USS Yorktown (CG-48) vybavený technologií Aegis vstoupil do služby v roce 1984. Nyní je jedním z mnoha systémů z 80. let vyžadujících obměnu; Foto Photographer’s Mate 1st Class Martin E. Maddock, US NAVY
V Bílé knize o obraně je na straně 118 graf odhadovaných nároků na investice v následujících letech. Okolo roku 2015, respektive 2020 jsou patrné dva vrcholy, kdy by měla v krátké době proběhnout obměna většího množství techniky, což samozřejmě vytváří tlak na vyšší finanční potřeby. Těmto vrcholům jsme začali říkat „investiční hrby“.
Jejich existence je zcela přirozená a čelí ji jakákoli organizace využívající ve větším množství techniku, která přirozeným způsobem fyzicky i morálně zastarává. Logika je vcelku jednoduchá – v určitém roce (letech) je pořízena technika, která má určitou životnost, takže je nutné ji po, třeba dvou až třech desítkách let, obměnit. Vzhledem k tomu, že vojenské systémy jsou obvykle komplexnější, technologicky náročné, je v určitých obdobích potřeba vyšších finančních prostředků na investice, protože dojde ke kumulaci požadavků. Pokud by k nákupům a následně obměnám docházelo průběžně, „investiční hrby“ sice stále budou existovat, ale budou lépe rozložitelné. To ovšem není tak jednoduché, protože obvykle dochází v určitém období ke zvýšení investic (což je dáno třeba politickým rozhodnutím kvůli zhoršení bezpečnostní situace), nakoupí se, či obmění celá řada systémů, přičemž jejich životnost je podobná.
Koneckonců „investičním hrbům“ čelí i domácnosti – pokud v různých obdobích nakoupíte třeba televizi, počítač, vozidlo a lednici a konec jejich životnosti, či zásadní porucha se nakumuluje například do půl roku, pak máte velký problém. Buď musíte něco oželet, sehnat větší množství peněz, či se pokusit životnost některé techniky prodloužit.
Prodlužování životnosti techniky je další částí „investičních hrbů“. Zdánlivě jde o dobré řešení, ale dlouhodobě nejlepší není. Třeba proto, že udržování zastaralé techniky v provozu je obvykle dražší (u zmíněné televize a lednice třeba vyšší spotřeba energie) a zároveň je vyšší pravděpodobnost poruchovosti, či neopravitelné poruchy. Pak se stane to, co jsme identifikovali v Bílé knize – nekontrolovatelně a zdá se, že nevyhnutelně, se stejně do krátkého období soustředí nutnost vysokých investic, na které obvykle ovšem nejsou peníze, takže se musejí rozkládat v čase. To ovšem také není řešení, protože se musejí systémy pořizovat po částech (trvá delší dobu, než je systém plně funkční) a zároveň tyto části mají rozdílnou životnost, což může v budoucnosti komplikovat jeho obměnu.
Dobrým příkladem, že problému „investičních hrbů“ nečelí zdaleka jen Česká republika je text, který vyšel v listu Wall Street Journal s názvem ‘Geriatric’ U.S. Arsenal Needs Expensive Face-Lift. Spojené státy jsou nyní v situaci, kdy je „dohnaly“ zvýšené investice z doby vlády prezidenta Ronalda Reagana, který kladl velký důraz na „revitalizaci“ obranných schopností amerických ozbrojených sil negativně poznamenaných vietnamskou zkušeností. Na jednu stranu se mu podařilo zvýšit kvalitu amerických ozbrojených sil, na stranu druhou se dnes, v době kdy se plánují škrty, potýkají s potřebou obnovit velké množství systémů, především u námořnictva, u letectva i pozemních sil.
The Abrams tank, the Army’s main battle tank, entered service in 1980. The Bradley infantry fighting vehicle, an armored troop carrier, debuted a year later.
The Aegis guided-missile cruiser, a warship designed to counter the threat of Soviet warplanes armed with antiship missiles, entered service in 1983. Today, the bridges of older Aegis ships are reminiscent of the video arcades of the 1980s: monochromatic consoles with push-button controls. „The systems that we are replacing are Commodore 64 technology,“ says Navy Capt. Brian Eckerle, invoking the primitive home computer to describe ongoing efforts to modernize Cold War-era ships.
Americký ministr obrany přitom předpokládá, že bude muset dojít ke snižování amerických výdajů na obranu. To bude znamenat neschopnost obměny, popřípadě rozvoje jednotlivých, mnohdy zastaralých systémů. Americký obranný průmysl se již chystá na bitvu v Kongresu o rozpočet na obranu, respektive o zakázky.
For their part, industry officials will argue that pushing past the anticipated $315 billion in defense cuts over the next decade would leave thousands of Americans out of work. Lawmakers have argued that foreign military sales of U.S. hardware, such as fighter planes and naval ships, would be enough to support the defense workforce, according to recent reports in the Wall Street Journal.
Zmiňovaný „hrb“ nemusí být však pouze investiční, ale i personální. Pokud v některém období vznikne požadavek na zvýšení počtu ozbrojených sil, obvykle v jiném období se musí systém vypořádat s jejich odchody (motivačními příspěvky k odchodu, vyrovnáním za předčasné ukončení závazku, výsluhami apod.), takže krátkodobá a někdy i dlouhodobá vyšší úspora není možná. Navíc hrozí riziko, že přirozenou cestou v určitém období opustí armádu větší množství specialistů (pokud budu chtít v krátkém období zvýšit počet některých specialistů dvojnásobně, musím počítat s tím, že cca za 20-25 let větší část z nich odejde do civilu; samozřejmě, část z nich bude odcházet průběžně, ale pokud budou podmínky výhodné, odejde jich jen málo, takže pokud nepřijmu nějaké zvláštní opatření, budu se muset v krátkém období vypořádat s jejich náhradou).
„Personální hrb“ je opět případ České republiky, ale i Spojených států. Po roce 2001 došlo k poměrně rychlé expanzi amerických ozbrojených sil, které se v příštích letech, zvláště v souvislosti s plánovaným ukončením mise v Afghánistánu mají opět zmenšovat. Například pozemní vojsko se má do roku 2016 zmenšit o 50 tisíc vojáků, přibližně na 520 tisíc mužů a žen ve zbrani. Není vyloučeno, že snižování počtů bude pokračovat.
Gen. David Rodriguez, who took over as head of U.S. Army Forces Command on Monday, said that as troops withdraw from Afghanistan, one brigade may have to take over where two have been working. And he said they must be trained to coordinate and use the high-tech surveillance, communications, and command and control systems that are flooding into the war zone.
„I don’t think we can afford to have a bunch of tailored forces for different things,“ Rodriguez said in an interview with The Associated Press just before he took over his new command. „That’s why we’re going to have to be able to operate across the full spectrum of conflict and use the tools and apply them in the right way.“
A ještě jedna poznámka generála Rodrigueze stojí za povšimnutí. Přivede nás zpátky k „investičním hrbům“. Tentokrát ne ani tak k aktuálním, jako k těm budoucím. Jeho slova použiji jako ilustraci, byť on je říkal v jiné souvislosti, která se netýkala „hrbů“:
„In my first 20 years in the Army, we probably got about 20-30 new systems,“ Rodriguez said. „In 15 months [in Afghanistan] when I was a division commander, I got 172 new ones.“
#1 Honza 19. 9. 2011 - 14:04
(Tragi)komické ovšem je, že v případě personálního hrbu u Armády České republiky tento nevzniká náhlou expanzí vojsk a následným dožitím personálu; u nás nadpočetnost vzniká prostě neustálým rušením dalších a dalších jednotek.
#2 Bohuslav Pernica 19. 9. 2011 - 14:21
Oba (strukturální) problémy souvisejí s teorií demobilizace OS, která u nás není fakticky nijak rozpracována, a už vůbec ne v případě profesionálních ozbrojených sil. Historicky, zejména po 2. světové válce, byl relativně jednoduše řešen první okruh problémů: personál. – Ekonomika měla absorbovat personál, který byl v relativně krátkém období uvolněn, ale neměl se kam vrátit. – Původní místo mohlo být změněno na místo ve válečném průmyslu, který však zároveň procházel konverzí. V každém případě demobilizace profesionální armády v době recese vyvolá problém v náboru. – OS budou mít problém demonstrovat, že jsou „sociální zdviží“, jestliže vojáci nebudou úspěšní na trhu práce.
Pokud jde o „železo“, tak to končilo po WWII ve skladech a OS zažívaly během studené války jeho obměnu – rozvoj. Obrácenou fázi, kdy je limit stlačován dolů nezávisle na skutečném životním cyklu techniky, si USA i ostatní státy prošli po roce 1990. Částečně to bylo řešeno nahrazením jednoho systému jeho novou generací, kdy se schopnost personálně „zmenšila“, ale „výkon“ byl zachován. To ale nejde dělat do nekonečna. Jednak je potřeba pumpovat peníze do RaD, jednak je třeba zachovávat odpovídající personální jádro (zkušenost) schopné budoucí inovaci realizovat jak technicky, tak i z hlediska použití nové generace vojska. – Konečně, v profesionální armádě se vojáci rozhodují jestli chtějí sloužit a když nevidí perspektivu, pak odejdou. Pak nezbývá nic jiného, než si znovu projít fází učení se na pokusech a omylech, jestliže generace zkušených po sobě nezanechala nějaké „písemné svědectví“. Těžké je ozbrojené síly stavět, daleko těžší je však je redukovat tak, aby se zachovala jejich vitalita pro případnou fázi jejich nové výstavby.
#3 Bohuslav Pernica 19. 9. 2011 - 14:55
Personální hrb – V případě věkové struktury jde o rozklad rizika, že v jednom časovém intervalu vám zmizí podstatná část vojáků, na které je založena schopnost a vy za ně nebude mít náhradu. Takže jestliže jsem rekrutoval např. v jednom roce 5000 osob ve věku 20 až 23 na dobu 4 let a po čtyřech letech se polovina z nich rozhodla neobnovit závazek, pak musím sehnat 2500 vojáků. Ikdyž je seženu „ředí“ se mi kvalita = 2,5 tisíce zkušených a 2,5 tisíce méně zkušených. Hloupé ovšem je, když na těch 2,5 tisíce nedosáhnu a dostupných je třeba jen 1000.
Samozřejmě, že doplňování by mělo být rozloženo i po organizační struktuře tak, aby nedošlo k tomu, že u jednoho útvaru odejdou zkušení a budou nahrazeni méně zkušenými. Je tu sice jádro zkušených praporčíků, ale co když i oni se rozhodnou houfně ukončovat svou kariéru…
Historicky byl personální hrb v 50. letech, po roce 1968 a asi nás to čeká teď…
#4 Otaku 19. 9. 2011 - 16:26
U toho námořnictva na tom asi něco bude, křižníky jsou projektovány v 70. letech a dnes jediná třída torpédoborců v 80. letech… nové třídy Zumwalt budou jen tři kusy a starší Arleight Burke se bude stavět i nadále místo vývoje něčeho lepšího. Jak dopadne program LCS je otázka. O tom, jak se letectvo potýká s náhradou F-16 a F-15, vyvíjených od 70. let, nedávno pěkně popsali v ATM.
#5 Petr Seifert 19. 9. 2011 - 16:36
Dobrý den,
Protože jsem praporčík, rád bych se vyjádřil k praporčíkům. Pan Pernica zde zmínil „jádro zkušených praporčíků“ a jejich houfné ukončování služebních poměrů.
No, podle statistické ročenky 2010 tvoří praporčíci 28,99 % z počtů VZP. Z nich je 55,83 % ve věku 30-39 let, 24,47 % ve věku 40-49 let a 1,68 % ve věku nad 50 let. Zhruba 1/3 všech vojáků jsou praporčíci. To by měli být Ti vojáci u nichž ztráta jejich zkušeností a znalostí ve větší míře může znamenat problémy pro výcvik a výchovu nových profesionálů. To se koneckonců vždy projeví na výsledném výkonu celé jednotky nebo útvaru.
Ale zpátky k tématu. Zarážející je, že čtvrtina praporčíků má odslouženo na výsluhu, protože slouží zpravidla 20 a více let a pozoruhodný také zajisté bude ta část praporčíků z věkové kategorie 30-39 let, s více než 15 let služby-nárokem na výsluhu.
Domnívám se (a jedná se jen o můj osobní odhad), že případný hromadný odchod praporčíků s více než 15 lety služby z armády způsobí problémy. Ne neřešitelné, ale velice nepříjemné. Že to není plácnutí jenom do vody a že praporčíci budou velice citlivě reagovat na případné otřesy v platové a výsluhové oblasti indikují počty praporčíků, kteří požádali v roce 2010 žádost o propuštění ze služebního poměru, kdy mezi roky 2006-2009 nepožádal jediný praporčík o propuštění, ovšem v roce 2010 jich bylo 48. Zvláštní je také nárůst počtů praporčíků, kteří odešli z armády při uplynutí platnosti jejich závazků. Porovnejte sami: 2006-32, 2007-51, 2008-55, 2009-35, 2010-291. Téměř desetinásobná nárůst? Je to náhoda nebo nějaká anomálie? Podle mne těžko. Na závěr bych rád citoval mou oblíbenou statistickou ročenku 2010: „Odchodovost VZP se projevila především ve věkové skupině 41-45 let u praporčíků, ale výrazný nárůst byl zaznamenán i u rotmistrovského hodnostního sboru ve věku 26-30 let. Opět náhoda? Nevím. Těším se na statistickou ročenku 2011.
Přeji všem krásný den.
#6 Bohuslav Pernica 19. 9. 2011 - 16:42
Vtip je v tom, že každá další generace systémů je násobně dražší, než předcházející. Není to dáno jen skokem inflace (pořizovací ceny před 30, 20, 10 roky), ale taky tím, že se produkuje v menších a menších seriích, když se zmenšují OS. Zároveň dochází k monopolizaci trhu. Fakticky každá válka byla financována dluhem, jestliže však mají druhy redukovat, je otázkou, jestli nejsme v období, kdy k redukci dojde na úkor OS – z velkých budou menší, ale zachovají si spektrum schopností; u malých dojde k degradaci spektra zpět k „ruční“ práci, protože vlastnění jen některé části spektra schopností nebude dávat smysl. Komplementarita případné specializace mezi malými státy nakonec nebude, protože se mezitím, co se bude vyjednávat, ta část spektra „umře“ bez náhrady.
#7 Bohuslav Pernica 19. 9. 2011 - 16:58
pro Petr Seifert: Dovoluji si připojit svou hypotézu. Do roku 1990 tu existovalo doplňování praporčického sboru ze soustavy vojenských středních škol. To bylo dáno tím, že tento sbor s důstojníky představoval profesní kádr, u něhož se předpokládal celoživotní výkon povolání. Jestliže se došlo k redukci tohoto doplňování, řekněme v poměru 3 ku 1, pak po určité době musí tento „skok“ doputovat až na konec svých kariér. Je nepravděpodobné, že by došlo k expanzi původního způsobu doplňování – k otevírání vojenských středních tříd. Jestliže požaduji zkušenost, pak je problém řešitelný jen doplňováním z nižšího sboru s možností doplnění si vzdělání. Neřeší to ovšem celkový požadavek „na sání“ na začátku hodnostního řetězce.
Pokud jde o rotmistrovský sbor, pak je třeba si uvědomit, že jsme na konci první generace závazků po roce 2003 až 2005, kdy tito vojáci vstupovali do armády s vidinou dočasné kariéry tak, jak to deklaroval záměr profesionalizace.
Parafrázováno, zdá se, že k profesionalizaci OS je třeba skutečně tří věci: peníze, peníze a zase peníze.
#8 HEDP 21. 9. 2011 - 22:46
Chápu pana Seifrta že by rád uplatnil Model US který ,,nasál do žil,, jako to jediné a správné řešení ….
Realita je taková že kdo vyrazí do kurzu dostává skutečným kontaktem s institucí ve které hostuje a která ho rychle zpracuje,ovlivní naformátuje a nevím co ještě (jde fakticky o výměnu softu) .
Většinou mladý člověk nemá žádnou šanci si ani s odstupem vyhodnotit to co vidí a slyší a dát tomu kontext pro vlastní užití natož pro obecné použití.
Potom po návratu člověk má potřebu navrhovat to dobré řešení,, kudy chodí … neberte to osobně není to útok je to prostě můj pohled na to co vidím.
Je dobré hovořit o tom co se člověk na této cestě naučil to rozhodně . Ale je rozdíl propagovat nebo popsat …
Určitě nejste první ani poslední který má takový průběh každopádně jediná cesta jak dostat nadhled je (mj. věk…,zkušenost atd.) .Potom následuje to další …
A jen na okraj výběr z jednoho není výběr to jistě uznáte.
#9 HEDP 21. 9. 2011 - 22:57
To BP č.7
Uchopím vaši myšlenku a trochu přispěji :
V době kdy ekonomika funguje generuje peníze je model náboru postavený na penězích funkční .
Jenže problém je to že rozpočet není stabilní a nebude .
Potom je doplnění personálem nefunkční protože armáda ,,nezaplatí,, tudíž nastává nedostatek personálu což v důsledku ukazuje to popsané Nepředání zkušeností a nové hledání už dávno objeveného.
Takže vlastně nestabilita je již v projektu předpokládána.
#10 HEDP 21. 9. 2011 - 23:00
Pardon za pokroucení jména pane Seiferte. Tímto se omlouvám.
#11 Petr Seifert 22. 9. 2011 - 6:16
To HEDP:
Na jméno nejsem citlivý a chápu, že každý může udělat překlep. Takže to je v pohodě.
Nevím, kdo Vám řekl, že bych rád aplikoval americký model, ale já to nebyl a kdokoliv jiný Vám to donesl, tak lhal. Něco takového samozřejmě není pravda. Ale jako voják žijící ve dvacetiletém chaosu bych rád, aby armáda konečně začala zejména personálně a také kázeňsky fungovat jako profesionální armáda moderního západního střihu. A za tím si budu stát, i kdyby se to obecně v naší armádě nenosilo.
Znám limity americké armády a jejího modelu a tak bych se nikdy neodvážil aplikovat jejich model u nás. Pokud použiji mírná slova-tak my máme svoje české specifické problémy a jiné legislativní prostředí a tak to prostě nejde.
Ano, inspiroval jsem se tam, ale pokud se inspirace týká, stejně jako používám americkou armádu, dělám to samé u britské, kanadské, holandské nebo slovenské.
Příště, až budete chtít psát o tom co bych rád, obraťte se prosím přímo na mne a já Vám to rád sdělím.
#12 HEDP 23. 9. 2011 - 17:32
To č.11
Jistě pokud budu chtít tak se na vás obrátím…
#13 HEDP 23. 9. 2011 - 18:06
To č.11
PS
V tom personálním/pořádku je dost mezer a nefunkčností to ví každý to je obecně známo úplně všem.
Takže to že král je nahý už někdo řekl a navíc jak k tomu došlo je popsané .
Obecně vidím : Kdo je nejblíže uchu ten do něj mluví.
#14 Petr Seifert 23. 9. 2011 - 19:47
Váš názor Vám neberu. Něco Vám na mě vadí a tak jste si to zde ve svých příspěvcích vyventiloval. OK. Na to jsem zvyklý.
Jen jsem měl za to, že se tu diskutuje nad problémy a ne nad osobami autorů příspěvků jako jsem já.
#15 HEDP 24. 9. 2011 - 5:12
To PS >č.14
Dobrá , tak jste mě poučil . Jsem schopný váš názor v klidu číst bez reakce na něj a to bude nejlepší .Protože diskuse není nad osobou ale nad jevem . A pokud bude osobní tak nebudu schovaný pod nickem tomu věřte. Fakt to berete přehnaně moc osobně.