minimálně posledních deset let ukázalo, že tomu tak není), u tradičních států obvykle nebyl zřetelný rozdíl mezi armádou a policií, takže k prosazování soudních rozhodnutí sloužili vojáci (podotýká Giddens ve své Sociologii). Jinými slovy, vracíme se někam zpět.

Takže, monopol na legitimní užití síly dovnitř má stát. Monopol na použití síly navenek má vlastně také stát. Jistě, platí určitá omezení, ale do chvíle, než narazí na zájmy silnějšího. Není to hezky řečeno, ale alespoň upřímně. Jsou skupiny, které se také snaží uplatňovat sílu dovnitř i ven (povstalci, teroristé, piráti atp.), ale ty jsou obvykle potírány (pokud se někomu nehodí povstalci na území někoho jiného, či pokud povstalci nezvítězí, nepřeberou moc, aby mohli uplatňovat sílu legitimně a potírat ty, kteří nesouhlasí s nimi).

Vůbec nechci nic zamotat. Jen jsem si na klasickou definici vzpomněl při čtení zářijového Research Notes, Armed  Actors zabývajícím se snahou odhadnout počet zbraní mezi lidmi. Jeden ze závěrů této analýzy asi není překvapivý – většina zbraní je v soukromých rukách. Civilisté podle odhadu Aarona Karpa ze ženevského Graduate Institute of International and Development Studies vlastní přibližně 650 milionů zbraní z celkových 875 milionů (údaje vycházejí z odhadů učiněných v roce 2007, novější data je problematické získat).

Poor record-keeping and the near absence of reporting requirements for detailed information complicate assessments of global stockpiles of small arms and light weapons. When it comes to estimating civilian firearm ownership, differences in national gun culture —each country’s unique combination of historic and current sources of supply, laws and attitudes toward firearms ownership—often have distinct effects on the classification, ownership and perception of firearms. In addition, categories of firearm holders may overlap, as some individuals may use thein private firearms at work as security guards, in armed groups, or in gangs.

Policie a další síly zajišťující vnitřní bezpečnost mají k dispozici 26 milionů zbraní a ozbrojené síly přibližně 200 milionů. Nejvíce zbraní na obyvatele je ve Spojených státech – 89 na 100. Na druhém místě je Jemen (55 kusů na 100 obyvatel), na třetím Švýcarsko se svou domobranou (46 kusů na 100 obyvatel), na čtvrtém Finsko (45 kusů na 100 obyvatel) a na pátém Kypr (36 kusů na 100 obyvatel). V absolutních číslech vypadá pořadí samozřejmě trochu jinak:

1. USA (cca 270 milionů kusů)
2. Indie (cca 46 milionů kusů)
3. Čína (cca 40 milionů kusů)
4. Německo (25 milionů kusů)
5. Pákistán (18 milionů kusů)

Česká republika se do tabulky nevešla. Určitě je zajímavé se podívat na konec výčtu, tedy na země, kde je mezi lidmi nejméně zbraní. Odhaduji, že budete překvapeni. Nejméně zbraní je v Ghaně (0,4 kusů na 100 obyvatel) a na předposledním místě jsou hned čtyři státy s poměrem jedna zbraň na sto obyvatel. Těmito zeměmi jsou Haiti (kdo by tomu věřil), Jižní Korea, Papua Nová Guinea a Tanzánie.

A nakonec dlužím pro úplnost ještě několik dat. Podle stejného zdroje umírá přímo v důsledku konfliktů 52 tisíc lidí za rok a nepřímo více než 200 tisíc. V oblastech nekonfliktních je ročně zabito ručními zbraněmi na 245 tisíc lidí (většinou vraždy). Nejméně v západní a střední Evropě, nejvíce ve střední Americe.